Eau Sauvage: Skutečně divoká voda
Suroviny

od Matvey Yudov
01/31/24 03:00:02

Od chvíle, kdy se veselý Ital Giovanni Maria Farina usadil v gotickém Kolíně nad Rýnem, zůstala kolínská voda jednou z nejvyhledávanějších vůní, zejména pro muže. Domnívám se, že kolínské vody muže vždy přitahovaly nejen pro svou schopnost povzbudit a osvěžit, ale také pro svou univerzálnost. V zásadě se kolínská voda jen málo liší od jakýchkoli hořkých látek vyráběných z citrusových slupek, bylin a dalších vrcholků a kořenů, takže od vzniku tohoto pozoruhodného produktu bylo běžné dát si panáka nebo dva.

Kolínská má stručný a srozumitelný profil, který není snadné radikálně vylepšit, přesto historie parfumerie zná několik takových případů a vznik vůně Christian Dior Eau Sauvage je právě jedním z nich.

Když se bavíme o procentuálním složení (které samo o sobě samozřejmě nic zvlášť neznamená a s vnímanou vůní špatně koreluje), největší podíl v Eau Sauvage má vydatná citrusová směs: asi 35 % bergamotové silice, přibližně 20 % citronové silice, dále poškádlené kyselinově kapkovitým citralem, 2 % pomerančové silice a 2 % bylinně zeleného petitgrainu. Jak vidíte, dohromady tvoří více než polovinu hmotnosti celého složení.

Eau Sauvage je však téměř vždy zmiňována především v jiné souvislosti: byla to první vůně, která obsahovala látku zvanou hedion. Vlastní vůně hedionu je velmi jemná, připomíná zelený jasmínový čaj s nejtenčím, průsvitným plátkem citronu. Ale její další vlastnost je mnohem významnější: I malé množství hedionu jako by naplňovalo vůni světlem, díky čemuž se třpytí a leskne, vyhlazuje a hydratuje všechny složky.

Eau Sauvage obsahuje také další speciální složku, která dodává kompozici extra vlhkost, ale o tom až později. Nejprve si povězme něco o hedionu.

V zářijovém čísle časopisu Perfumer & Flavorist z roku 2011 vyšel článek věnovaný padesátému výročí hedionu. Letos se jedna z hlavních parfémářských ingrediencí dožívá 63 let. Konkrétně je v článku citován parfumér Jacques Cavallier, který hedion poprvé vyzkoušel jako dítě. Jeho otec, rovněž parfumér, jednou přinesl domů vzorek této nové přísady určené pro Edmonda Roudnitska. Cavallierův otec podal synovi skvrnu, ten k ní přičichl a řekl: "Nic necítím." Otec mu poradil: "Nech skvrnu vedle postele a zítra mi budeš mít co říct." Cavallier vzpomíná: "V noci mě vůně probudila a ráno se na skvrně skrývala krása a elegance ranního jasmínového pole – jasmínu, který byl zelenější, méně živočišný... Hedione je vůně sama o sobě."

Příběh hedione se začal psát v polovině padesátých let minulého století. Šéf společnosti Firmenich Roger Firmenich navrhl chemikovi-výzkumníkovi Edouardu Demolemu jako téma doktorské práce studium mikrosložek konkrétního jasmínu (Jasminum grandiflorum L). V té době bylo známo jeho složení asi z 87 %, ale součet známých složek neposkytoval uspokojivý výsledek; bylo jasné, že velmi důležitá část struktury vůně jasmínu stále chybí. Základní detail, který vůni dodával difuznost, "zářivost" a hluboký sladký květinový tón, zjevně chyběl a skrýval se někde v neprozkoumaných procentech. V roce 1957 Edouard Demole objevil a identifikoval tuto látku, kterou pojmenoval "methyl jasmonát".

Po nějaké době Demole hledal způsoby syntézy methyljasmonátu a zjistil, že je podstatně snazší získat dihydroderivát této sloučeniny. Právě tento methyldihydrojasmonát pojmenoval "hedion", z řeckého slova ἡδονή (hedone), což znamená "hédonismus", "potěšení"." V řecké mytologii existuje taková bohyně Hedone (zrozená ze spojení Eróta, ztělesnění lásky, a Psýché, ztělesnění duše), ztělesnění rozkoše, slasti a extáze. Byla spojována zejména s erotikou a smyslností.

V roce 1960 byly methyljasmonát a hedion patentovány a v roce 1962 byly publikovány první vědecké články zmiňující tyto látky. První šarže hedionu o hmotnosti 50 kg byla vyrobena v roce 1961. V 70. letech 20. století se již "náklad" hedionu měřil v tunách.

Zpočátku však propagace nové složky neprobíhala tak hladce, jak by si vedení společnosti Firmenich přálo. Roger Firmenich nařídil, aby byla nová látka rozeslána mnoha známým parfumérům té doby. Mezi nimi byl, jak jste možná uhodli, i Edmond Roudnitska.

Setkání s novou látkou, která zatím postrádá historii a příklady jejího použití ve vůních, je pro parfuméra jedinečnou příležitostí a zároveň vážnou výzvou. Takový parfumér se podobá hledači cest, který otevírá nová území. V tomto případě se mu velmi hodí všechny nasbírané zkušenosti a intuice. S trochou štěstí je tu šance objevit malebné krajiny a užitečné minerály. Ale samozřejmě lze také uvíznout v bažinách. V každém případě to není nijak zvlášť záslužná činnost. Parfumérům, kteří jsou objeviteli a průkopníky, se málokdy dostane zaslouženého uznání.

Případ Edmonda Roudnitska a hedionu je spíše výjimkou z pravidla. Eau Sauvage lze považovat za halasný debut hedionu, protože podle různých zdrojů obsahuje 1,8 až 3 % této vůně. Nejde jen o úspěch vůně, díky kterému se nová ingredience stala velmi oblíbenou.

Velmi výmluvné na tomto příběhu je, že vůně hedionu na testovacím proužku, slabá a matně připomínající jasmínový čaj, byla tak nezajímavá, že několik zkušených parfumérů, kteří měli možnost hedion před jeho použitím v Eau Sauvage hodnotit, nedokázalo rozpoznat jeho potenciál.

Nyní mnoho parfumérů označuje hedion za svůj oblíbený materiál a vědci se začali zajímat o to, zda s lidmi rezonuje na fyziologické úrovni. Ukázalo se, že hedion má zřejmě afinitu k receptoru VN1R1, který se podezřele podobá feromonovým receptorům u zvířat. Vědci provádějící studii opatrně uvádějí, že je třeba provést další výzkum této skutečnosti, ale některé značky již hlasitě ohlašují další revoluci v parfumerii.

Recenze Luca Turina jako vždy oplývá hudebními analogiemi:

Eau Sauvage se vysílá poměrně daleko tím, že je napsána v podstatě čitelným písmem, jakýmsi Garamondem vůní. Velcí parfuméři si s myšlenkou kolínské pohrávají stejně, jako Prokofjev použil struktury osmnáctého století ve své První symfonii: vezmou známé a jako by to byl jeden z těch Transformerů, se kterými si hraje můj syn, promění koňský povoz ve vesmírnou loď.<...> Slyšel jsem parfuméry říkat, že v Eau Sauvage je tak málo hedionu,
že přisuzovat úspěch ES právě jemu je trochu jako přisuzovat umění Jaschy Heifetze Guarneri, na které hrál. V každém případě je to mistrovské dílo.

Že by Edmond Roudnitska byl skromný nebo bázlivý? Mohl si mistr jeho kalibru nevšimnout, že hedione dokáže pracovat v mnohem vyšší koncentraci a vytvářet jedinečné a neobvyklé zvláštní efekty? Vždyť dobře víme, že hedion se dnes někdy používá téměř jako rozpouštědlo, přičemž jeho složení tvoří desítky procent.

To jistě ne. Roudnitska byl velmi zkušený mistr, který strávil vytvářením vůní statisíce hodin. V případě hedionu narazil na specifický problém: magický účinek "rozvinutí" kompozice, zvýšení rozptylu a zářivosti, se projevoval jen do určitého množství hedionu ve směsi. Zvyšování koncentrace hedionu vedlo k určitému nasycení; větší množství nepřinášelo další účinky a někdy dokonce negativně ovlivňovalo vůni. Roudnitska experimentoval s různými množstvími, přidával 7 % i 25 % hedionu, ale nemělo to žádný zvláštní smysl.

Lze to vysvětlit tím, že žijeme v trojrozměrném světě a molekuly, které tvoří látky, včetně těch vonných, jsou objemové, nikoliv ploché, jak je schematicky znázorňujeme na papíře nebo obrazovce.

Náš život v celé jeho rozmanitosti je možný díky tomu, že atomy uhlíku se mohou navzájem vázat a vytvářet řetězce a různé složité rozvětvené struktury. Z každého atomu uhlíku vycházejí přesně čtyři "vlákna", kterými se "připojuje" k jiným atomům. V kosterních vzorcích, které se obvykle používají k znázornění struktury organických sloučenin, jsou tato "vlákna" znázorněna jako úsečky a samotné atomy uhlíku se nacházejí na zlomových čárách. V nejjednodušší situaci (což je zhruba náš případ) jsou čtyři sousední atomy od sebe v prostoru stejně vzdálené. Tyto čtyři atomy tedy tvoří vrcholy pomyslného čtyřstěnu. Kdysi se říkalo, že čtyřstěn je jako krabice od mléka, ale takové krabice jsem už dlouho neviděl, ale vzpomeňte si například na čajovou pyramidu.

Na obrázku v levém horním rohu věnujte pozornost atomu, který je součástí pětičlenného kruhu, označenému červenou tečkou. Jeho čtyři sousedé jsou označeni růžovými tečkami a stěny pomyslného čtyřstěnu jsou obkresleny červenými přerušovanými čarami. Pokud umístíme pětičlenný kruh atomů do roviny obrazovky, pak atomy A a C budou mimo rovinu. Atom A bude blíže k nám (to je znázorněno tučnou čarou) a atom C bude naopak dále od roviny obrazovky, což znázorňujeme přerušovanou čarou.

Atomy A a B vystupují z roviny jakoby "směrem k nám" a atomy C a D ustupují opačným směrem. Lze říci, že přímky AC a BD jsou kolmé k rovině pětiúhelníku. Nyní se podívejte na vzorec methyl-dihydrojasmonátu umístěný mírně vpravo. Vidíme dva řetězce odbočující z pětičlenného cyklu. Každý z nich může být umístěn buď "k nám", nebo "od nás", takže protože celá molekula je asymetrická, máme celkem čtyři varianty.

Pokud jsou substituenty umístěny "na stejné straně", nazývá se takový enantiomer cis-izomer; pokud na opačných stranách, pak trans-izomer. V dnešní době je význam předpon cis-("na stejné straně") a trans-("na opačné straně") pravděpodobně dobře znám. Pro složitější případy se používá názvosloví E,Z z německých slov entgegen (naproti) a zusammen (společně). Je důležité si uvědomit, že (Z) je jakousi obdobou "cis-" a (E) je zhruba totéž co "trans-".

Přírodní methyljasmonát je směsí levogirských cis- a trans-izomerů v poměru 7:93. Vědci syntetizovali a studovali všechny čtyři izomery pro methyl jasmonát a methyl dihydrojasmonát. Zjistili, že intenzita jejich vůně a další důležité vlastnosti, včetně nuancí čichového profilu, se výrazně liší.

Nejvyšší intenzitu vůně má (+)-cis-izomer s působivou prahovou hodnotou detekce 15 ppb (parts per billion). Tento izomer má intenzivní květinově-jasmínový profil a právě on dodává parfémovým kompozicím onu téměř magickou zářivost; je jasný, difuzní a pozoruhodně vytrvalý. Ostatní izomery propůjčují "obyčejnému" hedionu čajové, citrusové, voskové, sladké, a dokonce i lehce indolové živočišné tóny. (-)-trans-izomer lze detekovat při 16krát vyšší koncentraci, jeho vůně je výrazně méně intenzivní a zbývající dva izomery mají velmi slabou vůni.

Tento "balast" zabránil Edmondu Roudnitskovi překonat fyzikální bariéru, aby dále posílil difúzi a tolik žádoucí zářivost, kterou hedion vůním dodává. Vědci stáli před složitým úkolem navrhnout nové metody syntézy, které by poskytly produkt bohatý na "požadovaný" cis-izomer. Společnost Firmenich tak představila Cisdion (30 % cis), Hedione HC (75 %), Hedione VHC (90 %) a nakonec Paradison (94 %).

Na začátku 80. let vypršel patent společnosti Firmenich na hedion a tento materiál začaly vyrábět i jiné společnosti. Jednou z prvních alternativ byl Claigeon japonské společnosti Nippon Zeon, která také jako jedna z prvních představila svou variantu obohacenou o cis-izomer, Cepionate (30 % cis-) a později přišel Super Cepionate (70 %). IFF vyrábí Kharismal (60 % cis-) a Kharismal Super (70-75 %).

Souhrnně lze říci, že existuje celé spektrum "hedionů" a všechny se výrazně liší intenzitou vůně, čichovým profilem, perzistencí a vlivem na další složky.

Se vznikem nových "kvalit" hedionů se parfuméři stávali stále odvážnějšími. Již v Paco Rabanne Calandre (1969) bylo necelých 6 % "obohaceného" hedionu, v Chanel №19 (1971) to bylo přes 12 %, ve Van Cleef & Arpels First (1976), křiklavém debutu Jeana-Clauda Ellena, 18 %; v Chanel Cristalle (1993) asi 26 %; v Giorgio Armani Acqua di Gio (1996) – 25 %; v L'Eau Par Kenzo for Woman (1996) – 40 % hedionu, posíleného o 1 % kalonu; v D&G Light Blue (2001) "jen" 20 %; a v CdG Odeur 53 (1998), která je často zmiňována jako rekordman v obsahu hedionu, celých 65 %, ale něco mi říká, že tento rekord je již dávno překonán.

V epickém cK One použili Alberto Morillas a Harry Fremont asi 20 % směsi hedionu a jeho "vylepšené" verze, Hedionu HC, odebrané v poměru 1:1. Morillas použil Hedione HC při tvorbě vůně Estée Lauder Pleasures (6,3 %) a Harry Fremont umístil asi 6 % této látky do vůně Juicy Couture z roku 2006.

"Neředěný" lapený Paradisone lze nalézt ve vůni Moschino Cheap and Chic Light Clouds (2009) a v kombinaci s "jinými" hediony je přítomen ve vůních Moschino Cheap and Chic I Love Love (2005), Lagerfeld Kapsule Woody (2008) a Perles de Lalique (2006). Ve Valentino Valentina (2011) Oliviera Crespa a Alberta Morillase je celých 7 % čistého paradisonu.

Vraťme se k naší hlavní postavě. Klasická kolínská voda obsahuje kromě citrusů téměř vždy aromatické byliny. V Eau Sauvage k nim patří především bazalka s tymiánem, pelyněk a eukalyptově-jehličnatý mátově-dřevitý rozmarýn. Ten dokonce dodává vůni jistou podobnost s borovicovým velikánem Pino Silvestre. Podmíněný citrus a podmíněný jehličnan jsou zřejmě spojeny nopylacetátem, látkou podobnou linalyl-acetátu bergamotu, ale s levandulovými, jehličnatými a dřevitými aspekty.

Eau Sauvage má ještě jeden důležitý detail, který činí vůni originální a rozpoznatelnou. Aromatický blok je rozšířen o to, co Luca Turin nazval "značkovým vietnamsko-salátovým akordem" především kmínového oleje, případně ve formě cuminaldehydu. Odvažuji se naznačit, že tento "charakteristický akord" zahrnuje také mikromnožství amylvinylkarbinolu (matsutake alkohol), látky se zemitě-houbovým aroma a fasetou, která mi připomíná kostku kuřecího bujonu, něco jako čichovou obdobu chuti umami. Mezitím má amylvinylkarbinol výrazný travnatozelený charakter, podobný levanduli.

V celé této konstrukci lze hedion vnímat také jako spojovací prvek květinových akordů, které se skládají z jasmínu (včetně amylcinamaldehydu, svým způsobem prototypu hedionu z minulosti, ovšem ne tak průzračně beztížného a postrádajícího ono kouzlo), růže, karafiátu a fialky. Karafiát je zde spíše imaginární a vzniká překrytím květinových materiálů a hřebíčku, přičemž fialkové povinnosti předvídatelně plní methyljonony.

Fialkovo-kosatcové ionony ve vůni lze také vnímat jako most k dřevitému základu, který tvoří pačuli, vetiver, santalové dřevo a v té době v pánských vůních obligátní dubový mech. To vše je vyhlazeno pižmem a posypáno kumarinem.

A na sladký závěr, jak jsem slíbil výše, pár slov o další velmi důležité složce Eau Sauvage.

Metodu výroby 2-methyl-3-(3',4'-methylendioxyfenyl)propanalu, dnes známého spíše jako helional, si v roce 1958 nechali patentovat nizozemští chemici Muus G. J. Beets a Harm van Essen, kteří pracovali pro společnost IFF. Helional je primárně vodný a vlhký, přesto se zdá, že zevnitř září a vytváří pocit slunečního světla třpytícího se na vlnkách mořské vody – odtud jeho nejčastější název. Strukturně je helional blízký mnoha bílým květinovým / liliovým vůním, přičemž květinovým aspektem se nejvíce podobá cyklámenu. Květinovost je však v helionalu mnohem méně výrazná než například v aldehydu cyklámenu; je mnohem abstraktnější. Helional je podstatně méně aldehydický než cyklámenový aldehyd. Je super svěží, ozonický, dokonce lehce "elektrický", ale méně ozonický než například floralozon. Je poněkud ovocný, ale ne tak výrazně jako melonal. Je vodní a mořská, ale ne tak slaná a ústřicová jako calone. Je výrazně zelená, ale ne přehnaně – no, chápete. V pracovní koncentraci (1-10 %) helional voní po sladké vodě, spíše po sladké vodě než po čemkoli jiném. Kromě toho nemá žádné ostré vlastnosti. Voní velmi "přirozeně" (i když se v přírodě nevyskytuje), takže je ideální pro situace, kdy je žádoucí vůně chladné vody.

V roce 1972 vytvořil Edmond Roudnitska vůni Diorella, která je často považována za "ženskou verzi" Eau Sauvage. Struktura těchto dvou vůní je skutečně podobná. V Diorelle hraje mimořádně důležitou roli také akord hedionu (10 %) a helionalu (5 %) v kombinaci s pačuli (asi 6 %) a eugenolem (hřebíčkem). Tento trik by se po válce mnohokrát opakoval; jako příklad si vezměme Paco Rabanne Calandre.

V úvodu je také spousta citrusů: citron, verbena, bergamot, linalool a linalyl-acetát, to vše okořeněné levandulí a estragonem. Ústřední květinový akord je postaven na jasmínu, který se zase skládá z hedionu, hexyl-cinnamaldehydu, cis-jasmonu, benzyl-acetátu a indolu. (Podrobné informace o těchto látkách najdete v článku o jasmínu.) Květinový akord zdobí jasmínový absolut, růže a další přírodní lahůdky, to vše okořeněné γ-undekalaktonem (tzv. "aldehydem C-14"), který proslavil legendární Mitsouko (podrobnosti o této vůni zde). Opět prostřednictvím methyljononů vede kompozice k základu z vetiveru, pačuli a dubového mechu. Přes veškerou podobnost s Eau Sauvage sám Roudnitska tvrdil, že Diorellu vytvořil na základě jiné vůně, Dior Eau de Cologne Fraîche.

Během 58 let se z Eau Sauvage zrodilo pozoruhodně málo doprovodných vůní. První, Eau Sauvage Extrême (Eau de Toilette Concentrée), se objevila až v roce 1984 a často se připisuje samotnému Roudnitskovi (v době vydání vůně mu bylo 79 let). V roce 2010 tuto vůni přeformuloval François Demachy, i když těžko ji nazvat pouhou reformulací; je to zcela jiná vůně. V roce 2001 vytvořila společnost Christian Dior Parfums vůni Eau Sauvage 100% Glaçon, modernizovanou, lehčí verzi s chladivým účinkem. Všechny následující flakóny Eau Sauvage jsou dílem Françoise Demachyho. V roce 2007 byla vydána Eau Sauvage Fraicheur Cuir (souhlasím, kožený nádech vůni sluší); v roce 2015 byla vydána Eau Sauvage Cologne (s originálem má pramálo společného s vůní růžovým pepřem, svěží aldehydicko-mandarinkovým akordem prádla); a v roce 2012 Eau Sauvage Parfum (hutný vetiverově balzamický a snad můj nejoblíbenější mezi flankery), který byl z nějakého důvodu v roce 2017 přeformulován.

V roce 2015 byla na trh uvedena nová pánská kolekce nazvaná jednoduše Sauvage, která všechny naprosto zmátla. Upřímně řečeno, logiku autorů úplně nechápu, ale ani nemusím – marketérům je to jasnější. Sauvage také obsahuje masivní citrusové akordy (tentokrát bergamot posílený levandulovo-limetkovým dihydromyrcenolem a módně-mladistvými grapefruitovo-rebarborovými materiály), omývané hedionem, ale tvrdit, že Sauvage a Eau Sauvage jsou si jakkoli podobné, je jako srovnávat pískomila s krávou (protože oba mají ocas a uši). Zkrátka, příběh Sauvage je úplně jiný příběh, takže to je pro dnešek vše, děkuji za pozornost!