"Není to nejpozoruhodnější víno," řekl Dominique Ropion, jeden z největších parfumérů naší doby, zatímco si prohlížel slámově zbarvenou tekutinu ve své sklenici. Podle mého názoru nám však sommelier přinesl jedno z nejpitelnějších bílých vín, jaké jsem kdy ochutnal.
"Co je na něm špatného?" zeptal jsem se.
"Chybí mu charakter."
* * *
Tento rozhovor se skládá ze tří částí, které byly natočeny v různých časech a na různých místech: v pařížské restauraci, v kanceláři MFF a po telefonu u mě doma. Pokaždé se Dominique Ropion podělil o významné a zajímavé, často filozofické myšlenky o parfumerii i o životě.
Jednou se Bacha zeptali, jak dosáhl takové dokonalosti ve hře na varhany, na což největší hudebník historie odpověděl: "Pracoval jsem dlouho a tvrdě. Každý, kdo dělá totéž, dosáhne ve své hře velkého mistrovství." Tato slova mi stále zněla v hlavě, když jsem hovořil s Dominiquem Ropionem. To, co bylo na našich rozhovorech pro mě obzvlášť cenné, byla Dominiquova otevřenost, s níž mluvil o věcech, o které se nikdy předtím nikomu nesvěřil.
Foto: autor
Část první: V pařížské restauraci
IGOR: Kdo je pan Ropion?
DOMINIQUE: (zamyšleně) To je těžká otázka. Asi je to někdo, kdo miluje život, kdo miluje umění, kdo rád tvoří...
IGOR: Začal jste tvořit v Roure, ve stejné firmě, kde pracovali vaši rodiče...
DOMINIQUE: Nejen moji rodiče – matka a otec – ale také můj dědeček. Matka pracovala v oddělení lidských zdrojů a dědeček byl finančním ředitelem. Takže jsem od malička věděl, jak vypadá práce v parfumérské firmě. Do parfumérské školy Roure jsem však nastoupil až v roce 1978, kdy jsem se na čas přestěhoval do Grasse, což pro mě byla nová zkušenost. Přece jen jsem se narodil a vyrostl v Paříži.
IGOR: Kdy jste si uvědomil, že se chcete stát parfumérem?
DOMINIQUE: Poměrně pozdě. Když mi bylo sedmnáct, začal jsem jezdit do Grasse pracovat jako laborantk a teprve o šest let později jsem nastoupil na parfumérskou školu. Tehdy byli parfuméři ještě většími hvězdami než dnes. Věřili byste tomu? Bylo jich mnohem méně a byli více odděleni od zbytku průmyslu. Byli lidé, kteří pracovali v průmyslu, a pak byli parfuméři. V sedmnácti letech jsem o tak prestižní roli nemohl ani snít.
IGOR: Váš první titul byl vlastně z jiného oboru...
DOMINIQUE: Ano, studoval jsem fyziku, což se ukázalo jako velmi užitečné během mé praxe v Roure. Když mi bylo 23 let, nastoupil jsem do týmu, který se zabýval chromatografií a analýzou dat. Nesmírně mě to bavilo. Pak jsem měl štěstí – člověk, který měl jít na parfumérskou školu, se rozhodl, že místo nevezme. Stalo se tak dva měsíce před začátkem semestru. Jean Amic, který v té době vedl Roure, mi nabídl místo. Chtěl udělat malou změnu v systému, kdy se na parfuméry učily hlavně děti parfumérů z Grasse.
Než jsem se rozhodl, sešel jsem se s Jeanem-Louisem Sieuzacem a Pierrem Bourdonem; dlouze jsme si povídali o tom, co je to parfumerie a co znamená být parfumérem, a každý z nich měl svůj vlastní, někdy odlišný pohled na věc. Později jsem se od obou hodně naučil. Po našem rozhovoru jsem si uvědomil, že vrátit se do školy by nemusel být tak špatný nápad, a Jean Amic mé rozhodnutí podpořil. V Grasse jsem pocítil opravdový úžas, jako by se před mýma očima – nebo spíše v mých rukou – spojovaly dva světy, které jsem hluboce miloval: věda a umění.
IGOR: Který aspekt práce parfuméra je těžší: technický, nebo tvůrčí?
DOMINIQUE: Technickou stránku zvládne každý. Ta je samozřejmě klíčová, ale není nic výjimečného na tom, když získáte potřebné znalosti a naučíte se je aplikovat. Ano, musíte si zapamatovat stovky vonných materiálů a ano, musíte se naučit, jak si s nimi "hrát", konstruovat akordy. Přirovnal bych to ke hře na klavír. Přirozeně to vyžaduje spoustu cviku. Ale nakonec kvalita vaší práce závisí výhradně na vaší kreativitě. Igore, víte o nějaké škole, kde se kreativita vyučuje? (usmívá se) Neexistují žádná pravidla, která by zaručovala, že vytvoříte něco nového. Dodržováním pravidel můžete pouze opakovat to, co už bylo vytvořeno.
IGOR: Vzpomínáte si na první vůni, kterou jste vytvořil a která byla vydána jako produkt?
DOMINIQUE: Ano, vzpomínám si na ni velmi dobře. Byl to Ysatis v roce 1984. Bylo mi tehdy pouhých 27 let.
IGOR: Působivé! Váš první parfém, a už měl velký úspěch!
DOMINIQUE: Ano, byl jsem neuvěřitelně překvapený! Bylo to teprve pět let, co jsem nastoupil do parfumérské školy. Dalo by se říct, že jsem teprve začínal svou kariéru a měl jsem se toho ještě hodně co učit. Možná se ten úspěch dostavil až příliš brzy.
IGOR: Říká se, že úspěch je žebřík, po kterém se nedá lézt s rukama v kapsách. Zdá se, že v té době už jste toho stihl docela dost.
DOMINIQUE: Možná. Ale tehdy jsem měl strach. (směje se)
IGOR: Kdybyste měl na formuli Ysatis pracovat teď, změnil byste něco?
DOMINIQUE: Krása parfému spočívá v tom, že když je hotový, je hotový. Tečka. I kdyby se udělaly chyby, hodily se k době, jinak by vůně nebyla vydána. Takže ne, nic bych neměnil.
IGOR: A co když zasáhnou předpisy? Vezměte si například omezení pro Lyral a Lilial.
DOMINIQUE: Možná tu budu mít nepopulární názor, ale změny nejsou tak skličující, jak se zdá. Pokud je zachována podstata vůně, není se čeho obávat. Byly receptury, kde jsem po nahrazení Lilialu alternativou dosáhl ještě lepšího výsledku než předtím. Vše záleží na konkrétním případu. Kromě toho neustále získáváme nové materiály a některé z nich skvěle fungují ve starších recepturách.
IGOR: Takže parfémy přece jen nejsou "odlité z kamene"!
DOMINIQUE: Myšlenka parfému, jeho podstata, by měla být "odlitá z kamene". Ale rozdíly mezi jednotlivými verzemi nejsou problém. Je to realita, kterou musíme přijmout, už jen proto, že složení přírodních vonných látek, které používáme, není nikdy zcela konstantní.
IGOR: Když už mluvíme o změnách... V roce 2024, kdy vedeme tento rozhovor, panují v odvětví velké obavy z možného zákazu salicylátů. Co když k němu dojde? Mohlo by to, jak říkáte, ovlivnit samotnou podstatu mnoha vůní?
DOMINIQUE: Vědci zatím nenašli náhradu za salicyláty. Pokud budou zakázány, bude to pro průmysl obrovská výzva. Bylo by to jako zakázat Iso E Super nebo Ambroxan...
IGOR: Slyšel jsem, že i na nich probíhá výzkum.
DOMINIQUE: Ano, další důvod, proč by měli parfuméři popustit uzdu své kreativitě. (smích) Ale my to zvládneme.
Část druhá: V kancelářích MFF
IGOR: Nyní se dostáváme k otázce, kterou jsem chtěl položit od začátku. Během své dlouhé kariéry jste pracoval v několika společnostech – od Givaudanu, kde jste získal vzdělání a začal svou profesní dráhu, až po IFF, kde pracujete nyní. Jak moc je parfumér závislý na paletě materiálů, které vyrábí jeho společnost? Znám velmi talentované parfuméry, jejichž úspěch do značné míry závisel na tom, jak dovedně využívali kaptivy, které měla jejich firma k dispozici.
DOMINIQUE: Velké parfumérské společnosti mají svá vlastní výzkumná oddělení a jejich práce je nesmírně důležitá. Kaptivy jsou jedním z výsledků této práce. Také díky jejich práci jsou palety ingrediencí velkých společností relativně podobné; ne, nejsou identické, ale celkově jsou na přibližně stejné úrovni. Chápu, že se ptáte na výhodu, kterou mohou parfumérovi poskytnout určité kaptivy, ale věřte mi, že kreativita, vynalézavost a schopnost komunikovat s kolegy a klienty nabízejí daleko větší výhody.
Dominique Ropion a Igor Masyukov
IGOR: Dominique, na jedné straně je parfumerie exaktní věda se svými vzorci a poměry. Na druhou stranu je to umění, srovnatelné s hudbou nebo poezií, a je to také obchod. Co z toho je pro vás v parfumerii nejvíce přítomno?
DOMINIQUE: Víte, všechny tři věci jsou neoddělitelné. Každé umění vyžaduje preciznost. Chcete-li psát poezii nebo hudbu, musíte znát pravidla, ovládat alespoň základní techniky. Zároveň bylo umění vždycky obchodem, už v renesanci se umělci živili prodejem svých děl. To ale jejich genialitu nijak nesnižovalo, že? Takže bych tyto tři aspekty života neodděloval. Vidět to takhle by bylo velmi naivní.
Ale přiznám se, že mám tu čest vytvářet vůně "do šuplíku", aniž bych přemýšlel o podnikání. Tvorba sama o sobě je také krásná, umožňuje vám zdokonalovat se v řemesle. Možná se mi tyto "šuplíkové" receptury budou brzy hodit.
IGOR: Jak brzy?
DOMINIQUE: Všechno má svůj čas. (usmívá se)
IGOR: A co briefy od značkových výrobců? Musíte omezovat svou kreativitu?
DOMINIQUE: U takových zakázek musíte být realističtí: Vaše práce musí oslovit lidi na klíčových trzích, jako je Čína, Brazílie, Evropa, a to vše najednou. To znamená, že musí být poměrně univerzální. Ale i tak je zde stále prostor pro kreativitu – zejména pokud je značka ochotná dát vůni nějaký čas.
Některé vůně kriticky potřebují čas, Igore. Vzpomínám si, že Alien se první dva nebo tři roky po uvedení na trh prodával velmi špatně. Každá jiná značka by ji přestala vyrábět, ale Mugler vydržel. Nakonec si ji zákazníci oblíbili a stala se velmi populární. Při úspěchu značkových vůní je parfumér pouze jedním z hráčů. Víte, v životě tolik záleží na trpělivosti a víře v to, co děláte.
IGOR: S tím naprosto souhlasím. Když už jsme u toho úspěchu, na kterou ze svých vůní jste opravdu hrdý?
DOMINIQUE: Nemyslím si, že vůně je něco, na co bychom měli být hrdí.
IGOR: Někteří parfuméři jsou hrdí na své bestsellery...
DOMINIQUE: Já ne. Řekl bych to takhle: K mým čichovým objevům, ke všemu skutečně originálnímu, co jsem vytvořil, cítím zvláštní vztah. Možná to ani není vůně jako taková, ale akord. Nebo to může být několik vůní, v nichž je realizován stejný objev. Nepřemýšlím o počtu prodaných lahviček. Vím, že La Vie Est Belle je populární po celém světě, ale pro mě není důležitější než Ysatis.
IGOR: To je fér. Jaké vůně máte rád? A nemyslím jen v parfumerii.
DOMINIQUE: Několik parfémů, určité druhy květin. Mám také rád jednu zvláštní vůni – vůni metra.
IGOR: Krezoly?
DOMINIQUE: Přesně tak! Proto miluji vůni ylang-ylang. Například ve vůni Ysatis je hodně krezolu. Víte, každého z nás formuje dětství a pro mě jsou vůně města jako rodina; jsou mi blízké, protože jsem se v Paříži narodil a vyrostl. Nějakou dobu jsem žil v Grasse a půl roku jsem strávil v New Yorku, ale opravdu jsem ten nejtypičtější Pařížan, kterého můžete v těchto ulicích potkat.
IGOR: A jsou nějaké vůně, které nemůžete vystát?
DOMINIQUE: Moc jich není, ale nezapomenutelný byl zejména pach odpadků, které se pekly na newyorském slunci. Je těžké na to vůbec pomyslet.
Foto: autor
IGOR: Dokončte větu: Parfém je...
DOMINIQUE: Parfém je život.
IGOR: Když vytvářím vůni, myslím na...
DOMINIQUE: Upřímně, nemyslím na nikoho. (smích) Když vytvářím vůni, vytvářím pravidlo, v němž každá složka existuje v rámci kompozice. Nechápejte mě špatně – mám emoce jako každý jiný. Jen pro můj způsob práce nejsou emoce tak důležité; vždy jde o nalezení přesné rovnováhy. Konečný výsledek bude mít estetiku, která přirozeně vyvolává emoce, ale v okamžiku, kdy ho vyvažuji, nevím, jaké ty emoce budou. Doufám, že to dává smysl.
IGOR: Dává to smysl, Dominique. Doufám, že když lidé budou nosit mé vůně, budou...
DOMINIQUE: Doufám, že je budou nosit dál. (směje se)
Dominique Ropion a Igor Masyukov
IGOR: Velmi praktické. Dominique, kdybyste si měl vybrat jen tři vůně, které byste si nechal navždy, které by to byly?
DOMINIQUE: "Navždy" je smutné slovo. Ale dobře. První by byla klasická kolínská. Druhá by byla Femme de Rochas. Možná to není nejlepší parfém – myslím, že Mitsouko je jako chypre zajímavější – ale Femme de Rochas bych nosil rád; má v sobě něco, co se vymyká logice. Třetí by byla Eau D'Orange Verte – v jádru kolínská, ale s velmi komplexní strukturou: elegantní chypre s mátou a ovocným tónem, který voní jako list černého rybízu.
IGOR: Kdybyste se nestal parfumérem, co byste dělal?
DOMINIQUE: Myslím, že bych se stal fyzikem – studoval bych buď vesmír, nebo atom; není v tom velký rozdíl.
Část třetí: Úryvek našeho telefonického rozhovoru z domova
Včera jsme s Dominiquem vedli telefonický rozhovor, během něhož jsme probrali některé body z našeho rozhovoru.
IGOR: Dominique, kolem této otázky jsme už tančili, ale stále jsem se na ni nezeptal přímo: Co dělá dobrý parfém dobrým?
DOMINIQUE: Dobrý parfém má charakter. Všimnete si ho na ulici, zapamatujete si ho a poznáte ho, až na něj znovu narazíte. Samozřejmě, aby se tak stalo, musí mít parfém vynikající technické vlastnosti – ty hrají důležitou roli. Ale charakter je nepochybně ještě podstatnější.
IGOR: Kolik takových vůní jste podle vás vytvořil?
DOMINIQUE: Myslím, že na tuto otázku nejlépe odpoví vaši čtenáři. (smích)
IGOR: Když jsem přepisoval náš rozhovor, stále jsem myslel na ty receptury, které máte uložené...
DOMINIQUE: Říkejme jim "Aforismy parfuméra".
IGOR: Dobře. Plánujete je vydat jako parfémy?
DOMINIQUE: Ano.
IGOR: A kdy je představíte?
DOMINIQUE: Zítra.
