Imagine Bleu Parfums od Jean-Louis Vermeil
Vintage

od Alex (Sane-Witch) Osipov
07/12/24 01:00:01

Poklad se mi dostal do rukou, jak se na poklady sluší a patří, náhodou: babička jednoho z mých herců se rozhodla rozloučit se svou malou sbírkou parfémů. Obsahovala nepochybně cenné věci, ale i některé vůbec ne cenné.

Mezi těmi cennými byla – panebože! – i letitá lahvička Krasnaja Moskva v procesu velmi malebného zániku. Jak luxusně tato vůně hyne! Musel jsem ji zabalit do igelitu a uklidit, jinak hrozilo, že tento božský rozklad, který se dá s jistou dávkou odvahy ještě nosit, prostoupí celý můj batoh i pokoj.

Byly tam také tři vůně z osmdesátých a devadesátých let ve výborném stavu, velmi charakteristické pro svou dobu – takové okno do minulosti! Právě o nich vám chci postupně vyprávět.

Na značku Jean-Louis Vermeil si dnes už málokdo vzpomene. Zanikla počátkem roku 2000, ale Imagine s charakteristickou dvojitou lahví připomínající dva ohebné bambusové stonky je stále známá. Její flanker Imagine Bleu však v naší databázi ani nebyl uveden (nyní už je – Imagine Bleu Jean-Louis Vermeil) a její popis jsem po dlouhém hledání našel pouze na jediném španělském webu prodávajícím vintage miniatury.

Vůně v zářivě modrém flakonu může na první pohled působit bizarně, jako chiméra kombinující neslučitelné: je to zoufale ovocná tropická... chypre ze staré školy.

Ovocnost je ohromující a téměř dusivá od prvního tónu. S druhým tónem však vůně vyskočí, dopadne na zem s dunivým "wow!" a změní se v onu typickou hlasitou a agresivní chypre z osmdesátých let.

Po několik následujících hodin budete svědky představení v žánru "cirkusový stan", protože parfém se snaží být jednou věcí, pak druhou a někdy oběma současně.

Zajímavé je, že vůně je poměrně dobře propracovaná, dokonce zručně, ale její "kompoziční řešení" je nestabilní a snaží se sedět na dvou stoličkách najednou: sledovat to je velmi poutavé, pokud překonáte počáteční zmatek a jisté nedobrovolné "krčení".

Pokud však odložíte předsudky a podíváte se na vůni s dětským úžasem, ukáže se, že je to docela příjemné a zajímavé.

Jak už jsem řekl, začíná ovocnou přemírou na lehkém základu kokosové vody. Jsou tu citrusy, jablka, bobulovité ovoce – mnoho tónů, všechny jednotlivě dobře rozeznatelné. Klasický bergamot není patrný, což může ztížit rozpoznání chypre v Imagine Bleu, ale je tu spousta hořkokyselých grapefruitových tónů. Zábavně působí "kočičí" aspekt černého rybízu – možná se časem zintenzivnil (i když na šťávě nejsou patrné žádné známky stárnutí), ale teď je tu a působí spíše rošťácky, jako klauni v tomto cirkuse, kteří postříkají první řadu vodou, než skočí divákům na klín.

Květinové srdce je mírně vybledlé, ale lilie, pomerančový květ a ylang-ylang jsou stále rozpoznatelné, velkoryse okořeněné pořádnou dávkou karafiátu. V chladnějším a vlhčím počasí jsou patrné první tři jmenované, zatímco v suchém horku se do popředí dostává těžký karafiát s nádechem koriandru a oregana, který přebíjí vše ostatní – obojí je krásné, i když se vůně výrazně mění.

Duo lilie-ylang je vlhké, výrazné a elegantní, ale dosáhnout tohoto efektu v současných moskevských vedrech se daří pouze tak, že hlavu a zápěstí se vzorkem vložím do lednice (velmi pohodlná metoda, kterou jsem nedávno objevil).

Právě ve střední fázi akrobaté a excentrici opouštějí ring, přenechávají parket baletkám a gymnastkám a Imagine Bleu se stává tradičně ženskou a krásnou – a ve srovnání s nedávným "yahoo!" velmi klidnou.

Nyní je to hluboká, harmonická francouzská klasika, která cestou ztratila jak svou křečovitost, tak i část svého drsného profilu. Základ je také zcela tradiční a pevný – k nosu stoupá postupně. Mechové pačuli v něm pochází z osmdesátých let – samo o sobě je ostré a přirozené, ale pižmo a santalové dřevo je výrazně zjemňují, jako by oddělovaly bojovníky a něco jim vysvětlovaly tichými, uklidňujícími hlasy. Zvlášť přesvědčivě voní santalové dřevo.

Zde je shrnutí.

Takové parfémy se už nevyrábějí. Sledovat jejich život je už jen z tohoto důvodu nesmírně zajímavé. Kompozice je stále zvláštní, až divoká, ale docela švihácká. Může se to zdát rozporuplné – nejde o promyšlený tah mistra paradoxů, zvláštní hru na kontrasty, ale neohrabaný a přitom okouzlující cirkusový počin, kus naivního pouličního divadla, potpourri, boršč hozený se vším všudy bez velkého starost o míchání chutí.

Přesto je tento parfém skutečně okouzlující a zábavný. Příjemně se nosí i přes nesourodou a chaotickou strukturu. Nostalgické a rozpoznatelné barvy parfémů osmdesátých let v tom podle mě hrají významnou roli.

Je to takový malý klenot z pokladu, sice polodrahokam, ale roztomilý.

* * *

Rok vydání se zdá být 1989, téměř současně s původní vůní nebo krátce po ní.

Svrchní tóny
ananas, jablko, bergamot, grapefruit, malina, broskev, černý rybíz, tymián, citron

Střední tóny
zimolez, karafiát, jasmín, lilie, pomerančový květ, růže, ylang-ylang

Základní tóny
jantar, dubový mech, pižmo, pačuli, santalové dřevo

Fotografie flakonu od autora