Recenze Vanille Planifolia Extrait 21 Guerlain

Jsem zpátky s další vanilkou. Vanilka je nyní na celém webu... Když o tom tak přemýšlím, co by se stalo, kdyby vznikl nápad spolupracovat jako tým a zdůraznit v parfémech jen jednu notu, například jen okurkovou? Vytvořili bychom vlastní parfémový psyop, který by přetvořil celou parfémovou krajinu v naší postmoderní době, kde je všechno konstrukt.

Ale zatím je to vanilka. Vanille Planifolia Extrait 21 Guerlain.

Číslo 21 v názvu parfému odkazuje na počet dní, které vanilkové lusky potřebují k namočení do alkoholu, aby vznikla dokonalá vanilková tinktura. Tady to podle mě s detaily trochu přehnali, ale dobře, ať je to 21, i když 31 zní lépe. Možná by během těch deseti dnů navíc vanilka shnila (k radosti milovníků niche), takže 21 je.

Stojí to za to vzrušení? Asi ne. Pokud očekáváte přelomovou vanilku nebo vynikající - nejlepší ze všech - vanilku, Vanille Planifolia si nekupujte. Přesto, pokud máte rádi vanilku jako příležitostnou vůni (mezi niche a lux) a chcete si nezávazně obléknout krásnou, nositelnou vanilku, můžete ji vyzkoušet. Pořídit tento druh vanilky jako dárek je prostě ideální; rychle a vděčně ji dopijete.

V Iris, Rose a Jasmine jsem viděla kompoziční krásu a uspokojivou realizaci zadaného úkolu (zastoupení Guerlinade). Ale u Vanilla a Tonka nevidím dál než na kvalitní ingredience. Ano, jsou skvělé a příjemné na nošení, zejména Vanilla, ale... Chci vanilku uvnitř alespoň minimálního příběhu parfému.

Iris má šeřík, Rose je příběh sám o sobě, Jasmine je spojen s povzbuzujícím santalovým dřevem. Vanilka, která sama o sobě není dost sladká, tělnatá ani temná, však nutně potřebuje nenápadného partnera nebo opozici – tvůrčí nakopnutí, aby myšlenka vzlétla a letěla. Něco jako citrusy v Devotion nebo levandule jako v Mon Guerlain, Burberry Goddess; kůže, tabák – cokoli.

Vanille Planifolia Extrait sama o sobě, pokud vám nevadí nedostatek intrik, je určitě dobrá vůně. Je to lehká, elegantní vanilka, která je krémová, dokonce želé, se zdůrazněnou, ale ne příliš vypouklou, kořeněnou, koženou stránkou. Mnoho lidí ji popisuje jako vůni s výrazným kořeněným charakterem, ale mně nepřipadá nijak výjimečná – prostě obyčejný vanilkový lusk, který je napůl sladký, napůl kořeněný. Její pikantnost je suchá, lehce nahořklá a balzamická, jak má čistokrevná vanilka být. Má také stopu nuance, která mě přitahuje – něco hořce zeleného, téměř léčivého, jako by část lusků byla vložena do alkoholu ještě zelená. Pokud znáte dnes již vzácnou vůni Vanilla Planifolia Chloé, je v ní tato zvláštní vlastnost silněji zastoupena, což oceňuji.

Sladká, cukrářská stránka je přítomna i ve Vanille Planifolia, ale není dominantní, mísí se s kořeněnými a dřevitými balzamickými, ale lehkými vlastnostmi.

Tato vanilka je lehká, příjemná a elegantní velmi tradičním způsobem, a jak jsem již řekla, její nenápadnost ji dokáže zpříjemnit. Mohu se jí polévat a snažit se ji nasytit, ale nevzbuzuje ve mně žádný zvláštní apetit. Slovy prince Florisela se mi chce říct: "Dobrá, dám si ten oběd. Ale sním ho bez chuti k jídlu." Člověk může takové parfémy pohodlně nosit nejspíš bez povšimnutí; když však dojdou nebo se ztratí, strašně mu chybí – tak pohodlné, příjemné a nezištné byly.

Když ji srovnám se Spiritueuse Double Vanille, dávám přednost té druhé. Je chlácholivější a temnější, se slavnostním příběhem v pozadí. Tyto dvě vůně si nejsou příliš podobné. Výtažek postrádá vzrušující atmosféru té druhé, ale rozhodně má dostatečnou sílu a projekci – možná vás neudusí, protože přestanete cítit jeho sílu sami na sobě, vaše receptory jsou zablokované, ale ostatní mohou omámeně šlapat ve vaší stopě. Buďte milosrdní.