Přes všechny analýzy, asociace a emoce, které přinášejí ti, kdo se o parfumérii zajímají do hloubky – jako průzory do obecného vyjadřování charakteru a komunikace – je tu jedna zajímavá, možná i nepříjemná pravda, kterou si často nechceme připustit: čichová síť, kterou v každodenním životě rozprostíráme, má ve srovnání s ostatními smysly výrazně méně datových bodů. Neustále se něčeho dotýkáme, od hrnků kávy až po ruce druhých. Slyšíme zpívat ptáky, troubit auta, kvílet budíky. Ano, možná je pravda, že se vůním nevyhneme, ale náš sterilní, městský svět nabízí mnohem méně pachů, než by poskytl život v lese – a navzdory snaze parfumérského průmyslu o maximální dosah si zkuste upřímně odpovědět: jak často skutečně cítíte parfém na lidech, kteří kolem vás procházejí na ulici, v kavárně nebo na pracovní schůzce? U mě je to v průměru tak 5 % lidí, které potkám, možná ještě méně.
To s sebou nese jeden ne úplně zanedbatelný jev – hodnotové soudy, které si vytváříme na základě letmého zachycení vůně, jsou do velké míry subjektivní a revidujeme je jen na základě pár reálných zkušeností. Když ucítíte Aventus, vaše interpretace vychází hlavně z umělých produktů a parfémů, které jste cítili izolovaně, na vlastní kůži, plus z malé skupiny příkladů na ostatních, které ale mohou mít na váš názor nepřiměřený vliv. Pokud vám kolega, kterého jste nemohli vystát, v sousední kanceláři šířil fialkovou vůni, možná ji už nikdy nebudete mít rádi. Ale z 108 585 parfémů na Fragrantica – kolik z nich má takovou projekci a výdrž, že si jich vůbec všimnete při běžném setkání s cizími lidmi?
Jen velmi malý vzorek parfémů jsem osobně zachytil na přátelích nebo cizích lidech, aniž bych se musel přiblížit na vzdálenost polibku. Patří mezi ně, v libovolném pořadí: Chloé, Miss Dior, La Vie Est Belle, Baccarat Rouge 540, Le Male, 1 Million, Aventus, Sauvage. Takže ano, samé bestsellery, ale také ty, které mají nejdelší stopu a nejvyšší intenzitu na miliontinu vzduchu. Za celý svůj život jsem v „společném vzdušném prostoru“ nepotkal žádnou vůni častěji než Aventus. V poslední době jsem ale zaznamenal prudký pokles jeho výskytu.
Není na tom nic tajemného – byl to obrovský trend mezi mileniály a jeho výrazný, až vtíravý profil už prostě ztrácí dech. Sauvage teď cítím častěji, protože jeho „Aventus vibe“ prosakuje dál po žebříčku trendů i cenových kategorií. Ale napadá mě ještě jedna věc: možná byl právě ten mega výkon Aventusu jeho záhubou – příliš populární, příliš všudypřítomný, příliš silný. Nakonec se z něj lidem muselo udělat špatně.
Vůně, kterou teď na ostatních cítím nejčastěji, je Baccarat Rouge 540 a její napodobeniny – s přehledem, bez konkurence. Dřív jsem ji miloval, teď ji nesnáším. Přijde mi naprosto odpudivá, až natolik, že když vedle mě v posilovně luxusní týpek vypotí Kurkdjiana, radši si přesednu na druhou stranu sálu. Ta změna je asi tím, že jsem její borovicový nektar už příliš „pročichal“; teď je mi doslova protivný. Vlastně tím popírám svůj předchozí argument o omezenosti čichových uzlů. Baccarat Rouge 540 mám už ve vzpomínkách až moc a je to na mě prostě příliš.
Klasické vůně, které obstojí v čase, bývají co do výkonu někde uprostřed – dost výrazné, aby byly povědomé, ale ne tak silné, aby dusily. Jako první mě napadá Chanel No.5. Terre d’Hermès. Shalimar...
A co vy? Všímáte si Aventusu čím dál méně? A jaké parfémy nejčastěji cítíte na ulici vy?
Za úvodní fotku děkujeme Kaiyell25
