Pokud si chcete opravdu vychutnat celou pražskou botanickou zahradu, budete na to potřebovat celý den – 25 hektarů je 25 hektarů. Ale i když se rozhodnete informační tabule ignorovat a jen se nechat unášet obrazy přírody, které se vám otevírají na každém kroku, zabere vám to minimálně několik hodin – zážitek ideální pro ty, kdo nikam nespěchají. Pokud jste v Praze jako turisté, ani neuvažujte o tom, že byste spojili návštěvu botanické zahrady s výletem do zoo – rychlé střídání scenérií vás jen unaví a připraví o požitek. Pokud však nemáte čas na celou zahradu, ale přesto toužíte spatřit něco krásného ze světa přírody, můžete se zaměřit na jednu ze dvou tematicky odlišných částí – věřte, že zážitků bude dost a pocit naplnění zůstane. Těmito dvěma místy jsou skleník Fata Morgana a vinice svaté Kláry.
Skleník Fata Morgana
Hlavní skleník pražské botanické zahrady byl postaven poměrně nedávno, v roce 2004, a to je na jeho vzhledu znát: nečekejte zdobný skleněný palác, ale spíš utilitárně působící stavbu – ovšem s neobvyklým tvarem. Celá západní část zahrady, kde se skleník nachází, působí fascinujícím, lehce futuristickým dojmem. Je to spojení architektury a přírody: zelené střechy, bohaté vodní prvky a mistrovské využití přirozeného terénu. Tato část je od hlavního areálu fyzicky i stylově oddělená, spojuje ji jen úzká lávka pro pěší. Pokud chcete jít rovnou do Fata Morgany, nejvhodnější je vstup z Trojské ulice.
Skleník je krásný po celý rok, ale v zimě je obzvlášť okouzlující – stačí vstoupit a ocitnete se ve voňavém světě bujné zeleně a kvetoucího tropického ráje. Díky tomu, že jedna strana skleněné kopule je zapuštěná do přírodní skalní stěny, interiér navozuje atmosféru vzdálených koutů Země. Kromě výjimečné sbírky rostlin je prostor navržen tak, že vaše návštěva se promění v opravdovou cestu.
Fata Morgana je rozdělena do tří zón: polopoušť, deštný prales a horský les. Nechybí ani akvárium, které nabízí pohled do hlubin tropického vodního ekosystému a možnost pozorovat jeho obyvatele. Fata Morgana pravidelně pořádá tematické výstavy, z nichž dvě se opakují každý rok a staly se opravdovými miláčky publika: výstava orchidejí a výstava motýlů.
Chcete-li si představit tento kousek tropů, nejlépe poslouží exotické parfémy s důrazem na jižní květiny, svěží zeleň a tropické ovoce. Pro mě sem patří téměř celá řada Australian Botanicals od MetaScent (Fire Banksia, Windflower & Acacia, Waratah Sunset), indonéská část kolekce Maison de L’Asie (Bali H’Ai, Bois d’Indonésie, Les Nuits de Bali), Aétai od Source Adage a samozřejmě La Douceur de Siam od Dusita.
Fata Morgana nabízí i jedinečný čichový zážitek: skleník má svůj vlastní parfém! Jmenuje se prostě Fata Morgana, první edice je již vyprodaná a nyní je k dostání verze č. 2 – parfém na olejové bázi inspirovaný rostlinným světem Vietnamu. Hlavními tóny jsou citrusy, bílé květy, lotos, dřevo a koření. Vůně nemá velkou projekci, ale je příjemná, květinově-kořeněná a velmi jemná. Pravděpodobně nebude soupeřit s výše zmíněnými parfémy, ale jako suvenýr na památku pražské botanické zahrady je nádherný.
Pod kopulí Fata Morgany plyne čas nepozorovaně. Bez problému zde strávíte hodinu a půl, klidně i dvě, zvlášť během výstavy motýlů – ale pokud je třeba, dá se prohlídka zvládnout i za čtyřicet minut.
Fata Morgana se tyčí v nejvyšším bodě své části a z výšky je vidět skrz celý prostor. Ale nenechte se zmást – to nejzajímavější v okolí Fata Morgany zdaleka není jen ve skleníku, silné dojmy čekají i za jeho zdmi. Právě tady jsem zažila nezapomenutelný okamžik: poprvé jsem skutečně ucítila vůni fialek. Samozřejmě jsem ji znala z parfémů – ale nikdy ne z živého květu. Viděla jsem fialky v květinářství i ve volné přírodě, ale nikdy nevoněly tou charakteristickou pudrovou vůní. Věřila jsem, že existuje, jen jsem si myslela, že potkávám špatné odrůdy. Až jednoho jarního dne jsem v této zahradě narazila na místo pokryté fialkami, které provonělo vzduch na několik metrů daleko.
Teď už vím, že nemá smysl čichat lesní fialky jednu po druhé – a že krásná vůně Violette Kew od Le Jardin Retrouvé není žádná umělecká nadsázka. Tento okamžik je důkazem, že i krátká návštěva botanické zahrady může přinést nečekané objevy.
Ve srovnání s většinou evropských botanických zahrad je ta pražská poměrně mladá – vznikla až v roce 1969. Zato vinice svaté Kláry, která se stala součástí zahrady v roce 1995, je opravdu stará: její historie sahá přinejmenším do 14. století, kdy Karel IV. nařídil zakládat vinice na všech vhodných jižních svazích v okruhu tří mil od Prahy. Možná je vinice ještě starší – už v majetkovém soupisu kláštera svatého Jiří z roku 1228 jsou na území zahrady vinice zmiňovány. Jméno vinice je odvozeno od kaple svaté Kláry, postavené na konci 17. století – dodnes stojí na horní hraně vinice a stále slouží svému účelu, většinu roku se tu v neděli dopoledne konají mše.
Na konci 19. století zničila vinice fyloxera a svah byl osázen třešněmi. Obnova vinice začala v 50. letech 20. století a už několik desetiletí se zde opět vyrábí víno. Mezi hlavní pěstované odrůdy patří bílé hrozny jako Ryzlink rýnský, Müller-Thurgau, Sauvignon, Muškát moravský, Tramín a Rulandské šedé, z červených pak Portugieser (v češtině známý jako Modrý Portugal) a Rulandské modré. Většinou se tu vyrábějí odrůdová vína, ale experimentuje se i se směsmi – například suchá bílá Botanica 2023 a Botanica 2024.
Protože je vinice součástí botanické zahrady, neslouží jen vinařství: na svahu najdete rozsáhlou demonstrační kolekci. Zahrnuje téměř všechny odrůdy révy vinné povolené pro výrobu vína v Česku a asi padesát stolních odrůd. Pokud vás vinařství opravdu zajímá, procházka vinicí svaté Kláry pro vás bude skutečným potěšením. Ale i když je vám jedno, co se děje, než se víno dostane do sklenky, vinice vás nezklame – je to neuvěřitelně malebné místo.
Popravdě, je uhlazenější – víc „instagramová“ – než průmyslové vinice na Moravě, největší vinařské oblasti Česka. U svaté Kláry jsou štěrkové a kamenné cesty lemovány růžemi a levandulí, všude najdete pohodlné lavičky a dokonce i stoly. Můžete se kochat výhledem na Vltavu a Trojský zámek s jabloňovým sadem ve tvaru labyrintu – nebo to vše pozorovat se sklenkou vína z místních hroznů a přemýšlet, co měl na mysli básník Jaroslav Seifert, když ve slavném sonetu napsal: „Ach, Praho! Jsi doušek vína.“ A ti, kdo vydrží až do večera, jsou odměněni jedněmi z nejkrásnějších západů slunce ve městě – téměř po celý rok.
Je zvláštní, že zachytit vůni hroznů nebo vína na vinici je překvapivě obtížné. Uprostřed léta je vzduch naplněný vůní levandule a růží. V zimě je svah cítit vlhkým kamenem, hlínou, dřevem a kouřem z komínů vil na Trojském vrchu. Tóny vína se ve vzduchu objeví jen krátce na podzim. Ale stačí jediná sklenka vína a čichová krajina se rázem změní.
Které parfémy ve mně vyvolávají vzpomínky na procházku vinicí svaté Kláry? Léto na pražské vinici pro mě znamená levandulové – ale zdaleka ne jednoduché – vůně jako Calm & Volupte od Godet a La Rapsodie Noire od Dusita. Začátek podzimu přináší chladnější, vlhčí levanduli v I'm Not A Bad Man od Jillian Switzerland a kouřovou, tabákem protkanou Ajedrez od Frassai. V zimě je to směs vína a kakaa s fialkovým pudrem a dubovým mechem v Bluerhum od Notefluide nebo vůně dubového sudu Habit Rouge Spirit od Guerlain.
A na závěr jedna praktická rada: pražská botanická zahrada je otevřená každý den v roce, ale skleník Fata Morgana je v pondělí zavřený. Otevírací doba se také liší podle ročního období – před návštěvou je nejlepší zkontrolovat oficiální webové stránky.
Fotografie autorky
