sadboi (n.): Ten, koho často rozčilují věci na světě. Často pochybuje o tom, co mu život přichystal... Dostává se do úzkých kvůli nejneočekávanějším situacím. Drobné detaily jim často mohou udělat den, nebo je zlomit. (často se používá jako genderově neutrální slangový výraz) – Urban Dictionary
Na mém Instagramu se objevilo video, na kterém je malé dítě připoutané v autosedačce na zadním sedadle auta, pláče a říká: "Ach můj bože, ach můj bože...".
Maminka se otočí a zeptá se: "Proč jsi zrovna teď tak rozrušený?".
Na což on odpoví: "Já jenom chci... opravdu chci, aby bylo sluníčko... a ono nikdy nebude sluníčko...," a pak se rozpláče ještě víc.
Maminka mu jemně vysvětlí: "Já vím, zlato. Já taky moc chci, aby bylo slunečno. To jen ta změna času, zlato..."
Dítě se krátce zamyslí, ale aniž by vynechalo sebemenší úder, odpoví: "Co to sakra je?"
V době psaní tohoto článku je v New Yorku momentálně 41 stupňů Fahreinheita, zlomyslně prší a do oken se mi bezmocně vrhají poryvy větru. Je 16:15 a slunce už pro dnešek zapadlo. V každém obchodě, do kterého vejdu, teď hraje vánoční hudba tak sacharinová na pozadí této situace, že je to téměř neskutečné.
Toto roční období je pro mnoho lidí těžké – vzdálení se od lidí, které máte rádi, nebo jejich ztráta, masový tlak na slavnostní svátky, jeden rok skončil a další svítá, slunce je bolestně plaché a proč se rozchody odehrávají vždycky v tuto dobu?
Mezi všemi těmi světýlky, rolničkami (zvláště pokud jsou židovské) a nepřetržitě vysílanými filmy Hallmark se člověk může cítit nepatřičně. Někdy si člověk připadá, že když se navoní, aby se cítil luxusně a sexy, je to skoro jako zrada.
Vždycky se nám říká, že se z toho máme vypsat, jít se projít, poslouchat popovou hudbu, vrátit se zpátky a zase randit... Ale co když máte prostě právo být smutní nebo naštvaní a chcete být aspoň na chvíli?
Co když stříkat na sebe jiskřivé bergamoty, rozkvetlé kytice, lahodné gurmánské vůně nebo nějaký pižmově-sexy odvar z energetického obleku prostě teď není ono – co si vzít na sebe, abyste se cítili tak, jak se cítíte?
Pokud jste si s těmito otázkami lámali hlavu už někdy dřív, nebo dokonce i teď, pak to vypadá, že byste možná potřebovali spřáteleného newyorského emo chlapce s jednobarevným šatníkem, který se vyzná v parfémech, aby vás vzal za ruku při procházení přesycených a přesvícených regálů s vůněmi a možná vám nepřipravil lepší, ale báječný pocit ve vaší platnosti.
Takže tady je několik nejlepších parfémů, které vás nechají trochu se utápět a dají vám vědět, že nejste sami. Protože, parafrázovanými slovy nějakého moudrého malého dítěte, které znám – Jo, co to sakra vlastně je?
Caron: Nuit De Noël
Parfém, který byl dlouho známý jako Websterova definice mistrovského díla a stále jí je (vřele s tím souhlasím), měl zachytit emoce bohatých slavností v tomto období – koření, teplé kožešiny, kadidlo, stání ve studených dveřích, když se dveře otevírají do teplé party uvnitř, a křížový vánek dvou světů v tu chvíli.
Bloodberry
12/14/21 06:55
Sice to dělá v ohromující míře, ale je tam toho mnohem víc. Parfumér Ernest Daltroff uměl vzít tóny, akordy a vytáhnout z nich všechno slunce, které je nějak zkrášlilo. Jeho kytice jsou zároveň kvetoucí, ale na pokraji rozpadu.
Neměl zájem o realismus, ale dal si za cíl vytvořit to, co jeho předměty vyvolávají, nevyhýbal se všem složitostem emocí v každém okamžiku. Žil se ženou, která si ho nechtěla vzít, která byla jeho obchodní partnerkou. V roce 1919 vyráběl pro ženy parfémy s kouřovým tabákem. Jeho díla jsou luxusně bohatá a složitá, hluboce svůdná, a přesto sepjatá.
V Nuit nejsou žádné bergamotové vrchní tóny, žádný jemně sladký kumarin v základu, jak bylo trendem, a květiny ve vrchní části/srdci jsou živočišné, založené kolem tmavého, lékořicově-kožního akordu díky základu Mousse De Saxe, který se tak často používal ve starých špiritistech.
Bloodberry
12/03/21 06:55
Podle mě žádný jiný parfém nevystihl pocit této doby tak nádherně, aniž by popřel jakýkoliv zážitek. Je stejně zadumaná a slavnostní jako slavnostní a magnetická. Jsou to všechny pozvánky na večírky i to, že se z nich stáhneme, abychom sledovali déšť. Je to rozsvícená, blikající menora nebo jiskřící, ozdobený stromek, ale zářící osamoceně pod měsíčním světlem v osm hodin večer. A vítá každého, kdo přijde.
Beaufort London: Vi Et Armis
Ale co když nechcete být vítáni? Co když chcete raději vydat varovné poselství? Kdyby tento parfém uměl mluvit, věřím, že by řekl: "Jdi mi z cesty...".
Z latinského "silou a zbraní" má tato vůně jistě obojí. Čaj lapsang souchong, tabák a opium, které jsou údajně oslavou všeho, co se kouří, se spojují v jednu z nejsmolnějších, nejsžíravějších a nejintenzivnějších vůní, jakou kdy dostanete pod nos.
Sophisticated_DLo
08/13/23 23:27
Spíše než o pouhý vřískavý výkřik v černočerné noci se toto umělecké dílo vyznačuje veškerou složitostí a úctou, kterou by si taková temnota žádala. Jeho zádumčivost je skutečně cítit a vyžaduje, abyste ji cítili také, protože je tak nuancovaná a téměř narkotická, že vás neustále neodolatelně volá, abyste ještě chvíli poseděli v jejím stínu.
Není to "zábavná" vůně – je náročná a vyžaduje, abyste ji dobře nosili. Bude tu pro vás, pokud tu budete vy pro ni – váš přítel v noci, džin v lahvičce. A je tak nositelná, že ji stříkám pořád.
Oriza L. Legrand: Relique D'Amor
První závan kamene a minerálních stěn, lehce vlhký. Vůně zeleného listnatého břečťanu, který roste a zdá se, že se rozrůstá po stěnách před vašima očima. Když se vám tato scéna odehrává pod nosem, máte nevyslovený pocit, že v okolí není živá duše. Nepřipadá vám to jen tiché, ale i opuštěné.
Tato vůně, která se snaží zachytit osamělé cisterciácké opatství, je plná zádumčivosti a osamělých hlubokých myšlenek, kde vám dělají společnost jen přízraky minulosti. I když se objeví sladký tón lilie, nemáte pocit, že by kvetla v zahradě. Připadá si osamělá a opuštěná na zemi, opuštěná, zapomenutá.
Mezi tóny a kolem nich je tolik vzdušného prostoru, že si začnete připadat malí. Je to zneklidňující a nádherné. Jeden z mála parfémů, po kterém chcete být sami, místo abyste si ho vzali, abyste si někoho přitáhli k sobě.
Etat Libre D'Orange: Hermann...
Její celý název "Hermann A Mes Cotes Me Paraissait Une Ombre" vyvedený v kruhu na rohu flakonu se překládá jako "Hermann, po mém boku, se mi zdál jako stín", což je druhý verš básně Victora Huga, kde jako by cestoval temným lesem v rozhovoru se svým stínem/alter myšlenkami.
Hugo se ve svém obrovském díle nikdy nebál konfrontovat temné věci, zpochybňovat status quo a tento parfém je pro tento étos docela příznačný. Jeden z prvních parfémů, který tak obratně použil geosmin, Quentin Bisch zde ve všech ohledech pracuje na výšinách své magie.
Není v ní ani kousek světla. Jste blízko u země. Jsou tu květiny (lidé říkají růže – pro mě je to nerozlišitelná, obecná "květina/y"), ale jsou kovové, syntetické a zjevně záměrně – ani ony se nesnaží předstírat své alter já. Je to orosené, mlhavé a chladné. Zdá se, jako by někde v tomto rozlehlém lese hořely stopy kadidla. Jakkoli je to temné a syntetické, nepůsobí to ani trochu uzavřeně. Jako by tahle noc mohla trvat věčně.
Přesto je v tomto stinném světě, plném vašich nejtemnějších tajemství, proměněných v čestné sochy z chladného kovu, tolik útěchy a intrik, že máte pocit, že by vám nevadilo, kdyby to tak bylo.
Olympic Orchids: Dev III
Vůně, kterou stránky značky popisují jako "meditativní vůni osamělosti a smíření s osudem", je hlubokým důkazem talentu parfumérky Ellen Covey, že se tento abstraktní koncept nějakým způsobem dokonale vměstnal do tohoto vzorce. Nedokážu si představit, jak jinak by tento pocit mohl vůbec vonět, než jak je obsažen v tomto malém flakonku.
Série pěti vůní, která je součástí projektu Devil Scent Project podle románu Sheily Eggenbergerové Quantum Demonology, představuje různé fáze příběhu a I-III je postupně temnější. Zatímco Dev II by byla mou charakteristickou vůní, kdybyste mi pohrozili něčím hrozným, že si musím vybrat jen jednu – je dokonale sytá, romantická a vyvážená mezi sladkostí, kouřem a temnotou – Dev III je čistá zádumčivost a obnažená slavnost.
Několik druhů upírských pryskyřicově-květinových labdanum láká pod houbovým černým lanýžem, duchovně slavnostním kadidlem, spikenardem a myrhou vyvolává pocit vyzařující touhy, ale s černo-dřevitým temným mrakem, který vás drží, abyste k němu nešli. Je kouřový, smutný, tíživý a sleduje každý váš krok. Je kouzelný v tom smyslu, že pokud ho nosíte, zdá se, že smutné ticho pronásleduje každou chodbu, kterou procházíte, bez ohledu na to, jak hlasitě může být ve skutečnosti kolem vás.
Nosil jsem ji při truchlení, nosil jsem ji po rozchodech, srdcervoucích volebních prohrách, zklamáních i při čistě náhodných osobních protestech. Pokud náhodou někdy zažijete některý z těchto okamžiků, tohle je plyšový medvídek pro vaše zlomené srdce, kterého se můžete držet.
Guerlain: L' Heure Bleue
Když jsem k ní poprvé přivoněl, skutečně voněla krásně, ale někde v ní byla pauza, kterou jsem nedokázal pojmenovat. Nezdálo se mi, že by fungovala tak, jak jsem si myslel, a to mě mrzelo ne proto, že bych byla zklamaný – právě naopak – prostě mě to skutečně mrzelo.
Je to zároveň jemné a oznámí svůj příchod. Nenechte se mýlit, jde na vás tvrdě. Pomerančový květ a tuberóza jsou bookovány pikantním hřebíčkovým ztělesněním eugenolu a fialkovými dřevitě-pudrovými ionty. Koření, mizející-objevující se pudrové závěje a aldehydy se vám dostanou do nosu, zatímco květiny kvetou a kapou. Jacques Guerlain však nějak zapracoval do obrovského parfému tolik prostoru, něco tak velkého by nemělo být něžné, ale je – je to dojemné a pokořující, je to prostor klidu před bouří.
Jak praví legenda, Jacques Guerlain stál u Seiny, když se po obloze filtrovaly první stíny večera – modrá noc byla v plenkách, zatímco nedaleké květiny se vznášely na větru. Tuto scénu se rozhodl zachytit. Parfém byl uveden na trh v roce 1912, v době opulentní belle époque, krátce před začátkem první světové války.
V rozhovoru s historikem parfémů Michaelem Edwardsem v knize Perfume Legends II Jacquesův vnuk Jean-Paul řekl: "Jacques jednou řekl, že měl předtuchu pohromy, která se měla stát." "Nedokázal jsem to vyjádřit slovy," řekl mi. "Cítil jsem něco tak intenzivního, že jsem to mohl vyjádřit pouze parfémem."
wonder_amber
11/02/23 14:38
Jacques, muž, který se na veřejnosti příliš nevyjadřuje, popsal svou inspiraci takto: "Slunce zapadlo, ale noc ještě nenastala. Je nejistá hodina. V nejhlubším modrém světle se zdá, že všechno – šustící listí, šplouchající vlny – vyjadřuje lásku, pohlazení, nekonečnou něhu...".
Vzhledem ke zkáze, kterou Francie zažila v první světové válce pouhý rok a půl po vydání tohoto parfému, je tato dokonale zachycená rozlehlost naprosto ohromující.
Pokaždé, když se zmíním o nějakém parfému, vynechám tím milion dalších, které jsem nezmínil. Ačkoli existuje mnoho dalších, které by mohly zachytit naše nemístné stínové já, když se ocitnou uprostřed třpytivého protějšku, není jich mnoho.
Hiraeth je velšské slovo, které v podstatě popisuje stesk po domově, který nikdy nebyl nebo který možná nikdy neexistoval tak, jak si ho pamatujeme. Díky některým čichovým mistrům mohou ti z nás, kteří jsou zde, svůj hiraeth umístit do éteru.
