Kontroverzní téma: Matka Země
Sloupce

od Daria Bogdanova
07/24/25 23:30:02

Tentokrát bych se ráda zaměřila na vůně s poměrně neobvyklou notou: země. Proč je to ale „kontroverzní téma“? Z několika důvodů. Především už teď slyším komentáře typu: „Jak jsi tam tu zemi našla?“ Země/zemina není růže, pačuli ani ambroxan – není to složka parfémové formule v pravém slova smyslu. Samozřejmě se občas s „zemitou notou“ setkáme v olfaktorických pyramidách, když jí parfuméři záměrně docílí (obvykle s pomocí aromachemie), ale mnohem častěji vzniká „zemitost“ – někdy i náhodou – kombinací jiných tónů, například pačuli, vetiveru, kořene kosatce… Je tedy jasné, že přítomnost „země“ ve vůni je velmi subjektivní záležitost.

Druhý důvod: Sama země voní zcela odlišně v městském záhonu, v areálu strojírenského podniku, ve stepi po dlouhém suchu nebo v běloruském lese. Pokusím se zde představit její různé podoby.

A konečně třetí důvod, proč je toto téma kontroverzní, spočívá v tom, že je vlastně jen málo lidí, kteří chtějí vonět jako půda.

Zde je krátký seznam vůní, v nichž osobně cítím výrazný půdní tón. Ne ve všech kompozicích tato nota dominuje (i když některé ano), ale ve všech případech dodává vůni zajímavý zvrat.

Začnu těmi nejjednoduššími, nejdoslovnějšími a nejpředvídatelnějšími interpretacemi půdy: dvěma vůněmi od CB I Hate Perfume a jednou od Demeter Fragrance.

Wild Hunt a Soaked Earth od CB I Hate Perfume

Tyto dvě vůně jsou si podobné. Wild Hunt přebírá hlavní akord Soaked Earth a přidává k němu „lesní“ prvky. Během první hodiny je Soaked Earth intenzivnější, i když méně nuancovaná než WH. Cítím vůni pšeničné trávy, mokré země a čerstvých listů. Dokonalá iluze podzimního houbového lesa. Představte si, že se za zamračeného rána procházíte listnatým lesem. Na stromech už skoro nejsou listy. Kluzko, chladno, vlhko, trochu smutno, ale přesto tak krásně!

Ve vrchních tónech Wild Hunt téměř žádná vlhkost není. Je to vůně letního houbového lesa. „Tichý lov“ za slunečného rána. Pod nohama vám křupe suché listí a jeho vůně je jasně rozpoznatelná. Nepřišli jste pro rybízové houby, přišli jste pro opěnky. Vůni hub zde doplňují tóny mrtvých pařezů, na kterých rostou. Na kraji lesa rostou lísky. Když utrhnete a rozkousnete ještě bílý, měkký oříšek, ucítíte jeho sladkokyselou chuť.

Po hodině a půl se WH a SE stávají téměř nerozeznatelnými. Už nejste v lese. Okopáváte záhon! Je to vůně mokré, mastné černozemě. Obě vůně sedí blízko kůže, což je možná dobře – takové věci se nosí „pro sebe“.

Zombie for Him od Demeter Fragrance

Pro mě tato vůně stojí někde mezi Wild Hunt a Soaked Earth. Nejprve je to také realistická vůně lesa: mokrá zem, zetlelé listí, houby, mech, a pak… i zeleninová zahrádka s rašelinou a černozemí, právě vykopané brambory a plevel vytrhaný ze země a naskládaný na hromadu. Venkovská romantika v té nejčistší podobě.

Virgilio od Diptyque

Moje největší srdcovka. Už se nevyrábí a sehnat ji je téměř nemožné, ale nemohla jsem ji z tohoto seznamu vynechat. Jaká země se tu ukrývá? Bažinatá, promáčená. Virgilia si představuji jako léčitele, který žije někde hluboko v severském lese a celé hodiny bloudí, hledá kořínky a byliny. Když se vrací do své osamělé chýše v bažině a odkládá batoh, voní přesně jako Virgilio. Vlhká, hrubá látka nasáklá vůní země, bahna, lesa, bylin. Je to vůně bažin, jimiž léčitel procházel, vůně srsti jeho milovaného a věrného psa, vůně surovin na jeho lektvary. Pro mě osobně je to vůně svobody – od předsudků, od veřejného mínění, od každodenního shonu. Tohle je vůně, která vám pomůže na všechno zapomenout a být sám sebou.

Real Patchouly od Bois 1920

Tady je pačuli opravdu zemité, nikoli „čokoládové“. Vytváří efekt půdy, přesněji vůni nějakého dřevěného předmětu, který byl právě vykopán ze suché země. Jsou tu také tělové a jantarové podtóny, lehce sušený kořen celeru a propolisové plátno. Vše dohromady evokuje klidný zářijový večer na venkově – zlatý podzim. Ještě je teplo. Stojíte opření zády o stěnu domu vyhřátou sluncem a pozorujete rudý západ. Ticho a mír. Pocit vnitřního tepla a naprosté harmonie.

Baie 19 od Le Labo

Další kompozice, kde pačuli vytváří „efekt země“. Už jsem ji vlastně popisovala ve svém článku „Netradiční vůně na léto“. Je to atmosférická vůně podzimního lesa těsně po dlouhém dešti. Zem tu není jen vlhká, ale přímo mokrá – lepkavé bláto vám čvachtá pod botami. Přidejte hustý, kluzký mech, mokrou kůru stromů a stejně mokré cihly opuštěné a zchátralé stavby na kraji lesa. Takhle vnímám Baie 19.

Figment Man od Amouage

Ano, parfémy, které miluji celým srdcem, bývají většinou rychle staženy z trhu. Když se podíváte na stránku této vůně na Fragrantice, zjistíte, jaké rozporuplné asociace vzbuzuje. Najdete tu vše od elegantní fougèrové svěžesti až po sklepy s bramborami a lidskými (i nelidskými) exkrementy. Řeknu to rovnou: uznávám jen první dvě asociace. Ve skutečnosti zbožňuji živočišné tóny, ale ve Figment Man je necítím. Špínu ano. Představte si člověka, který je silně navoněný krásnou oldschoolovou fougèrovkou a sestupuje do sklepa pro kořenovou zeleninu. I tady jsou brambory obalené ještě vlhkou hlínou a plesnivá prkna, ale vše překrývá elegantní, hutná vůně pelargonie, labdana a guajakového dřeva. Ohromně nekonvenční, neuvěřitelně krásné.

Autumn Vibes od Maison Martin Margiela

Případ, kdy název dokonale vystihuje ducha vůně. Pro mě je to atmosféra zlatého podzimu, ale bez darů zahrady a hub. Opět tu máme vůni lesního podkladu, tentokrát smíšeného lesa za krásného zářijového dne. Na suché zemi je hustě roztroušeno jehličí a spadané listí, které příjemně křupe pod nohama. Několik mrtvých pařezů. Ale houby tu nejsou – podzim byl příliš suchý. Bez zbytečné poezie zde jasně cítím tón semínek mrkve, která se v parfumerii příliš často nepoužívají. Škoda, protože mají velmi zajímavé aspekty. Jsem si téměř jistá, že pocit suché země a suchého listí zde vytváří právě tato složka.

MOON DUST od MiN NEW YORK

Lesní půdu (suchou i mokrou), bažinu, sklepní zem i půdu ze zahrádky už jsme tu měli, tak se posuňme k něčemu industriálnějšímu a městštějšímu. MOON DUST začíná závanem moskevského metra, který je však rychle vystřídán suchou zeminou smíchanou s popelem a zalitou topným olejem. Vytváří pocit rozlehlé šedé pustiny, kde se mezi ohořelými stromy a obrovskými balvany povalují kusy kovu očouzené sazemi a roztavená guma. Přesto atmosféra vůně nepůsobí depresivně ani ponuře, jako by tu před dávnými časy došlo k technogenní katastrofě (a příroda z nějakého důvodu nespěchá, aby si místo vzala zpět a vrátila mu zelené barvy) a veškerý smutek už dávno vyprchal – zůstala jen tato krajina v různých odstínech šedi.

M/Mink od Byredo

Má v sobě něco z Figment Man i MOON DUST. M/Mink existuje na pomezí dvou světů: přírodního a průmyslového. Na rozdíl od Figment Man tady jasně cítím živočišné tóny, ale jsou zvláštní – nepřipomínají ani kastoreum, ani cibet. Možná lehce evokují šedý jantar nebo sépiový inkoust. Když už jsme u inkoustu, najdete tu i známější inkoust z plnicího pera. A také vlhkou zeminu. Není to ani sklep, spíš vlhký suterén či polosuterén opuštěného domu: betonové stěny pokryté plísní a hliněná podlaha potřísněná inkoustem a kdo ví čím ještě. Zvenčí doléhají slabé ozvěny kadidla a pálícího se pylu. A ten pyl je z plastových dóz (jaké se kdysi prodávaly v lékárnách a včelařských potřebách), ne z živých květů. A znovu – vůně není odpudivá, spíš melancholická.

District of Nolo od Trussardi

Vraťme se ale od „hardcore“ zpět k univerzálně příjemnějším (a srozumitelnějším) věcem. V District of Nolo nenajdete žádné hrůzy. Je to ukázka toho, jak může být vůně s výraznými zemitými tóny nesmírně elegantní. Kompozice se otevírá svěžím, téměř ozónovým akordem připomínajícím vzduch po bouřce. Velmi brzy se k němu přidává lehce vlhká země s kořenovými, zelenými a květinovými tóny. V tomto případě je za „půdu“ zodpovědný kořen kosatce, který v District of Nolo v kombinaci s lístky fialky vytváří realistickou vůni zeminy květinového záhonu. Postupně začne kořen kosatce ukazovat své kosmetické stránky v podobě velmi moderního minerálního pudru – jemného, chladivého, téměř kovového. Jak se blížíte k základu, pudrovost je stále méně suchá, méně sypká a chladná, až se nakonec promění v odvážnou retro rtěnku. Zemité tóny zůstávají v pozadí až do samotného konce. Na této vůni mě fascinuje zajímavá kombinace vintage a moderny – nejde o něco mezi, ale o dva samostatné světy, které v jedné kompozici harmonicky koexistují.

Bois d'Ombrie od Eau D'Italie

Opět mistrovský kousek, který už se nevyrábí, ale na rozdíl od Virgilia se ještě dá sehnat. Země zde rozhodně není hlavní notou, ale myslím, že bez této nuance by vůně ztratila část svého kouzla. Bois d'Ombrie je především whisky, sud po whisky a tón rašeliny, která whisky krásně doplňuje. Dále hořké byliny a vlhký tabák. A pak je tu zemitá složka. Pro mě je to čerstvě vykopaný kořen celeru ještě obalený hlínou. Domnívám se, že tento efekt vzniká kombinací kořene kosatce, vetiveru, pačuli a semínek mrkve. Bois d'Ombrie je velmi podzimní, vlhká, přírodní, meditativní a naprosto jedinečná vůně.

Popsala jsem pouze ty vůně, v nichž osobně cítím zemitou nótu. Samozřejmě je to velmi subjektivní – a proto i kontroverzní.

Cítíte ve výše zmíněných parfémech půdu?
A máte své vlastní oblíbené zemité vůně?