Poprvé jsem se do niche vůní ponořila na začátku roku 2000. Regály obchodů ještě nebyly seřazeny v řadách s identickými flakony. Jednotné obaly mě okamžitě zaujaly. Byl to právě design, který mě poprvé upozornil na flakony Hermes kolekce Jardin. Bílé krabičky, minimální "zdobení" a jednotné flakony této značky silně kontrastovaly s barevnými regály s parfémy jiných značek.
Vyzkoušela jsem Un Jardin Sur Le Nil a Un Jardin en Méditerranée... Objevila jsem vstup do Narnie. Nebyly to jen parfémy – byly to akvarelové krajiny, vytvořené lehkými tahy mistrovy ruky.
V té době mě jméno parfuméra vůbec nezajímalo. Živě si však pamatuji své dojmy. Odcházela jsem s lahvičkou Un Jardin Sur Le Nil. To byl začátek mé lásky ke kolekci Jardin, parfumerii Hermes a tvorbě Jeana-Clauda Elleny.
Un Jardin Sur Le Nil je dokonalá letní pohádka. Není o nejdelší řece světa, která protéká vyprahlou pouští. Místo toho je o malém jezírku ve stínu udržované zahrady. S lekníny a lotosy na klidné vodní hladině, uprostřed rákosí, daleko od ruchu a slunečního světla. Náznaky Nilu by mohly naznačovat jen plody manga a čerstvý citrusový džus podávané na terase s výhledem do zahrady a na jezírko. A nejvíc vzrušující na této idylické krajině je vlhký vzduch. Vzduch stinných alejí ve starém parku, vlhký a chladný.
Později se Un Jardin en Méditerranée zařadil do mé sbírky. Je to jediná vůně z této kolekce, kterou jsem si koupila několikrát. Bohužel její složení je poměrně nestabilní. Asi jste si všimli, jak náročné je najít v obchodech slušný tester Un Jardin en Méditerranée. Bohužel i můj první flakon se zkazil, když ze 100 ml zůstalo asi 40-45 ml, a to i přes správné skladování. Nyní kupuji Méditerranée v cestovní velikosti 15 ml a daří se mi ji spotřebovat dříve, než se složení nevyhnutelně začne kazit.
Un Jardin en Méditerranée mě nejprve vyděsila svou jasnou a naturalistickou zelení fíkovníku. Má poměrně specifický profil, který může nováčkům připadat příliš... neperfémový. Nicméně poté, co jsem se seznámila s vůní Philosykos od Diptyque Olivie Giacobetti a Premier Figuier od L'Artisan Parfumeur, mi atmosféra Un Jardin en Méditerranée připadala ideální. Řady cypřišů se táhnou podél silnice k pobřeží, bělostné ploty a zdi domů se skrývají ve stínu fíkovníků a pistácií. Na rozdíl od Un Jardin Sur Le Nil je zde spousta slunce a volného prostoru. A vzduch skutečně voní mořskou solí.
Vzpomínám si na debatu, která provázela vydání Un Jardin Apres la Mousson. V té době jsem už znala interního parfuméra Hermes. Vyzkoušela jsem a zamilovala si i další vůně, včetně těch z exkluzivní kolekce Hermessence, stejně jako The Different Company. Mnohé překvapily a pobouřily tóny melounové kůry a solanky.
Zpočátku jsem si pohrdavě odfrkla. Pak jsem se ale záměrně rozhodla novou vůni vyzkoušet. K mému potěšení opět dokonale zapadla do konceptu zahrady. Un Jardin Apres la Mousson zobrazuje tropické lesy omývané deštěm. Vlhký vzduch lužních lesů, stále ještě nasycený ozónem, je tak těžký, že by mohl znovu propuknout v déšť. Exotická zeleň voní nezvykle a kořeněně. Blízkost oceánu a vysokou vlhkost vzduchu velmi výstižně zachycuje akord melounu. Jean-Claude Ellena zůstal věrný sám sobě i zahradnímu tématu.
Poté jsem si pořídila Le Jardin de Monsieur Li. To vše proto, že v Un Jardin Sur Le Toit použil Ellena typ pižma, který je pro mě, mírně řečeno, nevábný. Ale Le Jardin de Monsieur Li je návratem k počátkům této řady, konkrétně k Un Jardin Sur Le Nil. Je to čistý, průzračný pramen, jehož voda je vždy studená. Nedaleko rostou citronovníky, které ve vodě zanechávají spoustu drobných nezralých plodů a spadaného listí. A samotná zahrada je upravena v japonském stylu s kameny a přesnou geometrií, kde je každý detail naplněn významem. V chladném, vlhkém vzduchu je cítit cosi minerálního, lehká hořkost kamenného prachu. Chcete-li si Le Jardin de Monsieur Li nejlépe vychutnat, je ideální uvařit si bílý jasmínový čaj a pomalu ho pít na terase a obdivovat klid kamenné krajiny.
Christine Nagel se poté připojila k Hermesu a vytvořila první "neelskou" zahradu. Po vyzkoušení Un Jardin Sur La Lagune jsem si okamžitě koupila... Un Jardin Sur Le Toit. Touto vůní skončila Ellenova vize zahrad a jeho akvarelové kouzlo krajiny. V Un Jardin Sur Le Toit je chladný ranní vzduch. A městská krajina. Protože i když sedíte na střeše svého penthousu a kocháte se krásou dovedné krajinářské úpravy, zůstáváte v hlučné metropoli vonící asfaltem, betonem a ocelí. Un Jardin Sur Le Toit není o vodě, ale přesto o zahradě. Dobře udržovanou, s automatickým zavlažovacím systémem a jasnou ovocnou kyselkou. Útulná zelená oáza v betonové džungli.
Vraťme se ke Christine Nagel a k tomu, jak si představuje budoucnost kolekce Jardin. Myslím, že dostala konkrétní úkol, a sice přilákat nové zákazníky a vytvořit vůni nejen pro fanoušky této řady, ale i pro ty, kteří kolekci neznají. Jinak nechápu, proč najednou parfumérka tak drasticky mění koncept. Místo lehkých akvarelů zde najdeme živé olejové krajiny. Hojné tahy, hustě vyplňující plátno, vytočené do maximálního jasu – to není to, co jsme od Jardin očekávali!
Několik let jsem odmítala pochopit a přijmout Un Jardin Sur La Lagune. Bylo obtížné zařadit ho jako dílek skládačky do již vytvořeného obrazu Jardin sbírky. Především kvůli hustotě stavby parfému. Jean-Claude Ellena je mistrem minimalismu. Čím méně, tím lépe je jeho mottem. Jeho vůně mají více vzduchu. Christine nemohla - nebo nechtěla - znovu vytvořit účinek vzduchu.
Un Jardin Sur La Lagune vytváří pocit, že je uvnitř. Je to jako být uvnitř vánoční sněhové koule bez vzduchu, ale se zářivými ozdobami. Voda v malé zátoce, překvapivě slaná, dokonce s jódovou příchutí od hnědých řas, byla okamžitě zmrzlá. Na její hladině je vidět světlá skvrna s benzinovými pruhy. Vodní magnólie a odvážné, lehce indolické bílé lilie jsou hlavními ozdobami této pobřežní zahrady. Ta pěkně zapadá do plátna sbírky, ale Christine udělá rytířský tah a... přidá do základu jak moderní "trendy" jantar, tak zjevnou sladkost. Učiněno záměrně a nejspíš cíleně, aby přilákala nové příznivce kolekce Jardin. Jiné vysvětlení pro tak drastickou změnu směru neexistuje.
Nakonec jsem si lahvičku koupila, ale přestala jsem sledovat linii. Tedy až do loňského léta, kdy jsem se ocitla v luxusním koutku Hermes v Duty Free na tokijském letišti, kde měla každá kolekce Hermes nápadnou prezentaci a v kolekci Jardin byla na viditelném místě nová žlutá Garden, Un Jardin à Cythère. Okamžitě jsem si ji nanesla na zápěstí a celý let jsem si užívala ten neuvěřitelný efekt. Un Jardin à Cythère se rázem proměnila v... citronové sušenky. Nebylo to však primitivní pečivo ani cukrovinky – vůně byla naplněna vzduchem, prostoupeným sluncem, vůní jižních zahrad a lahodnou kuchyní řeckých ostrovů.
Un Jardin à Cythère jsem si koupila krátce po návratu domů. Už v našem vysokohorském podnebí jsem kromě sladkého pečiva cítila pistácie i olivový olej. Ale opět – chybí mi koncept. Nebyla to zahrada, ale divoká, téměř pouštní krajina kdesi na jihu, kde se stromy, keře a trávy snažily přežít pod spalujícím sluncem. Un Jardin à Cythère je horký, hustý vzduch červencového odpoledne někde na Rhodosu, Krétě nebo Kythiře. Je v něm hodně soli, písečného prachu, suchých bylin a dozrávajících oliv, ale, zdá se, málo vzduchu. A vy dýcháte tuto směs, která pálí plíce.
Nakonec se mi nové vůně líbily. Christine Nagel používá jiný přístup, aby oslovila jiné publikum. Ale i tak je zajímavé sledovat, jak se příběh vyvíjí. Podle mého názoru je zbytečné očekávat v příštích letech vůni pro staré fanoušky kolekce Jardin. Napadají mě nápady na projekty Christine Nagel, které by bylo zajímavé prozkoumat v jejím stylu. Například skandinávská zahrada nebo mlžná zahrada skotské vysočiny...
Pojďme snít společně! Jakou zahradu byste chtěli vidět od nové parfumérky Hermes?
Fotografie flakonů pořídila autorka. V článku jsou použity také oficiální fotografie vůní Hermes.
