Damascus od Al-Jazeera Perfumes: Damašská tuberóza
Recenze parfému

od Andrei Lensky
04/17/24 10:30:02

Pokud máte rádi díla Dominiqua Ropiona v žánru bílých květin a milujete nespoutané, hutné květinové kompozice, možná se vám bude líbit Damascus od Al-Jazeera Perfumes.

Kolekce vůní katarské značky Al-Jazeera Perfumes je skutečnou pokladnicí parfémů, kde si každý najde něco podle svého gusta. Značka již mnoho let spolupracuje s nejslavnějšími parfuméry současnosti. Parfémy pro Al-Jazeera Perfumes vytvořili Dominique Ropion, Nathalie Lorson, Olivier Cresp, Quentin Bisch, Sophie Labbé, Bruno Jovanovic, Paul Guerlain a mnoho dalších. Tato spolupráce často přesahuje rámec jednotlivých projektů. Například Dominique Ropion vytvořil patnáct vůní pro parfémy Al-Jazeera. Jeho Damascus se stal v zemích Perského zálivu skutečným hitem, i když na něm není nic zcela inovativního. Jeho krása však nespočívá v novosti: je to klasická bílá květinová vůně, navržená ve stylu legendární Amarige od Givenchy a vyznačující se neuvěřitelnou výdrží a siláží.

Butik Al-Jazeera Perfumes v Dauhá

Damašek je jedním z nejstarších měst na světě a důležitým centrem arabské kultury. Po tisíciletí zaujímal klíčové postavení na křižovatce obchodních cest, které spojovaly města v Malé Asii, Egyptě a Palestině s Mezopotámií a dále s Persií, Indií a Čínou.

Damašské bazary přitahovaly obchodníky z celého světa. V rušných úzkých uličkách starobylého města bylo možné koupit nádherné hedvábí a brokát. Damaškové tkaniny ze lnu, vlny, bavlny nebo hedvábí jsou známé svou neobyčejnou trvanlivostí a krásou.

V kovářských dílnách se prodávaly výrobky z damascénské oceli, která se vyznačovala nejen výjimečnou pevností, ale také jedinečnou krásou – meče a šavle vzorované složitými vzory připomínajícími bouřlivé toky horských řek.

Stoly obchodníků s kořením ohromovaly svou hojností: šafrán, kmín, koriandr, muškátový oříšek, skořice, máta, anýz. Doslova všechno se tu dalo najít! Úžasná směs koření naplnila vzduch hustou vůní, kterou zná každý, kdo navštívil blízkovýchodní bazar.

Damašek byl po staletí centrem vědy a kultury. Ve městě se nacházely knihovny, medresy a hvězdárny. V chladných, tlumeně osvětlených sálech studovali starší lidé a mladí lidé posvátná písma a starověké traktáty. Jedním z intelektuálních center Damašku byla velkolepá Umajjovská mešita, která za svými tlustými zdmi střežila starobylé svitky a artefakty. Podle legendy se v pokladnici mešity nachází hlava Jana Křtitele, v islámské tradici známého jako prorok Jahjá.

Umajjovská mešita, Damašek

Před ruchem města se dá uniknout v zahradách. V islámské tradici má zahrada významnou symbolickou hodnotu. Není jen místem odpočinku, ale také prostorem pro meditaci a rozjímání. Blízkovýchodní zahrada ztělesňuje představu rajské zahrady, džanny, kde se podle Koránu budou spravedliví věčně radovat. Klasická zahrada měla čtvercový tvar a byla příčně rozdělena cestičkami na čtyři menší čtverce, které symbolizovaly čtyři rajské zahrady: Adn, Mawa, Firdaws a Na'im. Směrem do středu zahrady tekly čtyři potůčky, které symbolicky představovaly čtyři řeky - Tasnim, Salsabil, Main a Kauthar -, jimiž bude v ráji téct voda, med, mléko a víno. Uprostřed zahrady se nacházelo jezírko nebo fontána s chladnou, čistou vodou. Voda v islámu symbolizuje očistu, obnovu a život jako takový. V koránské súře Al-Anbíja Alláh prostřednictvím proroka říká: "Z vody jsme stvořili vše živé." Voda je také klíčovým prvkem rituálního omývání známého jako wudu, které muslimové provádějí před modlitbou nebo čtením Koránu.

V takové zahradě měla každá rostlina předznamenávat nebeskou blaženost. Malebné popisy rajských hájů odrážely představy blízkovýchodních národů o pohodlí a blahobytu – chládek, hojnost vody a ovoce, radost ze společenství s blízkými. Takové popisy byly pro laické věřící srozumitelné, i když ne všichni je brali doslova. Mnozí v koránských obrazech viděli náznak blaženosti, která převyšuje pozemské zážitky. Perský súfí Džalál al-Dín Rúmí řekl: "Doslovný význam Koránu je jako lidská postava: její rysy jsou viditelné, ale její duch je skrytý."

Perský súfijský básník Saadí (vpravo) v zahradě

Jedním z hlavních rysů tradiční blízkovýchodní zahrady byly datlové palmy. V jejich stínu se dalo snadno uniknout horku a jejich sladké plody poskytovaly obživu. Granátovníky připomínaly lidem štědrost Všemohoucího, zatímco citrusy hovořily o zdraví a štěstí. Jejich větve se prohýbaly pod tíhou sluncem nažloutlých citronů a rudých pomerančů, které zdobily zeleň zahrady zářivými cákanci.

Květiny měly v zahradě nemenší význam. Královnou všech byla růže damašská, která zahradu naplňovala svou jemnou zeleno-ovocnou vůní. Elegantní krása růží inspirovala básníky k psaní dojemných veršů a kontemplativní filozofy a mystiky k úvahám o kráse stvoření a zákonitostech duchovního života. Džalál al-Dín Rúmí řekl: "Mysli na růže a budeš zahradou; mysli na trní a staneš se palivem pro plamen pece." V tomto duchu se nese i myšlenka na růže.

Růže však nebyly jedinými květinami v damašských zahradách. Kvetly také kosatce, tulipány, myrty, frézie a svěží keře bílého jasmínu, které v horkých dnech vydávaly hustou omamnou vůni. Zahrada nabízela nejen odpočinek a potěšení zrakových a čichových smyslů, ale také naplňovala srdce téměř rajským zážitkem plnosti života, který člověk nacházel ve společenství s přírodou – odleskem Stvořitelovy moudrosti a dobroty.

Damascus od Al-Jazeera Perfumes je inspirován nádhernými zahradami Damašku z oněch vzdálených a slavných dob, kdy město bylo věčně kvetoucí oázou uprostřed zlatých písků syrské pouště a sloužilo jako velkolepá brána do tajemného světa Blízkého východu.

V srdci vůně rozkvétá svěží tuberóza. Zajímavé je, že tuberóza v damašských zahradách nikdy nerostla; do Starého světa ji přivezli až Evropané v 16. století. Dominique Ropion se však rozhodl zasadit tuto květinu do své fantazijní zahrady, protože tuberóza svou velkolepou, svěží vůní evokuje mnoho jiných květin. Ropionova tuberóza zaujme, okouzlí a jemně obejme a zprostředkuje krásný čichový příběh prostřednictvím sladké vůně svých poupat.

Když poprvé vyzkoušíte Damascus, všimnete si jemného, krémového charakteru tuberózy. Tento krémový aspekt připomíná smetanu a vanilku, které se štědře přidávají do čerstvě upečeného Umm Ali, oblíbeného blízkovýchodního dezertu podobného chlebovému pudinku. Sladkost této východní pochoutky je však umírněná – což je skutečný znak dobrých dezertů, kde je cukr pouze prostředkem k dosažení hloubky a intenzity chuti. Taková je míra sladkosti a vůně v Damascus.

Kromě laktonického aspektu tuberóza v Damascus snadno odhalí medové tóny fleur d'oranger, které Dominique Ropion elegantně vplétá do bílých květinových akordů. Tuberóza v Damascus je navíc velmi jemná, řekl bych až hedvábná. Jemná textura okvětních lístků je cítit v krásných nuancích květinových akordů.

Dalším aspektem tuberózy je svěžest. Za jemnými gurmánskými tóny snadno zaznamenáte delikátní ovocně-květinový akord, když začnete slyšet něžný hlas damašské růže, keře zdánlivě zasazeného uprostřed broskvového háje, zářícího drobnými něžně růžovými květy budoucích plodů. V Damascus však dominuje pouze tuberóza se svou bohatou, sladkou vůní. Všechny prvky kompozice slouží pouze k podtržení její okouzlující krásy.

Základ vůně rezonuje čistým bílým pižmem a ambroxanem, které jako by tuberózu zkrotily a dodaly její svěží vůni chlad a svěžest. Santalové dřevo dotváří laktonicko-smetanový motiv, který je přítomen ve všech fázích vývoje vůně.

Damascus od Al-Jazeera Perfumes je opravdovým potěšením pro fanoušky květinových vůní Dominique Ropion.

* * *

V budoucnu budu psát více o parfumeriích Blízkého východu. Na Východě se již řadu let formuje nový parfémový svět. Tento svět je sice stále závislý na francouzských parfumérech a výrobcích vonných látek, ale pracuje s nimi tak, jak to na Západě dělá stále méně značek – odvážně a kreativně.