Myslím, že bych tento článek mohla snadno zařadit do své série Kontroverzní téma. Opravdu, existuje v parfémové komunitě kontroverznější téma než napodobeniny/variace/verze? Na jedné straně je parfumérství umění (čemuž pevně věřím), a proto je takový dupe (klon) druhem plagiátorství (a plagiátorství je nepopiratelné zlo, které devalvuje kreativitu). Na druhé straně nás všechny podvědomě přitahuje to, co už známe. Náš mozek je fyziologicky líný: nemá rád nové věci a tíhne k rozpoznatelnému. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Nevyhnutelně srovnáváme každý nový parfém, který vyzkoušíme, s dalšími parfémy, které už známe, a hledáme paralely. Dlouho předtím, než Fragrantica představila tlačítko „Tento parfém mi připomíná“, lidé v komentářích neustále prováděli srovnání. My sami to v našich recenzích děláme neustále; a není na tom nic špatného.
Máme tendenci vnímat dupes negativně, protože si myslíme, že jsou pro ty, kteří hledají „kopii mistrovského díla za pár korun“. Ale tak jednoduché to není. Lidé mohou hledat podobnou vůni z mnoha důvodů (a ne vždy to souvisí s cenou). Myslím, že téměř každý milovník parfémů alespoň jednou hledal důstojnou alternativu k jedné ze svých oblíbených vůní. Co k tomu může vést? Důvodů je spousta, ale tady jsou ty moje:
- původní vůně se přestala vyrábět (například já jsem stále nenašla nic podobného vůni Virgilio od Diptyque, Nymphea od Il Profvmo nebo Purple Patchouli od Tom Ford, ačkoli neustále hledám);
- původní vůně byla bezcitně reformulována (ráda bych si koupila důstojný klon původního Absolue Pour le Soir od MFK, protože moderní verze ztratila vše, co jsem na edici z roku 2010 milovala);
-
původní vůně se těžko shání kvůli omezené distribuci – prodává se například pouze v jedné zemi či regionu, nebo dokonce jen v jediném butiku (ach, jak těžké je dnes sehnat Akaba od Antonio Visconti nebo Usain Ona od Parfums et Senteurs du Pays Basque; dostat se k autentickým „zvonkovým flakonům“ od Lutense může být také pořádný oříšek);
-
je zajímavé experimentovat v rámci daného tématu: chcete zachovat kostru/DNA milované vůně, ale změnit nástavbu/určité nuance (něco odstranit nebo ztlumit, či naopak něco přidat).
Poslední bod je obzvláště relevantní pro ty, kteří mají ve svém životě příliš mnoho vůní. V určitém okamžiku se začne zdát, že jste už vyzkoušeli všechno, nic vás už nedokáže překvapit, a pak se začnete upínat k nuancím.
To jsou mé osobní důvody, proč se vydávám na lov „podobných“ vůní. Jsem si jistá, že byste do tohoto seznamu dokázali přidat i něco dalšího.
Každopádně jsem si řekla, že by mohlo být zajímavé (a možná pro někoho i užitečné) vzít několik známých parfémů a porovnat je s jejich nejbližšími „analogy“.
Ujasněme si hned na začátku: zde nebudeme brát v úvahu levné padělky. Budeme mluvit pouze o nezávislých výtvorech seriózních značek, které jsou, jak se říká, „inspirované“ některými bestsellery.
Pokud byste chtěli podobný experiment se srovnáváním zopakovat, dovolte mi malou radu: spoléhejte pouze na paralelní testy – srovnávání po paměti (testy s časovým odstupem) nepřináší přesné výsledky. Například na základě své paměti jsem si představovala, že některé z níže uvedených vůní jsou si mnohem podobnější (a jiné naopak mnohem méně), než jaké se nakonec ukázaly být. Naše paměť je obecně nestálá a čichová paměť je navíc silně emocionálně zabarvená, takže se jí nevyplatí bezmezně důvěřovat.
„Tohle (není)...“ bylo koncipováno jako série článků. Ale začněme tady a uvidíme, jak to půjde.
Ráda bych začala parfémem, který už mnoho let něžně miluji. Vůni Tuscan Leather (TL) od Toma Forda jsem objevila před velmi dlouhou dobou, když byla tato vůně ještě relativní novinkou a nezískala si ještě zástup napodobitelů. Dnes je na trhu nespočet podobných kompozic. A je to zcela pochopitelné. Olfaktorický profil Tuscan Leather byl předurčen k tomu, aby se stal populárním. Ve své podstatě je to zlatý řez ve světě kožených kompozic. Je to naprosto univerzální kůže, ne příliš drsná a ne příliš jemná, ne příliš maskulinní a ne příliš feminní, úspěšně podkreslená malinou, ale ne jí přehlušená, s nápadnou siláží, která vás ale nesrazí na kolena, mající živý charakter, a přitom vysoce nositelná. Úchvatný, a přitom překvapivě elegantní parfém, který se bude hodit ke komukoliv, k prakticky jakémukoliv stylu oblečení (snad kromě něčeho zcela sportovního nebo přehnaně nedbalého) a pro jakékoli roční období (snad s výjimkou spalujícího horka). Nejčastěji, když používáme tolikrát „ale ne příliš“, mluvíme o velmi ‚průměrných‘ vůních, které ve své touze zavděčit se všem ztrácejí svou individualitu. Ale Tuscan Leather je vzácnou výjimkou. 
Obecně jsou kožené akordy poměrně jednoduchá záležitost; tajemství spočívá v ‚přísadách‘ a (jakkoli klišovitě to může znít) v rovnováze odstínů. Podle mého názoru Tuscan Leather dosahuje této rovnováhy naprosto dokonale, ale dokonalosti se člověk může také přejíst. Všechny vůně, které budeme zkoumat níže, se od TL liší především v této rovnováze: někde je posunutá směrem k šafránu, jinde směrem k bobulovému ovoci. Některé alternativy k TL činí kožený akord drsnějším a syntetičtějším/industriálnějším, zatímco jiné ho zjemňují a oslazují. Jsou takové, které striktně následují zadanou šablonu, a takové, které se od ní silně odchylují. Zde nebudu vynášet hodnotící soudy o tom, zda je určitá vůně lepší nebo horší, jednoduše se pokusím analyzovat jejich odlišnosti od TL.
Takže, pojďme na to.
Začnu vůní, která je podle mě k TL nejblíže. Vlastně až při paralelním testování jsem si uvědomila, JAK moc jsou si podobné. Mluvím o Godolphin od Parfums de Marly. Pokud hledáte věrnou ‚kopii‘ Fordovy vůně, pak se Godolphin pro tuto roli hodí lépe než kterákoli jiná. Paralelní test však odhalil drobné rozdíly. Od samého začátku je Godolphin ostřejší a bohatší na šafrán než TL. Šafrán tu má navíc ten kontroverzní metalický podtón. TL se otevírá měkkou, hutnou, ale poddajnou kůží, bez jakýchkoliv metalických ‚kování‘. Metalický tón z vůně Godolphin však velmi rychle mizí a v základu se jedná prakticky o kopii TL. Při slepém testu s mírně vyvětralými testovacími papírky jsou k nerozeznání. Pokud vás zajímají technické vlastnosti, na kůži Godolphin přežívá o něco kratší dobu než věčná TL, ale i tak vydrží velmi dlouho.
Další vůní, která má k TL velmi blízko, je Aoud Leather od Montale. Zde je ale o něco více rozdílů než v případě Godolphin. Samotný kožený akord je nesmírně podobný, ale na začátku působí vůně chladněji a nahořkle (přitom ale ne synteticky). Cítím lehké a poměrně abstraktní citrusy – spíše jako hořkou čerstvou kůru než šťavnatou dužinu. Brzy se objevuje oud. Zde nedominuje, přenechává hlavní roli kůži, ale mírně mění profil vůně, která je díky němu o něco drsnější a kouřovější. Postupně se však Aoud Leather čím dál více přibližuje k TL a v základu se stává její o něco drsnější, a přesto téměř přesnou kopií. Aoud Leather má dlouhou výdrž se silnou siláží. A má ještě jednu výhodu – ve srovnání s TL nebo Godolphin je podstatně cenově dostupnější.
Black Saffron od Byredo. Zde jsou rozdíly už patrnější. Opět především ve vrchních tónech: v Black Saffron jsou mnohem ovocnější. Cítím velmi intenzivní citrusovou svěžest, ale na rozdíl od Aoud Leather není hořká, nýbrž sladká (něco jako dužina krvavého pomeranče). Přítomen je i pudrový podtón. A také něco jehličnatého. Samotný kožený akord se velmi podobá tomu Fordovu. Když citrusy odezní a obnaží se kostra vůně, ukáže se, že obsahuje mnohem více šafránu než TL. V této fázi bych parfém nazvala spíše šafránovým než koženým. Jehličí mizí, ale je nahrazeno duchem oudu (transparentnějším než v Aoud Leather). Nakonec v základu vůně znatelně zjemní, možná díky pudrovým tónům. Black Saffron si zachovává rodinné rysy s TL, ale pokud byly Godolphin a Aoud Leather skutečnými bratry Fordovy vůně, pak je Black Saffron spíše její sestřenicí.
Další kožený bestseller od Toma Forda, Ombré Leather (EDP). A mohlo by se zdát, že právě tady by měla být podobnost maximální, ale kdepak – tohle je další bratranec, nikoli vlastní bratr. Od samého začátku je Ombré Leather ostřejší a drsnější než TL. Kardamom dodává nahořklý podtón. A na rozdíl od TL je kožený akord Ombré Leather vnímán jako mírně ‚syntetický‘ – je v něm něco slabě minerálního a něco připomínajícího ‚amberwoods‘ (jantarová dřeva), což jej vzdaluje od kůže a přibližuje spíše ke kožence. Vůně se však postupně zjemňuje. V srdci se dokonce odhaluje lehká květinová sladkost (mně více připomíná růži, ačkoliv v pyramidě je uveden jasmín). A přesto až do samého konce zůstává Ombré Leather drsnější a nahořklejší než jeho starší bratr. V základu je jasně cítit mech. Řekla bych, že jde o modernější, syntetičtější a brutálnější variaci na TL. Dokonce i při slepém testu je obtížné si je splést.
Mirsaal of Trust od Afnan. Tato cenově přívětivá variace na TL je od původního materiálu ještě dál. Zatímco Ombré Leather měla jen náznaky ambrového dřeva (amberwood), tady se prosazuje bez váhání. Od samého začátku dodává ambrové dřevo koženému akordu velmi syntetický nádech. (Tady máme koženku v celé její kráse.) Ve vrchních tónech a v srdci vyznívá Mirsaal of Trust téměř agresivně, ale jak se blíží k základu, prochází silnou metamorfózou. Po pár hodinách je mnohem příjemnější než na začátku. Zjemní se, vyhladí a získá přirozenější dřevitý odstín. V důsledku toho zůstává rozpoznatelný kožený profil TL zachován, ale působí silně rozostřeně. Tato vůně není špatná, ale pokud zbožňujete TL, mohla by vás poněkud zklamat.
Safran Rare od Amouroud. Začátek vůně Safran Rare je díky výrazné pelargonii, která dodává buketu aromatický nádech, ostřejší než TL. Tato fáze se mi opravdu líbí. Ale naneštěstí pelargonie poměrně rychle vyprchá a do popředí se dostává šafrán, velkoryse ochucený oudem. Ve vůni Safran Rare je kůže spíše jako ‚vokalistka v pozadí‘. Směrem k základu se sice stává o něco výraznější, ale duo šafránu a oudu přesto dominuje až do samého konce. Šafrán je tu spíše metalický než kořenitý a oud je více dřevitý než kouřový. V základu se také odhaluje jemná balzamická sladkost benzoinu. Řekla bych, že Safran Rare je Tuscan Leather pro ty, kterým připadá Tuscan Leather... příliš kožená.
Oud Saphir od Atelier Cologne. Tato vůně je ideální pro ty, kterým složení TL připadá sice krásné, ale samotná vůně je na ně příliš intenzivní/silná. Při vzpomínání mi Oud Saphir připadal jen jako ‚zředěná‘ TL, ale paralelní test můj názor změnil k lepšímu – řekla bych, že jde o odlehčenou verzi Fordovy kůže. Na začátku cítím pepřový tón, konkrétně růžový pepř (mnohem jemnější než černý). Je tu určitý pryskyřičně-kouřový nádech, ale vůbec ve mně nevyvolává asociace s březovým dehtem. Oud se objevuje až později. A je navíc velmi jemný, bez jediného náznaku animálnosti – zkrátka jen lehce zakouřené dřevo. Ve vůni Oud Saphir není nic brutálního nebo drsného; maximálně zahlazuje všechny ostré hrany. Co se týče samotného koženého akordu – ano, je velmi podobný tomu Fordovu, ale je zároveň delikátnější. Podle mého názoru se dá Oud Saphir nosit i uprostřed léta.
Velvet Oud od Lattafa Perfumes. Vůbec to není špatné. Musím se přiznat, že jsem nečekala, že u této značky najdu tak zdařilou interpretaci TL. Ne, není to přímo kopie, spíše volné převyprávění. Jestliže v mnoha z výše zmíněných vůní byl oud jen vokalistou v pozadí, tady je to rovnocenný druhý sólista. Tento oud je ale spíše ‚evropský‘ než autenticky orientální, je bez animálních tónů a jen mírně zakouřený. Vlastně je tento oudový akord tím hlavním rozdílem mezi Velvet Oud a TL: postupem času začíná dominovat a v základu odsouvá kůži do pozadí. Celkově se vůně v průběhu času mění jen málo. Její výdrž je průměrná, ale cena je rozhodně plusem.
Grey od Max Philip začíná drsněji a více ‚synteticky‘ než TL, s velmi metalickým šafránem a ‚ambrovým dřevem‘ (jako kříženec mezi Mirsaal of Trust a Safran Rare). Není tu žádná malina, ale jakási abstraktní sladkost, a také papírový/kartonový podtón – jako krabička, která nasála vůni dávno snědených ovocných karamelek. Kožený akord je rozpoznatelný, ale je příliš přehlušený šafránem. Postupem času se vůně stává klidnější, ‚přirozenější‘ a příjemnější. Dokonce se u ní rozvíjí lehký animální podtón, který jí dodává na hloubce a zajímavosti. Celkově lze Grey označit za dalšího bratrance TL – takového, který se při bližším zkoumání ukáže být mnohem příjemnějším, než se zpočátku zdálo.
Název tohoto článku zní „Tohle (není) Tuscan Leather.“ A nyní přecházíme k těm vůním, u kterých by se závorky daly klidně vynechat. Jsou to totiž jen velmi vzdálení příbuzní Fordovy vůně.
Abychom byli spravedliví, bylo by správnější porovnávat vůni New Leather od New Notes s Ombré Leather; mají toho společného rozhodně více. Základ tvoří stejný, mírně syntetický kožený akord, ale ‚nástavba‘ je úplně jiná. Tento moderní remix Fordovy kůže se mi nečekaně zalíbil. Začíná velmi aktivním dřevitým tónem palisandrového růžového dřeva a velkorysou dávkou muškátového oříšku, přičemž obojí je navrstvené na koženo-šafránovém akordu. Postupem času se vůně zahřívá a stává se o něco sladší – objevuje se skořice, kardamom a sladké balzámy. New Leather je velmi volnou interpretací Tuscan Leather, nebo spíše dokonce Ombré Leather, ale se svým vlastním osobitým zvratem.
Podle mého názoru se Oro 1920 od Bois 1920 podobá TL jen letmo. Tohle už není ani variace, ale samostatné dílo inspirované Fordovým výtvorem. A mně osobně se to moc líbilo. Oro 1920 začíná výrazným akordem propolisu (alkoholové tinktury). Brzy se objevuje Fordova kůže, ale je hustě posypaná čerstvými malinami (v TL cítím sušené), jehličím a okvětními lístky růží. K celé této hojnosti se pak přidává příjemný tón guajakového dřeva. Vůně se postupem času velmi mění. V doznívání připomíná vůni retro pracovny s masivním, kůží čalouněným nábytkem a voskovanými parketami, výpary sladkého alkoholu a ozvěnami lehce medového dýmkového tabáku. Oro 1920 je dobrá sama o sobě, ale TL připomíná jen stěží.
Další vůní, která se TL podobá jen v určitých prvcích, je London od WIDIAN. London je mnohem sladší než TL; má také mnohem více stavebních prvků. A neřekla bych, že to je v tomto případě výhoda. Jak už jsem zmínila, jednou z nejsilnějších stránek TL je její lakonicky dokonalá vyváženost. Navzdory svému názvu je London kožený parfém v moderním blízkovýchodním stylu: velmi hlasitý, bohatý a sladký. Pro mě už je to trochu ‚příliš‘, ale vím, že mnoha lidem tento styl vyhovuje. Celkově je kompozice dobře sestavená. Vůně má velmi dlouhou výdrž a silnou siláž. Má v sobě typicky Fordův kožený tón i oud, ale zpod sladkých vrstev vykukují jen stěží. Tohle není Tuscan Leather, ale jako samostatný výtvor je to velmi důstojná vůně. Za předpokladu, že máte chuť na velmi sladkou kůži pod vrstvou malinového lokumu, hustě poprášeného vanilinem.
Líbí se vám profil vůně Tuscan Leather? Co byste u původní vůně chtěli změnit? A existuje vůbec nějaká variace na Tuscan Leather, která by plně uspokojila váš vkus?
