Letos se na Nový rok chystám podvést svůj oblíbený Chanel No.5.
Nicméně...
Vlastně jsme se už ve třech domluvili a hodláme svátek oslavit společně. Parfém je způsob interakce se sebou samým a se světem, intuitivní jazyk, jehož prostřednictvím vedeme dialog s realitou: souhlasíme s ní, flirtujeme, hádáme se, přesvědčujeme, dominujeme, společně si prozpěvujeme nebo láskyplně vrkáme.
Klidný cyklus roku přinesl bílou zimu, a přestože obvykle dávám přednost výběru parfémů podle nálady, řídím se střelkou svého vnitřního kompasu, v těchto podivných pár týdnech mezi Yule a pravoslavnými Vánocemi, kdy mikrokosmos spolu s makrokosmem znatelně směřuje k restartu, se rád nechávám vést tím vnějším.
Foto: s laskavým svolením Chanel
Chanel No.5 nikdy nevoní tak okouzlujícím, elegantním a vznešeným způsobem jako za těchto mrazivých časných večerů, kdy se podél parkových cest rozsvěcují naprosto narnijské lucerny a v oknech domů se třpytí pestrobarevné vánoční girlandy.
Chladná, svěží, majestátní vůně pro vyvrcholení zimní sezóny.
Na svátky se však člověk může obléknout jinak.
Namísto toho, aby vůně evokovala chladné počasí, můžete s ní kontrastovat teplem. A i ta bude okouzlující a krásná.
Jestliže No.5 putovala od abstraktní avantgardy Art Deco ke ztělesnění buržoazní elegance, pak Opium od počátku sázelo na svobodu mravů a skandálů.
Díky němu se svět na konci 70. let seznámil s kulturou zrušení: módní dům Yves Saint Laurent byl obviněn z podpory obchodu s drogami a urážení citlivých míst Číňanů, Američanů, Čínských Američanů a vůbec všech, kteří neměli nic lepšího na práci... pardon, asi jsem měl říct "znepokojených občanů".
O více než dvacet let později vyvolal reklamní plakát na Opium se Sophií Dahlovou, oděnou pouze do jehlových podpatků, novou vlnu stížností a pobouření: práce fotografa Stevena Meisela byla obviněna z ponižování žen, propagace sexu, idealizace poddajnosti, provokace k násilí – a zřejmě i k paranoie.
Kdyby slavné párové plakáty s Lindou Evangelistou a Rupertem Everettem nebyly vydány v 90. letech, ale v dnešní době, aktivisté by jistě prohlásili, že je nejvyšší čas zakázat v reklamě nehorázně krásné modely – kde jsou, ptám se, obyčejní kluci a holky odvedle, hrdinové z dělnické periferie, s nimiž se běžný člověk snadno ztotožní?
To vše vedlo k nevyhnutelnému výsledku: za čtyřicet let své existence nashromáždilo Opium tři desítky flankerů a variací (nepočítaje téměř stejný počet "Black Opium").
Tradiční iterace vůně je pro mě trochu těžká – nemám příliš v oblibě takové hutné, teplé, kořeněné kompozice. V tomto rodokmenu vůní však existuje větev, se kterou jsem se spřátelil a pravidelně se setkáváme v chladnějším období (kdy si ji tajně půjčuji od své ženy – je to její flakon). Právě s touto vůní plánujeme společně strávit svátky.
Opium Eau de Toilette je asi nejlehčí a nejveselejší z téměř klasických Opií. Vnímám ji jako stejně citrusovou, květinovou a kořeněnou – a přesto nezaměnitelně "opiovou".
Takovým vůním říkám "zimní svařené víno", i když to není úplně přesné: není v ní žádné víno, spíš připomíná horký punč z whisky. Zajímavé je, že se v ní dokonce projevuje rašelinová kouřovost charakteristická pro irské odrůdy – ale jen zpočátku. Téměř vzápětí ji na počest novoroční maškarády odstrčí stranou hřebíčkem posetý bergamot a rozvine pozlátkem ozdobený transparent: "Vlastně jsme chypre!".
Santovi skřítci mezitím krájejí pomerančovou kůru, aby z ní vyrobili kandované ovoce, namáčejí je do silného alkoholu a nějakým nepochopitelným kouzlem vlévají do sladkostí podmanivou vůni zlatavé myrhy – právě od ní se odvíjí skutečná oslava: myrha je tak dobrá k vykuřování domu pro požehnání o novoroční půlnoci!
A další zázrak: touto kořeněnou bakchanálií se prodírá průzračný, skelný hlas konvalinky, doprovázený teplejším sopránem jasmínu. Květinová a orientální frakce se nespojí ve sbor, ani se mezi sebou nepohádají – místo toho divoký corps de ballet ustoupí stranou, umožní oběma sólistům postupovat, a pokračuje ve svém tanci kolem nich ve veselém víru.
Opium Eau de Toilette je překvapivě velmi jasmínově orientovaná vůně. Květina vystupuje z temné, drsné kompozice jako zasněžený útes vynořující se z hlubin lesa: oslnivá, sladká, medová a živočišná. Myslím, že k plnému rozvinutí jejího potenciálu jí prospívá čerstvý vzduch a vlhkost; jinak zůstane převážně jen punčem.
Když už jsme u punče, Opium pozoruhodně připomíná hrnek bohatě uvařeného černého čaje s kořením, citrusovou kůrou, panákem whisky a přírodními černými vanilkovými lusky. Tento dojem umocňují útulné jantarové základní akordy s hrstí pačuli – tak akorát, nic víc, nic míň. Bez něj by kompozice ztratila jehličkovitou, téměř borovicovou páteř a s přílišným množstvím by zhrubla. Někdy pačuli vytváří zajímavý efekt mrazem nakousnutého dřeva vhozeného do krbu, zahřátého a vzplanuvšího – to je přesně tento případ: polena v zimním krbu, opět s nádechem kouře.
Také toto Opium vykresluje spíše kostelní, a tedy vánoční obraz. Myrha není v křesťanských kostelích často cítit – častěji tam najdeme různé druhy kadidla, ale s těmito svátky je pevně spojena díky darům mudrců. Její vůně není tak slavnostní, ale je jasnější a laskavější – a více spojená s teplem a něhou matky.
Vše v této vůni je nádherně přiměřené. Je jasná, ale ne křiklavá; slavnostní, ale přesto domácky útulná; hřejivá, dokonce horká, ale zároveň květinová a lehká, pomerančově tonizující – a půvabně staromódní; cítíte z ní jak originál, kterému bude brzy půl století, tak i charakteristický styl domu Saint Laurent. Tato verze nevoní jako ta, která byla představena v roce 2009 – a to je dobře.
Rozdíly mezi ní a parfémovanou vodou vydanou ve stejném roce nejsou příliš výrazné, ale já dávám přednost toaletní vodě – je méně balzamická a díky posunu vyváženosti směrem ke květinám a citrusům působí mladistvěji a dokonce mužněji.
Šťastný slunovrat, veselé Vánoce, šťastný nový rok! Gaudete, amici!
Ať radost žije ve vašich srdcích!
