Moře v lahvi
Sloupce

od Tatiana Liybarskaia
06/19/25 08:00:02

Stejně jako mnoho lidí ze severu miluji moře. Ale s mořskými vůněmi v parfémech jsem dlouho nevěděla, co si počít. Možná za to může přesycení devadesátých let, kdy na vás Calone vyskakovalo doslova ze všech stran, a málokdy šlo o povedený parfém – často to byly bezejmenné kopie z místního tržiště. Ačkoliv jsem měla ráda, jak L'Eau par Kenzo Kenzo voněla na mé kamarádce a můj kolega dodnes nedá dopustit na Acqua di Gio Giorgio Armani (a opravdu mu sedí), dlouho jsem si myslela, že tenhle žánr není pro mě.

Jednoho dne jsem ale náhodou vyzkoušela Epice Marine Hermès, která mě svou netypickou interpretací vodního tématu natolik zasáhla, že jsem si ji okamžitě pořídila. Tak přesně vystihuje obraz severního pobřeží – vlny hlučně narážející do skal, chaluhy zmítané přílivem a táhlé volání racků.

Nenosím ji často, ale mám ji pro chvíle, kdy cítím neodbytnou touhu nadechnout se slaného vánku. Někdy si ji beru s sebou na dovolenou – umocní vůni moře, nebo ji vytvoří, pokud jsem daleko od pobřeží.

Stala se pro mě čichovou ilustrací básně Maxima Vološina, jejíž verše mě fascinují už od mládí:

"Tady je dusno a těsno... A tam – prostornost, svoboda,
Tam dýchá těžký unavený oceán
A vane vůně hnijících bylin a jódu."

Seznámení s Epice Marine mi otevřelo širší pohled na vodní směr v parfumerii. Je zřejmé, že mořské vůně mohou být stejně rozmanité jako samo moře. Můžou evokovat slunné pláže se zlatavým pískem, drsné skalnaté pobřeží, něžný tyrkys jižních moří i chladné větry Baltu, borovice a jalovec ve Středomoří i kamennou poušť arabského pobřeží, zvláštní květy a ovoce tropických šířek i mandarinkové háje Jadranu, divoká pobřeží se slanými naplaveninami i luxusní hotelové pláže.

A v určitém okamžiku mi došlo, že parfémy, které nejvíc ovlivnily mou vášeň pro vůně, vlastně také patří do tohoto žánru – i když v nich formálně žádné vodní motivy nejsou. Byly to máminy Guy Laroche Fidji z nejlepší edice roku 1984. Máma je nosila jen ve svátek a já si pamatuji ten pocit nadšení, když jsem je mohla přivonět. Tehdy jsem netušila, že dovolená u jižního moře může takhle vonět; v dětství mi to připadalo jako vůně pozemského ráje, koncentrovaného, absolutního štěstí.

Myslím, že právě hledání „těch pravých Fidji“ odstartovalo mé vědomé pátrání po vintage vůních. Prošla jsem spoustu flakonů různých edic a málem už ztratila naději – myslela jsem, že mě klame paměť – než jsem našla lahvičku, která voněla přesně tak, jak si pamatuji z dětství. V edici 1984 je méně santalového dřeva a hřebíčku než v předchozích, je zelenější a éteričtější – lehká, plynoucí vůně exotických květin, jemného moře, horkého slunce a klidu.

Všechny pozdější reedice a variace Fidji jsou mi k nepoznání. Tedy – poznáte je, ale není v nich už ani kapka toho kouzla, jako u těch falešných vánočních ozdob, co vypadají jako pravé, ale radost v nich není. Neznám žádný jiný parfém, který by ve mně vyvolal podobné emoce – možná existují krásnější, složitější, zajímavější, ale ten pocit bezstarostné a bezbřehé radosti umí stále jen Fidji.

Do stejné rodiny vůní o „moři bez moře“ bych zařadila i Laguna Salvador Dalí, další parfém, který měla moje maminka v devadesátých letech. Sama jsem nikdy neměla svůj flakon (kamarádka mi půjčila miniaturu na focení), ale pamatuji si je velmi dobře.

V mé fantazii, podnícené romány Julese Verna a Mayne Reida, to byl opravdový opuštěný ostrov v jižních šířkách. Ovocné stromy a liány tropických květin s omamnou vůní, žár, stoprocentní vlhkost, jedovaté výpary džungle a vzdušná bílá pěna na zlatavém písku od slunce. Jsem ráda, že se mi letos podařilo vzít flakon k moři a zachytit vzpomínky na fotografiích.

Terracotta Le Parfum Guerlain je další vůně, která mi maluje obraz teplého moře.

Pravda, tady už nejde o dobrodružné romány – tohle není divoký ostrov, ale upravená pláž dobrého hotelu. Vůně slunce, horké kůže natřené opalovacím olejem, pina colady a jižních květin – frangipani, jasmínu a ylang-ylang – zní v horkém klimatu mnohem zajímavěji než ve středoevropském pásmu.

Chanel Paris – Deauville možná není nejzřejmějším zástupcem tohoto výběru, ale pro mě je tato slunečná kolínská celoroční záležitostí. Je stejně krásná na jaře i na podzim, ale nejlépe se rozvine v mořském vzduchu. Tam zní tak harmonicky, že se stává součástí krajiny, jako by byla douškem osvěžujícího mořského vánku.

Voní jako chladné časné ráno u Středozemního moře, kdy slunce právě vystoupilo nad obzor a rozptýlilo na vodě zlaté odlesky, vítr je svěží a vůně zeleně, bylin a citrusovníků jsou obzvlášť pronikavé.

Svět je umytý, probuzený a připravený na nový den plný světla a radosti.

Mandarino di Sicilia Perris Monte Carlo je další vůně, která mi evokuje vzpomínky na jih. Což je zvláštní, protože vůně mandarinek je u nás tradičně spojovaná spíš s Novým rokem než s dovolenou. Ale tahle mandarinka voní tak svěže, ostře a slunečně, jako byste stáli pod mandarinkovníkem za časného rána někde na jižním pobřeží Turecka.

Eau de Mandarine Ambrée Hermès bych zařadila do stejné pokladnice – slunečně sladko-slaná ambra a citrusy vylisované i s dužinou, listy a kůrou – radostná dovolenková vůně.

Jestliže mandarinkové vůně připomínají spíš pobřeží, Pelagos Parfums Dusita je samotné moře. Takto voní večer na břehu Tyrhénského moře – vlhce slané, bylinné, minerální a lehce kouřové.

Mokrý písek, mušle, borovice a cypřiše. K tomu tymián, kosatec a jasmín.

Neobvyklá vodní fougère, netradiční a velmi zajímavá práce Pissary Umavijani.

Letos jsem najednou nutně potřebovala lidový hit Wood Sage & Sea Salt od anglické značky Jo Malone London. Toužila jsem si ji vzít s sebou na dovolenou k teplému moři. Známe se už dlouho, ale s nákupem jsem vždycky otálela. Zřejmě jsem čekala, až ji v jedné známé ruské parfumerii definitivně vyprodají, a tak jsem pak musela hrdinsky překonat všechny překážky při nákupu a doručení.

Musím říct, že to stálo za to – nosila jsem ji s velkým potěšením, mimo jiné i proto, že v horku se člověk nemusí bát přehnat dávkování. Ukázala se jako organická a přirozená na pláži i při procházkách u moře, krásně souzněla s okolní vůní a osvěžovala i ve žhavém městě.

Ve středoevropském pásmu jí trochu chyběl pohyb a život, zatímco v horku a vlhku se ukázala v celé své kráse – v ní šuměl slaný vítr, létaly pěnové kapky a objevovali se mořští živočichové.

Obzvlášť mě bavilo focení – moc jsem si přála zachytit Wood Sage & Sea Salt s krabem, abych zdůraznila její jemnou animální stránku. To se ale ukázalo jako výzva.

Dovolená tedy rozhodně nebyla nudná – během týdne jsem musela zvládnout všechny jemnosti lovu krabů a následné spolupráce s nimi.

Kdyby vás to zajímalo – samozřejmě žádnému krabovi při této produkci nebylo ublíženo.

A ještě jedna vůně, bez které si nedokážu představit žádný svůj výlet k moři – Dune Christian Dior. Když chci popsat, jak Dune voní, vždy si vzpomenu na podobenství o šesti slepých mudrcích, kteří se snažili popsat slona a každý v něm viděl něco jiného.

Ten parfém je tak mnohovrstevnatý, že ho nelze vyčerpat jedním popisem. Je v něm písek – ale je to poušť, nebo mořské duny, kdo ví? Je pokaždé jiný. Na poušti voní po žhavém písku a horkém dehtu, u moře po jódové svěžesti a slaném jantaru. Takže pro mě je to také o moři, spíš o západu slunce na břehu. Ležíte na teplém písku, chytáte obličejem vlhký vítr a drobné kapky a sledujete, jak slunce, sklánějící se k moři, barví svět do zlatokaramelových odstínů. Mám ho moc ráda, letos jsem si musela pořídit nový flakon místo toho, co došel.

Kronstadt od parfumérie Northern Lights se do tohoto výběru dostal spíš kvůli jménu než obsahu. Není totiž tolik o moři, ale spíš o námořnících. Je to tabáková a dřevitá kolínská s množstvím hořkých zelených tónů, citrusy, borovicí a květinami – velmi krásná. A taky proto, že bych příští dovolenou ráda strávila na březích Finského zálivu.

Jak vidíte, tradičních mořských vůní moc nemám. Ráda si přečtu o těch vašich.

Flakony (kromě Laguna Salvador Dalí) a fotografie autorky.