Blamage Nasomatto pro ženy a muže

Tak, a je to tady!
Přede mnou je ceněná miniaturní "dřevěná krabička", vyrobená ze suchých prken, zakončená bílým březovým pařezem. A na boku uzel - přesně takový, jaký jsem chtěl... juchůůů!
Se zatajeným dechem sundávám víko, v břiše motýly, připadám si - jako dítě, které se na Silvestra, ráno, když už všichni spí, připlížilo ke stromečku a vidělo, že Ježíšek nezapomněl a schoval pod něj drahocenný dárek. Musíme ho vytáhnout, rozbalit a podívat se, co tam je!
Nejdřív sundám čepičku se dvěma jalovými střiky, pak, první - ve vzduchu, druhý - na zápěstí. Mávnu rukou ve vzduchu - a raději k nosu... Ano, kapr! Do nosu ho udeřila známá, dusivá vlna chemického odpadu z chemické výroby vojenských chemických látek. Fantomas... Neeee, to ne!!! To není možné!!! Zase?! Na co?! Další touha analyzovat "pyramidu složení" a uspořádat výtvor do poznámek zcela zmizela. Bílý pahýl s pěkným uzlíkem se připlácne na dřevěnou krabičku a celá ta konstrukce se zlostně odhodí do nejvzdálenějšího kouta parfumerie. Z dohledu, jak se říká. Vzápětí se přiřítí obrovská ropucha, bezelstně si mi sedne na hruď a začne mě vší silou škrtit se slovy: "Tak proč sis zase naslepo koupila další nesmysl a utratila za něj spoustu peněz? Myslel sis, že dostaneš druhý Pardon nebo Baraondu? Tak to si trhni nohou!" Ale téměř okamžitě ode mne ta drzá ropucha dostane pravý hák v odpovědi, že řekněme za 10 let se tenhle "shit" může prodat pod rouškou "skoro vintage" nějakému mladému parfém-toxikomanovi za skvělé tisíce. Ropucha takovou výtku nečekala a uražená se okamžitě stáhla. Vášně opadly a život si v klidu šel dál svou cestou.
Uplynuly tři měsíce. Možná víc.
Další generální úklid šatníku. "Tohle mám ráda, tohle už nemám ráda, tohle prodám, tohle dám jako dárek, tohle..... - ooh! Poklad! Do chladné tmavé vinotéky s tím! Bude žít vedle samotného De Vriese, Aramise, narozeného v roce 1979, a jejich jakoby nebeských." Každopádně je to jako u všech ostatních. Nic zvláštního. A pak... Aha! Známá dřevěná krabička! S bílým pahýlem! Z nějakého důvodu jsem ji viděl rád, jako starého známého. Víko se opět odklopí. V žaludku se mi opět objevují motýli, i když už ne tak razantní jako před třemi měsíci. Něco se s nimi muselo stát. Stříknutí do vzduchu, stříknutí na zápěstí, mávnutí, přimhouření oka, přiložení pod nos, vdechnutí...........
A jsem tady, na staré chalupě. Na suché, opuštěné, zaprášené půdě. Je vrchol léta. Půda je úplně prázdná. Je horko. Z nějakého důvodu je rozpálená podlaha obložená starými parketami z nějakého světlého dřeva. Uprostřed půdy stojí starý lakovaný noční stolek. Lak se už na některých místech oloupal a zaschl, ale kvůli horku dál vydává takový známý specifický zápach. Trochu pryskyřice, trochu, však víte... leštění nebo tak něco. Chemie v souladu s přírodou obecně. Příjemně mě to zaujalo. Otevřu zásuvku v horní části nočního stolku. Je tam pár zbrusu nových kožených sandálů. Mokré. Voní jako sovětské kožené zboží. Ti, kdo už v uvědomělém věku zachytili konec sedmdesátých a osmdesátá léta minulého století (bože... vždyť to píšu), by si tu vůni měli dobře pamatovat. V šuplíku je také otevřená krabička od hřebíků. I ty jsou mokré. Ještě ne zrezivělé, ale brzy budou. Voní, jak mají, po mokrém železe......
Páni! Překvapení je bezkonkurenční. Fantomas, jak se patří, zmizel beze stopy. Čekáme asi 15 minut, a je to... Vrchní tóny se postupně vytrácejí. Znovu mávnu zápěstím ve vzduchu a strčím si ho pod nos. Nadechnu se.
A jsem zase na té samé chalupě. Téměř nic se nezměnilo. Jen teď nejsem na půdě, ale dole ve velké prázdné místnosti. Stejná podlaha, stejné staré parkety ze světlého dřeva. Myslím, že březové. Nevím. Asi to tak voní. Nikdy předtím jsem nepřemýšlela o tom, jak bříza voní. Zvlášť březové parkety. Teprve teď jsou okna v pokoji otevřená dokořán a dovnitř proudí čerstvý letní vzduch. Dýchá se mi mnohem lépe. Blíží se večer. Trochu se ochladilo. Uprostřed pokoje stojí opět stejný odlupující se lakovaný noční stolek. Otevírám zásuvku. Hřebíky zmizely beze stopy. Sandály uschly a teď už nevoní po sovětské kůži. Voní jako obyčejná kůže. Myslím, že takhle to voní v zadní místnosti obyčejného obchodu s obuví, který byl přestavěn na sklad obuvi. Po chvilce je cítit slabý zápach něčeho živého. Ano, myslím, že ano, živé. Otevřu dveře nočního stolku. Zápach zesiluje a stává se stále hmatatelnějším. Aha, v nočním stolku bývaly myši. A myši byly notoricky nedbalé. Chodily na záchod tam, kde žily. Zřejmě dříve či později, kvůli vlastní lenosti a lhostejnosti, je takový život přestal bavit a rozhodly se noční stolek opustit. Stál jsem zaujatě... Co dál?
Uběhla hodina nebo dvě. Už si to přesně nepamatuji. Vůně se plně otevřela a do popředí začal vystupovat základ. Opět závan, druhý závan, nos.
Opět letní dům. Stejná místnost. Tentokrát zavřená okna a místnost není tak svěží. Stále je však trochu chladno. Venku už je tma. Je večer. Parkety vychladly a už nevyzařují tak intenzivní suchou dřevitou vůni. Stejný noční stolek. Odlupující se lak. Pořád voní stejně. Chemie v souladu s přírodou. Horní zásuvka otevřená. Stále žádné nehty. Zůstala jen krabička s hřebíky. Nevím proč, ale krabice je mokrá a nabobtnalá a páchne jako vlhká lepenka. Vlastně jako by byl noční stolek vlhký zevnitř. Sandály jsou taky pryč. Dvířka nočního stolku jsou pootevřená. Podívám se dovnitř. Zdá se, že se během mé nepřítomnosti vrátily lajdácké myši, aby si ze svého bývalého domova opět udělaly latrínu. Nějací idioti... Myši se překvapivým způsobem náhle rozhodly, že už nejsou myši, ale africké civety. A začaly všechno kolem sebe označovat svým civetím pižmem. Ale protože to byly myši, dostaly nějaké špatné pižmo. Ani pižmo, ani civetin... Takže něco mezi tím. Zkrátka, špatné civety produkovaly špatný cibetin. Je to jako v kresleném filmu o Medvídkovi Pú. Jenže to byly špatné včely, které vyprodukovaly špatný med. Každopádně to není noční stolek, ale pořádný nepořádek. Byl to myší nepořádek.
Každopádně k čertu s tím, tenhle letní dům. Jsi zlý, jak se říká, nechám tě. Vrátím se, možná za další tři měsíce.
Nakonec dřevěná krabička s bílým pahýlem nahoře a pěkným sukem zůstala v mé parfumerii. Ať žije. Možná ji za dalšího půl roku znovu otevřu a ocitnu se někde jinde. Třeba v jiné dače.
Do té doby se mi nechce nosit starou lakovanou skříňku se sandály, hřebíky, kartonem a ve které se zčistajasna usídlily nějaké bláznivé lajdácké myši, které si myslely, že jsou africké cibetky.

Páni, to je úžasné! Tohle je moje druhé Nasomatto, které mě ohromilo, a teď jsem v pokušení koupit naslepo všechno z domu, tak moc se mi to líbí. Všechny tóny, které jsem zachytila - dřevo, kůže, koření, pižmo a přísahala bych, že i něco květinového (někdo říkal tuberóza a já souhlasím) - všechny voní bohatě a nádherně. Někdo by asi řekl, že se přiklání k lehce mužské vůni, ale já si myslím, že je přesně uprostřed. Je to taková tajemná a lákavá vůně. Připomíná mi čarodějnickou chatu hluboko v lesích. Vůně kouzel!

Blamage. Když vidíme Alessandra Gualtieriho, jak se potýká se svým sebehledáním, je to důvod k zamyšlení. Prokázat se jako Nasi pro něj zahrnuje také schopnost udělat velký úspěch z chyby, kterou jeho tvůrce nezamýšlel: jedno procento navíc, dohoda, která se neváže, atd. Podle mého názoru je naopak Blamáž tak malou chybou, jak si Gualtieri umí usnadnit život. Je to vynikající aldehydické santalové dřevo, které se ztrácí v podivně sladkém, ale elegantním pižmovém suchu... to je vše. To, co Gualtieri nejlépe skrývá, je jeho přehnaná klasičnost. Černý Afghánec? Je to super elegantní večerní kadidlo. Brutus? Velmi rafinovaná citrusově aromatická dřevina. Seminalis? Jemná, přívětivá vůně, láskyplné pohlazení matky stvořené pro věčnost svým dětem. V čem spočívají narkotika? Ženská tuberóza par excellence. Zkrátka jiné než hrůzy a omyly! Všechny jsou to parfémy ohromující dobroty. Blamage je absolutním příkladem: je lahodná. Je nutné si tak ztěžovat život, abychom dosáhli této jednoduchosti? Po pravdě řečeno ano. Gualtieri má pravdu. Pokud se všichni neponoříme do hledání, nemůžeme dospět k jednoduchosti, protože jednoduchost je absolutní dokonalost, nedosažitelnost, cíl té cesty, jejíž etapy neznáme, a proto si myslíme, že jsme vždy na začátku. Zkrátka, ať už je situace jakákoli, Gualtieri je na své cestě určitě o kus napřed.

Má nepříliš výraznou vůni.
Otázkou je, že bych řekl, že je to velmi atalcada vzácné dřevo a bílý alkohol, ale aniž by bylo velmi jasné, konkrétně nic.
Zdá se mi, že je to snadno nositelná vůně, zejména na mužích. Vážná a elegantní. Není riskantní.
Pro obecné a snadno oblíbené jsou tu Baraonda a Pardon.
Pro riskantní bombu je tu Black Afghan.
A pohybovat se v meziprostoru, v šedé škále? Blamáž.

Blamage Nasomatto je výstřední vůně.
Vůně této značky jsou představiteli dekonstruktivismu v parfémářském umění, kde je záměrně porušena rovnováha mezi jednotlivými složkami, kde je přehnaně prezentována "boule", kde se kombinují málo kombinovatelné věci.
Vše v kombinaci vyvolává smíšené emoce - líbí se a nelíbí zároveň. Dekonstrukce je nápadná a obdivuhodná. Režie odráží moderní svět, jeho dynamiku, jistou "showmanství" a zastírání autenticity a přirozenosti.
Je těžké na takovou nadsázku nereagovat, těžké nepropadnout emocím.
A vše, co vyvolává emoce, bez ohledu na jejich modalitu, lze interpretovat jako umění.

Vůně Blamage je živým ztělesněním dekonstruktivismu v kompozici. Je v ní vyostřená pižmovost, která smrdí..... Je v ní jisté odmítnutí a zároveň přitažlivost. Chce se vám říct "fuj!", ale ve stejnou chvíli vás nos táhne k hlubšímu naslouchání.
Kůže, dřevo a pižmo vytvářejí monolit, abstraktní strukturu, při pohledu na kterou nechápete "Co to je?" a "Jak to použít?".
V celé této "jednoduché složitosti" lze vyčíst autorovo mistrovství, sílu a napětí.
Vůně je jako odraz současného kulturního kontextu, kde hraní rolí, pokrytectví, odpor, nutkání, agrese atd. vytvářejí prostor, v němž člověk žije. Prostor bez opory stabilního hodnotového systému, kde je nejistota samozřejmostí, nikoli něčím patologickým.

Gualtieri je mistrem takových kompozičních forem.
Technické vlastnosti jsou fenomenální: stačí dva střiky a tričko je voňavé týden, po vyprání vůně na látce zůstává. Vlněný svetr vůni také absorboval a nehodlá se s ní rozloučit)))))).

Nádherná kompozice dřevitých a pižmových tónů s něčím sladce mastkovým.
Plná a krémová zároveň, vůně, která vás donutí snít.
Zahalí vás měkká a jemná kůže, kombinace pižma a břízy vytváří lehký a dokonalý živočišný nádech.
Mluvíme o velmi rafinované a elegantní vůni, která nikdy není vulgární ani vtíravá.
Pokračujeme do sucha, lehce živočišný tón přechází do fantastického pudrového a pižmového akordu v kombinaci s nádechem santalového dřeva, s bílou a čistou vůní, uvolňující a mazlící.

Moderní vůně, ideální pro nedělní odpoledne na konci listopadu, měkká bílá kožená pohovka, nejjemnější vlněná deka, společnost, po které toužíte, a praskající krb, čistá relaxace, sladké nicnedělání.

Blamage je německý výraz pro "trapas", i když se mi více líbí výraz "omyl". Vypráví o chemickém "omylu" Alessandra Gualtieriho.
A dobře, tak to také začíná. Je skandální už ve svém úvodu. Těžko rozlišit, co to znamená, těžko stravitelný.
Velmi kouřová, pižmová, minerální vůně.
Protože Gualtieri tóny nedeklaruje, zahraji si na hádanku: mohl by to být nějaký tabák, suché dřevo (něco jako suché dřevěné třísky), kadidlo, které vůni nedává vzduch, ale celou kompozici zhutňuje.
Pod ní cítím sladkou a kořeněnou růži, která dodává kompozici ještě podivnější nádech.

Aniž bych lhala nebo hýřila, je to velmi zvláštní vůně, je z ní cítit chemická kompozice, ale kvalitní a popravdě řečeno, není vůbec lehce stravitelná. Je třeba ji dále zpracovat.

Výkon: Obrovský, musí to být jedna z nejsilnějších vůní Nasomatto, která se na pokožce udrží nejdéle.
Použitelnost: chladné roční období v otevřeném prostředí nebo velmi malé množství spreje v uzavřeném prostředí.

Nasomatto Blamage je věrná svým tónům, vůně se otevírá kombinací měkké kůže, pižma a živočišných akordů; bílá dřeva jsou jemná a aromatická. Kombinace pižma a břízy vytváří živočišný, velmi rafinovaný, čistý potní tón. Akord bílých dřev je aromatický, čerstvě nasekané dřevo. Jak vůně zasychá, živočišný akord se zjemňuje a rozvíjí pudrový akord, který téměř eliminuje svou původní živočišnou povahu a zanechává velmi rafinovaný a pudrový pižmový tón. Výraznost úvodní vůně je středně vysoká; výraznost zasychající vůně je střední. Jakmile Nasomatto Blamage dosáhne úplného zaschnutí, lze ji shrnout jako středně silnou projekci mírně pudrové rafinované pižmové vůně s jemnými dřevitými a koženými akordy. Vůně působí živočišně, noblesně, elegantně, exoticky, vyzrále, vzácně, rafinovaně, unisexově a poněkud příjemně.

RECENZOVANÁ ŠARŽE: 2020.
WOW RATING: VŮNĚ SE VYZNAČUJE VYSOKOU KVALITOU, KTERÁ JE PRO NI TYPICKÁ: 10/10. Blamage je jemná pižmová živočišná vůně, která zaujme každého.
HODNOCENÍ NELÍBÍ: 7/10. Kombinace břízy a pižma vytváří silný živočišný akord, který sice působí vysoce rafinovaně, ale stále je živočišný, a proto bude mnohým připadat urážlivý.
JEDINEČNOST: 10/10. Čistota jejích tónů činí Nasomatto Blamage vysoce jedinečnou.
MASOVÁ PŘITAŽLIVOST: 1/10. Tento typ vůně je vyhrazen znalcům, kteří hledají jedinečnost.
PROJEKCE: 3/10. Střední, asi tři metry kolem nositele.
SÍLA VŮNĚ: 4/10. Střední, asi čtyři metry za nositelem.
APLIKACE: Postačí dvě nebo tři rozprašování.
ŽIVOTNOST: 4/10. Střední, dobře promítá asi dvě hodiny, pak rychle opadá.
Roční období: Zima, podzim, jaro, chladnější noci a klimatizované prostředí.
PŘÍLEŽITOSTI: Vhodné pro slavnostní události, venkovní setkání, neformální akce, kluby.
VŠESTRANNOST: 4/10. Tato vůně se dobře hodí k formálnímu i neformálnímu nošení.
PÁR: Unisex. Výrazné pižmové akordy reagují na různé pokožky velmi odlišně. Někomu bude připadat ženská, jinému mužná, nicméně pižmo je neutrální akord, tedy unisex.
VĚK: 30 let a více.
DOPORUČENÍ: Nasomatto Blamage najdete ve slevě za cca 100 Kč, ale jen 1oz. Její cena ji řadí mezi některé z nejdražších vůní na trhu. Bez ohledu na cenu se jedná o velmi náročnou vůni, která je lépe vyhrazena znalcům. Tuto vůni je dobré mít, ale ne nutné mít.
BLIND-BUY: Ne, nejprve ji vyzkoušejte.
PODOBNÉ: Toto je seznam dalších vůní, které obsahují silné pižmové a živočišné akordy, ale nemusí nutně vonět jako Blamage. Kolínská voda Dior Homme obsahuje silné pižmové, květinové a pudrové akordy; Jean Paul Gaultier Le Beau Male obsahuje zelené, silné pižmové, živočišné a květinové tóny; Mancera Aoud Line obsahuje živočišný oud, ambrové a květinové tóny; Montale Intense Black Aoud ha živočišné, kořeněné, květinové a silné zelené akordy; Parfums De Marly Layton Exclusif obsahuje dřevité, živočišné, mandlové a kávové tóny, a přestože obsahuje živočišné akordy, její hodnocení masové přitažlivosti je mnohem vyšší než u všech zde uvedených vůní.
SHRNUTÍ: Mírná projekce mírně pudrová rafinovaná pižmová vůně s jemnými dřevitými a koženými akordy. Vůně působí živočišně, stylově, elegantně, exoticky, dospěle, vzácně, rafinovaně, unisexově a poněkud příjemně.

tip/upozornění: vlastnila jsem několik dekantérů této vůně, asi ze tří nebo čtyř různých míst, a vždycky jsem měla pocit, že voní "dobře", jen ne hodná FB. pak jsem se v Amsterdamu rozhodla vyzkoušet ji z testeru, nastříkala jsem si ji na zápěstí a voněla plnější, výraznější, s více vrstvami a prostě "lépe".

Pokud jste na vážkách jako já, vyzkoušejte ji z oficiálního flakonu (nebo ji nenanášejte jako já) a skutečně ji nastříkejte. má toho víc, a tím se mi nakonec líbila víc (vlastně jsem si ji zamilovala), a proto jsem si ji skutečně koupila!

Je to můj třetí (nebo čtvrtý) nasomatto a všechny jsou umělecká díla...

"blamáž je avantgardní. stejně jako musela na první lidi, kteří ji viděli, působit jako impresionistická malba, působí tento parfém stejně. a nejen proto, že nevíme, co je to čichová pyramida, ale protože je to celá řada vjemů, které na sebe vývojově navazují a dávají něco zcela abstraktního, nového, zcela subjektivního. cítím kůži, ovoce, pižmo, čerstvě posečenou trávu, prach, sirup, dřevité a dokonce kouřové vůně se sladkým pozadím. a přestože jsem ji už několikrát vyzkoušela, nikdy mi nepřišla stejná. velmi pozoruhodné, pro mě, pro někoho jiného se může zdát klasickým "uměleckým svinstvem".

"Blamage" je novým a bohužel posledním parfumérským dílem z řady 10 parfémů Nasomatto ("Nose", jak si sám říká a jehož tvůrcem je skandálně proslulý parfumér Alessandro Gualtieri). Když si koupíte "Blamage" - zapomeňte na vše, co jste kdy věděli o exkluzivní parfumerii, protože vás čeká opravdové potěšení. Nebudu si brát za nevděčnou práci popisovat, jak tento parfém voní, protože sám parfumér, tvůrce této vůně Alessandro Gualtieri prohlásil (poctivě to uvedl na obalu vůně), že vytvoření tohoto parfému není nic jiného než omyl, nesmysl a původně hloupý nápad. Koneckonců v překladu z němčiny "blamage" znamená "naprosté selhání, hanba". Přesně takhle to voní. A díky bohu, že to tak je. Jak víte, Alessandro Gualtieri raději tajemství vonné pyramidy svých parfémů neprozrazuje, čímž dává každému z nás možnost cítit se na chvíli "v kůži" parfuméra a pokusit se odhadnout jeho parfumérskou myšlenkovou hru. Vždyť jak nudná jsou někdy všechna ta naleštěná a stejná, podle všech pravidel parfumérského umění vytvořená parfémová dvojčata. To, co jsem řekl, se pokusím ilustrovat na následujícím příkladu: při poslechu Bachových děl máte často pocit, že skladatel v některých taktech vynechal notu, ale znalci hudby vám řeknou, že právě v tom je Bachova genialita, jako by vás vybízel, abyste si vynechanou notu domysleli a zahráli ve své mysli, a stali se tak spoluautory tohoto díla. Aby vytvořil skladbu "Blamage", procestoval parfumér podle svých slov doslova půlku světa a snažil se do sebe vyrýt profesionalitu, aby, jako by začínal znovu od bílého listu, vytvořil na konci cesty pomník svému mozkovému dítěti - linii "Nasomatto". "Blamáž" byla pojata jako antiteze, jako absurdita, ale podle samotného Alessandra to byl hlavní problém: přimět profesionální mysl, aby vymyslela směs naprosto neslučitelných ingrediencí, a pak dosáhnout jejich naprostého souladu. Spořivým kupcům prozradím, že díla Alessandra Gualtieriho si můžete bez obav koupit bez čichání, protože vždy byla a zůstávají stoprocentními mistrovskými díly exkluzivní parfumerie. Hlavní je najít odvahu vyslovit jejich jména na veřejnosti. Rád bych poděkoval Alessandru Gualtierimu za tento nádherný dárek (být jedním z prvních šťastných majitelů "Blamage"), který mi věnoval za překlad do ruštiny své eseje o nové řadě parfémů "Orto Parisi", která nahradila "Nasomatto". Brzy si však většina z vás bude moci "Blamage" koupit také ve vybraných buticích a na webových stránkách Nasomatto.