Egoiste Platinum Chanel pro muže

Odpovím na komentář níže, o egoistovi, nyní sestupuje do podzemí, kde se setkáte s chórem naprosto identických, bezpohlavních, syntetických vůní, buď voní minerální nemocnice à la Ganymedes, nebo stotisícová variace Tobaco vanilky či ambry goutalin smíchané s naftalínem oud, celý výklenek je tak monotónní v cítění různých tónů, už se ani nesnažte pochopit, z muže nebo ze ženy tak voní, a egoistu nepotkávám téměř nikdy, asi před 10 lety jsem se setkával častěji.
Osobně se cítím mnohem originálnější v "osekaném" Farikovi nebo Egoistovi než v tomto davu bezejmenných a bezpohlavních "nicheviků"

Kdyby vyšla po roce 2010, mluvili bychom o modré vůni: velmi svěží, čisté, mužné, univerzální, elegantní a sportovní.
Osobně na ní nezaznamenávám NIC vintage ani nic, co by vyvolávalo představu zastaralé vůně. V dnešní době je tendence považovat pánské vůně, které nesledují sladko-gurmánský trend, za "demodé", ve skutečnosti se dá nosit od 20 let výše.
Dobrý výkon, jeden z mých nejoblíbenějších parfémů vůbec.

Když jsem Saddámu Husajnovi svazoval ruce za zády, všiml jsem si, jak nádherně voní. Na člověka, který žil v díře zásobené tvrdou pornografií a kakaovými sušenkami, byla jeho vůně vyloženě nóbl.

V následujících měsících jsem se se sklíčeným diktátorem spřátelil, protože moje jednotka pomáhala střežit jeho tajnou vězeňskou celu. Ano, Saddám byl zodpovědný za různá mezinárodní zvěrstva, ale taky mě rozesmál svou imitací prasátka Porkyho. Sblížili jsme se u tiddlywinksu a limonády, naše společná láska k historii a hudbě Backstreet Boys překlenula kulturní propast.

Jednoho dne jsem sebral odvahu a zeptal se Saddáma, jak to, že tak krásně voněl, přestože bydlel v podzemí. Usmál se a sáhl si do zadní kapsy - technicky vzato do zadku, protože kapsy neměl povolené. Vyskočila z něj slizká 30ml lahvička "Egoiste Platinum". "Tohle," zasmál se a podělil se o jedno ze svých mála anglických slov. Jeho tvář změkla, když ke mně láhev natáhl. Válečný dárek. Děkuji ti, příteli.

O dvě desetiletí později zaujímá ta láhev "Egoiste Platinum" zvláštní místo na mém krbu. Občas si ji nastříkám s vědomím, že budu krásně vonět... Smutně krásně!

Používám ji pravidelně už asi dvacet let, takže nemusím říkat, že ji považuji za vynikající, a to navzdory některým reformulacím, ale musím říct, že ta poslední (myslím, že je to pár let zpátky) ji vylepšila a odstranila ten hořký tón, který byl cítit při otevření v předchozí verzi. Označit ji za demodé nebo za parfém, který se nosí na venkovské svatbě, je nešetrné, stačí říct, že se vám nelíbí, aniž byste ji očerňovali. Ve skutečnosti je to evergreen, vhodný pro každé roční období a příležitost, elegantní rafinovaný, aromatický, svěží a UNIKÁTNÍ, vůbec nesouhlasím s těmi, kteří ho srovnávají s jinými vůněmi, nikomu se nepodobá. Legati od Armaf je prý její klon, nezkoušela jsem.....
Určitě se liší od vibrací, které jsou teď v módě, nicméně bych ji doporučila koupit až po vyzkoušení, přijde mi vhodná od cca 35 let výše, ale opět je to subjektivní záležitost. Věřte mi, skvělá vůně!

Vážení, můžete přestat zahlcovat (omlouvám se moderátorům, pokud tu nějací jsou, ale jiné slovo jsem nenašla) kanál svou "diskusí"? Sekce "Recenze" není místem pro diskusi a vyjasňování vztahů, je určena pro recenze a usnadnění výběru, diskutujte v soukromých zprávách.
Omlouvám se, naštvaný....

Snídal jsem s dívkou, které jsem náhodou ukázal fotky svého bratra, které jsem měl v mobilu.

-"Páni, tvůj bratr je opravdu hezký," řekla. Nemyslím tebe... myslím... ale tvůj bratr je opravdu hezký.

Napila jsem se kávy a normálně přikývla, protože stejnou větu jsem slyšela v životě už mnohokrát. Vskutku, v genetickém rozdělení dostal můj bratr krásu.

-Ale nejde jen o to," řekla jsem. Jde také o to, že má jakýsi šarm, všichni ho mají rádi, víš, jednou.....

A pak jsem mu chtěla vyprávět o tom, jak jsem ho doprovázela na letiště, protože se chystal žít v Londýně, odkud se dodnes nevrátil, a chtěla jsem mu vyprávět o tom přesném okamžiku, kdy pouhým úsměvem odzbrojil zachmuřeného policistu hlídajícího frontu na bezpečnostní kontrolu, a už jsem si v hlavě třídila slova a chystala se je vyslovit, když vtom mi hrdlo sevřel uzel, neviditelná síla mi stiskla žaludek a já prostě nedokázala zabránit slzám, aby se nevytratily, protože moje tělo odmítalo skrýt, jak moc mi chybí.

Ano, můj bratr má na rozdíl ode mě dar šarmu, dar vyvolávat v druhých dobrou náladu, dar být oblíbený. A kdykoli si vzpomenu na Egoiste Platinum, vybaví se mi on.

Jak už jsem vám říkal při jiné příležitosti, už od útlého věku, kdy byl téměř dítětem, se z něj stal fanatik do parfémů. Díky němu jsem znal všechna mistrovská díla té doby: od Chanel Egoiste, přes Allure, M7 a Gucci Rush až po Kouros. Když měl dostat dárek nebo ušetřit nějaké peníze, vždycky si vzpomněl na nějaký parfém, zatímco já jsem všechno utratila za hudbu a knihy.

Pamatuji si, když se začal nosit Egoiste Platinum, někdy v polovině 90. let, protože se mi od začátku moc líbil. "Už jsem měl dost té olivové vůně," řekl s odkazem na původní Egoiste. A zatímco on svůj čich kultivoval celá léta, já jsem zůstala u druhu parfémů ze začátku desetiletí (myslím, že jsem stále v této fázi), dřevitých citrusově-bylinných.

Chanel Platinum dokonale odpovídal tomu, co mám ráda: svěží vrchní tóny, ocelově chladná levandule, kovová a povzbuzující. Některé bylinné příkazy, s jejich zelenými, ostrými jiskrami. A to, co jsem vždycky milovala: hodně pelargónie.

Takže pro mě byla Platinum láskou na první pohled a oblíbila jsem si ji, dokud se můj bratr nerozzlobil, že jeho lahvička, v té době velmi drahá, příliš rychle klesá. Nezůstala jsem stát na místě, hledala jsem alternativu, kterou byl Equinox od Myrurgie. Klon, fotokopie parfému Chanel, samozřejmě syntetičtějšího tónu a s kratší výdrží, ale za 1000 peset za lahvičku mi to vyhovovalo.

Každopádně v poslední době si zase pohrávám s Egoiste Platinum a užívám si její ostré rohy a žoviální, elegantní tón a její oldschoolový charakter devadesátých let. Už si přesně nepamatuji, jak se tehdy chovala, ale myslím, mluvím-li z paměti, že to bylo víceméně stejné. Dobrá projekce první dvě hodiny, pak poměrně nenápadné spláchnutí kůže, které trvá v nejlepším případě asi pět hodin, ale co je to za hodiny!

Ano, Chanel je drahá značka, a tak je drahý i tento parfém, a každý se bude muset rozhodnout, zda mu za to stojí typ vůně, která není tak nadčasová jako jiné z tohoto domu: typičtější pro dobu, v níž se zrodila. Já ji mám ráda v podstatě proto, že odpovídá mému vkusu, že mi připomíná mého bratra a že mám pocit, že "tohle je moje vůně" a že si jí vážím.

To je dokonalost! Pravděpodobně nejvyváženější vůně z 90. let. Opravdu krásná směs rostlinných látek se svěžestí.

Sportovní, univerzální, moderní a mužná.

Tento skrytý klenot je také monstrózním magnetem na komplimenty, dívky ho milují!
IMO nejlepší pánská vůně od Chanelu.

Nová várka z roku 2017 mi na kůži nevydrží déle než 6 hodin, siláž je těžká v rozmezí 45 min, pak už je jen ok. Jen bych si přála, aby byla na mé kůži trochu silnější, ale nechápejte mě špatně, je to mistrovské dílo od Chanelu, je to nejlepší pánská univerzální vůně, jakou jsem kdy cítila!

Neroli, petitgrain a levandule vytvářejí úžasný a velmi osobní účinek tohoto neuvěřitelného výtvoru vytvořeného velkým mistrem v dokonalé alchymii.
Zejména petitgrain je tvůrcem chladného, ledového citrusového tónu.
Jemná a magnetická. Vůně klasického stylu, kterou nelze s ničím jiným srovnat... jedinečná, geniální, lahodná.

O tomto parfému jsem se dozvěděla, když jsem sdílela hotelový pokoj s kamarádkou, která ho používala. Když se poprvé nastříkal, místnost zaplavila tak nádherná vůně, že jsem se ho zeptala, co to je: "Chanel Egoiste Platinum". Vzal si ji na sebe ráno před odjezdem a až do večera, kdy jsme se vrátili do hotelu, byla ta úžasná vůně přítomná a prostupovala jeho oblečením. Stala se mým nejoblíbenějším mužským parfémem. Je křišťálově průzračná, čistá, svůdná, vybroušená. Je to dokonalost.

Vůně s klidem a šarmem. Platinum Egoiste je jednou z nejlepších levandulí ve světové parfumerii, s bylinnými tóny, které ji činí fantasticky svůdnou. Rozmarýn, levandule, neroli a petitgrain, galbanum a šalvěj vytvářejí bylinnou kompozici s lehkým orientálním nádechem. Levandule se mísí s pelargonií, která má mentolový květinový nádech s tóny citronely. Základní tóny jsou intenzivní a obsahují hodně dřeva, které ve směsi s vůní působí ještě elegantněji. Má v sobě rafinovanost luxusu a dobrého vkusu, lze ji nosit kdykoli a kdekoli a její výdrž a projekce jsou mírné.

Budu zcela souhlasit s kolegou Alexem Rainhou...
Tenhle je výjimečný. Kulturně-západní pojetí mužné vůně lze v rámci komerční parfumerie mistrně syntetizovat s touto nádhernou Platinum Egoiste. Podle mého názoru je to jedinečný parfém, ale je podivně povědomý.
Tento parfém bych chápal jako hořký a extrémně aromatický. Kovový je pro mě "kovově hořký" pocit s velmi dobře propracovaným, zahalujícím pozadím.
Hořko-citrusový petitgrain spolu s mentolem pelargonie a levandule s jistou hořkostí z galbana a zemitě vlhkého mechu činí tento parfém omamným. Je velmi těžké ji slovně vyjádřit, protože je to jeden z těch typů vůní, u nichž dochází k synergii mezi jednotlivými tóny, jinými slovy, dochází k chemické reakci, která je všechny proměňuje v něco, co "vypadá" jako jedna a tatáž věc s vlastní identitou.
Sofistikovaná a výrazná, přesto přístupná. Velmi všestranné použití.
Podle mého ženského názoru je pro muže těžké vyjít ven, aniž by si ho tento skvělý parfém všiml. Upoutá pozornost, zaujme vás a donutí vás porozumět!!! Hummm...
P.S: Myslím, že je to vynikající vůně, která se může proměnit v podpis.

Vynikající, klasický, intenzivní... Jedna z nejlepších vůní Chanel. Egoiste Platinum vyzařuje mužnost a eleganci a zanechává nezapomenutelnou, i když ne přehnanou stopu.

Ačkoli jsou vrchní tóny poněkud obecné, následuje zářivá, poněkud kovová, nedefinovatelná vůně. V pozadí nejvíce vnímám levanduli a cedr, i když směs jako celek mi přijde velmi komplexní, nenapodobitelná a s vlastním charakterem.

Desítku si zaslouží také za projekci a dlouhou výdrž.
Možná není tak dobrá, jak se mi zdá..... Možná je to jen nostalgie, protože mě její vůně provází už mnoho let a zážitků, ale pravdou je, že tato vůně pro mě bude vždy velkolepá a jedna z mála, za kterou čas od času dostanu nějakou pochvalu.

Líbí se mi to.

V této recenzi použiji dvě paralely: Calvin Klein Escape a Chanel Bleu, dvě vůně, které miluji stejně.

Proč to říkám? Protože za prvé, styl Chanel Egoïste Platinum připomíná Calvin Klein Escape (a vlastně i Chanel Bleu), kamarádka mi řekla, že si k ní přivoněla a připadala jí jako společná vůně, což je do jisté míry pravda.

Ale právě tehdy, po zaschnutí, Chanel vytahuje svou skrytou zbraň: stejně jako Chanel Bleu vás vývoj této Chanel Egoïste Platinum jednoduše chytne, stanete se jejím vězněm, je to jako vězeň v žaláři Guantánamo, zbavený smyslů a vystavený vysokým teplotám...

Ave, Caesar, morituri te salutant!

Máš jedinou možnost: padnout jim k nohám, stát se jejich fanouškem mimo jakoukoli racionalitu, mimo mozkové recenze, které mohou psát, mimo srovnávání not...

Kdy ji použít?

Páni... jak těžká otázka k zodpovězení. Pro svůj styl je ideální do kanceláře, ale pro svou cenu a eleganci je ideální pro onu večeři s partnerem v dobré restauraci, večer na diskotéce nebo v rockové hospodě (dospělé současné, samozřejmě ne metalové a hardcorové kluby ha!), ale především ji použijte, když chcete, aby na vás někdo NIKDY nezapomněl... protože kouzlo této vůně, opakuji, je v sušení, objeví se vůně, která se vymyká notám a popisům.

Prohlašuji se za polygamistku, přijala jsem "mučednictví" s několika... s několika... s několika vůněmi!

Dostává se do mé osobní "Top Ten", sama o sobě.



PS: Děkuji ti, Saint Jacques Polge!

PS: Zapomněla jsem říct, že je to ohromně nostalgická vůně. Varován a varován... ať oplakávají tvůj odchod, ať tě nepustí! hahaha.

Ve světě módy, a parfumerie k němu rozhodně patří, je často nejzásadnější pastí osobní deformace nebo úprava, kterou mohou způsobit, inspirovat, vnutit marketingové obrazy, název parfému nebo status značky. V případě Platinum Egoist se do této pasti můžeme chytit hned čtyřikrát:
1) Status značky Chanel (mmmmm...diskutabilní bod).
2) Název - Platinum Selfie (to je ale reklama!).
3) Syndrom sociálního důkazu, kdy se vůním Chanel přisuzuje zvláštní, statusová kategorie.
4) Dobré, kvalitní ingredience a vynikající složení.

Nyní tedy mohu vyslovit velmi kulantní myšlenku, která možná mnohé fanoušky této vůně (jímž jsem i já) šokuje, že P. Egoiste není nějaký megastatový produkt, hodný pouze králů, šejků nebo bohatých obchodníků s luxusními vozy (z nichž mnozí mimochodem časem mohou také přejít do statusu mauvais a pop). Jeho megapopularita je dána právě opakem - jeho všestranností a všežravostí. Ze stejného důvodu je nepravděpodobné, že byste někde v davu potkali stejnou Amouge Gold, protože tato vůně je velmi vybíravá k události a místu, kde se bude hodit. Na základě svých zkušeností a pozorování mohu říci, že Platinum vypadá skvěle k obleku a drahým hodinkám, stejně jako k džínům, roztrhanému tričku a kožené bundě. V jednom případě dodá nositeli šmrnc a lesk, v jiném případě zdůrazní jeho rebelský nebo městský styl. Nejde o to, zda parfém má či nemá status, ale o to, že parfém, stejně jako oblečení, může, ale nemusí vyhovovat každé, specifické, určité osobnosti a image. Na někoho bude dokonale sedět i v tričku s vytahaným límečkem a na někoho i v obleku bude sedět jako tatínkovo sako na školáka o 10 čísel většího. Parfém je oděv a každý si ho vybírá tak, aby mu slušel, a zde jde o individuální vkus a adekvátnost jeho pohledu na sebe sama. Pro mě je P. Egoist parfémem z kategorie polokošile, džíny a stará dobrá kožená bunda, ve které je jak na hody, tak v míru - nic víc. Všestrannost je jeho hlavním mottem a strhne s sebou mnoho lidí. A vůbec, téma parfémů je zahaleno závojem řady mýtů, například že parfémy "na nás" jsou mastnější a horší než parfémy "na ně" (myslím, že zde hraje lví podíl psychologický moment); že existují parfémy pro bohaté tatínky a existují parfémy pro lidi, kteří nejsou hodni být v první kategorii, atd. V případě Platinum Egoist mohu říci, že jsem ji kupovala jak v našich obchodních řetězcích, tak jsem si ji objednávala ze zahraničí a kupovala v duty-free - všude byla stejná, jen se časem trochu změnilo složení. Ale to, že může sedět různě v závislosti na ročním období, stavu prostředí a fyziologii nositele v danou chvíli - to ano. Ale to je stejné i u jiných parfémů. V některých chvílích na mě sedne, do večera mě unaví, v jiných chvílích se zdá, že ji kůže žere nějakou hodinu a půl nebo dvě, ještě se počítá s tím, že se na ni receptory nositele okamžitě adaptují a vy ji ze sebe přestanete cítit. Obecně shrneme-li vše výše uvedené, můžeme shrnout, že na prvním místě by vždy měla být osobnost a pod ní se vybírá parfém, a ne naopak. Nenechte se deformovat... ;)

Ano, přicházím pozdě, ale s módním zpožděním. Testování vyvolalo myšlenku, že existuje něco jako "vonět tak, jak chcete vonět" a "vonět tak, jak jste vždycky voněli". Je v ní několik mých oblíbených tónů a jsou dokonale namíchány. Naprosto chápu, kolem čeho byl (a stále by měl být) humbuk. Tohle je svěží mínus "aqua". Jedním z aspektů toho, že je tak úspěšná, musí být její univerzálnost. Tato vůně je vhodná pro každou příležitost, což z ní dělá hlavního kandidáta na to, aby se stala podpisovou vůní mnoha mužů. Zjednodušuje věci.

Vím, že lidé ji rádi srovnávají s Egoiste a obvykle dávají přednost jedné před druhou. Proč? Obě jsou dokonale propracované, rozlišitelné ikony. V žádném případě nevoní stejně. Obě však mají své místo v šatníku každého stylového/debilního/moderního muže.