L'Air du Temps Nina Ricci pro ženy

Bože, jak je těžké popsat emoce...
Jistě víte, že v mém (pustém a zpustlém) citovém životě je kromě mé matky ještě jedna osoba, kterou mám stejně ráda (ale na rozdíl od mé matky, s níž se nelze nepohádat, má rozkošnou povahu a vždycky jsme spolu dobře vycházely): říkám jí žertem maminko nebo maminko dvě a ona se na mě usmívá těma očima plnýma dobroty a něhy, které mě dojímají. Tady bych řekla, že je to člověk, který mě dojímá nejvíc, protože celý život dává, dává, dává, aniž by za to téměř kdy něco dostala, a aniž by to vůbec očekávala (natož aby to čekala). Je to ta, kterou by každý, kdo má alespoň špetku soudnosti, bez váhání označil za svatou ženu a která 41 let snášela mého otce a láskyplně o něj pečovala (což je výkon, který neváhám označit za titánský), je to ta, která mě přivítala s objetím a hrnkem horké čokolády s párou v ruce a kapesníčkem na utření slz, když mě máma ve dvanácti letech vyhodila z domu (ne přímo vyhodila z okna, děkuji ti, mami, vážila jsem si tvého sebeovládání), to ona utírala můj nekonečný pláč, když jsem byla zcela pohlcena něčím, co by se dnes eufemisticky nazvalo "toxickým vztahem" se zhýralým zločincem,kokainistou, nezletilým násilníkem a dealerem drog, který byl o deset let starší než já, rád mě používal jako boxovací míč, ale měl ty nádherné tyrkysové oči, pihy a ty nejjemnější, přirozeně blonďaté vlasy, jaké kdy moje ruce hladily, je to ta, která tu byla, když se pro mě míra konfliktů ve škole stala neúnosnou a já nevěděla, kam se obrátit. Je to ta, která mě odmalička brala na složité divadelní hry a československé artové filmy s českými titulky, které jsem šíleně milovala, ta jediná, která se mnou v mých šesti nebo sedmi letech mluvila, jako by mi bylo třicet, což byl tehdy můj mentální věk, a nejednala se mnou jako s hysterickým bláznem, jak to dělali všichni ostatní, což mě rozčilovalo, ta jediná, která mě vždycky brala vážně, i když jsem plácala nesmysly velké jako barák,To ona mě přivedla k objevování světa, byla mou spolupachatelkou, kamarádkou, průvodkyní životem, dezinfikovala mi odřená kolena, vyměňovaly jsme si s ní náušnice, poprvé mě vzala k opravdovému kadeřníkovi, poprvé mě vzala ke gynekologovi, vlastnoručně mi ušila první šaty pro mladou dámu, vzala mě na ty nejkrásnější a nezapomenutelné cesty, objevovala kouzelná a tajná místa, odlehlá tržiště a průvodcům neznámá muzea v Turecku, Francii, Portugalsku, Anglii a New Yorku; ta, která mi už na základní škole předala mánii vést si tajný deník, mánii, kterou si pěstuju i po téměř čtyřiceti letech; ta, která mi dávala nekonečné doučování z matematiky, a přestože jsem byla hrozná koza a vždycky jsem dostala dvojku (když ne jedničku), nikdy se mnou neztratila trpělivost (a to byla učitelka na střední škole, takže už měla spoustu oslů a koz,Myslím, že ani celý život mi nebude stačit, abych se této ženě, která mi dala i sestru a bratra (komplikované a velmi milované, i když s nevyhnutelnými psychickými, generačními a geografickými vzdálenostmi, bohužel žádného, který by zdědil její milou a starostlivou povahu), odvděčil. Dnes si jdu nastříkat air du temps, o kterém jsem ji tolikrát slyšela mluvit jako o parfému, který používala její milovaná matka (slavná klavíristka, která zemřela ve velmi mladém věku na začátku šedesátých let a vždycky jí bylo líto), a bum, maminka dvě je tu se mnou v pokoji, to je ten parfém, který jsem tolikrát cítila mezi jejími krásnými vlnitými vlasy, jemný, sladký a něžný, přesně takový, jaká je ona (mnoho let studovala tanec a v jejích pohybech je stále možné zahlédnout dávný půvab minulých let), mastek a kosatec a neroli a fialky a nádech růže, a vůně staromódní kosmetiky a věcí, které jsou dobré a vzácné a drahé mému srdci, parfém diskrétní a milé ženskosti, šeptavý parfém, nikdy nevtíravý ani přehnaný, parfém, který mě hluboce dojímá, protože se díky němu cítím mnohem blíž k ní (i když už tolik let žijeme geograficky daleko), a ani jsem nevěděla, že ho občas nosí (není velkou uživatelkou parfémů, spíš je ráda dává jiným), věděla jsem jen, že je to parfém její matky. Bylo to krásné, emotivní překvapení, velmi intimní zážitek, splynutí v objetí mezi mnou a jí, pohlazení na dálku. Omlouvám se, jestli jsem někdy drze zveřejňovala velmi soukromé skutečnosti, ale opravdu jsem chtěla umět vyjádřit slovy všechno, co pro mě představovala, oběti, které přinášela, výbuchy velkorysosti, zejména v hrozných letech dětství a dospívání, kdy byla prakticky jediným světlem, jedinou dobrou a krásnou věcí, která mi byla vždy po boku. Evviva l'air du temps!

Vím, že někteří z vás jsou tu kvůli Hannibalovi, který si všiml této vůně na Clarice Starlingové, lol! Já taky! Zkoumala jsem tuhle vůni poté, co jsem se dozvěděla, že Clarice tenhle parfém nosí a že to byl Hannibalův první dojem z ní. Zdá se, že se vyzná ve vůních a jejich významu v parfémech atd... a mě zajímalo, co si mohl myslet na hlubší úrovni a jestli se v psaní neskrývá nějaký druh velikonočního vajíčka, když si vybral tento parfém. OMG, y'all! Vyhledejte si více informací o této vůni a o tom, kdy/proč byla vytvořena po druhé světové válce, a o významu designu flakonu se sluncem a holubicemi míru. Pro Hannibala Clarice Starling voní jako naděje pro lidstvo a těšení se na to, co život nabízí i po strašlivém traumatu! Moje srdce, y'all! Při tomto spojení mi běhá mráz po zádech!

Co říci o tomto milníku parfumerie?
Parfém - symbol evropského obrození po druhé světové válce, nádherný flakon Lalique s propletenými holubicemi v letu...

Protože u parfémů hrají zásadní roli emoce a individuální vkus, podělím se o svou osobní zkušenost s "L'Air du Temps".
Čtvrtá třída: Jsem na školním výletě se svetrem ukradeným z matčina šatníku.
Vlněná vlákna vydávají nádhernou vůni, jemně květinovou a trochu pudrovou, někde mezi vintage a nadčasovou klasikou.
Přibližně v té době si maminka vzala flakon L'Air du Temps a jistě, na svetru zůstalo pár kapek... Jsem si jistá, že takhle začala moje vášeň pro klasické, lehce pudrové vůně v parfumerii!

Zatím jsem nikdy neměla odvahu tento parfém, který mi připadá velmi klasický a pro mladou ženu náročný, nosit, ale za pár let určitě budu chtít!

Jeden z nejkrásnějších historických parfémů vůbec. Bude to ten název, který je tak dojemný a poetický. Určitě to budou ty dvě holubice na uzávěru (nyní bohužel z plastu) symbolizující mír... Cítím z toho nevysvětlitelnou nostalgii.
Mám dvě moderní verze edt a jednu vintage lahvičku bez holubic, tuším, že ze 60./70. let. Ve srovnání s vintage je současný Air možná ochuzený a rozředěný. Pro mě však zůstává vynikající.
Skvostný buket karafiátů, růží a fialek s příměsí aldehydů a hrstí hřejivého koření.
Sen!

VŮNĚ NOSTALGIE.
Jsem muž, ale tuto vůni jsem si koupil, protože ji používala moje babička. Abych si ji připomněl. Abych jí vzdal hold. Jakmile jsem ji ucítila, naplnily mě vzpomínky. Byla to elegantní a střízlivá žena zároveň. Z Buenos Aires minulých let. Z Argentiny jiné éry. Během několika cest do Evropy si osvojila zvyk udržovat si za všech okolností diskrétní eleganci. Něco, co je dodnes patrné u některých obyvatel Verony, Düsseldorfu nebo Vídně. Způsob bytí, mluvení, oblékání. Přirozenost, s níž se nezanedbávají některé detaily. Jeho šatník byl provoněný parfémy. Alespoň tak si to vybavuje moje čichová paměť. Mezi jejími flakony byly Arpege od Lanvina (starý obdélníkový flakon, velmi elegantní), Caboyard od Gres (maličký čtvercový flakon), Dioríssimo (koupený na lodi při jedné z jejích cest), 4711 (koupený v Kolíně, městě původu této vůně) a tento: L' Air du Temps. Pro mě to byla "jeho" vůně. Nechci tím odrazovat mladé ženy ani naznačovat, že je to parfém "pro babičky". Právě naopak. Pro mě tato vůně obstála ve zkoušce času. Vyjadřuje střízlivou, současnou, nadčasovou eleganci. Eleganci pro každý den. Která nespočívá v nošení bohaté vůně nebo módního oděvu, ale je to celý postoj sám o sobě, založený na osobní péči, určité kultuře a dobrém chování v rámci obvyklé diskrétnosti. Elegance, která již neexistuje a kterou někteří identifikují ve svých předcích. Proto je to pro mě vůně nostalgie. Všeho, co už není nebo je navždy pryč. Jako moje milovaná babička.

Na základě rozhovorů s mladými francouzskými dospívajícími dívkami, které hledaly Anaïs Anaïs a L'Air Du Temps, jsem se jich zeptala, zda hledají vůni pro svou babičku. Podívaly se na sebe a jedna dívka mi odpověděla, že je to pro ni. Byla jsem zvědavá a zeptala jsem se jí, co ji na té vůni oslovuje, protože nebyly první mladší francouzské turistky, které přišly a hledaly tyto vůně pro sebe. Vysvětlila mi, že jsou to nevinné a jemné vůně, vhodné pro mladší teenagery. Když jsem jí vysvětlila, že většina lidí a žen v Severní Americe si tyto vůně spojuje se svými babičkami, dívky se na sebe podívaly a zasmály se. Vysvětlila mi, že jsou příliš mladé na to, aby nosily něco jako Mugler, V&R, Chanel nebo Dior, což jsou vůně pro starší ženy, protože jsou spojovány s tím, že mají zkušenosti, takže nic odvážného.

Nic v tomto parfému nemůže být agresivní: je to čistá jemnost. Jemná, zdrženlivá, ale stálá stopa, která uklidňuje a objímá.

Masitý karafiát, posypaný drobnými záblesky citrusových aldehydů, je protagonistou mýdlové a čisté kompozice, v níž bloudí drobné gardénie a jasmíny, lehce pikantní z koření.
Celou kompozici podtrhuje jemné pudrové santalové dřevo, kytice růží, stonkový kosatec a světlé dřeviny.

Málokterý parfém ve mně vyvolal tak jasný pocit něhy jako tento.

Považuji ji za vzácnou pro mladou dívku, i když se ještě nestala ženou; je tak nevinná a něžná, že působí téměř andělsky.
Ale zároveň je mateřská, je to vůně mladé matky smíšená s vůní jejího dítěte v hřejivém objetí.
Je to vizitka elegantní dámy, klasického vzhledu a mladého ducha: ráda se parfémuje, a proč ne, aby si jí někdo všiml, ale přitom nikdy neupadá do vulgarity.

Navzdory koření nelze v této vůni spatřit žádný chtíč. Když už, tak se santalovému dřevu podařilo dodat lehký nádech kůže a gardénii tón tělového krému, ale naprosto romantickým způsobem.

Vůně "The Air of Time" je pudrem karafiátů a růží, které se pohybují v rytmu třepotání vzlétajících holubic.

Jedná se o velmi jemné a drahé toaletní mýdlo.

LADT je něha jako stvořená pro parfém.

Elegantní a sladká vintage, velmi orientální na dobu, kdy byla uvedena na trh, protože parfémy narozené v minulém století byly aldehydové bomby.
Tento parfém mi připomíná půvab zlatého věku, hýčkání, které existovalo ve světě haute couture! Otevírá se hřebíčkem bublajícím v aldehydech, tento tón vnáší do vintage parfémů sladkost, které si téměř nelze nevšimnout, sametovou vůni, která je zároveň tak trochu harmonikou.
Pro ty, kdo mají rádi klasické, vintage parfémy, je to potěšení, já takové parfémy vášnivě miluji!

Co lze o tomto uměleckém díle říci, co ještě nebylo řečeno? Takové parfémy už neexistují. Spolu s Arpège by Lanvin je to dokonalý parfém, který se hodí jen pro velkou, krásnou, elegantní a rafinovanou dámu. Jeho vůně je jako být ve velké klasické zahradě, za soumraku, kdy poslední teplé paprsky slunce omývají květiny: květiny již trochu povadlé, ale stále nádherné. Pomerančový květ, růže, lilie, gardénie, neroli, jasmín, v nichž dominuje karafiát, aniž by je všechny přehlušil, a jemný, lehce pudrový základ ze santalového dřeva.

Jak už někdo zmínil, všichni jsme znali někoho, kdo ji nosil: tetu, babičku, učitelku, a z nějakého zvláštního důvodu na tuto konkrétní osobu všichni vzpomínáme s mimořádnou láskou. Je to vůně nostalgie, starých dobrých časů. Předpokládám, že právě na to odkazuje poetický název tohoto parfému. Křehký flakon ve tvaru amfory zakončený dvěma holubicemi podtrhuje klasickou, vytříbenou eleganci - bez jakékoli strohosti - tohoto mistrovského díla. Vůbec si nemyslím, že by šlo o zjednodušenou vůni, tím spíš ve srovnání s mnoha dnešními značkovými "parfémy" (tak se jim říká), které mají jednu nebo dvě nóty ve svrchní části, dvě nebo tři v srdci, další dvě v základu, když máte štěstí, a jede se dál. Ne, L'Air du Temps je nádherným svědectvím o minulé, romantické a přepychové době, v níž se zastavil čas. Nepodléhá módním trendům, protože je stejně jako všechna umělecká díla nadčasový.

Když byl ve 40. letech 20. století poprvé uveden na trh, byl to parfém pro mladé ženy, pro debutantky. Dnes ji vnímám spíše jako vůni pro zralejší ženy, zejména proto, že se domnívám, že nosit tento parfém, který není pro každého, vyžaduje velkou zralost a duševní vyrovnanost: je to žena, která je v dokonalé harmonii sama se sebou, se světem, s ostatními i se svým parfémem a která se nenechá strhnout masou. Pevná, zdrženlivá, ale zdvořilá a okouzlující. Není přehnaně formální, není přehnaně oblečená, ale je vždy elegantní a ví, jak si udržet odstup a jak se přesně chovat při každé příležitosti. Je něžná a přívětivá, ale nikdy ne sentimentální nebo frivolní. Je to rozhodně ideální vůně mateřské postavy. Myslím si však, že ji může nosit i mladá dívka: kultivovaná a citlivá, romantická a jemná, s klasickým smyslem pro krásu. Délka a siláž jsou velmi dobré.

To je nádherná vůně... Mám ráda hřebíček, takový ten "papájový bonbón", jen méně sladký a více kořeněný. Když jsem ji poprvé nastříkala, zarazila jsem se, protože aldehyd hlasitě křičí, ale pak se zklidní a objeví se koření a květinová vůně... Kdyby mezi kosatcem a růží byla nová květina, něco jako "růžový kosatec", tak by voněla takhle... je to dobré!!! Výrazně vyzařuje a dobře vydrží.

Aktualizuji recenzi...

Parfém jsem nosila několik dní v různých situacích... tady u nás ve městě bylo docela chladno... Ale dnes se trochu oteplilo a ejhle, květ karafiátu křičel tak hlasitě, ale tak hlasitě, že mě vrátil do roku 1981. V tom roce jsem měl malého kamaráda ze sousedství (mimochodem velmi chudého), který zemřel na velmi vážné popáleniny... spadl do mýdlového hrnce... Vzpomínám na tu příhodu s velkou bolestí, protože jsme si u toho hrnce vždycky hráli... L'air du Temps mi tuto skutečnost připomněl, ne kvůli vůni karafiátových květů, ale kvůli absenci květin na smutečním obřadu... rodina byla velmi chudá a nemohla si dovolit ozdobit malou bílou rakev žádnými ozdobami... Chlapcova matka pracovala u významné dámy s mnohem vyššími příjmy, která žila ve vznešené čtvrti ve městě. A pak, na konci všeho toho smutku, se na scéně objevila ona dáma a s ní L'air du Temps... silně vydechující... zcela upoutala mou pozornost, protože si vzpomínám, jak jsem cítil vůni květin, která do té doby chyběla. Ne, ta vůně nebyla a není špatná, to jen ta bolestná vzpomínka, kterou po sobě zanechala... L'air du Temps, jsi úžasná bota, jedna z těch slavných návrhářek, které se objevily v Sexu ve městě; nezbavím se jí, protože si myslím, že jsi jedinečná, ale nemůžu ji nosit... příliš mě bolíš!!!

V roce 1948 vznikl ikonický parfém L'air Du temps, který Ninu Ricci proslavil po celém světě a byl považován za symbol míru uprostřed poválečného období. Flakon Lalique je poetický a inspirativní: jeho tvarovaný křišťálový uzávěr naznačuje obrys páru hrdliček, které představují znovuzrození jedné éry.

Retro květinový buket, intenzivní a mýdlový, s karafiáty (kořením) a lehkými aldehydickými nuancemi. Ale v L'air Du Temps je to ve skutečnosti květ karafiátu, který stojí v centru pozornosti a tvoří harmonickou dvojici s růží, pižmovou růží, hadem dubového mechu, charakteristickou pro parfémy té doby. Vysychání je zde velmi trpké a dodává kompozici auru vintage elegance.

Oficiálně je L'air du Temps klasifikována jako kořeněná květinová vůně, a to díky hřebíčkovému tónu, který ji činí trochu pikantní. Vyzkoušet by ji měl každý, kdo má rád atalcados. Připomíná mi vůni jemného mýdla nebo čerstvě vypraného hedvábného prostěradla. Je to další klasika, kterou mi chvíli trvalo poznat, ale jen dvěma slovy bych ji stručně definovala takto: čistota a nostalgie.

L'air Du Temps byla v 80. letech přeformulována. Verze, o které píšu (EDT), je ta současná. Doporučuji ji každé ženě, která oceňuje velkou klasiku a nemá předsudky o květinových parfémech. Parfém pro zvláštní příležitosti. Říká se, že čistá parfémová verze je skvostná, ale tu jsem ještě nevyzkoušela!

Nevím, jak se stalo, že cokoli s výrazným květinovým nádechem je vždy prodáváno (a vnímáno) jako ženské. L'Air du Temps je skvělá klasická kořeněná květinová vůně a neexistuje žádný důvod kromě zvyku, proč by ji heterosexuální muž nemohl milovat a nosit. Když jsem venku, mám ráda vůně bylin a dřeva a bohaté země a čerstvě posečené trávy a mokrého listí a dřevěného kouře a čerstvého deště, ale především mám ráda vůně nesčetných květin. Proč mám pocit, že bych tak neměla vonět?

Dostala jsem lahvičku L'Air du Temps pro dceru a nechala si vzorek, protože se mi moc líbí. Líbí se mi také nádherná asociace názvu a lahvičky s koncem druhé světové války a rozkvětem míru, který následoval.

Můj přítel si koupil Air of Time v duty free jako výhru, protože se ztratil v řadách nejednotné letní edice...... Křídla moje maminka zavrhla jako vůni "příliš vhodnou pro její věk". Myslím, že Air of Time je nadčasová vůně, promiňte mi tu slovní hříčku. Takže nanesení kapek z drahého minky - vintage parfému. A tady je to zvláštní - podle pyramidy je to chypre. A při prvním přičichnutí je to chypre: bergamot, jádro kosatce, mech. Uplyne deset minut a sólový, velmi silný part začnou hrát květiny. Jižní, hojné, velké a drzé, na drsném, drsném podkladu palisandru a vetiveru. Který rok byste řekli, že je to? 48-й? No ano, babičce je 29, právě se jí narodila dcera s nejkrásnějším mužem na světě, oba se před třemi lety vrátili z války a mají doma plstěné boty, holandskou troubu, padákové hedvábné šaty, zdravotnické kufry a klavír. A ano, maminka, kojící ...
Vinobraní "Vzduch času" vás zavede do doby, kdy se lidé navzdory smrti milovali navždy. Milovali jednoduše, bez rozmarů, stížností a výčitek. Prostě takoví, jací jsou.

Bohužel s moderní televizí to nemá nic společného.

Neuvěřitelně krásná vůně. Klidná, jemná, nekřičící, kytice úžasných květin, mezi nimiž je jen trochu cítit dominance karafiátového květu.

Celkově je vůně mnohotvárná, v úvodu kromě květů karafiátu příjemně zaznívají tóny broskve, bergamotu a květů růže, srdce vůně, dá se říci, je čistě květinové, základ se otevírá krásným dřevitě-jantarovým základem, s lehkou příměsí koření... tóny mechu, cedru, santalového dřeva a semínek karafiátu jsou docela znatelné.

Vůně slušné ženy, matky, sestry, manželky, dámy srdce))).

Vůně byla pravděpodobně vytvořena hádáním nálady dam, které už unavovalo být věčně silné a nezávislé, brát a řešit na svých křehkých bedrech všechny ryze mainstreamové problémy a povinnosti. Chtěly se cítit jen ženami, krásnými a půvabnými, něžnými a milovanými, nosit krásné lehké šaty místo militaristických kovaných bot, galif a kožených bund. Na ty ženy, které s neskrývaným rozechvěním a neutuchající nadějí, vlastní jen lidem, kteří viděli památky, čekaly na ty, na které:

"I když jim není ani pětadvacet, mají za sebou těžkou cestu.

Jsou to ti, kteří v bajonetech povstali jako jeden muž,

Ti, kteří dobyli Berlín..."

Obecně chci poznamenat, že na síti lze najít spoustu nelichotivých recenzí na tento krásný výtvor lidských rukou, většinou se vše schyluje k otřepaným a ohraným stereotypům myšlení a vnímání, zejména takovým, jako např: "vůně pro starou dámu", "voní jako babiččin kufr", "vůně zatuchliny" a další nesmysly spojené se stářím, upřímně řečeno, podobné jevy lze pozorovat i u vůní s výrazným počátečním aldehydovým nádechem a citrusovými akordy, je mi záhadou, jak některé tupé postavy mají noční můry a směšné asociace se stářím, když slyší takové tóny, je to prostě nehorázný nesmysl a naprostý nesmysl!)) Než něco nehorázného řeknete, měli byste si vůni alespoň poslechnout, jednou nebo dvakrát, teprve potom dělat závěry nejen na základě data vzniku vůně.

Tato vůně nemá žádné věkové ani jiné omezení, je nádherná a skvostná, její jednoduchost a složitost zároveň...

Nízká poklona každé dominantní dámě, která nosí tuto nádheru)).

Na podzim jsem vzal svého kmotřence k prvnímu svatému přijímání do kostela. Bohoslužba byla úžasná! Můj kmotřenec, čtyřletý chlapec, vydržel celou bohoslužbu statečně, bez rozmaru. Po přijímání mě vzal za ruku a vyvedl mě z chrámu, jako by se dozvěděl nějakou neznámou pravdu. Na schodech mě políbil na tvář, hlučně očichal vzduch svým špičatým nosem a najednou mi šeptem řekl, že voním jako vzduch v ráji, když tam andělé mávají křídly. Ano, měl jsem na sobě L'Air du Temps. Možná je to staromódní, ale já nejsem stará dáma. Ale po slovech dítěte si tuto vůni nespojuji s ničím jiným než s rajskou zahradou! A jak víme, "pravda se říká ústy dítěte"!