S napětím sleduji každou novinku od Hermès – stal se z toho zvyk. Od té doby, co jsem se začal vážně zajímat o parfémy, které pro mě přestaly být jen známým produktem v šatníku mých rodičů a staly se uměleckou formou ztělesňující specifický umělecký záměr, jsem nevynechal jedinou kreaci Jeana-Clauda Ellena pro Hermès. Abychom pochopili umělcův záměr, musíme mluvit jeho jazykem. Ellenův jazyk pro mě byl cvrkot cvrčků za soumraku, zurčení potoka v poledne a zpěv ranních ptáčat za úsvitu – jasný, radostný a tak nějak... živý.
Téměř všechna jeho díla zachycovala harmonii vlastní živým bytostem: některá vyvolávala něhu, přitahovala vás blíž, vyvolávala touhu dotknout se, jiná ne, ale všechna byla správně přizpůsobena životnímu stylu a prostředí, které obývala. Obzvlášť mě oslovily kolínské vody a Jardins, ale hlavně jsem nosil Terre d'Hermès a jejího staršího sourozence Eau de Campagne. Teprve později, když jsem měl možnost koupit si vůně z butikové kolekce, jsem skutečně ocenil, že Jean-Claude je mistrem nejen parfémových akvarelů, ale také olejových barev: kůže a jantaru.
Dlouhá léta se zdálo, že na pultech s vůněmi Hermès je všechno dobře umístěné: byly tam předellenovské klasiky, byly tam pánské a dámské výběrové vůně se svými doprovodnými produkty, byly tam kolínské vody, byly tam Jardins, byla tam butiková řada – všechny spojovala vytříbená estetika značky a lišily se uměleckým záměrem. Pánské a dámské vůně určovaly trendy a vyjadřovaly představy o mužském a ženském půvabu. Vzpomeňme například na Terre d'Hermès, Voyage d'Hermès a Jour d'Hermès – byly skutečně výběrové, bez podpory celebrit, ale se jménem značky a, což je důležité, s její estetikou. Kolínské vody si od uvedení první Eau D'Orange Verte udržely svůj osvěžující, lehký charakter. Jardins mě - a jistě i mnoho mých čtenářů - okouzlily svou přirozenou fluidností, naprosto bezpohlavní, neboť příroda nemá pohlaví, a svou nadlidskou podstatou – zvedly vás ze země a přenesly do jiné reality, kde byly každodenní starosti zapomenuty. Kolekce Hermessense byla exkluzivní a podle mého názoru se nesoustředila ani tak na ingredience, jako na myšlenky, na nichž je dům Hermès založen. Některé vůně Hermessence by se daly označit za výstřední, některé mě překvapily svou nedostatečnou výdrží, zejména s ohledem na jejich cenu, ale všechny byly přesným olfaktorickým vyjádřením estetiky Hermès. V každé kolekci byl jasně cítit umělecký záměr parfuméra a vůně byly tomuto záměru věrné.
Pak přišla do Hermès Christine Nagel a nastal chaos. Od té doby uplynulo tolik let, přesto téměř podvědomě, poslušna jakéhosi instinktu, který měl být dávno překonán, běžím do obchodu vyzkoušet novou vůni Hermès, jakmile se dozvím, že je k dostání, a pokaždé se spálím – záměrně nepřirozenými jantarově-dřevitými materiály.
Budu k vám upřímný: nevím, proč parfumerii Hermès potkalo takové neštěstí. Snad chtělo vedení zvýšit prodej? Elegantní vůně Elleny jsou však stále oblíbené – Terre d'Hermès si muži ochotně kupují i dnes, zatímco jeho příšerný vetiverový flanker je pravidelně k vidění ve výprodeji. Jedinou jednoznačně pozitivní vůní od Nagel mezi široce rozšířenými je Terre d'Hermes Eau Givree, neboť v ní pokračovala v Ellenově myšlence a vyhnula se zařazení invazivních jantarově-dřevitých látek.
Chaos, o němž mluvím, pramení především z odmítnutí vize značky pro její kolekce. Dovolte mi vysvětlit, co mám na mysli.
Práce Christine Nagel v butikové řadě Hermès se mi líbí a jsem si jistý, že je to skvělá profesionálka schopná uvést v život téměř jakýkoli nápad. Nicméně skutečnost, že butikové vůně jsou jemné, delikátní, a dokonce elegantní, zatímco většina ostatních nikoli, naznačuje, že špatně interpretuje myšlenky kolekcí Hermès nebo je možná vědomě odmítá.
Zdá se, že pro Christine (nebo pro vedení parfumerie Hermès?) nyní existují pouze dvě kolekce, butiková a výběrová, protože mezi široce rozšířenými kolínskými, dámskými a pánskými vůněmi a Jardins prostě není rozdíl. Všude je jeden koncept – upoutat pozornost otočením knoflíku hlasitosti na maximum. Pokud byl tento přístup mezi pánskými a dámskými vůněmi pochopitelný a přijatelný, pak zmrzačené kolínské vody, dříve lehké a osvěžující, a nyní, jako Eau de Citron Noir, způsobující záchvaty kašle, a Jardins, ztělesnění přírodní harmonie, negenerické akvarely, dříve nabízející prostou radost podobnou procházce v parku za slunečného dne a nyní proměněné v jantarově dřevité nástroje upoutávající pozornost, jsou kolosálním omylem. Jódem prošpikovaná magnólie z Un Jardin Sur La Lagune a otrávené koláčky z Un Jardin à Cythère nejsou Jardins. Mohl bych je postavit do jedné řady s Eau de Citron Noir a Terre D'Hermes Eau Intense Vetiver. Společně zcela stírají hranice mezi kolekcemi, které se tak dobře formovaly pod Ellenou.
Jestliže dříve byly regály s vůněmi Hermès plné množství kreativních nápadů vyjádřených různým způsobem, zdá se, že nyní má značka jen jednu myšlenku – pokrýt co nejširší publikum a prodat co nejvíce flakonů. Nakonec nezbývá než doufat v něco dobrého z butikové kolekce, která si díky omezené distribuci zachovává exkluzivitu, a proto není určena masám.
Je zarážející, že Christine Nagel, tvůrkyně velkého množství vůní Jo Malone oblíbených právě pro svůj minimalistický a přírodní charakter, nepokračovala ani ve svých tradicích, ani v tradicích Jeana-Clauda Ellena, a to ani tam, kde by se to zdálo nejlogičtější – v kolekcích kolínských vod a Jardins Hermès. Možná nejde o masovou přitažlivost, ale o klimatické podmínky, a tak se najednou vedení značky začalo zajímat o země, kde akvarel shoří na popel během pěti minut. Uvidíme, zda se takový přístup ospravedlní, ale s každým novým uvedením na trh můj zájem o vůně Hermès chladne víc a víc.
Co si o tomto tématu myslíte vy?
Fotografie flakonů: Hermès
Fotografie výlohy a šátku Hermès: Basilej - Švýcarsko - 7. února 2020 - detailní záběr na logo Hermes na výloze luxusního obchodu na ulici - pixarno - stock.adobe.com; PAŘÍŽ, FRANCIE - 21. října 2019 - pohled na název loga Hermes na barevné hedvábné šále Hermes. Hermes je francouzská kožedělná a oděvní značka. - eqroy - stock.adobe.com
