Maurizio Cerizza

Maurizio Cerizza vyrůstal mezi esenciálními oleji už od dětství. Dobrodružství jeho rodiny ve světě parfémů začíná v roce 1946 založením společnosti EMA (Aromatic Essences and Materials) v Miláně. O deset let později jeho otec Aurelio otevřel pobočku v Imperii, kde se destilovaly a extrahovaly přírodní produkty: jasmín, růže, kosatec (orris), ylang-ylang, santalové dřevo, levandule a další vzácné suroviny. Jako dítě, když navštěvoval otcův podnik, Maurizia fascinovaly destilační přístroje a trezor, v němž byly uchovávány nejcennější absoluty. Velká vášeň pro parfémy se v průběhu let proměnila v povolání.

Jeho školitelem a mentorem byl René Ricord, učitel na první prestižní parfumérské škole Roure. Ricord byl asistentem Jeana Carlese, velkého parfuméra, který v roce 1946 založil školu Roure a vytvořil výukovou metodu založenou na memorování vůní a jejich klasifikaci do 15 čichových rodin. Tato metoda nikdy nebyla patentována, a proto je dostupná všem. Tvrdil, že parfém se nejprve rodí v hlavě parfuméra a lze jej „napsat“ na papír ještě předtím, než se smíchá jakýkoli esenciální olej.

Parfumér je v podstatě „umělec, který musí používat suroviny jako malíř barvy a hudebník noty, nejprve si kombinace představuje a pak je realizuje“. Proto považuje Maurizio Cerizza za zásadní neustále vytvářet mentální asociace mezi esenciálními oleji a tím, co jejich vůně evokuje, a to i zcela osobitým způsobem. Pro něj má tedy „santalové dřevo nuanci připomínající mléko, Artemisia Davana fíky, sezam lískový oříšek, ambrettové absolutum slupku hrušky a rumové absolutum spálené dřevo. Tímto způsobem je snazší komponovat, v mysli si vybavovat zvláštnosti každého esenciálního oleje a rozpoznávat potenciál v odvážných párováních“. Maurizio Cerizza je členem SFP - Société Française des Parfumeurs a mezinárodních porot pro hodnocení voňavých růží v Nantes a Monze; obojí jsou důležité příležitosti setkávat se s dalšími „nosy“ a vyměňovat si názory, komentáře a zkušenosti.

Maurizia při návštěvě jedné výstavy velmi zasáhla věta Kandinského, velkého představitele teorií o barvách: "Osobně se teorií zabývám hodně, ale když maluji, nemyslím na ni." I pro něj je umění kompozice založeno především na emocích a představivosti, které se svobodně projevují bez podmínek. Ty jsou jistě vedeny zkušeností, metodou, plánováním a teorií, ale v tvůrčím okamžiku umělec nemyslí na nic jiného než na následování svého instinktu. Inspirace může přijít kdykoli. "Vytvářel jsem nové olfaktorické koncepty, když jsem přemýšlel o nepublikovaných akordech v těch nejrůznějších chvílích a na místech. Když parfumér komponuje, je veden k racionalitě, k respektování „kanonických“ pravidel kompozice a tedy k používání surovin v obvyklých kombinacích a dávkováních, ale tvořit někdy – i když ne vždy – znamená nerespektovat již vyznačené cesty a snažit se rozšířit obzory použitím některých komponentů originálním a neobvyklým způsobem. To, co se může zdát riskantní, přehnané, nemyslitelné, může nečekaně vyústit v to, o co vždy usilujeme: rovnováhu a harmonii."

Když je třeba vytvořit parfém, je nutné nastavit vztah mezi zákazníkem a parfumérem založený na společném jazyce, který umožní lepší porozumění. Ale je možné zajít ještě dál. Maurizio Cerizza v roce 1986 dosáhl svého prvního úspěchu s dámskou vůní módního domu ROCCOBAROCCO. Za 30 let kariéry byl autorem více než 100 vůní.