Alberto Morillas je parfumér, který nám nabídl některé z nejsymboličtějších světových vůní a zároveň několik komerčně mimořádně úspěšných vůní, od CK One (1994) až po Bvlgari Blv v roce 2000 a od té doby téměř všechny vůně Bvlgari, až po Kilian Voulez Vous Coucher Avec Moi, Pleasures (1995), Acqua di Gio (1996), Pi (1998), Flower od Kenzo (2000) a Gucci Bloom (2017). [Více o parfémové tvorbě Alberta Morillase v tomto souhrnném článku ZDE.]
Jeho první vůní však byla toaletní voda Must de Cartier z roku 1981, která byla nakonec v roce 1993 znovu uvedena na trh jako Must II. Příběh vůně Must je poněkud zvláštní. Must od Cartier začal jako kvintesence vůně, která měla doprovázet klenotnické doplňky řady Les Musts; konkrétně zapalovač cigaret ve stejném tvaru jako flakon: ikonický a nezapomenutelný, těžký do ruky a jistě umělecký předmět. V té době se v laboratoři vyvíjely dvě receptury: jedna pro den, druhá pro noc. A dvě koncentrace: originální se střetem zeleného galbana s živočišným civetem a hřejivým opoponaxem a lehčí, ale zelenější květinová toaletní voda. Právě tato toaletní voda byla uvedena na trh v roce 1993 jako Must II. Tehdy však byla uvedena na trh jako... Eau de Parfum! (To je velmi výmluvné, jak odlišné bylo vnímání síly a projekce v 80. letech než dnes...). Existovala však také verze Eau de Toilette, což vše velmi zamotává, ale hlavní je, že naštěstí se na všech flakonech této iterace objevuje latinské číslo 2, tedy "Must II".
foto: OksaHa na fragrantica.com
Kontrast mezi oběma vůněmi Must opravňuje k tomu, aby byly klasifikovány jako dvě protikladné vůně. Must je plyšová a příjemná orientální ambra s drzým zeleným tónem v úvodu, pocházejícím z pryskyřice galbanum, kterou si většina vybaví z Chanelu No. 19. Vůně Must je velmi jemná a příjemná. Must II je naproti tomu rozhodně zelená a svěží květinová vůně podobná Jardins de Bagatelle (Guerlain). Jardins de Bagatelle jsem analyticky rozebrala a zrecenzovala na tomto odkazu.
foto: Alex (Sane-Witch) Osipov
Svrchní tóny mandarinky, broskve a hyacintu se prolínají s květinovými tóny srdce, kde se snoubí jemné a osvěžující tóny jasmínu a narcisu. Základ je plný bohatých a dřevitých akordů: mechu, vetiveru, santalového dřeva a pižma.
Jak jsem psala v článku o hyacintech a jaru: Je to ta zvláštní synergie mezi jasnou, zelenou a temně olejovitou barvou, která mě na hyacintech a jejich vůni fascinuje nejvíce. Jsou zde přesvědčivé aspekty jasmínové, indolické svěžesti, oné zelené a léčivé kvality, kterou někdy zachycujeme u bílých květů, ale také živočišný spodní proud, čokoládově temná hloubka, která pohlcuje svěžest zemitými zbytky připomínajícími cibulovitou povahu samotné rostliny a rozkládající se organickou hmotu."
Narcis je další květinou, která je jarní, ale vůbec ne něžná. Je příslibem jarního času v této přechodné fázi, kdy první pupeny nesměle zvedají hlavu pod ještě chladným vzduchem, což stačí k tomu, abychom byli napjatí na plné pecky a čekali na plný efekt příchodu jara. Tehdy je obvykle trocha jarní vůně velmi žádoucí - ne, toužíme po ní -, když poslední vlňáci zimní sezóny konečně dostávají takříkajíc poslední pomazání. A když přijde... důvod k oslavě!
Je vidět, že genealogii této vůně Cartier, Must II, lze vystopovat až k zeleným květinám 60. a 70. let s výraznou hloubkou jako Fidji nebo Private Collection. V následujících letech jsme tu měli K od Krizia (více chyprově orientovanou, ale možná ne náhodou také formulovanou v roce 1981, tu od Maurice Roucela) a Eau d'Orlane.
Na to, že vůni vytvořil španělský parfumér, působí celkově velmi francouzsky.
Zlatým standardem těchto aristokratických vůní je narkotická kvalita hyacintů a narcisů ve spojení se zelení: vetiverem, dubovým mechem, estragonem, galbanem... Na jedné straně nektarodárná a opojná kvalita květin, na straně druhé strohost, přirozenost a zemitost zeleně, která propůjčuje květinovému egu nezaměnitelné id. Toto nádherné napětí je nesmírně cítit v Must II, kterou na své kůži vnímám jako entitu bez začátku a konce, když ji stříkám, abych napsala tuto voňavou recenzi. Toaletní voda je poněkud ovocnější a vzdušnější, s výraznou zelenou nótou na povrchu (zodpovědnou za vnímání hlavně vetiveru), zatímco parfémová voda je květinovou bombou těch nejintenzivnějších květů, hyacintu a narcisu, s veškerou fenolovou nádherou druhého jmenovaného ponořenou a objatou dřevitostí zemitých tónů. Na vrchní nótě se objevuje zvláštní, téměř aldehydický pocit, který se však rychle rozptýlí.
Ze všech podobností se současnými vůněmi, které se stále vyrábějí, mě nejblíže napadá Molinard de Molinard (nyní nabízená jako obnovená Molinard de Molinard) a možná také Antonia, i když ta je jemnější a delikátnější, méně ve stylu pozdních osmdesátých let. (Must II, ačkoli je produktem 90. let, si zachovává bujnost a bohatost květinových vůní 80. let).
Milovníci Eau de Private Collection od Lauder v Must II našli také renomovaný ročník, který by mohli prozkoumat ve výprodejích starožitností a na aukčních stránkách, kde je vzácný, ale ne zcela nedostupný, pokud na něj máte požadovanou hotovost.
foto: Лейка@@@@ na fragrantica.ru
Edice 1993
Parfémář: Alberto Morillas
Vrchní tóny
Střední tóny
Základní tóny
Must II by Cartier se prodávala jako parfémovaná voda a toaletní voda v 50ml a 100ml lahvičkách a její prodej byl ukončen nejméně v roce 2000.
Moc bych si přála, aby ji Cartier vrátil, ale obávám se, že by ji zařadil do exkluzivní butikové řady s nevýhodou mnohem vyšších cen za něco, co se dříve dalo sehnat za rozumné maloobchodní ceny. Ach jo...o tempora, o mores!
Splash foto od Лейка@@@@ na fragrantica.ru, mnohokrát děkuji!
