Vanderbilt Gloria Vanderbilt pro ženy

Při vší úctě ke komentátorům mě velmi matou citáty "pro zralé, pro plnoleté ženy, pro babičky...". Je to jen parfém, kombinace ingrediencí, myslím, že ho může používat kdokoli, pokud je chuť, i babička, i muž, i dívka. K samotné vůni - drobivý pudr, skořice, kadidlo a právě ta níže zmíněná lízátka. Ostrá jen v prvních chvílích, kdy je podobná KM, pak už zní velmi jemně. KM je pro mě "a Lenin je tak mladý", je žhavá, aktivní, intenzivní, a Gloria je jiná, koketnější, jemná, přemýšlivá. Představuji si procházku v Letní zahradě za zamračeného, teplého počasí.

Loni jsem ji cítila z testeru, v bohapustém mýdle a parfému, měla jsem načichlé jiné parfémy a asi jsem ji stříkala přes jiný, protože se mi tehdy nelíbila.
Nedávno na výletě se sestrou do obchodu s mýdlovou vodou, vidím tam těch 30 ml samotných, ta malá šeříková krabička, malá a elegantní mě opět zaujala, nebyl tam žádný tester a stála jen 8 €. Přišla jsem domů a po sprše jsem ji před spaním vyzkoušela. Čekala jsem vtíravou tuberózu a vlezlý ananas, ale místo toho mě zaplavily mé milované aldehydy, jemný a sotva znatelný ovocný nádech a sladký cibetkový základ.
Asi po 5/10 minutách jsem ucítila karafiát, krémový mastkový kosatec, bílé květy a posyp skořice.
To vše mě vrací do uklidňujících vzpomínek, na šťastné zimy v 90. letech, teplé, ale zároveň čisté a svěží svetry, mýdlo a vůni čerstvě rozbalených hraček. Cítím také vůni maminčiných a tetiných kosmetických sad, vůni miniaturních rtěnek, které Avon dával babičce, aby si je zákaznice vyzkoušely, a které nakonec dávala nám, vnučkám, které jsme si s radostí rozmazávaly obličeje, které jsme si pak v její koupelně myly lahodnými mýdly, která měla jen ona. Parfém, který mě objímal, dojímal a uklidňoval. Nedokážu vyčíslit skutečné trvání, ale siláž není vtíravá, ale cítíte kolem sebe malý obláček.
Rozhodně jeden z parfémů, který pro ty, kdo se narodili jako já koncem 80. let, musí mít ve své sbírce. Nevím, jestli ji dnešní mladí dokáží pochopit a zamilovat si ji tak, jako by to dokázala naše generace.

Pokud podle několika lidí, kteří se zde vyjádřili, voní parfém jako "stará žena"... co můžeme říci například o Chanelu No. 5, který dnes nosí tolik mladých dívek v domnění, že s touto vůní vypadají "super cool" a moderně...?
Kdo si myslí, že některé parfémy "voní staře", tomu říkám, že nejenže vůbec nerozumí vůním, ale je také dost nevzdělaný, protože se na lidi dívá svrchu podle jejich věku. Starší žena nemá důvod být cítit špatně, pokud se každý den koupe od hlavy až k patě, jak by měla. Ztotožňovat stáří se špatným zápachem je nesmysl, netaktní a především lež.

Po přečtení zdejších recenzí a s rizikem, že budu znít jako feministka, což nejsem, si myslím, že se dnešní parfémy pro ženy staly vtipem. Mám ráda a nosím dnešní výtvory, ale zdá se, že trvají na tom, aby ženy voněly jako koláčky nebo vanilka, košík ovoce nebo lahvička šamponu. Jinými slovy, nic strunného nebo asertivního,osobitého nebo silného. Za "starých dámských let", promiňte, nemohla jsem si pomoct, vím, že jsem sarkastická, se parfémy nosily s asertivitou a silou a ženy byly okouzlující, hrdé, sexuální, ale ženské a sebevědomé. Dnes to vypadá, jako by se určité korporace snažily ženy otupit a zabránit jim, aby byly vidět nebo slyšet. Dnešní parfémy jsou navrženy tak, aby na všech voněly stejně, procházejí malým vývojem z hlediska chemie a nedej bože, abyste voněli živočišně nebo sexy nebo špinavě, musíte vonět jemně a jako upečený koláč, nic silného nebo impozantního. V dřívějších letech jste mohli cítit stopu parfému a bylo to hezké v dnešní době dnešní generace pokračovat je to způsobuje bolest hlavy nebo reakce nebo to nebo ono, což mi přijde vtipné z toho prostého důvodu, že moderní parfémy aint tak silný začít, takže jak by se jim podařilo se staršími parfémy by pravděpodobně omdlít muset jít do nemocnice. Zdá se, že muži jsou stále schopni nosit silnou vodu po holení, ale když to dělají ženy, tak je to bolest hlavy a smrdí to jako stará dáma. Nakonec, až starší dámy odejdou, jsem zvědavý, co budou nové generace říkat na starší parfémy? Nebudou se moci s nadšením ohánět termínem stará dáma, protože nebudou vědět, co to je. Pravděpodobně si budou myslet, že to voní opravdu hezky, proč se takové parfémy přestaly vyrábět? Je to tím, že dnešní svět je příliš rychlý s bleskovým tempem, rychlou módou nošenou měsíc a pak vyhozenou do popelnice mentalitou, že vonět silným parfémem je příliš jen další stres v životě, kam se to podělo, že mít na sobě parfém celý den,který vás provází celým dnem, je taková otrava? Zdá se, že kreativita při výrobě parfémů zmizela a nahradil ji brak, který chytá peníze a klade větší důraz na flakón, který si vlastně pamatujete víc než vůni, a nechtějte, abych začala o Flankerech, které jsou tím nejabsurdnějším chytáním peněz parfumérskými domy.

Také mě ze zvědavosti napadá, že kdybychom dnešní parfémy představili dámám v dřívějších letech, jestli by se smály a myslely by si, že si z nich děláme legraci, trvaly by na tom, aby viděly lahvičku, protože by si byly jisté, že jsme jim pod nos strčili lahvičku sirupu proti kašli nebo potravinářské příchuti, ne parfém.

Skutečnost, že mnoho lidí cítí vůni Vanderbilt a tvrdí, že je velmi zastaralá, ukazuje, jak úspěšně se korporacím podařilo vymazat jakoukoli stopu po silném sebevědomí, které ženy měly v minulých dobách.

Někdy ji nosím a dostávám komentáře, že to je silná vůně, po kterých následuje... Nemohla bych to nosit, voní ti to hezky, ale já bych nechtěla vonět tak silně. Je to docela zvláštní, jen jsem se v poslední době zamyslela nad tím, že koupit si parfém je v dnešní době docela obtížné, protože buď všechny voní velmi podobně, nebo nevydrží, nebo jsou vydávány po dobu jedné vteřiny, než se přestanou vyrábět nebo jsou nahrazeny novým parfémem, ještě než je vyzkouším, nebo je nelze sehnat. Díky bohu za niche parfémy zní směšně, že musíte hledat niche parfém jen proto, abyste si mohli přivonět tak, jak to starší dámy v dřívějších letech snadno dokázaly. Nepřipadají si korporátní společnosti kvůli neustálému přerušování výroby směšné? Kdepak, prostě je chrlí dál.

Všimla jsem si, že Roberto Cavalli se pokusil vydat parfém, který měl silnou vůni staršího stylu, ale bohužel se zdálo, že mladší ženy jen zastrašil, a teď ho vidím ve velkých řetězcích drogerií silně zredukovaný a vrátil se ke stejné mdlé svěží vůni prádla vydávané s nablýskanou reklamou a flakony, že je to nějaký exotický parfém tropické bohyně, který voní jen jako tekutina na praní.

Díky bohu, že v obchodech ještě najdeme některé parfémy staršího stylu, protože bez nich by to byla jen vzdálená vzpomínka.

Obr od nepaměti, dnes málo pochopený, protože většina z nich je jako sladká obklopující bomba, která zamoří každého v okruhu dvou metrů. Pokud jste však elegantní a noblesní žena, je to vůně pro vás. Jemné bílé květy, pikantní karafiát, sladká vanilka a ananas a pak citrusy... Zkrátka mnohovrstevnatá vůně, která dohromady vytváří malé mistrovské dílo. Když ji nosím, vždycky se mě ptají, co jsem si na....musí to něco znamenat.....
A je mi jedno, že není "módní", protože podle mého názoru, když je něco dobré, je to vždycky aktuální.

I kdybych chtěl, nikdy by tu nepřestala být. Musel bych podstoupit dobrovolnou léčbu ztráty paměti, podobnou té, kterou podstoupil Jim Carrey ve filmu "Zapomeň na mě", abych si nevzpomněl na její nádhernou přítomnost, na její ženskou náruč zralé ženy s duší dítěte.

Gloria Vandelbirtová byla královnou slavností ve vesnici, kde jsem se z návštěvníka stal sousedem. Těch lidí, kteří mávali, když procházeli kolem, zatímco v jejich tvářích jste mohli tušit zvědavost a povídání.

Když jste na nějakém místě noví, jste cizinci. A když je to místo malé, jste ještě větší cizinec. Na druhou stranu města mají schopnost anonymního objetí. V jejich ulicích se můžete ztratit a bloudit, ale nikdo na vás neukazuje prstem ani se nediví, co tam děláte. K městu nikdo nepatří, i když jste se v něm narodili. Město je však mořem zvědavých pohledů směrem k novému nájemníkovi. Co vám dá na uvítanou, to vám vezme v pomluvách, jejichž zpráva či průpovídka se k vám dostane vždy jako poslední.

Gloria Vanderbiltová, která právě dovršila jednadvacet let a s milostnou tragédií, která se do ní tak úplně nehodila, se jednoho srpnového rána objevila na koupališti s dětmi, které se učily plavat. Držíc se za krk, skočila po mně jako divoká šelma, aby mi ukradla dech. Ještě jsem ji neznal, ani ji, ani její vůni. Sláva z pocitu, že mám na nose něco tak krásného, mi vzala schopnost rozeznat dobré od špatného. Bylo to první setkání, které mělo skončit ještě ten den.

Jak vysvětlit, aniž bych po sobě něco zanechal, přechod od oslnění k lásce, která se později mění v bolest a selhání. Neexistuje žádný účinný kód, jak rozluštit věci, kterými trpíme. Vůně, které nás provázejí během procesu žití, mají více odpovědí než my. Stačí si vzpomenout na vůni, abychom se tam vrátili. K tomu dni, kde to všechno začalo a kde jsem díky (a díky) Glorii Vanderbiltové začal zapomínat.

Nedokázal jsem předvídat ani si představit, co bude následovat. Všechno je jednou poprvé. Mohu potvrdit, že tento parfém byl přítomen v době, kdy jsem žila v zemi, která mi nepatřila. Jaká hořkosladká symbióza lásky a ženské vůně. Parfém se stal jí a ona se stala parfémem. Nikdy jsem je nedokázal od sebe oddělit. Vanderbilt tu byl stále, přítomný a sugestivní, připoutaný k jejímu tělu jako jho stálé věrnosti.
A musel přijít den, kdy jsem poznal, že Vanderbilta miluji víc než ji. Něha a jemnost její vůně v neustálém kontrastu s jejím nepoznatelným postojem k mému světu.

No, a i když se moje vzpomínky na tento parfém vážou k podivným letům mé existence, nikdy jsem nepřestala obdivovat schopnost Glorie Vanderbiltové dosáhnout tak daleko, tak hluboko a vyvolat jiskru oslnění.

Parfém, který přežije své vlastní kouzlo, jako Odetta v Labutím jezeře překonávající smrt láskou.

Tento parfém jsem si koupila naslepo, aniž bych si představovala, že bude mít vynikající poměr cena/výkon.Jak příjemný parfém.Divoký parfém, pro každou příležitost.Levnější než mnohé národní, s velmi decentní tuberózou a nádhernou vanilkou.Útulný, sladký, sladký a romantický parfém.Byla to skvělá koupě.

LittleParfumista - to, že parfém nosila/nosí vaše babička, z něj ještě nedělá "babičkovskou vůni", i když se můžete rozhodnout, že ho kvůli této asociaci nebudete nosit. Podpisová vůně mé bývalé tchyně byla Rive Gauche a mému (tehdejšímu) manželovi pochopitelně připadala děsivá a nepříjemná, když jsem ji nosila; koupil mi Coco Chanel - takže jsem místo ní nosila tu a Rive Gauche jsem věnovala jeho matce.

Parfém přesahuje věk i pohlaví; označovat ho za vůni "staré dámy" nebo "babičky" je prostě urážlivé.

(Co se týče Vanderbiltu, v 80. letech jsem ho milovala a nosila pravidelně. Bohužel byla přeformulována a už se mi nelíbí).

Vlastním tento parfém v jeho současné verzi, která je k dostání v supermarketech a kosmetických řetězcích za velmi přijatelnou cenu, a vlastním několik vintage flakonů EdP a EdT, ale pro mě zůstává parfémem vzpomínek.
V 80. a 90. letech to byl velmi oblíbený parfém, který si oblíbilo mnoho matek, tet a učitelek, tedy mladých žen v nejlepších letech, a ne, jak dnes slýcháme, "parfém pro staré dámy".
Ženská vůně v tom nejklasičtějším pojetí: květiny, aldehydy, mastkové tóny, lehký živočišný nádech, ale vždy úměrný potřebám žen s aktivním životem, které chtěly sdělit smyslně ženský a moderní obraz sebe sama, ale v rámci společenských "norem".
Ne že by matky, tety a učitelky byly vzorem sladkosti a noblesy!
Je to pudrová květinová vůně, v níž levandule dodává nádech svěžesti a čistoty, karafiát hovoří o ženské eleganci v pudrové verzi, tuberóza a velmi jemná skořice odkazují na smyslnost, která není příliš odhalená, a základ tvoří směs vetiveru, pižma a pudrové vanilky.
Parfém jako celek disponuje touto dvojí povahou komponované jemnosti a skryté smyslnosti.
Mně osobně připomíná ty japonské kreslené postavičky ve stylu Sailor Moon mum, ale jsem samozřejmě nezaujatá.
Není divu, že tento parfém vytvořila žena, a jaká žena: Sophia Grojsman. Tato dáma s nosem je tvůrkyní mnoha úspěšných parfémů, které si ženy oblíbily, a to právě díky své schopnosti kombinovat čichové vjemy připomínající romantické sny s odvážnějšími, houževnatějšími tóny. Její je také legendární Trésor, s níž má tento Vanderbilt mnoho společných bodů.
Existovala v EdP a EdT, kde první z nich byla exponenciálním znásobením motivů té druhé.
To vše v minulém čase.
Současná verze, běžně v prodeji: vůně je velmi podobná, zdá se mi, že byla snaha zachovat strukturu, ale kvůli různým legislativám a předpokládám, že i kvůli nákladům, byly odvážnější tóny a živočišné tóny sníženy v tónu se záměnou materiálů.
Už nebyl civet zabalen do pláště z vetiveru a santalového dřeva, ale převládl nádech "appretta s rukojetí" (pro ty, kdo si pamatují staré reklamy).
V praxi a absurdně byla před reformulací méně "zastaralá".

V tomto případě jsem se mýlil.

Doporučila mi ho starší kolegyně, která říkala, že je krásný a že býval drahý a že nechápe, proč je teď tak levný. Byla jsem zdvořilá, nastříkala jsem ji na proužek, nelíbila se mi a v duchu jsem ji zavrhla jako zatuchlou a, řekněme, Bank of England.

Dnes, protože stála 13 dolarů a já se dozvěděla, že mám ráda Sophii Grosjmanovou, jsem si ji nastříkala na sebe. A koupila jsem si ji. Neznámá dámo, měla jste pravdu. Jak může být něco tak krásného tak levné? Je to zázrak. Vůně, kterou jsem hledala, aniž bych věděla, co vlastně chci, a je to méně než desetina - v některých případech méně než dvacetina - ceny některých, které jsem při svém hledání očichala.

Je na ní všechno. Prostě všechno. Adelhydy a karafiát a něco sladkého a šťavnatého, co jsem považovala za broskev, ale při pohledu na tóny je to nejspíš kombinace ananasu a růže. Nádherná hřejivost civetu, smyslnost tuberózy. Pudrový, lahodný suchý puch, který mi připomíná babiččin lisovaný pudr.

Slova, která mě napadají: Okouzlující. Elegantní. Klasika. Hřejivý. Krémová. Dámský. Pudrová. Bohatý. Rozkošná. Ženský.

Dnes je velké horko a já ležím na gauči pod klimatizací, cítím tuhle vůni a mám chuť vrnět jako kočka. Mám z ní pocit, že bych měla být oblečená do čistého hedvábí a ověšená perlami, ale myslím, že se dá nosit i na nákup, když se rozhodnu.

Kolegyně parfémářky, ať už jste kdekoli, omlouvám se. Dala jsi mi tu nejlepší radu na světě a já ji ignorovala.

Tento parfém jsem používala, když mi bylo 13 let! Dostala jsem ho od rodičů! Vzpomínám si, jak jsem s ním šla ze školy ke kamarádkám, když jsem u nich přespávala, aha, to v tomhle věku v polovině roku 1992 nebyl internet, iphone, whatsapp, ani jsme nechodili do klubů, a už jsem sportovala s touhle nádherou! Myslela jsem si, že je to strašně jemné, máma mi řekla, ať si to prostě nastříkám! Po té době se mi stýská!

Pro mě voněla po bílých květinách, nardovi, liliích a jasmínu.

Pro mě voněla po bílých květinách, tuberóze, liliích a jasmínu.
Velmi charakteristická vůně, čistá, silná, jako vůně z osmdesátých let.

Je velmi dlouhotrvající a levná, možná není v módě, ale vím, že ženy od padesáti let ji stále používají jako osobní parfém.

Když moje matka odešla, vzpomínám si, že mi zůstal jen svetr.
ve kterém jsem ji ráda viděla.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem se o několik měsíců později, když jsem se cítila dostatečně připravená a silná na to, abych se podívala na její šaty a dotkla se jich, objala ten kardigan a on voněl po ní, po Vanderbiltovi, po její vůni.

Zbývala mi ještě půlka lahvičky a čas od času jsem se jím znovu navoněla.
Každou chvíli jsem si ho oblékla a vzpomínala na to, jak jsem byla malá a seděla jí na klíně, když mě objímala.

Co bych za některé temné noci duše dala, kdybych tam mohla zůstat, na jejím klíně, zabalená do její něhy a chráněná, být znovu dítětem a znovu ji cítit... bezpochyby parfém, který bude navždy v mé paměti, protože je její součástí.....

Jsem otrokem této vůně, od vzdálených 80. let minulého století (myslím, že jsem ji poprvé slyšela na mamince své kamarádky, když jsem byla školačka) až dodnes. Na téměř deset let se z mého života vytratila, ale teď je tu se mnou znovu. Zahřeje mě, ukolébá mě, omámí mě, moje sladkost, moje hořkost, moje kouzlo! Mistrovské dílo a dokonalost Stvořitele. Někomu připadá zaprášená, někomu pudrová, někomu fóaldehydická, ale já chci v této vůni žít! Nemohu ji dělit na hřebíčkovou, skořicovou atd. Nevím, jak na to. Mám ji celou, něco přidat nebo ubrat by byla svatokrádež. Red Moscow jsem si koupila pro srovnání, protože spoustě lidí připadají vůně totožné. Ne, je to jako brambora a rajče, jestli mi estéti prominou, že je srovnávám. Rodina je stejná, ale o rozdílu není vhodné ani mluvit, je prostě jiný. Vůně je velmi vytrvalá, zůstává na oblečení i po vyprání, pokud použijete prášek, který je z hlediska vůně neutrální. Nenalévám se s ní od hlavy až k patě, je docela snadné to přehnat a zkazit den kolegům, kteří nesdílejí mé přesvědčení, jen jedním nebo dvěma střiky navíc. Zatímco pro mě je vůně Vanderbilt zdrojem pozitivity a klidu. Flakon už není ten, který si pamatuji z 80. a 90. let (tehdy ještě nebyla ve skle broušená labuť a korek byl obyčejný, bez střiku), ale vůně je stejná. Po desetileté pauze jsem se jí nemohla nabažit. Myslela jsem, že už ani neexistuje. Tak už to v životě chodí: pro většinu lidí je vůně už retro, tedy stará. Zatím je o pár let mladší než já, ale přesto mi nepřipadá stará nebo archaická. Stejně jako před 25 lety je pro mě vůní ženskosti, něhy a křehké krásy, s lehce, možná smutným nádechem.
... Na pokračování: už několik měsíců jsem ji nepoužila, vydala jsem se na cesty po bezbřehém moři vůní. Jako ve víru dění mě vtáhla sladká dvojice: touha po novotě a zoufalá zvědavost. A zatím mě nechtějí pustit. Viděla jsem a slyšela různé věci, a nadšení bylo, a láska nová "na věky". Bála jsem se o Vanderbilta - myslela jsem, že můj labutí ideál bude zničen, ztracen mezi mocnými konkurenty a novými oblíbenci, vybledlý, zašlý. Ne bez obav jsem se dnes nesměle vydal do oblak. Nejdřív jsem se zaposlouchal a představoval si různé věci: "Takhle ne, takhle ne, takhle ne. Ale naladil jsem se na svou krásu a ta je pořád stejná, jak ji mám rád. Je to jako návrat domů po dlouhé nepřítomnosti. Je to tak hřejivé.

Malé mistrovské dílo. Ovocná vanilka s ušlechtilými a vyváženými květinami. Výsledek je neobvyklý a v tomto parfému je jasně vidět duše parfumérky Sophie Grosjman, jedné z mých oblíbených. Její styl má hned několik bodů. Je to parfém vytvořený s citem.

Tento parfém je téměř lineární vůně, s několika modulacemi, pouze ke konci se stává více pryskyřičnou a vanilkovou (takže je docela podobná Oscaru de la Renta v suchém nádechu) a méně aldehydickou a květinovou. Má velmi pěknou tuberózu, použitou střídmě, která se objevuje spíše na začátku, pak se stává velmi jemnou. Obdivuji, že se s touto květinou umí pracovat, protože z většiny parfémů s tuberózou mě bolela hlava. Jemné karafiáty, pomerančový květ, florentská lilie a velmi intenzivní ylang ylang, nenápadné aldehydy a svěží levandule jí dodávají eleganci. Ananas a bergamot jsou šťavnaté a mísí se se skořicí, vanilkou a oppoponaxem, což dodává krásnou sladkost. Základ je poněkud pryskyřičný a pižmový, s nádechem santalového dřeva.
Výsledek je velmi pudrový, sladký, pryskyřičný a jemný. Je však neobvyklý, protože má komplexní tóny. Obzvlášť se mi líbí pudr florentské lilie.
Parfém [je] velmi dobře navržený a ženský, s jasně romantickou aurou, počínaje obrazem vyřezávané labutě, symbolu zářivosti, klidu a elegance. Vůni se podařilo zprostředkovat tuto představu labutího jezera, krásy a půvabu.
Já sama se nemohu dočkat, až se mi dostane do rukou její hodně velký flakon.
Myslím, že je jemná, se střední projekcí a dobrou výdrží, s vizáží 80. let, protože je tak bohatá na květiny a ovoce, ale bez bombastičnosti. Protože je ovocná a vanilková, mohla by se líbit i mladší generaci, protože se tolik neliší od čichových referencí, které mladší lidé obvykle mají. Je to parfém vyvážený, tóny jsou dobře namíchané, nemají tendenci vyčnívat. V zahraničí je považován za levný parfém a naštěstí je stále na trhu. Svého času se o ní říkalo, že je "chudou sestřenicí" lahodného Oscara de la Renty, kterého mám také ráda, a opravdu si myslím, že mají jistou podobnost, ale ne zase tak velkou. Intenzivní podobnost je pouze v sušení.
Také jsem si všimla, že v ní nemohu najít orientální duši, ale myslím, že má duši města a romantiky.

Ať už se stane cokoli, budu si tuto "labuť" navždy pamatovat jako příchuť svého dětství a mládí. Myslím, že každý zná takový stav, kdy se náhle váš sen nebo několik stane skutečností, nejprve cítíte šok ("To snad ne, to není možné"), pak výbuch štěstí, který jako by vás odrazil od země, a po chvíli - klidné uspokojení a hrdost na sebe sama, po těle se vám rozlévá teplo, na tváři se objevuje šťastný úsměv a pohoda. Tak je to i s mou "labutí". Maminka mi ji dala v roce 1997, když mi bylo dvanáct let. Koupily jsme ji společně v jednom starém obchodním domě, prodávala se ve stejném oddělení s koberci, natáčkami a pánvemi. Prodavačka s jasně modrými očními stíny a fialovou rtěnkou zamumlala: "Zbláznila jste se, že to dáváte dítěti? Je to parfém pro dospělé ženy." Ale přesto dala čichnout k uzávěru flakonku, hned jsem byla "unesená", slíbila jsem mamince, že ho nebudu používat ve škole, jen doma pro sebe. "Vanderbilt" jsem se odvážila přinést lidem ve dvou letech na první školní diskotéku v životě. Bylo to 8. března, požádala jsem rodiče (naštěstí pro ně) o sukni a o obarvení vlasů (dočasnou pěnou). Na diskotéce jsem se objevila úplně jiná, "holka", ne patlanice ve věčných kalhotách se záplatovanými kapsami a džínových montérkách. Měla jsem na sobě "labutěnku", kamarádky zafukaly, ale mně to bylo jedno, spolu s vnější proměnou přišla představa ženskosti, jemnosti, konečně jsem vyhodila žvýkačku z pusy. Moc se mi líbil spolužák, všechny holky od něj "táhly" a on s nikým "nechodil". Ten večer za mnou přišel a řekl: "Pěkné tenisky, které jsi měl včera na tělocviku. A tvůj parfém je skvělý, není cítit po jídle." A taky jsem se na něj podíval. No jo! Ten kompliment mi nadlouho zůstal v paměti jako ten nejdokonalejší kompliment vůbec.
"Vanderbilt" je úžasný, ohromující parfémový výtvor. Odhaluje celou ženskou povahu. Mám je ještě teď pod dohledem své maminky, když přijdu domů, používáme je společně a opájíme se štěstím a těmi dobrými, i když velmi těžkými časy.