Jazz Club Maison Martin Margiela pro muže

To je parfém, dámy a pánové, to je parfém! Pokusím se zde tuto vůni vysvětlit hravou formou, a to tak, že ji spojím s jinou velmi podobnou vůní. Ne vždy se nechám inspirovat, takže jdeme na to.
V saloonu na Starém západě je bar, místo setkávání mnoha lidí, kteří tudy procházejí. Přicházejí dva bratři a nebojácní návštěvníci. První vchází s nohou ve dveřích, brokovnicí a bombou, přichází, způsobuje rozruch, hlasitě mluví, bouchá rukou do pultu, není možné si ho nevšimnout, dává si záležet, aby byl vidět i z dálky. Jeho vstup je poněkud neomalený, ale jeho krása stačí k tomu, aby přitáhl pozornost všech přítomných. Barman se ho zeptá, jak se jmenuje, než mu naservíruje pití, a on odpoví: "Jmenuji se Amouage Intelude". Zdvořile otevře dveře, rozhlédne se a vstoupí. Sundá si klobouk a zdvořile si objedná pití. Mluví tiše a přitahuje pozornost, protože je nenápadný. Možná přitahuje ještě větší pozornost než jeho bratr, protože všichni chtějí vědět, kdo je tento mladý muž s ohromující krásou a tváří tak podobnou tomu prvnímu chlapci, jen nenápadnější. Když ho barman obsluhuje, zeptá se ho na jméno a on odpoví. "Jmenuji se Jazz Club, Maison Margiela". Dva bratři, kteří jsou si tak podobní, a přesto mají tak rozdílnou intenzitu. Faktem je, že oba jsou velkolepí.
Která osobnost je vám sympatičtější? Dobré odpoledne 😊

V mém městě, dívka dal na prodej láhev 7 ml, s poznámkou, koupil další, velkou láhev, obchod jako dárek představil jazzový klub (bez pulvik), ale vůně je mužský, takže jsem prodat. Myslím, že za 500 rublů. přesně můj osud. Koupil v létě, není ohromen. Ale, přišel podzim, aplikuji na zápěstí, už příjemnější dojmy. Večer jdu spát. Ráno vyjdu na chodbu a najednou jsem přirozeně přibitý. Aromatický jazzový klub, od včerejšího večera voňavý jako kvetoucí strom v květnu! Vůně kvalitního alkoholu a vanilky nemá obdoby! Drogy, nějaký naleštěný dřevěný regál a tabák z doutníků visí ve vrstvách ve vzduchu!!! Jazzový klub se přesunul z náruče do mikiny a od rána koncertuje!
Byl jsem kdysi dávno v Edinburghu a ve vlhkém kamenném sklepě jsme za 400 rmb ochutnali osm druhů whisky přímo ze sudů. Ta vůně! Fuj!!!
Všechny emoce ze mě vyprchají, když si kapku té vůně nanesu na mikinu. Z mé kůže ten "opiátový" pocit zmizí. Už dlouho jsem nezažila tak živé emoce z parfému. Na této vlně jsem si koupila 10 ml music festival a objednala 5 ml fireplace. A mikina teď leží v předsíni, na opěradle pohovky a plní funkci difuzéru. Chystám se stáhnout výběr jazzové hudby!!!!.

Může představivost výrazně zastřít čich?

Tento parfém podle popisu ''obnovuje'' přehřátou atmosféru noci v brooklynském jazzovém klubu.

Nemohu říct, že by mi byla vůně jazzového klubu nějak zvlášť blízká, ale ve světě nočního života se pohybuji (jako zákazník i pracovník) už přes dvacet let a tady se žádné rozepnuté límečky košil a nekonečné pachy mísí se zpocenou kůží, spousta lidí na malém prostoru tančí a povídá si, na stolech čekají koktejly, zatímco se pálí cigarety v průmyslovém množství.

Cigarety tu jednoznačně necítím, možná lehkou reminiscenci, ale pouhé stisknutí rozprašovače vás opravdu vezme na zvláštní čichovou cestu.

Sladká, téměř exotická, kořeněná, jemně mužná atmosféra, myšlenky, které ve mně místo jazzového klubu vyvolávají představu drahého, módního koktejlového baru.

Navzdory tomu, co by mohl naznačovat popis tónů, není tento parfém vůbec těžký.

Někdo by si ho mohl představit velmi silný, ale Jazz Club otevírá svůj čichový ohňostroj na střední úrovni vanilkovou sladkostí spárovanou rovným dílem s velmi příjemným rumovým nádechem. Po skutečném momentu překvapení zjišťuji, že se rozvíjí poněkud jemně, vůní nenápadně proklouzává pačuli a vetiver, připomínající exotický nápoj s jemně znatelným nádechem kokosu, ale ne úplně "chlastací".

Z mého pohledu se v určitém bodě objevuje podobnost s vůní "The One" od Dolce & Gabbana, přičemž Margela je rafinovanější a elegantnější.

Rozhodně se jedná o hřejivou, až lehce smyslnou vůni, která si zaslouží vyzkoušet, než se rozhodnete, zda přistoupit k její koupi.

(Se svolením Sejano 77)

Velmi bohatá vůně irského dýmkového tabáku. Tato vůně je dokonale pojmenovaná, protože jazzová hudba by pro mě měla tu lékořicovo-tabákovou vůni, která je vždy příjemná. Čisté tabákové listy a kvalitní brandy při hře cheta bakera nebo coltranea s jeho verzí "my favourite things". Je to parfém, který navozuje náladu, ilustruje scény, kde zní jazz, a dělá to velmi dobře, velmi sugestivně.

Jazz Club je parfém, který mistrně vystihuje rande pro dva ve vysoce sofistikované a elegantní jazz/bluesové hospodě. Ne, není to jako noční klub, jak si mnozí lidé myslí, ani zdaleka. Je to podstatně luxusnější místo, vysvětlím: maškarní šaty, propracované koktejly, polosvětlo, vintage pohovky a velmi poutavá a svůdná konverzace zahalená do sladkého zvuku saxofonu a klavíru zahraného k dokonalosti. Aura přímo křičí smyslností.
Nejvíce cítím tóny rumu, tabáku a vanilky. Vše ostatní je v pozadí. Je absurdní, jak se zde tóny prolínají. Nejsou tu žádné hrany ani ostré akordy, vše je dotaženo k dokonalosti, takže je dokonce těžké rozeznat jednu notu od druhé. K dnešnímu dni jsem otestovala přes 500 parfémů, od těch nejlevnějších národních až po ty nikové, ke kterým má přístup jen málokdo, a řeknu vám: žádný (opakuji, žádný) parfém, který jsem kdy testovala, není tak jemný a podmanivý jako Jazz. Je to parfém, který přitahuje absurdním způsobem. Ačkoli je to parfém, který se snadno nosí, nedokážu si představit, že by ho nosil jen tak nějaký muž. Vidím zralejšího, seriózního muže, dobře oblečeného, s dobře střiženými vlasy a neupravenými vousy. Muže, který je velmi sebevědomý a sebejistý, který se už dostal tam, kde chce být, a parfém tyto vlastnosti jen podtrhuje.
Nechápu ty, kteří říkají, že je jako The One, pro mě jsou úplně jiné. Jazz je jedinečný, a i když nemá jinou vůni (ve smyslu absurdně odlišnou), neznám nic, co by se mu podobalo.
Dobrý výkon, vydrží 8h+ a přiměřeně dobře se promítá a zanechává krásnou siláž. Určitě by se zařadila do mého celoživotního top 10 a do vybrané roličky parfémů, které považuji za 10/10. Mistrovské dílo!

Je mi líto těch, kteří ucítí vůni parfému a nedokážou si vytvořit žádnou asociaci, nevyvolá jim žádnou vzpomínku, žádnou scénu, žádnou situaci, místo, životní období, nic. Parfém je jen vůně. A jsou tací, kteří se vysmívají těm, kteří dokáží vycítit něco víc. Je to alegorie jeskyně, lidé slepí (slepí?) v nevědomosti, omezující parfémářské umění na jediný účel, bez abstrakce, bez emocí, zcela zbavení umění, výhradně produkt.

Parfémy "Replica" se snaží vytvořit scénu prostřednictvím vůně. Místo, lidi, okamžik. Celá řada toto ztvárňuje, jako malíř používá barvy na obraz, zde tóny replikují realitu prostřednictvím vůní.

Jazz Club představuje uzavřené místo s hlasitou hudbou, lidmi, kteří se baví, pijí a kouří. Je to místo s dřevěnou podlahou, plné tabákového kouře, zapíjeného alkoholem a pachem zpocených lidí. Pokud máte rádi život, jak má být, pokud máte rádi večírky, okamžitě ho poznáte. Pokud jste spíš neopatrní, cudní puritáni, bude to trochu těžší. Vůně tohoto parfému je velmi příjemná, uvolněná a velmi příjemná a velmi dobře reprezentuje tuto auru. I když popis může znít trochu nepříjemně, nebojte se, je to přece jen parfém: velmi silný rum, až alkoholický, se suchým dřevitým pozadím, lehce kouřovým a také velmi suchým tabákem, se správným množstvím sladké vanilky, s nádechem balzámu. Storax v pozadí vydává trochu živočišný, špinavý zápach, ale je docela mírný, opravdu ho ucítíte jen tehdy, když lovíte.

Vydrží dlouho, klidně i 12 hodin, ale není to vůně s vysokou projekcí. V tomto ohledu je zdrženlivější, což ji činí univerzálnější. Protože je jemnější, lze ji nosit za každé situace v mírném počasí, ale její určení je právě to bohémské, noci v hospodách, barech, butecos nebo bibocos. Záleží jen na zákazníkovi.

Obrovské zklamání, na tento vzorek jsem se těšil....

Vůně není špatná, ale je to kombinace vanilky a rumu (tabák příliš nevyniká)... a není to zdaleka to nejlepší z tohoto stylu, co jsem zkoušel. Když jsem k ní přivoněla poprvé, nepřišla mi nijak nová, protože není... ale i za předpokladu (někdy se parfémy opakují a i tak se nám líbí), nebyla ani nijak zvlášť příjemná... Slovo, které by ji definovalo, by bylo INDIFERENCE, od začátku do konce.

Při dvou stříknutích na každé zápěstí... má od začátku jemnou projekci a stopu. Podle mého názoru si tento druh vůní říká o trochu větší sílu, "nehodí" se do intimních parfémů a ještě k tomu, když se to bude jmenovat "Jazz Club"... Nevím jak vy, ale já když si představím jazzový klub, tak si představím dost nabitou atmosféru, ne zrovna jemnou vůni... Kromě toho po ní na mé kůži po 4 hodinách nebyla ani stopa.

Za mě tedy jednoznačné NE... hlavně kvůli provedení. Vím, že je to EDT, ale pro mě ta cena není opodstatněná. Nekupujte ji naslepo a nejdříve ji vyzkoušejte na své pleti.

Přinejmenším ve stejném stylu a s podobným výkonem máme například Rich Warm Addictive od Zary... a cena je VELMI rozdílná. Nejsou to klony, nevypadají příliš podobně... ale podle mého názoru tančí na stejné vlně. Je pravda, že v Jazz Clubu je vidět kvalita ingrediencí a Zara je mnohem syntetičtější... ale mají určité podobnosti a pocit, který ve mně vyvolávají, je podobný. Osobně se mi dokonce Zara líbí víc.

Jako muzikolog a fanoušek parfémů jsem si vzorek objednala s velkými nadějemi, ale musím říct, že jsem spíše zklamaná. Testovala jsem ji s kamarádkou, která hraje na jazzovou basu, protože mi to přišlo jako vtipný nápad.

Pro můj nos je intro jazzového klubu hlavně sladké, a to jednorozměrným a protivným způsobem. Představte si světlý, sladký vanilin místo tmavých a sladkých skutečných vanilkových lusků.
Po 30 minutách jsme si s kamarádem všimli ostré a lehce alkoholické vůně, která mi připomínala pěnu na holení a kamarádovi deodorant lynx (Axe, jak se mu říká v Německu). S umělou sladkostí a rysem přišla i bolest hlavy a nevolnost, kterou jsem zažíval v pubertě, kdykoli měl někdo ve škole na sobě litr Axe. Nosí to lidé ještě vůbec? Nebo to pořád tak voní?

Byl jsem úplně bezradný a uvažoval jsem, jestli třeba můj nos nemá špatný den, ale při procházení zdejších komentářů jsem si uvědomil, že stejnou asociaci mají i další lidé. Jazz Club bohužel pro mě a mého přítele vůbec nefunguje. Kamarádka mi řekla, že bych se měla zmínit, že "takhle si vůni jazzového klubu představuje někdo, kdo v něm nikdy nebyl".

Na začátku bych tento parfém pochválila za siláž a vytrvalost. Přestože je klasifikován jako edt, jeho výkony mohou edp závidět.
S výjimkou Soul of the Forest, kterou jsem zatím neměla možnost otestovat, mají vůně MM vždycky tendenci ke sladkému sušení a Jazz club není výjimkou.
Peprný úvod je okamžitě odsunut stranou nádhernou, velmi alkoholickou nótou rumu (která mi připomíná Baraondu, přestože je tam přítomna nóta whisky). Brzy následuje vanilka a tabák, které vytvářejí opravdu skvostnou vůni.
Jazz Club je právě chlastem, horkým kořeněným tabákem oslazeným vanilkou. Je sexy je elegantní a navzdory tomu, jak je označena, by ji podle mého názoru mohly nosit i některé ženy díky sladkému, ale ne gurmánskému suchu.
Záměr napodobit atmosféru jazzového klubu se podle mého názoru povedl. Samozřejmě, možná s lehčí, a tedy méně sladkou vanilkou by to bylo realističtější, ale to už bychom se nebavili o parfému jako o příjemné vůni na nošení, ale o prosté vůni, a to ještě ne příliš příjemné...
Rád si vanilku představuji jako ten dotek sladkosti, který zanechává žena (a její parfém) sedící u vedlejšího stolu, popíjející dobrý rum a poslouchající jazzovou hudbu v typickém, nepříliš zaplněném jazzovém klubu.

Jakmile jsem ji nastříkala, spojila jsem si ji s lépe provedenou D&G The One EDP, s odstupem času je cítit, že má svou vlastní osobnost, ale několik podobností zůstává. Nevím, jaký jazzový klub navštěvujete, ale tahle nemá prakticky nic z noiru, má sladký lehce kouřový tabák, kulatý bez hran s chlastem, který vůni provází po celých 8/9 hodin trvání. Kvalita je na místě, možná zvyklá na náročnější vůně mi nepřišla příliš zajímavá, ale uznávám, že pro každodenní zimní použití a/nebo galantní setkání je ideální. 7/8

Je zvláštní, že tato vůně je prezentována jako čistě mužská. Podle mého názoru je zcela unisexová. Když jsem ji na sobě testovala, myslela jsem si, že je to dámská vůně - velmi dobře se usadila. A zněla velmi žensky, dokonce bych řekla, že smyslně. A když jsem přišla sem, viděla jsem "pro muže". Nevím, co je to sakra za nikové parfuméry.
Ale upřímně řečeno, vůně je docela příjemná jak v padnutí, tak v nošení. Dokonce i v létě, když není příliš horko. Takže jsem si ji zařadila do svého wishlistu a nazvala ji unisex).

Oh. Wow. Musím se soustředit, aby to znělo objektivně, nebo nevadí, když budu pronášet slova lásky k tomuto stvoření?
Ne, vážně. Mám hodně ráda tabák, mám slabost pro sladké vůně a tohle vypadá jako splněný sen.
Talcato v úvodu okamžitě přichází na řadu se sladkým, zaobleným tabákem. Rum necítím, nevím proč, ale všechno ostatní je tam, kde má být, aby zjemnilo, posílilo, zahřálo ten tabák, který je hlavním hrdinou této vůně.
Po půlhodině mi připomíná jemnější verzi The One od D&G, jen s mnohem lepším provedením, alespoň co se týče délky trvání. Na druhou stranu projekce mi vždycky připadá poněkud nesmělá, ale to nevadí.
Je to ale sladké, velmi sladké. Ale pokud vám to nevadí, tak vřele doporučuji.

Tato vůně je uvedena jako pánská, ale já ji na sobě miluji.Nádherně kouřová a sladká (ale ne sladká jako bonbón), nosím ji, když nechci vonět po květinách nebo ovoci. Velmi sexy! Není tak kouřová jako By The Fireplace, která je na mě příliš kouřová a bolí mě z ní hlava. Líbila by se mi i na muži, ale můj manžel by ji nikdy nenosil, protože má rád svěží vodní vůně.

Prodává se jako pánská vůně, ale já jsem si koupila lahvičku pro sebe a MILUJU ji, je sexy, hladká, hřejivá a hřejivá a je to velký kompliment. Název je také na místě, úplně vás přenese do temného, zakouřeného klubu s drinkem v ruce. Myslím to v tom nejlepším slova smyslu, protože nikdy není špinavá ani popelavě vonící. Na suchu se zklidní do něčeho smyslného, co mi připomíná Boyfriend od Kate Walsh, což je další láska. Nebojte se ji vyzkoušet, dámy! Na mně je to také silážní a dlouhotrvající BOMBA. Miluju ji tak moc, že mě štve, když ji používá můj manžel.

Samozřejmě, že se do jazzové řady dostávám s ženským rypákem, ale i přes nejlákavější příběh v řadě "Replica" mě to neohromilo. Na takový název málo drajvu a "bez gazu nem jazu". Chuť je příliš vlezlá a monotónní, jako holý "čtverec" bez improvizací. Nějaké ochucené dámské cigarety a nesnesitelně sladký portugalský likér z třešní, brandy a cukru "Ginjinha". Brooklynský klub? Prosím! Lisabonská pijárna.