02 L'Air du Desert Marocain Tauer Perfumes pro ženy a muže

V roce 1956 byl do kin uveden legendární film noir "The Harder They Fall", což se do španělštiny poměrně dobře překládá jako "Más dura será la caída". Ve filmu natočeném podle románu Budda Schulberga si boxerští promotéři najmou sportovního spisovatele v podání Humphreyho Bogarta, aby proslavil obra jménem Moreno. Problém je v tom, že Moreno nebyl dobrý boxer a celá zápletka spočívala ve falšování zápasů, dokud se nestal oficiálním vyzyvatelem mistra světa, a cestou vydělával na sázkách. Zbytek zápletky nebudu prozrazovat a místo toho doporučím čtenáři, aby se na film podíval, protože stojí za to.

Praxe verbování novinářů, médií, reklamních agentur nebo dnešních influencerů za účelem vytváření umělých fenoménů je stejně stará jako podvod nebo šmelina. Na konci cesty jsou dva poražení: veřejnost, která plýtvá penězi na značky, jež za ně nestojí, a v konečném důsledku i samotná značka. Jak totiž údajně řekl Abraham Lincoln, "můžete oklamat všechny lidi po určitou dobu a některé lidi po celou dobu, ale nemůžete oklamat všechny lidi po celou dobu". V jiné recenzi jsem uvedl, že veřejnost (a čas) staví každého na jeho místo. To je nevyhnutelné.

Jádro věci je formulováno již v předchozím odstavci, když jsem řekl, že některé značky nestojí za to, co stojí. Klíč spočívá v této nerovnováze mezi cenou a hodnotou. Protože bez ohledu na to, jak předražená značka může být, pokud její cena odpovídá reálnému stavu věcí, nevidím v tom problém.

Vezměme si příklad parfému Nautica Voyage, který byl vychvalován až do paroxysmu. Dokonce jsem slyšel, že Nautica Voyage konkuruje niche parfémům v takových faktorech, jako je účinek na třetí strany a kvalita. Do toho prvního se nepouštím, to druhé je přehnané přehánění. Ale proti Nautica Voyage se dá jen máloco namítat, protože je to vůně, která stojí kolem 12 eur. Nikdo se nemůže cítit podveden, pokud parfém za tuto cenu nesplní jeho očekávání kvality.

Vezměme nyní v úvahu parfém L'Air du desert marocain, který v roce 2005 uvedl na trh Andy Tauer. Pro mě jedinečný parfém jsem testovala se dvěma různými 5ml flakony. Obvykle pro mě jeden flakon znamená "ano" nebo "ne", abych věděla, zda se jedná o parfém. V případě této vůně, když jsem dopila první lahvičku, jsem byla tak zmatená z rozporu mezi tím, co jsem o ní slyšela, a tím, co jsem vnímala, že jsem si řekla, že ji musím zkusit ještě jednou. Při druhém pokusu jsem si uvědomila, čeho jsem si všimla už u prvního flakonu: L'Air du desert marocain je zaběhnutý parfém, který vybočuje z řady pouze v jednom srovnávacím kritériu: v nadhodnocení. Na rozdíl od Nautica Voyage však parfém Tauer za tu cenu (129 eur v době psaní článku) ani zdaleka nestojí.

Fikce šířená internetem nás ujišťuje, že parfém nás přenese do severoafrické pouště a umožní nám zažít vůně noci, koření, krajiny... Zní to dobře, ale skutečnost je jiná. L'Air du desert marocain je v první řadě parfém s podněcujícími účinky. Ale s hrubým kadidlem, dokonce bych řekla, že trochu plastickým. Obvykle mají (dobré) parfémy na bázi kadidla to, čemu říkám příjmení. Například jantarové kadidlo, pokud směřují k církevnímu, nebo květinové, pokud se snaží ztmavit ženskou vůni, aby byla více unisexová. Do seznamu dobrých kadidelnic patří Heeley's Cardinal, vynikající kadidlo smíchané s čistými tóny.

Parfém Tauer se naopak snaží začít kořením rozbitým kontrastem jasmínu. Zajímavý tah, kdyby byl dobře provedený. Bohužel je však směs brzy přebita (přízemním) kadidlem použitým Tauerem, které parfém vysušuje a kouří. Kadidlo, které zastírá zbytek složení, jako písek zastírá poušť, a kazí tak čichovou cestu, kterou jsme si slibovali. Velbloud odmítá jít a my zůstáváme bez exkurze.

Nováčky v jiné značkové parfumerii bude L'Air du desert marocain jistě provokovat. V porovnání se současnými Dolce a Gabbana je to zvláštní, neobvyklá nabídka. Právě zde vstupuje do hry mytologie influencera, který prodává motorku olfaktorické cesty do pouště, a někteří se stanou obětí příběhu. Ale ti z nás, kteří se tím už nějakou dobu zabývají, jí tak snadno nepropadnou.

Na stránkách Fragrantica se dočteme zdrcující kritiku tohoto parfému. Některé z nich vytýkají některým recenzentům přílišnou chválu, kterou ji příliš dlouho zahrnovali. To dokazuje mou tezi, že největším nepřítelem L'Air du desert marocain není jeho neschopnost splnit to, co slibuje, ale jeho iracionální obhájci, jeho mluvčí, ti, kteří ho bezuzdně vychvalují a vyzdvihují ho na místo stejně vznešené, jako je nepatřičné. To oni ji tak těžce srážejí, když pak realita vyplouvá na povrch. O to tvrději padají.

Vůně se vyrábí v malé továrně v Curychu. Protože jsem věděla, že tam budu muset jet, nekoupila jsem si lahvičku online. Rozhodla jsem se, že si ji koupím přímo v továrně. Dobrá, začala jsem hledat přes Google, kde se tato továrna nachází, a dostala jsem se do papírnictví. Rozhodl jsem se, že se tam půjdu podívat, protože to bylo kousek od hotelu. A co jste si mysleli? Mezi kuličkovými pery, papíry a zápisníky vidím regál s tímto parfémem. Je to malý sortiment. Chtěla jsem si koupit dva různé parfémy, ale byl tam jen L'Air du Desert Marocain. Pak mi prodavač vysvětlil, že továrna vyrábí omezený počet parfémů, protože produkce je malá. Tak jsem se stala majitelkou této nádherné vůně.

Konečně jsem měla možnost vyzkoušet tuto olfaktorickou cestu marockou pouští, kterou vytvořil Swiss Tauer.
Je to nádherná cesta, upřímný milostný dopis těmto místům plným tajemství, fascinace a vůní tak výrazných a sugestivních, že se staly součástí dobře definovaného čichového kánonu.
Vůně se otevírá přímo na trhu s kořením, kde se o pozornost hlásí kmín, za nímž se skrývá koriandr a tichá sladkost, která se pak v crescendu stává oporou čichové cesty.
Pak se pomalu rozehřívá, je obohacena o bílé květiny, dřevité aroma (oud? není deklarováno, ale cítím ho) a kadidlovou notu.
Pak dorazí k srdci, k poušti, k absolutnímu tichu, které vyzařuje přehnaně: ano, protože je to silná vůně, s mírnou stopou (ale je tam) a velmi silnou výdrží (přes 12 h). Zde, v jejím sušení, se děje kouzlo: vše se mísí, koření, jantar, dřevo, a společně vytvářejí neobvyklou, tajemnou a hypnotizující sladkost.
Je to vskutku hypnotický parfém, když si ho nasadíte, nemůžete se bez něj obejít a chcete víc a víc.
Je to však také umělecký parfém a jako takový se musí zvládnout: jinými slovy, není pro každého, není snadný, vyžaduje i minimální uvědomění.
Pokud ji máte, ztratíte se v této poušti.
Hodnocení 9/10

Haaay kamarád @Tercat, jak těžké je, že koncept "co si myslíte, že vůně by měla být, aby vonět a být rád ostatními.". A jaká by ta vůně měla být.

Říkám to proto, že člověk předpokládá určité premisy a pak se mu dostává drobných zklamání, nebo přinejmenším překvapení, při nošení parfému, který by se měl líbit všem... Říkám to proto, že se mi to stalo nesčetněkrát. Nejeden člověk mi například řekl, že Sauvage EDT od Diora je odporná vůně, aniž by šel dál než moje žena. Nebo parfémy se skvělými recenzemi mezi nadšenci, jako je Terre de Hermes. Ještě si vzpomínám, aniž bych šel dál, na některé nedávné reakce, když jsem vyzkoušel například Dylan Blue od Versace (kompliment zněl, že voní jako parfém z blešího trhu). Nebo abych uvedla další nedávný příklad, Infusion de Iris Cedre od Prady, o které jsem byla označena za příšernou a jedné osobě voněla jako česnek.....

Příkladů v tomto smyslu mám spoustu, protože, přiznám se, a tvrdit opak by byla lež, mám také ráda, když má okolí dobrý dojem z vůně, kterou člověk nosí.

Nakonec jsem dospěl k závěru, že pokud se chcete zavděčit všem a nosit něco, co se líbí naprosté většině, je nejlepší parfém nepoužívat.

Z těch, které jste zmínila, má podle mě Acqua di Parma mnoho vůní, které se v "obecném" vkusu neztratí, v podstatě proto, že jsou cítit velmi málo a vydrží dech. Takže nejnormálnější je, že parfém nikdo necítí. Stejně tak je to s mnoha vůněmi Creed atd...
Zajímavé je, že v případě AdP Cologne OUD, která, jak vidím, patří k jeho oblíbeným, je to jedna z oblíbených vůní značky, a Grey Vetiver od Toma Forda je vůně, která podle mě do toho "obecného" vkusu těžko zapadne.

Proto "časem", pokud jsme fanoušky, nakonec používáme to, co se nám líbí a v mém případě i to, co není hluboce nepříjemné našemu okolí, což je někdy vzhledem k různorodosti vkusu každého člověka složité.

Omlouvám se za vlezlost, jen mi tento koncept přišel zajímavý a chtěl jsem se k němu vyjádřit a sdělit své dojmy.

Zdravím vás.

Nejúžasnější koncepční parfém, na který jsem narazila...
Andy Tauer je génius dnešní doby, chemik, který se propůjčil parfumérství a je schopen vytvářet kouzelné receptury, které dokáží zapůsobit a evokovat exotická místa, vzdálená, ale i blízká, jako je vzduch, který dýcháme ve švýcarských Alpách nebo v srdci africké pouště.
Tato vůně se zrodila, aby evokovala vůně bazarů, jemných koberců, koření, života v srdci velkého a pulzujícího marockého města, neseného teplým pouštním větrem obtěžkaným pískem, který vane, aniž by byl prudký, ale přesto dokáže všechny tyto vůně smíchat a přivést je k našim nosům s grácií a jemností.
Nikdy jsem v těchto místech nebyla (bohužel), ale jako bych je díky této vůni už znala.
Technicky vzato by se jednalo o kořeněný orientál se sladkým tónem, ale jakékoli zařazení by bylo poněkud reduktivní a zavádějící: máme před sebou něco jiného, něco emotivního, něco jedinečného, skutečnou hřejivou voňavou náruč, zážitek, který je třeba bezpodmínečně vyzkoušet.
Její silná projekce je jako ghibli, které nám nedá vydechnout a její probuzení dokáže rozhýbat každou dunu, a to po dobu celé noci.....
Mistrovské dílo? Ano!

Wow! Wooow!!! LDDM se okamžitě dostal do top 5 mých oblíbených parfémů. Možná i do top 3.
Suchá a písečná vůně, ale zároveň sladká a s tím správným množstvím kadidla, které já osobně zbožňuji.
V úvodu jasně rozeznáte levanduli, koriandr a kmín, díky kterým je velmi pikantní a "suchá".
Následuje hřejivý jasmín a poté se rozvíjí směrem ke sladkému a balzamickému, aniž by ztratila svůj silný charakter díky přítomnosti vetiveru, pačuli a dubového mechu.
Cedr, další nota, kterou zbožňuji, dodává tomuto mistrovskému dílu ten správný dřevitý akord.
Mezi tóny nezaznamenávám kadidlo, ale je jasně patrné, stejně jako počáteční balzamický, téměř "kafrový" tón, který není vůbec otravný, naopak velmi příjemný.
Byl jsem v Maroku, ale ne v poušti.
Musím říct, že mi tento parfém určitě připomíná Marrákeš a údolí Ourika s těmi vůněmi koření a sladkostí. Zde vývoj tohoto parfému také velmi připomíná typické marocké jídlo. Kyselé a kořeněné v prvních chodech, sladší v závěru s různým pečivem.
Pokud by někdo někdy pochyboval o tom, co znamená pikantní ORIENTÁLNÍ FRAGRANCE, LDDM ho zbaví jakýchkoli pochybností.
10/10

EDIT

Právě jsem si přečetla, co Tauer o LLDM řekl, a jsem opravdu ráda, že jsem plně pochopila, co chtěl touto vůní evokovat

"Když jsem vytvořil Air du Désert Marocain, která stále zůstává mou nejoblíbenější, měl jsem v hlavě pevně zakotvený obraz: hotelový pokoj v Marrákeši, večer při západu slunce. Brzy vyjde měsíc a já jsem si představil sám sebe v tomto pokoji, jak ležím na posteli vyčerpaný z celodenního horka a mám otevřené okno, aby se dovnitř dostal čerstvý vzduch. Oknem by dovnitř proudil lehký vánek, který by s sebou nesl vůni nedaleké pouště, koření a rušných ulic pod námi."

Je to jeden z těch parfémů, které vás zanechají v rozpacích a ke kterým si musíte přivonět mnohokrát. Jeden z těch, které si nasadíte a celý den voníte a voníte, aniž byste přestali.

Má v sobě něco, co se mi velmi těžko vysvětluje, co mě nechává omámenou. Nevím, jestli je to ten pocit tepla, který vám občas dává, smíchaný s tou pomerančovou notou a tím poměrně silným kořením, které vytváří hyperrealistický pocit trhu s kořením. Je to, jak říká Gelo999, jako vstoupit do pohádky tisíce a jedné noci.

Nebudu se příliš zabývat jejími tóny, protože to už udělali moji předchůdci. Jen řeknu, že je to kombinace koření s nádechem jantaru, vetiveru a dřeva. Není to sladký parfém, má jen ten správný nádech sladkosti a přišel mi docela suchý. Je pravda, že v určitém okamžiku vyvolává lehce špinavý pocit, ale je to lehký pocit, který se nedrží dlouho. Přišla mi velmi dobře namíchaná a velmi odlišná od všeho, co jsem doposud cítila.

Četla jsem recenze na jiných stránkách o jejím výkonu a pravdou je, že pro mě se osvědčila opravdu dobře. Její výdrž je výborná, bez problému přesahuje 12 hodin a její stopa je, myslím, velmi přiměřená, protože voní perfektně po celou dobu, i když je pravda, že působí trochu v náznacích, aniž by to byla bomba.

Také si nemyslím, že by kvůli své kořeněné a šokující vůni byl vhodný k vyplnění místnosti, protože by mohl být pro některé lidi otravný a tím pádem pro sebe nepříjemný, ale dobře, to je velmi osobní a diskutabilní. Já nevím, mně to přišlo
Nevím, přišla mi spíše jako vůně pro vlastní potěšení a ne na nošení do práce nebo na večírky.

Ať už se mi líbí víc nebo míň, osobně si myslím, že je to něco, co by měla cítit každá milovnice parfémů. Líbila se mi, přišla mi nezapomenutelná, možná i natolik, že bych si koupila celý flakon.

Možná si pamatujete, jak jinak voněly byty v osmdesátých a devadesátých letech (a dříve, kdo je starší)? Teď už nějak nepozoruji žádný rozdíl. Buď byly dětské nosy citlivější, nebo si tehdy byty nějak "trvali na svém" a vydávaly jedinečný zápach. Každopádně náš dům voněl takovým tím "marockým pouštním vzduchem". Velmi podobný. Nadechnu se z dlaně a vzpomínám si, jak jdu po schodech vchodu, přicházím k tmavě zeleným drnovým dveřím, zazvoním, maminka mi otevře a já vstoupím do té sotva znatelné útulné vůně domova. Mnohem znatelnější byla po návratu z rodinné dovolené, kdy se mi nos úplně odvykl.
There are wooden souvenirs my father brought back from long voyages, his own wood crafts, the "pshhhh" of a soldering iron in rosin, some creaky book covers from the home library, and the "sweet plasticine" from the comment below is there too. Dokonce je tam i trocha kouzla rušného vladivostockého čínského trhu, sutiny věcí a pestrobarevných hraček z jiného světa. A za letního večera na nádvoří, kdy se ve vzduchu vznáší sladce vonící kouř vzdálených ohňů. Pro mě je to vůně dětství bez jediného zrnka písku )

Jak bych se jako celoživotní milovník pouště mohl obejít bez tohoto nádherného výtvoru Andyho Tauera! Používám ji, když cítím nostalgii po největší samotě, po té nezapomenutelné mystické noci, kdy jsem tančil na hudbu Tuaregů, nebo když jsem se v noci procházel po tuniských dunách a měsíc se spokojeně usmíval...

Když jsem poprvé ucítila vůni L`Air du Desert Marocain, měla jsem pocit, že mi naskočila husí kůže. Ta vůně jako by mi zalezla pod kůži a něco ve mně vyvolala. Z nějakého zvláštního důvodu mi ta vůně připadala velmi povědomá a uklidňující. Spojovala se mi s Blízkým východem, i když jsem tam nikdy nebyla, představovala jsem si, že to tam takhle voní.

Každopádně s vědomím, že je to taková vyhypeovaná vůně, jsem se na ní nejdéle snažila najít něco špatného, snažila jsem se být "originálnější" a mít ráda něco lepšího. Problém je - nemohla jsem najít podobnou vůni, která by se mi tolik líbila. Takže jsem nakonec rozumově podlehla kouzlu L`Air du Desert Marocain a koupila si plný flakon.

Teď, když ji mám, ji miluji ještě víc. Dřív jsem ji při testování přehnaně analyzovala, pozastavovala se nad některými tóny a říkala si "aha, tohle je moc zaprášené, moc kostelní, moc špinavé".

Teď je celkový účinek vůně mnohem lepší, než jsem vůbec doufala.

L`Air du Desert Marocain je prostě skvělá. Je stará i moderní, chladná i teplá, suchá i sladká, tichá, ale sebevědomá, zemitá, ale lahodná, sexy, ale klidná, jiná, ale nositelná, mužná i ženská, elegantní, ale tajemná, abstraktní, ale dokonale vyvážená......

Milujte ji!

Představoval jsem si, jak se probouzím sám v poušti, mám žízeň, umírám horkem a nevím, kde jsem.
Je to silný parfém, schopný vyvolat takové snění lol.
Cítím silnou vůni kadidla s vetiverem, cedrem a jasmínem a nějaký alkoholický nápoj, který mi připadal jako rum.
Určitě je to vůně pro ženy, které milují Obsession, mimo jiné bomby stejného druhu... A možná je lepší na mužích.

Toto není pravdivá recenze toho, jak tento parfém voní, mnoho jiných recenzí zde to již udělalo mnohem lépe než já. Tohle je příběh o tom, jak se skutečné umění v podobě parfému může dotknout každého, bez ohledu na to, jak moc se o parfémy nezajímá.
Během výletu v Římě jsme se ocitli ztraceni v úzkých historických uličkách Trastevere. A tam byl ráj každého parfumisty: malá Profumeria, kde měli všechno. Lutens, Montale, Goutal, Etat, Byredo, prostě všechno. A tady byla, zírala na mě ze skromného místa na polici, L'Air du Desert Marocain. Byl to jediný parfém, který jsem vyzkoušela, byl tak zvláštní! Byla jsem doslova jako dítě v cukrárně a jediné, co jsem chtěla vyzkoušet, byl tento parfém. Byl tam i můj manžel, který na mě jako vždycky bezmocně čekal. Na parfémy není, a abych byla upřímná, ze všech 100 lahviček parfémů, které jsem za ta léta vlastnila, nikdy nic nekomentoval, jen když se ho na to někdo zeptal. Nastříkala jsem si trochu na zápěstí a vyšly jsme z obchodu. Po chvíli mě manžel požádal, abych si k zápěstí přivoněla, aniž bych o to byla požádána. "To je ale kouzelný parfém," řekl. Kouzelná. Komentář, na který jsem čekala roky, konečně přišel. 'Musíme se vrátit a koupit si ho,' řekl a šťastně se v dešti vrátil do malého obchůdku. Koupil mi poslední dostupný flakon. Takže pro mě je L'Air du Desert Marocain umění. Takové, které nepotřebuje vysvětlení, ale prostě zanechá v úžasu i ten nejnetrénovanější nos.
Díky, Andy Tauere...

už svrchní tóny na ni upozorňují, začíná silně a výrazně, velmi dobře, velmi suchá a palčivá, a lehký zelený tón, který podle mě dává petitgrain, ale tak lehký, že ho vedle koření, které je mimochodem pro můj nos velmi přirozené, sotva cítím, jako bych opravdu cítila nějaké koření. Postupně se vůně stává teplejší a teplejší, ale stále je suchá a v jednu chvíli cítím nádech kadidla, který však rychle mizí. Opravdu působí dojmem, že se nacházíte uprostřed pouště, s lehkým, teplým, kořeněným vánkem.

Když se začnou objevovat květinové tóny, zjemní koření, ale jen velmi mírně, a to dodává vůni rovnováhu. Brzy poté, co se objeví květiny, se ve vůni začne objevovat také ambra, vetiver a cedr, které spojují koření a dřevo s kouřovou, sladkou atmosférou, která zůstává na kůži dlouho živá! Skvělá vůně, kterou si určitě pořídím, až budu mít příležitost. Z parfémů, které jsem měla možnost poznat, je podle mého názoru bezpochyby druhá nejlepší.

Vůně ticha. Meditační kadidlo, hluboký jantar, koření. Izolace, nesmírné pouštní krajiny, ticho.

Mimořádně bohatá orientální kompozice, která si neuvěřitelně dokáže udržet dokonalou rovnováhu mezi hloubkou a lehkostí, bohatstvím a nositelností. Intenzivní směs, která voní jako úspěšný levitační jev mistra trascendentální meditace. Není to mistrovské dílo, jaké jsem očekával, ale jistě sugestivní vůně.

Není třeba dalších slov, vychutnejte si ticho.

Hodnocení: 8.5/10

Ze všech vůní, které Tauer vyzkoušel, se mi líbila nejvíce. Vůně kouře a kadidla, jantaru a styraxu, kadidla, koriandru, kmínu..... Nic zeleného ani květinového na mě nepůsobilo. Hořící východ.
Ale - opět, na mně, nepředstírám pravdu v posledním případě - tato vůně je velmi podobná Ambre Sultan od Serge Lutaneho a Lutane má pro mě atraktivnější verzi...

Aktualizováno: Stala jsem se šťastnou majitelkou...
Ne, mýlila jsem se! Je podobná "Arabi" a "Ambre Sultan" jen některými tóny a palčivě kořeněným orientálním duchem ... Ale Arabi a Ambre Sultan jsou francouzské vize Orientu, jsou to umělecká díla.
Andy Tauer's je Orient ve své nejčistší podobě, není to umění, je to něco jiného, je to vůně bez sebemenší známky koketérie, bez snahy zalíbit se mnoha lidem, bez snahy zalíbit se vůbec..... Je soběstačný. Prostě to existuje. Je to prostě takové. Jako přírodní úkaz. Můžete ho milovat. Nebo ho nemilovat. Můžete si ho užívat. Nebo ho můžete nenávidět.
Nemůžete ho "rozšířit", nemůžete si na něj zvyknout.....
Můžete a měli byste se do něj jen ponořit a prostě se oddat tomuto proudu chuti, který vás obklopuje ze všech stran. A zdá se, že je v tom něco zdravého, lépe se vám dýchá a lépe přemýšlí, jako v borovém lese nebo u moře. Dává vám to jakousi koncentraci - na sebe, na své vjemy. Vůně pro samotu a klid.
Jak je výjimečná!
Je tak krásná!
A jak jsem teď šťastná, že ji mám.....