Diskuse po nedávném článku o legendární sovětské značce Edgars Dzintars mi připomněla zajímavou strategii propagace značky. Tento marketingový tah je v dnešní době často používán nezávislými parfuméry. Nazývá se "Moje verze legendy".
Ambiciózní značky z Evropy, Ameriky a Perského zálivu, které si berou na paškál současné hity - Baccarat Rouge, Invictus, Delina, Ganymede, Terre d'Hermes nebo Bleu de Chanel (například GUY FOX), se snaží zakrýt své kopírování tím, že používají vlastní názvy, design flakonů atd.
Začínající nezávislí parfuméři často začínají s vintage a ukončenými vůněmi a dávají to najevo názvy, které si vybírají. Jedná se o dlouhodobou praxi - psali jsme o japonském příkladu a takto začínala s parfémy i společnost Shiseido. Dalším případem je nová ruská značka VLAVADANI Perfumes, která do svého sortimentu zařadila řadu History of Edgars, svou verzi populárního, ale již nepoužívaného sovětského Edgars Dzintars, pro jeho fanoušky.
Na serveru Fragrantica.ru se svého času vedla diskuse o podobnostech a rozdílech mezi vůněmi Ellipse Jacques Fath a Passion of the Ellipse od EcoParfum, kterou vytvořila Natalia Svetlaya z Petrohradu. Několik parfumérů, ať už pracujících v segmentu čistě přírodních vůní, nebo využívajících GC-MS výzkum či hotové receptury, se pokusilo obnovit původní Chypre Coty a Fougere Royale Houbigant, které už dávno neexistují. Poslední pokus, na který si vzpomínám, učinil Hiram Green se svou vůní Arcadia (i když Hiram neuvádí, kterou vůni znovu vytvářel, a to je důležité) a ve Vintage Chypre od VLAVADANI Perfumes.
Řekl bych, že takové kopírování má tři aspekty: didaktický, etický a obchodní.
Parfumérská škola Givaudan
Zaprvé, kopírování klasických vůní je významnou a nezbytnou součástí parfumérského školení. Rodina Guerlainů, která léta prodávala v Paříži britské kolínské vody, se nakonec naučila sama kolínské vody vytvářet, načež jedna z kolínských vod Guerlain, Eau de Cologne Impériale, byla svatebním darem císařovně Evženii, manželce Napoleona III. Vytvoření citrusové kolínské vody je pravděpodobně součástí povinných osnov pro každého mladého parfuméra a je jedno, který vzor použije - 4711 nebo Cologne Mugler.
V první parfumérské škole Givaudan, kterou založil Jean Carles (Roure, nyní Givaudan), se složení vůní studovalo právě rekonstrukcí populárních vůní - a tato tradice se udržela až do dnešních dnů, navzdory technologii GC-MS, která umožňuje rozpoznat všechny složky existující vůně. Můžeme si tedy být jisti, že každý parfumér na světě vytvořil kopii. "Pokud jeden člověk dokáže vytvořit něco, jakkoli výjimečného, každý další se to může naučit a zopakovat."
Dává to smysl: pokud se parfumér chystá cvičit ve vytváření nějaké kompozice, nebylo by moudré vytvořit něco známého a mnohým známého? Aby pochopil záměr původního tvůrce a to, jak do sebe jednotlivé složky zapadají? A nakonec, aby získal zpětnou vazbu od uživatelů? To je pro začínající parfuméry velmi důležité: pomáhá jim to zvýšit si sebevědomí a získat sebedůvěru.
Ještě důležitější je však začít s kopiemi pro samouky: získají tím zároveň slávu a vytvoří si vlastní firmu, čímž prokáží svou kvalifikaci!
Existuje samozřejmě velmi kluzká cesta, jak se samouk parfumér DĚLÍ o slávu značky... Glantier a Cardinal zní poněkud jako Guerlain. Ještě zábavnější je, když začínající parfumér tvrdí, že "tu velmi slavnou vůni" udělal ještě lepší. Myslím, že skromnost je zde na místě, protože se jedná o cvičení ve stylistice, o jakousi olfaktorickou fanouškovskou tvorbu. Při kopírování nemůže být kopie lepší než originál - může se vám líbit více nebo méně, ale to je jako vždy subjektivní názor. Jsem pro kopírování jako součást procesu učení a hledání vlastního stylu.
Pokud se na praxi kopírování podíváte z pohledu majitelů původních značek, jmen a vzorců vůní - dalo by se říci, že kopírování jejich vůní jim přidává na slávě. Pokud si ovšem nováčci neudělají byznys z prodeje kopií fanfár, protože tím připravují držitele autorských práv o jejich příjmy. Je to neetické a v rozporu se zákonem.
Ale pokud jsou vůně ukončeny a značky dávno zanikly, tak proč ne? Kolik nádherných vůní minulosti dnes najdeme jen ve vzácných vintage flakonech? A kolik milovníků parfémů by je chtělo alespoň vyzkoušet? Všechny ty vůně Guerlain, Chanel, Caron, Houbigant, Corday... tolik historických značek je pryč a jejich parfémy zemřely s nimi...
Které zašlé vůně byste chtěli vyzkoušet v jejich původní podobě? Bouquet de Faunes? Ambre Antique? Le Fruit Defendu? Le Sien?
Možná by vaše přání mohla povzbudit nezávislého parfuméra, aby znovu vytvořil vaši vytouženou vůni... nebo podnikatele, který by získal práva na značku a obnovil výrobu.
Fotografie parfému Clematis (C) Viktoria Vlasova
