Roelen: Otevřete nejprve sebe!
Recenze parfému

od Matvey Yudov
04/14/24 06:00:02

Vždycky jsem si myslel, že pojmenování značky vlastním příjmením je jednou z nejlepších možností. Každý zná spoustu příkladů, kdy to dokonale fungovalo. Nemusíte ani nic vymýšlet a určitě to bude stokrát lepší než nějaký "dům úžasných parfémových vůní", které nejsou ani zapamatovatelné, ani se nedají vygooglit.

Přibližně to si myslel Berlíňan David Lukas Roelen, když svou značku pojmenoval DL Roelen a později název zkrátil na prostý Roelen.

Vyrostl jsem v malém městě v Německu <...> Než jsem založil značku Roelen, pracoval jsem v reklamě, kde jsem vypozoroval, že mnoho kosmetických a voňavkářských značek neodráží mnohostrannost, s níž se lidé identifikují. Jejich příběhy byly příliš lineární. Jako by parfém mohl o člověku vypovídat jen jednu věc. V roce 2017 jsem se na výletě v Londýně bavil s cizím člověkem, který si všiml, že nejsem spokojený se svou prací. Zeptal se mě, co chci opravdu dělat, a tak jsem mu vyprávěl o dvou nápadech na parfém. Ukázalo se, že řídí jednu z největších evropských laboratoří na výrobu vůní. O tři týdny později jsem ho jel navštívit do Istanbulu. To všechno se stalo díky tomu, že jsme byli oba dostatečně otevření, abychom spolu vedli upřímný rozhovor.

(více zde)

V roce 2020 značka debutovala pěti vůněmi ("Series One"), šestá přijde o něco později. Crystal Haze, Flower Boy a Daddy vytvořil s Davidem parfumér Jorge Lee, nám známý především díky zhruba několika desítkám vůní pro tureckou značku Nishane (po práci pro Quest a Givaudan nastoupil v roce 2013 do turecké společnosti MC Gülçiçek International Fragranceses, která je nyní součástí skupiny DSM-Firmenich). Ambivalence a The Door vymyslel Gabriel Gabor (De Gabor), Broken Bouquet složil Dario Siegel (dříve pracoval ve společnosti Gülçiçek a německé společnosti Joh. Vögele KG).

To, že se to celé odehrává v Berlíně, je dost těžko přehlédnutelné. Berlínské vůně, ať už jde o J. F. Schwarzlose Berlin, PMP Perfumes Mayr Plettenberg, Moth and Rabbit, Sober nebo třeba Frau Tonis, mají stejně daleko jak k arogantním francouzským snobům, tak k veselým italským herbářům. Berlín je jedním z nejeklektičtějších, nejkontrastnějších a nejrozporuplnějších měst na světě. Rozhodně se nesnaží, abyste si ho oblíbili, ale je velmi pravděpodobné, že vám vyrazí dech. Bylo tu už dávno před pádem pověstné zdi (vzpomeňme jen, jak moc Berlín změnil Davida Bowieho a Martina Gora, i když pokud se v tom budeme vrtat trochu hlouběji, riskujeme, že v tomto tématu uvízneme na hodně dlouho), ale generace, která vyrůstala na přelomu 80. a 90. let, cítila jeho ostrý pach svobody, hraničící s permisivitou. Když to zhruba zobecníme, berlínské vůně voní jako rave na opuštěném staveništi a nejlepším doprovodem k nim by byl radikální industriální punk raných Einstürzende Neubauten a zběsilé, stimulující tempo techna staré školy. Zároveň si myslím, že dokážou být docela sebereferenční, a právě to brání tomu, abyste se úplně vymkli z kolejí a vydali se na divokou honičku. Krása, jak známo, je v oku pozorovatele: někomu budou nepochybně připadat příšerné a neumělecké, jiný z nich bude nadšený. Odtud možná pramení názvy vůní Roelen: když ne přímo oxymóron, tak něco polarizujícího nebo o dualitě a nejednoznačnosti.

První design flakonů značky

FLOWER BOY

Z nějakého důvodu očekáváte od vůně s názvem Flower Boy mužnou květinovou kompozici, ale ne vše je v tomto případě tak jednoduché. Květinové akordy tu skutečně jsou: růže/geranium s bílou květinovou náplní. Damascénská část růže roztahuje svá chapadla hned několika směry: především je to kořeněný tabákový akord prokládaný pačuli a akord sušeného ovoce se sólem švestky/slivoně (zdravíme Feminité du Bois atd.). Převážně se stále jedná o kořenitě-dřevitou vůni s masivním základem z cedru, santalového dřeva, již zmíněného pačuli a kouřových pryskyřičných dřevin. Jak se vůně vyvíjí, osciluje mezi lakovanou kořeněnou krabičkou (někde u Idole Lubin) a chlípným gurmánským orientem v duchu Tom Ford Black Orchid.

Flower Boy je mou výzvou stereotypním pánským vůním. Je to pocta moderní mužnosti, která projevuje sílu a velikost prostřednictvím sebevědomí a schopnosti přijmout naši smyslnou stránku. Krásná kytice v kouřové garáži. Flower Boy je vlastně inspirován mnou, který jsem silný mužný, ale zároveň velmi citlivý a jemný.

THE DOOR

Recenze vůně The Door, které jsem četl, jsou psány, jako by byly okopírované. Všichni mluví o poloundergroundových klubech, rave, tvrdém technu a shranzu, nekonvenčních vztazích a spontánním nechráněném sexu pod vlivem nelegálních drog. Podle mého názoru to vypovídá především o poměrně abstraktním olfaktorickém profilu kompozice, na který je velmi vhodné natahovat jakékoli sémantické kůže; a o příběhu, který autoři vyprávějí a který nám nabízejí jako katalyzátor či centrum krystalizace, jež v mnoha lidech vyvolává živou emocionální odezvu.

The Door jsem vytvořil pro místo, které navštěvuji už deset let, pro jeden z nejznámějších berlínských klubů. Jsou to dveře, vyhazovači, kteří každou neděli kurýrují tento dav lidí, kteří pokojně řádí, a svoboda projevu, která se na tom místě odehrává. Takže tahle vůně to do značné míry odráží. Je kouřová, živočišná, dřevitá, zpocená, latexová. Je to druhá kůže, je to velmi sexy dřevitá vůně. Poslal jsem tamnímu týmu velkou krabici a někteří z nich ji teď nosí a vzniklo mezi nimi přátelství. To je na tom to krásné.

Ústředním prvkem vůně je akord palo santo, který se teď stává v parfumerii velmi populární. Rád bych tento profil trochu více rozvedl.

Palo santo, což ve španělštině znamená "svatá hůl", je strom pocházející z Jižní Ameriky, který se vyskytuje převážně v sezónně suchých tropických lesích. Latinsky se palo santo nazývá Bursera Graveolens a patří do stejné čeledi (latinsky Burseraceae) jako kadidlo, myrha, elemi a opopanax.

Kousky sušeného dřeva se používají jako kadidlo a destilací z třísek se získává éterický olej. Tato silice se skládá především z limonenu (který je, jak víte, hlavní složkou všech citrusových silic s výjimkou bergamotu). Limonenu je v esenciálním oleji palo santo obvykle více než polovina. Hodně je v oleji obsažen α-terpineol a další terpeny a jejich deriváty (β-bisabolen, pinen, myrcen, germakren, farnesen, linalool, cineol atd.). Hlavním znakem oleje palo santo je látka zvaná mentofuran; má poměrně složitou vůni kombinující svěží mátově travnatý sladce zelený aspekt a spíše zatuchlý tón blízký pyrazinu (ořechy, káva, sklep, pytel brambor). Mentofuranu je v oleji palo santo obvykle kolem 15 % a vzhledem k tomu, že voní poměrně intenzivně, tvoří tato látka do značné míry klíčový charakter celého oleje. Mátový charakter je umocněn karvonem, mentonem a blízce příbuznými sloučeninami.



Vůni hořících třísek palo santo je těžké s něčím zaměnit a těžko tuto vůni nazvat mátovou a dřevitou. Celá věc spočívá v tom, že v procesu zahřívání vznikají vonné látky, které původně ve složení dřeva nebyly. Důležitou roli ve vůni kouřících dřevěných třísek hrají volné kyseliny. dodávají kouři kyselost a ovocný nádech, fenolové sloučeniny s kvašovitě uzeným zápachem (fenol, karvakrol, orto- a para-kresoly, guajakol, methoxy-5-methylfenol, 4-vinylguajakol, který je již na půl cesty k vanilinu a, samotný vanilin ) a dokonce i sloučeniny se sladkým karamelovým zápachem (furfural, 5-methyl-2-furfural, furfurylalkohol, ořechový javorový cykloten) a také laktony, zejména tzv. mátový lakton. Nikdy mě neomrzí opakovat, že laktonový zápach není mléčný, jak se mnozí lidé mylně domnívají, ale spíše plasticko-parafinovo-kokosový s nádechem kumarinu.



Mimochodem, existuje ještě jeden strom, často nazývaný palo santo, který nemá s Bursera Graveolens absolutně nic společného. Je to Gonopterodendron sarmientoi, dříve známý jako Bulnesia sarmientoi, strom, který roste v oblasti Gran Chaco v Jižní Americe, kolem hranic Argentiny, Bolívie a Paraguaye. Tento strom je pozoruhodný tím, že se z jeho dřeva vyrábí také vonná surovina, která se nazývá - a teď se soustřeďte, tohle bude trochu složitější - "éterický olej z guajakového dřeva." Slovní hříčka spočívá v tom, že skutečný guajakový strom, jinak také strom Bacauta (latinsky Guaiacum officinale), je rostlina z čeledi parnolistých (latinsky Zygophyllaceae). Jde jen o to, že se kdysi někomu zdálo, že jejich vůně je poněkud podobná, a výtěžnost oleje ze "skutečného" guajaku je mizivá. Takže tu máme další slovo do prasátka podivných a paradoxních parfumérských termínů: parfumérský guajak vlastně vůbec není guajak.

Právě tento "guajakový" éterický olej je samozřejmě uspořádán zcela jinak než olej palo santo: jeho hlavními složkami jsou guaiol, α-bulnesen, β-karyofylen, iso-eugenol, izomerní eudesmoly a další sloučeniny, většinou seskviterpenové alkoholy.

Vraťme se však k rave a vůni The Door. Začíná opravdu dosti technogenním akordem, připomínajícím lepidlo na boty, skotskou pryskyřici, vinyl a latex zároveň; snad tento začátek částečně cituje CdG's Garage a podobné industriální skeče. Tento akord, hustě promíchaný s aldehydy a indolem, se téměř okamžitě začne stále více oživovat a v určitém okamžiku se na chvíli zasekne ve fázi oudu, ale pak se náhle objeví zelený rostlinný tón fialkového listu.

A právě ve chvíli, kdy jste mysleli na Santal 33, kompozice nabere další směr: Jódově fenolický šafrán a izobutylchinolinová kůže (možná se ukloním Tom of Finland) se vynořují, skrze něž začíná stále naléhavěji pronikat kouřový chlad palo santo (pomeranč/turpenten, máta, guajak, cedr, kohout na špejli lízátka, kokos, pečené vepřové koleno), hustě prokládaný jiskřivými steroidními ambrovými materiály. A v samotném závěru si můžete všimnout nečekaného přivítání z počátku nultých let: rozlučkový akord mi připomněl věci jako Essenza di Zegna a Dior Higher, i když někdo mladší si možná zase vzpomene na Santal 33.

AMBIVALENCE

Marihuanový akord se v posledních letech z příležitostných ojedinělých niche vůní stal prakticky masovou záležitostí. To, co by kdysi v předpamátných dobách bylo v pyramidě označeno jako "gardénie" (mám na mysli notoricky známý styrallyl-acetát) a později jako "grapefruit" (možná také plus vetiver) a ještě o něco později jako "rebarbora", se nyní s největší pravděpodobností nazývá "konopí/kanabis" a prodejci se budou muset při hovoru o vůni spiklenecky usmívat a mrkat.

V Ambivalence, stejně jako v The Door, je důležitou strukturní součástí vůně akord palo santo, jehož sladce kouřový tón je zdůrazněn immortelle a pryskyřičné a balzamické tóny kadidlem. Základ vůně tvoří spíše sladký vanilkovo-jantarový akord s chypre mechovým podtónem. Ve výsledku mám osobně dojem, že se vůně podobně jako obsah lávové lampy skládá ze dvou fází: samotného skořicového akordu v poměrně realistickém a živém čtení a téměř gurmánského cukrářského pozadí, které mi připomíná spíše vánoční jarmarky než Ibizu: červené víno, pomeranče a koření svařeného vína, vanilkový štolu s kandovaným ovocem, ořechy a rozinkami namočenými v koňaku a rumu. Byl bych raději, kdyby tato vůně byla méně sladká a více konopně-kapalinová, ale to je věc vkusu. Na druhou stranu, kdyby se trochu vyčistil zjevný konopný akord, byla by to téměř dokonalá vánoční svíčka.

Inspiraci pro Ambivalence jsem získal, když jsem se na Ibize procházel bosý, šlápl jsem na kámen a najednou jsem si uvědomil, že jsem'jsem příliš odtržený od své přirozené podstaty, od své divoké stránky, a chtěl jsem vytvořit velmi pozornou, ale zároveň velmi divokou, primární vůni, takže Ambivalence je suchá bylinková vůně Palo Santo, pikantní vůně se zvířecími tóny, je velmi bohatá, je silná, je to šelma.

CRYSTAL HAZE

Crystal Haze je chvíle, kdy se vše rozjede a zorničky se rozšíří. Vaše smysly se trochu zamlží a vzrušení, které se dostaví, vám připomene vaše mládí, kdy bylo všechno nové, a proto vzrušující. Je to plynulé a nedefinovatelné – jasný a svěží euforický nával s magnetickou přitažlivostí. Možná ji nikdy nezažijete dvakrát stejně. Crystal Haze je inspirována v mládí, myšlenka byla taková, že jsem chtěl něco, co je bez odkazů, co jsem ještě necítil. Protože si myslím, že když jsme mladí, každá naše zkušenost je zkušeností poprvé, ať už poprvé zkoušíte něco nového, máte sex, někam cestujete – je to opravdu vzrušující, neříkám, že je to nutně krásné nebo dobré, ale je to vzrušující. Co mě inspirovalo, bylo vydání Nike Vapour Max, protože to, že podrážka je plně vzduchová, bylo něco, co jsem ještě neviděl, vůbec nejsem blázen do tenisek, ale tahle bota mě opravdu přiměla jít do obchodu a koupit si ji bez přemýšlení. Myslím, že v tom byl nějaký odkaz, nějaký milník, a ten pocit, který jsem měl v 35 letech, byl stejný, jaký jsem zažíval, když jsem byl mladý. Ten moment se promítl do průzračné, syntetické vůně, která je jako koriandr, který tam vlastně je, někteří ho milují a jiní nenávidí, u téhle vůně není nic mezi tím. Je naprosto jedinečná.

Jednou z klíčových částí Crystal Haze jsou citrusy, pomeranč/mandarinka. Akcent v ní je vytvořen jako aldehydovo-vosková kůra, z pomyslného ovoce, které téměř ztrácí svou jasnou barvu a kyselosladkou kolínskou šťavnatost, jako v mých horkých favoritech UERMI OR White a OR Ange od Cécile Zarokian (tyto vůně si pamatuji i proto, že Crystal Haze působí zajímavým bavlněným a látkovým dojmem, jako by byla na dotek drsná, jako poměrně hrubý textil).

"Vrozená" citrusová aldehydičnost je navíc mohutně napumpována těmi velmi smradlavými nenasycenými aldehydy, zřejmě tzv. mandarinkovým aldehydem, nebo něčím významově velmi blízkým (podobný trik měl v CdG Andy Warhol's You're In), nebo dokonce nějaký podobný nitril, který má ještě výraznější kovový okraj – a díky této aldehydové části nám spíše připomene trochu Secretions Magnifiques než Tom Ford Soleil Neige, i když i tam je něco společného.

Pomerančový začátek se rozvíjí konvenčně květinovým směrem a přechází do moderního akordu fleur d'orange s detaily tuberózy: tato část vůně je velmi indolická a spíše kafrová, což připomíná latex a do jisté míry vůni vztahuje k Etat Libre d'Orange Archives 69. Nejdůležitější na této vůni je však zřejmě silná kosmetická směs pižma a pudru, na jejímž pozadí se odehrávají všechny výše zmíněné jevy. První, co mě napadlo, když jsem Crystal Haze vyzkoušel, bylo, že připomíná klasickou pudrovou vůni Faberlic O'Feerique Sensuelle od Pierra Bourdona, která jako by prošla filtrem, jenž vše promění v psychedelickou karikaturu.

BROKEN BOUQUET

Inspirován moderní ženskostí jsem chtěl vytvořit krásnou květinu, která není jen "hezkým doplňkem". Po letech boje a projevování sebedůvěry má ženskost nové postavení a Broken Bouquet je symbolem této hluboké proměny. Pikantní, hořkosladká květina pro odvážné a zvídavé osobnosti, které přijímají změnu. Broken Bouquet je inspirována v hořkosladké bolesti změny, prochází změnou, rozchodem s minulostí, přijetím nové podoby sebe sama, a když je změna hořká, výsledek je sladký, takže jsem vytvořil tuto krásnou květinu, která je zpočátku tak trochu ostrá a lehce hořká, ale nakonec voní po spáleném cukru a dřevě.

Jedovatě zelený aldehydický hyacint, jehož pronikavý jekot téměř úplně přehluší nesmělé pokusy doznívající růže (které je tu poměrně dost) prosadit se. Po chvíli kompozice ustrne ve velmi harmonické a parfémované fázi, kde jsou byliny, citrusy a voskové okvětní lístky lehce posypány fialkovým pudrem, postaveny na dřevitý, lehce mechový podstavec a oslazeny karamelem (no ano, blíže ke konci je vidět i trocha Baccaratu).

Roelen vůně jsou v mnoha ohledech nejednoznačné, ale velmi charismatické a živé a jsou stvořeny pro živé lidi, nikoli pro nablýskané dokonalé modely z "prodejních" obrázků, které neuronové sítě tak rychle začaly umět generovat. Nálepka na flakonu nás vybízí k tomu, abychom "nejprve objevili sami sebe", a etiketa na skvrně říká "zanechte na mně svou stopu" – jen to porovnejte s otřepaným "hraje jen podle svých pravidel" nebo "vůně pro sebevědomé, dokonalé, nezávislé ženy." Jsou to velmi dobré vůně vytvořené vášnivým člověkem. Na každém flakonu je Davidovo telefonní číslo (opravdu jeho osobní číslo, můžete mu kdykoli zavolat nebo napsat): zdá se to jako téměř nepostřehnutelná maličkost, ale vypovídá to hodně o důležitosti komunikace a lidských vztahů.