S testovacím papírkem u nosu s novinkou Contre-Jour od Editions De Parfums si říkám, že první a nejlogičtější otázkou čistě z čichového hlediska je, proč by značka chtěla vyvinout další růži? Už jich má totiž spoustu v nejrůznějších stylech: Rose Tonnerre (upjatá, zelená), Rose & Cuir (opojná, tříslovinová), Portrait Of A Lady (dramatická, bohatá), Noir Epices (drsná, pikantní), Lipstick Rose (ovocná, pudrová), Le Parfum De Therese (bylinná, akvatická), Superstitious (perlivá, chladná), plus růžové oudy (Promise, The Moon, The Night, Dawn). Témata jsou v pořádku, dokud opakování neobírá estetiku o její samostatná vyznění, a v úvodním projevu Contre-Jour se tento projekt zdá být až příliš podobný hybridnímu středu mezi Rose Tonnerre a Noir Epices na to, aby stál za váš čas.
Počáteční dojmy z vůně jsou zklamáním, s docela generickou prezentací zeleného stonku růže v neupraveném prostředí štěrku a studeného větru pod temnou oblohou. Působí to zvláštně povědomě ve vztahu k typické růžové estetice značky Malle, což má své dvě strany. Na jedné straně je tu pocit soudržnosti, který na mysl působí jako pečlivě sestavený celek. Na straně druhé je to až otravně povědomé, jako by byly minulé parfémy z této kolekce přebaleny a použity jako mini-základy v této nové vůni. Ať už to vezmete z jakékoliv strany, je to právě růže, kterou zpočátku vnímám nejsilněji, zapadající do tradice „spálených“, zoxidovaných, měděných růžových akordů jako Nevermore, Rose Of No Man’s Land nebo i Hermann. Kouřové, připomínající Coca-Colu, drsné. Nic nového.
Když nastoupí immortelle, udeří naplno. Jako ve druhém dějství se Contre-Jour mění na ultra balzamický, medový, chmýřitý, huňatý, suchý, plný sena a s nádechem kari. Tato změna je překvapivá, vítaná a vyvádějící z rovnováhy, avšak jako samotný akord to stále není nic, co by stálo za zmínku. Tolik jsem myslel na The Afternoon Of A Faun, že Contre-Jour je snad až zbytečný, pokud už tuto vůni od ELDO vlastníte. Nejsem si úplně jistý, jak by se dal zdejší příběh vyložit, ale to, co dostáváme, je ostrý přechod od růže k immortelle a působí to tak nějak drsně a „proti srsti“ (à contre-courant). Motiv „protisvětla“ (contre-jour) z toho necítím vůbec.
Nakonec je to vlastně narcis, který se drží nejdéle, přičemž se stává čím dál více zelenějším, bledším a tak trochu slaným. Dají se tu najít spojitosti s H24, jako skleník zapařený kondenzací. Nemohu se však zbavit pocitu, že Contre-Jour je špatně uchopený projekt. Cíl vytvořit „jedinečnou, vynikající vůni… symbolizující umění odvahy… maskulinní parfém pro ženy, ale i naopak“ je unavený a nejasný; reflexivní pastiš efektů, které Editions De Parfums prozkoumala již dříve, je matoucí; a immortelle se nedostává žádného nového zpracování kromě toho, že je završena růží. Myslím si, že se dalo udělat víc.
