M.INT Quantum: Coca-Cola a velký hadronový urychlovač
Recenze parfému

od Matvey Yudov
03/31/25 13:00:02

Poprvé jsem se s M.INT Quantum setkal na loňském veletrhu Esxence: nejednou mě kolegové oslovili s tím, že to musím vyzkoušet. Říkali, že přinejmenším proto, že voní po Cole – a to je prý jedna z mých slabostí. Trochu mě překvapuje, že jsem si vysloužil pověst někoho, kdo miluje divoké, absurdní a na hranici nositelnosti stojící podivínské vůně, i když ve skutečnosti v parfumerii hluboce oceňuji pohodlí a vyprávění. Ale o to tady nejde. Naštěstí se ukázalo, že Quantum je nečekaně přívětivá a poměrně klasicky strukturovaná – možná víc, než mnozí od verze M.INT očekávali.

Tvrzení, že Quantum voní jako cola, je asi tak přesné, jako když řeknete, že Leonardo je prostě jeden z Teenage Mutant Ninja Turtles. Technicky vzato není špatné, ale zcela se míjí s hlubší pointou. Ve svém jádru je Quantum zakořeněna v tradici kořeněno-orientálních vůní – přesněji řečeno těch, jejichž středobodem je skořice. Vzpomeňte si na Serge Lutens Rousse nebo ještě starší klasiky, jako jsou Cacharel LouLou, Estée Lauder Youth-Dew a Cinnabar, YSL Opium, Dior Poison, Rochas Femme, Yves Rocher Ispahan Hermès Amazone, Guerlain Shalimar nebo Gres Cabochard.

Tento kořenitě-dřevitý profil se silným důrazem na skořici byl také využit v mnoha mužských kompozicích, často docela úspěšně – natolik, že daly vzniknout nesčetným napodobeninám: Boucheron Jaïpur Homme, Calvin Klein Obsession for Men, Rabanne 1 Million, Viktor&Rolf Spicebomb, Joop! Homme, Boss Bottled, Armand Basi Homme a podobně.

Quantum se nedá jednoznačně označit jako mužská nebo ženská – není zde žádné zjevné genderové kódování. Dovedu si snadno představit, že ji bude nosit kdokoli.

Jak se vytváří dojem koly ve vůni? Složky v příchuti tohoto oblíbeného nápoje jsou tak harmonicky smíchány, že tvoří v podstatě klasický parfémový akord – tak soudržný a bezešvý, že je těžké rozeznat jednotlivé prvky. A přesto zde není žádná skutečná záhada: tradiční cola je kombinací citrusů (hlavně limetky, citronu a pomeranče) a koření (skořice, koriandru, muškátového oříšku a někdy hřebíčku nebo kardamomu), obvykle oslazených a zjemněných vanilkou. Pro praktikujícího parfuméra je to skvělé technické cvičení: požadovaný efekt koly funguje pouze tehdy, když je rovnováha přesná; jinak se vše rozpadá.

Quantum obsahuje toto všechno: citrusovou vrchní nótu tak slabou, že je spíše strukturální než vnímatelná, mnohem méně výrazná než například v Shalimaru; nitku zázvoru spojující citrusy s kořeněným srdcem skořice a muškátového oříšku; a nakonec vanilkovo-jantarový základ.

Vytříbenou, klasickou osobnost vůně utváří fialkový akord, který je v kontrastu s ústřední skořicovo-kořeněnou strukturou. Vůně působí lehce pudrově a kosmeticky, avšak bez lepkavosti a tíhy. Naopak působí objemně a jiskřivě, částečně díky aldehydům, které zjemňují hrany, drží kompozici pohromadě a dodávají jí elegantní, abstraktní modernost. Pro každého, kdo není hluboce obeznámen s vůněmi ze 70., 80. nebo dřívějších let, se pravděpodobně nebude číst jako zastaralá. Spíše ji bude vnímat jako promyšlený experiment v rámci současného fialkového trendu.

Když chtějí lidé naznačit, že nějaká vůně voní staromódně nebo zastarale, často se odvolávají na vynikající (i dnes) Krasnaya Moskva. V našem případě by to také nebylo úplně na místě, protože tato vůně je postavena na iononech – a takové masivní fialkové akordy se v současnosti vracejí. A přesto je Quantum zcela moderní výtvor: vytvořený podle dnešních stylistických kódů, poznamenaný minimalismem a něčím, co bych popsal jako abstraktní expresionismus. Je odvážná a impozantní, ale zároveň vysoce difúzní a poměrně svěží – což vytváří nápadné vnitřní kontrasty. Chris Maurice (Christian Carbonnel) zbavuje tradiční orientální vzorec všech ornamentálních výstřelků, aby odhalil jeho jádro. Něco jako dědeček Králík v Prasátku Peppa, který si donekonečna pohrává s nějakým chytrým strojem a nedbale nechává odpadávat kousky, když říká: "Tak tohle přece nepotřebujeme."

Lidská zvědavost ohledně podstaty vesmíru – a zejména struktury hmoty – existuje od pradávna. Uvažujte takto: Předpokládejme, že máme kus sýra. Rozkrojíme ho napůl, pak každou polovinu rozkrojíme znovu a znovu. Můžeme ho dělit donekonečna? Nebo nakonec dospějeme k nějaké konečné hranici, nejmenší částici, za kterou už není možné žádné další dělení? Co si myslíte?

Starověký řecký filozof Leucippus, který žil v 5. století před naším letopočtem, tvrdil, že naprosto vše kolem nás se skládá z nejmenších nedělitelných částic, které nevznikají ani nezanikají – vždy existovaly a vždy existovat budou. Podle něj nejsou všechny procesy probíhající ve světě ničím jiným než složitým tancem těchto částic: jsou v neustálém pohybu, vytvářejí složité struktury, neustále se přeskupují a vzájemně na sebe působí. Démokritos (narozený roku 460 př. n. l.) později tuto teorii rozvinul a rozšířil a dal těmto nejmenším částicím jméno: atomy (z řeckého ἄτομος – nedělitelný, nerozdělitelný).

Americký fyzik Richard Feynman, nositel Nobelovy ceny a jeden ze zakladatelů kvantové elektrodynamiky, tvrdil, že nejdůležitější poznatek, který lidstvo má – pravda, kterou lze shrnout do jedné věty –, zní: "Všechno se skládá z atomů, které jsou v neustálém pohybu." Protože se atomy neustále chaoticky pohybují, občas se srážejí, interagují a vytvářejí složitější struktury, které se samy mohou vzájemně ovlivňovat, měnit nebo rozpadat. Takto je podle něj strukturována veškerá hmota ve vesmíru. Atomy jsou jako písmena, kterými vesmír píše svůj epický román.

Později se zjistilo, že atom ve skutečnosti není pevná malá koule, ale mnohem složitější struktura: v jeho středu leží malé, ale nesmírně husté, kladně nabité jádro, kolem kterého obíhají záporně nabité elektrony. Další zkoumání ukázalo, že i samotné jádro je složená struktura, "sestavená" z několika částic o přibližně stejné hmotnosti: neutronů, které nenesou žádný náboj, a protonů, které nesou jediný kladný náboj. V každém atomu se počet protonů rovná počtu elektronů, takže je jako celek elektricky neutrální.

Možná vás překvapí, že ani protony a neutrony nejsou skutečně fundamentální – každý z nich se skládá ze tří vnitřních složek známých jako kvarky. Od dnešního dne jsou kvarky považovány za nejzákladnější stavební prvky hmoty.

Když vědci začali zkoumat hmotu ze stále větší blízkosti, narazili na řadu překvapivých jevů: v mikroskopické oblasti již neplatí známé fyzikální zákony. Částice se chovají způsobem, který zcela odporuje našim každodenním očekáváním – čím menší je objekt, tím výraznější jsou jeho vlnové vlastnosti. Například jediný elektron, který narazí na bariéru se dvěma štěrbinami, může nějakým způsobem projít oběma najednou.

Fyzikové dospěli k dnes již ustálené představě, že hmota je v podstatě koncentrovaná, "stlačená" forma energie. Zjistili, že na mikroskopické úrovni se některé fyzikální veličiny nemění kontinuálně, ale mohou nabývat pouze určitých, diskrétních hodnot. Všechny fyzikální procesy kolem nás probíhají v malých, postupných skocích a pro každou měřitelnou veličinu existuje minimální nedělitelná jednotka. Tyto jednotky byly pojmenovány kvanta, z latinského quantum – což znamená "kolik".

Například foton – tak nepatrný, že už není zcela jasné, zda se vůbec chová jako částice – je považován za kvantum elektromagnetického pole (tedy světla nebo záření). Takzvaný gluon je kvantem vektorového pole, které "slepuje" kvarky dohromady a vytváří protony a neutrony, a ty zase váže do atomových jader. Existují dokonce spekulace, že samotná gravitace může být kvantovaná – přičemž hypotetický graviton je kvantem gravitačního pole – a že čas může být také kvantovaný, přičemž navrhovaný chronon představuje kvantum času.

A pak je tu samozřejmě dnes již proslulý Higgsův boson, částice, kterou se jaderní fyzici desítky let snažili objevit – je to kvantum Higgsova pole. Předpovězena byla v roce 1964 a nakonec ji vědci z CERNu pozorovali v roce 2012 během experimentů prováděných na Velkém hadronovém urychlovači a platí za jeden z nejvýznamnějších objevů moderní fyziky.

Pokud však tvůrci vůně měli při jejím pojmenování na mysli něco úplně jiného, pak se omlouvám za tuto poněkud dlouhou odbočku. Pokud však Quantum znamená jednoduše "jak moc", pak je tu moje odpověď: hodně – téměř dokonalých pět z pěti. Výborná práce.