Ztracené rozhovory: Barbara Herman a Eris Parfums
Rozhovory

od Miguel Matos
09/02/25 07:50:02

Technologie si s člověkem ráda zahrává, zvlášť když ji neumíte úplně zkrotit a mít pod kontrolou. Po posledním ročníku Esxence mi začal bláznit telefon a přišel jsem o spoustu archivů, rozhovorů a fotek, které jsem na veletrhu pořídil. Po všech těch měsících se mi je konečně podařilo získat zpět. Tady je jeden z těch ztracených a znovu nalezených rozhovorů: Barbara Herman, velmi dobrá přítelkyně a obrovská inspirace pro mou práci spisovatele i parfuméra. Kromě výzkumu, který věnovala vintage vůním na blogu Yesterday's Perfume a v knize Scent and Subversion, je také majitelkou a kreativní ředitelkou Eris Parfums.

Miguel: Barbaro, pamatuji si, když jste uváděla Eris, na trhu nebylo téměř nic podobného. Vintage tehdy nebyl trendem v niche parfumerii a animalické tóny se moc nepoužívaly. Dnes se nám vracejí tradiční značky a vy jste stála u zrodu celé té vlny. Myslíte, že je vintage styl po těch letech s Eris stále aktuální?

Barbara: Myslím, že už v době, kdy jsem se do toho začala ponořovat, to v podhoubí vznikalo. Vlastně jsem se k tomu dostala díky tomu, že o tom mluvili další lidé jako o rané subkultuře v rámci parfémových blogů. Myslím, že už to bylo na cestě. Ráda bych věřila, že moje kniha i blog zájem o minulost trochu urychlily, protože mě nezajímá vintage samo o sobě, ani žádná retro nálada nebo nostalgie. Jde mi o kvalitu vůní, kreativitu, odvahu a smysl pro detail, které se v průmyslové parfumerii trochu vytratily. I dnes mám pocit, že se hodně honí trendy, a nejsem příznivcem myšlenky parfémů tvořených umělou inteligencí – pokud to není nějaký kreativní projekt, kde AI hraje zvláštní roli, třeba jako automatické psaní. Ale většinou je to jen „nechme AI tvořit, protože my to neumíme“, a to podle mě není dobrý směr pro parfumerii. Co se týče animalik, líbí se mi, že se jim věnuje víc lidí a jsou jim otevření. Ale myslím, že část trhu to dělá spíš jako senzaci, ve stylu „pojďme zjistit, jak moc beast mode zvládneme“. Pro mě to ale pořád musí být krásné.

Miguel: U těch nejdrsnějších animalických parfémů si někdy po přivonění říkám: „Hmm, takhle bych mohl vonět i zadarmo...“

Barbara: Musí v tom být víc nuancí než jen „vonět špinavě“.

Miguel: Ty nejnovější z vaší řady, Green Spell a Delta of Venus, pro člověka, který se v parfumerii vyzná, jsou plné vintage odkazů (Vent Vert je jedním z nich, Calyx je další příklad). Pro někoho, kdo vintage nezná, je to úplně nový zážitek.

Barbara: Přesně tak, a myslím, že je to tím, že zelené vůně jsou pro spoustu lidí z nějakého důvodu náročné. Přitom mi to přijde zvláštní – měly by být přece snadné, jsou tak svěží a radostné. Kdo by nechtěl vonět svěže a šťastně? Chápu, že někdo nechce vonět jako zadní část nějakého zvířete, ale kdo by nechtěl vonět jako jarní den? S vintage parfumerií to souvisí i tím, že zelené vůně byly tehdy velkým tématem, hlavně v 70. letech, a dokážou být opravdu výrazné a ostré. Pro mě jsou ale velmi snadné na nošení.

Miguel: Povíte mi něco o Delta of Venus, vaší nejnovější vůni?

Barbara: Jednou z mých nejoblíbenějších vůní devadesátek je Calyx. Ta kombinace guavy a grapefruitu byla tehdy úplně nová. Tak jsem si říkala, že bych také ráda vytvořila něco s guavou a grapefruitem, ale s nějakým nečekaným zvratem, když mám kolem sebe génia Antoina Lie. Požádala jsem ho, protože pro mě je guava zvláštní ovoce – je funky, pižmová, trochu zemitá. Řekl, že ano, ale že guavu nikdy předtím necítil. Poslala jsem mu pár mexických guav a on je zkoumal jako malíř zátiší, jak postupně dozrávají. Nakonec vytvořil nádherný akord, který obalil přírodními složkami jako grapefruit, jasmín, santalové dřevo a vetiver, aby guava nepůsobila jako syntetické ovoce.

Miguel: Jak jste přišla na ten název?

Barbara: Co se týče příběhu, je to jediná vůně, u které jsem název nevymyslela jako první. Když jsem ho hledala, začala jsem pátrat: kde na světě guava roste? Chtěla jsem tam mít nějaký vietnamský odkaz, takže jsem přemýšlela o deltě Mekongu, až jsem přišla na Delta of Venus. Ten název je pro mě dokonalý i tím, že „delta“ je eufemismus pro ženské intimní partie, je tu i ta kniha, a myšlenka rajské zahrady byla v hlavě už kvůli zakázanému ovoci. Jednou z prvních myšlenek bylo vrátit se k ovoci v parfémech jako k něčemu tělesnému. V Bibli je to právě ovoce, které přináší pád lidstva. Takže vůně musí působit dekadentně a svůdně. Pak jsem přemýšlela o Evě a rajské zahradě. Ale Eris samozřejmě nebude mít vůni inspirovanou ženou, která byla vyhnána a obviněna z pádu lidstva. Takže v mém příběhu Eva získala zahradu zpátky, píše si s hadem, Anaïs Nin je moderní Eva a místo studu za svou sexualitu píše erotiku. Je těžké celý příběh Delta of Venus vyprávět lineárně, protože je v něm spousta asociací, ale v jádru jde o: zakázané ovoce, tělesnost, ženskou sílu a kreativitu.

Hlava: italský bergamot, americký grapefruit

Srdce: egyptský jasmín sambac, egyptský list fialky

Základ: guava akord, íránské galbanum, haitský vetiver, santalové dřevo 

Miguel: Všechny parfémy Eris složil Antoine Lie a je vidět, jak se styl značky v průběhu let proměnil...

Barbara: Myslím, že to, co dnes ve vůních cítíte, není ani tak jeho vývoj, ale můj. Jak značka pokračuje, je v ní čím dál víc mě samotné. Jako kreativní ředitelka si stále víc dovoluji říct: „Tohle se mi nelíbí, chci víc tohohle.“

Miguel: Na začátku jste v tom nebyla tolik vy?

Barbara: Byla, ale myslím, že jsem do některých prvních vůní tolik nezasahovala. Vždyť všechno, co Antoine vytvoří, je skvělé, to musíte milovat. Ale někdy si říkám, jestli bych některé z nich dnes neposunula trochu jinam. Teď je to opravdu společná práce.