Bez ohledu na to, jak moc cestuji, první cizí země, kterou jsem navštívila, zanechala v mém srdci nejhlubší stopu: Írán. Írán jsem nejen navštívila, ale také jsem tam žila. Na půdě sovětské obchodní mise, ale přesto jsem tam žila. Každý den jsem chodila na nejbližší trh pro čerstvý chléb a zeleninu, pila jsem čaj v nejmístnějších čajovnách a pozorovala střídání ročních období. Bylo to před více než třiceti lety, takže Írán se od té doby změnil a možná se změnily i jeho vůně. Ale neodvažuji se tam vrátit. Jsou řeky, které by člověk neměl dvakrát překročit. Zvlášť když jsem před třiceti lety odjížděla a zase se vracela a po návratu jsem cítila hřejivý příval radosti a lásky.
Tato láska ve mně stále přebývá a já se velmi bojím, že ji ztratím kvůli nějakým novým zkušenostem, které nepotřebuji. Z Íránu jsem si odvezla všechno, co jsem potřebovala: muzea, obchody s koberci, bazary a páteční bleší trh, kde se přímo na zemi v prachu prodávaly nejrůznější starožitné krámy, mezi nimiž se daly najít skutečné poklady, nepotřebné pro nikoho jiného než pro mě a mého otce. Často jsem navštěvovala knihkupectví a vídala obálky s ženskými podobiznami překrytými černými obdélníky. V jakémkoli horku jsem nosila hidžáb a šátek, protože i cizinky v Íránu tehdy mohly vyjít ven jen takto oblečené. Nebyla jsem jen v Teheránu a Írán jsem poznala nejen z jeho dobré stránky... Ale přesto ho mám ráda.
A jeho vůně. Jsou nezapomenutelné.
Bylo pro mě velmi těžké vyzdvihnout hlavní vůně Íránu a nemohla jsem se spokojit jen s jednou, dokonce ani se dvěma nebo třemi. Růže. Datle. Medové sladkosti. Obchody s kůží. Pistácie. Ibišek. A také horký chléb... Ale chléb pečený v tandooru voní všude stejně jako v Teheránu. Dokonce i v Moskvě se mi občas podaří zachytit právě tu vůni. Ale růže, medové sladkosti, ibišek, obchody s kůží, pistácie a datle – to je můj Írán.
Téměř vše, co v tomto článku zmiňuji, jsou vůně potravin. Dokonce i růže v Íránu jsou někdy jídlem, nebo spíše příchutí do jídla. Člověk by si mohl myslet, že jediné radosti, které jsem v Íránu zažil, byly kulinářské. Ne, to samozřejmě ne. Většina mých radostí byla estetická a ty nemají žádnou vůni. To znamená, že nádherné, pestrobarevné, vzorované hedvábné a vlněné íránské koberce mají vůni, ale není to vůně parfumerie. Pálící zdi mešit voní, stejně jako horké úzké uličky, sníh v horách a prach na silnicích, ale tyto vůně nenajdete v lahvičkách. Snad jen sníh... Ale není to ta nejzapamatovatelnější íránská vůně.
Ukazuje se tedy, že téměř vše souvisí s jídlem. Samozřejmě s výjimkou obchodů s kůží (jeden z nejživějších íránských čichových vjemů!).
Írán je jedním z největších dodavatelů růží a růžového oleje (někdy se uvádí, že největším, ale za největší jsou označováni i jiní dodavatelé, a do ekonomických podrobností jsem se neponořila). Ale vůně růží je pro mě s Íránem spojena ne kvůli tomu, ale proto, že tam prostě růže velmi milují a jsou všude: na náměstích, u muzeí, na malých uzavřených dvorcích v centru Teheránu... Vůně růží je pro mě velmi důležitá. Růžovou vodou jsme si omývali prsty po jídle, pili růžovou vodu s ledem a cukrem (což je velmi chutné), růžovou vodu přidávali do cukrovinek, nejoblíbenější lokum (turecké potěšení) měl růžovou příchuť, ženské sekce hammamů byly provoněné růžemi, veškerá íránská kosmetika, kterou jsem si koupila, voněla růžemi...
Člověk by si řekl, růže je růže, lze mluvit o různých prezentacích růží v různých parfémech, o různých odrůdách, ale jaký je rozdíl mezi vůní nejklasičtější damašské růže (která vlastně pochází z Persie), když kvete v různých zemích? Teplo a vlhkost vzduchu a další vůně v tomto vzduchu přece způsobují, že její vůně je zcela odlišná. Růže v Kentu, růže ve Veroně a růže v Šírázu jsou různé růže, i když patří ke stejné odrůdě.
Íránská růže je sladká, šťavnatá, a dokonce mastná. Má nádech růžového oleje, růžové vody, růžového džemu a medu. Zároveň v srdci parfémů opěvujících íránskou růži musí být rozeznatelná svěží, čistá růže.
Rosarine Parfums Dusita je moře růží: svěží, pikantní, vonící po liči a sladká, jako růžový med. A kolem ní víří pokušení džinů s růžovým džemem, růžovým lokumem a pečivem zdobeným kandovanými okvětními lístky růží a trochu, jen trochu, ale přece jen vnímatelně – hořkou čokoládou, sladkým jasmínem a elegantními kosatci. Rosarine Parfums Dusita je dokonalá íránská růže.
Rose Millesimee od Jovoy Paris je nejolejovější růžový parfém, který mi připomíná vůně linoucí se v hammamu. Její vůně je pro mě blahodárná a uvolňující.
Rose Jam od Lush je spíše růžový džem a růžový lokum, ale přesto v srdci tohoto parfému leží svěží růže. V kombinaci s tóny džemu a medu na mě působí velmi íránsky.
Rose Turkia od Molinard je šťavnatá růže s olejovými podtóny, svěžejší a živější než ostatní růžové parfémy v mé sbírce. Přesto je tak bohatá, že připomíná květnová růžová pole nebo Festival růží, který se v Íránu koná od 21. dubna do 21. května.
Ibiškový čaj se pije po celý rok, ale v letních vedrech je obzvlášť osvěžující. V každém obchodě, do kterého vstoupíte, vám ibiškový čaj určitě nabídnou. Ne proto, abyste si ho koupili, ale abyste ho vypili, jinak by vaše další procházka po městě mohla skončit špatně: horko je nebezpečné. Vzhledem k tomu, že všichni – ženy i muži – musí nosit zahalující oblečení... Vždy byste měli vypít malou zúženou skleničku ibiškového čaje tam, kde vám ji nabízejí. Před třiceti lety to bylo rozhodně bezpečné.
V Íránu jsem se naučila pít horký čaj v horku. Dodnes mi právě horký čaj pomáhá zvládat nepříjemné letní teploty lépe než jakýkoli chladný nápoj. Ibiškový čaj jsem poprvé ochutnala v Íránu a vím, jak dobře jeho lehce trpká, nakyslá chuť a vůně osvěží ústa a smysly.
Vůně ibiškového čaje není příliš silná, ale je nezapomenutelná. V parfumerii se málokdy vyskytuje v čisté podobě; obvykle se kombinuje s tóny jiných červených plodů. Nejzdařilejší kombinací, která podtrhuje přirozenost ibiškového čaje, je jeho spojení s granátovým jablkem. Ibiškový čaj cítím v Omnia Coral od Bvlgari, v Ce Soir Ou Jamais od Goutala a – nečekaně – suchý ibiškový čaj s granátovým jablkem v Pomegranate Noir od Jo Malone London. Mám ji a kdysi jsem měla svíčku s touto vůní, kterou jsem prostě zbožňovala. Vůně íránské pohostinnosti, která se vztahuje na každého, koho potkáte; přinejmenším tam každý dostal napít.
Opravdu luxusní datle, velké, oválné, měkké, v různých barvách a odrůdách, připomínající oválné jantarové korálky od zlatavé po tmavě hnědou, chutnější než jakékoli bonbony, jsem v Íránu také ochutnala. Byly tam datle jemně sladké, jako kondenzovaná šťáva, některé medové, jiné téměř s čokoládovou příchutí, ale všechny měly společnou charakteristickou vůni zralých datlí, kterou se naštěstí naučila zachytit parfumerie.
Nóta datlí v Arabie od Serge Lutens je nádherná. Pro mě je tento parfém nejlepším ztělesněním Íránu, protože datle v něm doplňuje taková škála čerstvého koření, sušených meruněk, sušených švestek a sušených fíků, se vzdálenou vůní obchodu s ovocem a kadidlovými pryskyřicemi, že společně vytvářejí aromatický obraz Teheránu. Zavřete oči, nadechněte se a představte si, že jste tam znovu... To je obzvlášť účinné v horku.
Kdysi byla Arabie od Serge Lutens jedinou autentickou datlovou vůní, kterou jsem znala. Nyní se k ní přidává Jardins de Misfah od Une Nuit Nomade. Její omamně sladké datle vytvářejí na jazyku lahodnou chuť, která se těžko nosí, ale přináší mi skutečné potěšení. Chci se zmínit i o dalších dvou parfémech s výraznou datlovou vůní: Rouge Sarây od Atelier des Ors a Khamrah od Lattafa Perfumes. Obě jsou ještě sladší než Jardins de Misfah od Une Nuit Nomade, takže je těžko mohu nosit, ale nechávám si je, protože kromě datlí mají vůni tradičních medových sladkostí.
Dalším kulinářským symbolem Íránu jsou pistácie. Podle znalců jsou íránské pistácie nejchutnější. Nevím, jestli je to pravda, ale tak velké a čerstvé pistácie jsem nikde jinde neochutnala. Byly tak voňavé! Další jedinečná a nepopsatelná vůně, kterou v parfumerii najdete jen zřídka.
Ano, v pyramidě najdete mnoho parfémů s pistáciemi, ale buď budou vonět jako pistáciová zmrzlina, pistáciové makronky nebo jiné pistáciové dezerty.
Pravé pistácie bez cukru, čerstvé, autentické, jsem v parfumerii našla jen jednou, a to v Un Jardin à Cythère od Hermès. Zde mezi citrusovými a vodními tóny roste a rozvíjí se vůně pistácií. Když jsem vůni Un Jardin à Cythère zkusila poprvé, pistácií jsem si hned nevšimla. Šla jsem od obchodu poměrně daleko, a tak jsem se musela vrátit. Parfém s vůní pravých zralých pistácií jsem si prostě nemohla nechat ujít. Nevím, jak ji vnímají ostatní, ale snad citrusové tóny od pistácií odvádějí pozornost, ale mně je to skoro jedno. Je tak jemná, že nejspíš nikoho smysly neurazí, a já mám právo splnit si touhu vonět po pistáciích a sama vdechovat jejich vůni.
Dokonce i jemná, mléčně čajová Une Pistache od Obvious, věnovaná íránským pistáciím a íránským bazarům, kde najdete nejrůznější výrobky mísící své vůně s pistáciemi, nakonec voní jako pistáciová pochoutka, jako pistáciovo-mrkvový dort se šlehačkou podávaný s čajem, a ne jako ty pravé pistácie, prostě pistácie, jejichž tón cítím v Un Jardin à Cythère od Hermès.
V cukrárně, kde jsme obvykle ve čtvrtek před víkendem, který v Íránu připadá na pátek, kupovali sladkosti, byla polovina zaplněna evropským pečivem a zákusky a polovina íránskými sladkostmi. Íránská polovina cukrárny voněla silně po medu a lehce po oříšcích: lískových oříšcích, mandlích, pistáciích.
Ze všech sladkých medových parfémů, které si spojuji s Íránem a íránskými sladkostmi, je třeba na prvním místě zmínit Sweet Oriental Dream od Montale. Jedná se doslova o koncentrát vzduchu v íránské cukrárně. Má správnou koncentraci medu a je v něm také růžová voda, která se často používá k namáčení nebo posypání íránského pečiva, a mleté mandle. Sladký orientální sen od Montale je v teplém počasí naprosto nesnesitelný a velmi snadno se přežene. V zimě, zejména v silných mrazech, však ráda chytám její siláž. Další dvě vůně připomínající íránské cukroví jsou Hermessence Ambre Narguile od Hermès s medem, skořicí, mandlemi a vonnými pryskyřicemi. Kromě toho Baklava Royale od Navitus Parfums má mandle a pistácie v medu. Také tyto vůně se nejlépe nosí pouze v mrazu, ale vzpomínky, které vyvolávají, ožívají s jediným nádechem.
Od cukrárny se přesunu do obchodu s kůží, i když by nemohly být sousedy ve stejné ulici...
Tehdy si sovětští specialisté na Blízkém východě rádi objednávali kožené oděvy v místních koželužnách. Vyrobili by cokoli podle evropských módních časopisů a okamžitě by to přizpůsobili postavě zákazníka. Zákazník si kůži vybíral osobně. Kožené desky, celé vyčiněné kůže visely po celém obchodě, dokonce i podél schodiště, a v malé výstavní síni.
Ach, jak voněla čerstvě vyčiněná kůže! Chtěla jsem je vybírat ne podle barvy a struktury, ne podle měkkosti a hladkosti, ne podle tloušťky a kvality hřbetu, ale podle vůně. Mnohým se vůně kožedělných obchodů nelíbila, ale já jsem šílela nadšením, a ačkoli jsem nebyla společenská, s radostí jsem doprovázela návštěvy těchto obchodů, jen abych si kůži očichala. Tehdy jsem ani netušila, že podobné vůně najdu i v parfumerii.
Nejen vůně této kůže, ale i vůně obrovské kádě, v níž se při tradičním zpracování namáčí. Nevím, zda tyto kádě a jejich vůně existují i v dnešní době; byla jsem svědkem tradiční výroby kůže.
Ach, jak to vonělo na dvoře, kam mě známý řemeslník pustil! Vzduch byl prosycen vůní kůže, soli a něčeho medově živočišného.
Koncentrovanou vůni kožedělné dílny jsem našla v Cuir od Ajmal – nevím, jestli se tento parfém ještě vyrábí, protože značka se rychle mění, ale Cuir od Ajmal byl skvostný, zejména pro ty, kteří mají rádi vůni čerstvě vyčiněné kůže. Stejný tón, ale v jemnější podobě, najdete v Mana od Nishane, Chrysalide od L'Arc a L'Ombre Fauve 8.1 od Pierre Guillaume Paris. Tuto koženou nótu ve verzi osvěžené vetiverem a cypřišem najdete v Gucci Guilty Absolute a v šperkově elegantní podobě v Dark Lord od By Kilian. Ale je to všechno stejná nóta, která mě okamžitě přenese do minulosti, do obchodu s kůží, kde vládla tato exotická a nádherně vzrušující vůně.
Existuje více parfémů, které pro mě vystihují podstatu Íránu. Když k nim přivoním, okamžitě si vzpomenu na Írán. Patří mezi ně El Attarine od Serge Lutense, 01 Le Maroc Pour Elle od Tauer Perfumes, Modern Nomad od State of Mind, Rôses Berberanza od Lancôme, L'incendiaire od Serge Lutens, Nepal Aoud od Montale, Parfum De La Nuit No 3 od Roja Dove, Cuir Tabac od Davida Jourquina – nebudu je všechny vyjmenovávat, je jich mnoho. Jak už jsem zmínila výše, Arabie od Serge Lutens pro mě nejvíce ztělesňuje Írán.
Mohla bych psát o každém z těchto parfémů a důvodech, proč pro mě každý z nich představuje Írán, zejména mistrovská díla od Serge Lutens. V jeho vůních se vzory íránských huňatých koberců prolínají s vůní koření z bazaru a mozaikové dlaždice mešit se mísí s vůní tulipánů na náměstí Azadi. Tradiční zlaté náramky íránských žen se v těchto parfémech snoubí se zlatem medu v národních sladkostech. V některých z nich se objevují datle a černý čaj, koně a íránské obchody s kůží. Mohla bych psát o tom, jak jsou hřejivé, sladké, příjemné, pokud se používají střídmě, a nepříjemné, pokud se používají nadměrně. Mohla bych, ale nedám si volnou ruku, jinak by tento článek byl nekonečný. Koneckonců mají mnoho společného a je snadné pochopit, jak voní Írán, pokud všechny tyto parfémy vystihují jeho podstatu.
Írán mi voní nádherně. Voní zmíněnými parfémy – a horkým chlebem z tandooru.
Doufám, že některé z vůní Íránu, které jsem zažila před třiceti lety, stále přetrvávají v Íránu dnešním...
