ESXENCE 2024: Moje neobvyklá zkušenost (a důležitost přátel)
Umění, knihy, akce

od John Biebel
04/07/24 07:00:01

O letošním ročníku Esxence 2024 vyšlo mnoho skvělých článků od mých kolegů a přátel z Fragranticy. Dnes přidávám svůj, ale musím ho předeslat, aby pomohl nastavit určitá očekávání. Možná se ptáte proč... Asi v polovině druhého dne se mi udělalo prudce špatně a brzy jsem uvízl v hotelovém pokoji, kde jsem nemohl dělat nic jiného než sedět nebo ležet v posteli a čekat, až mě přejde horečka. Nicméně dny předcházející této události byly skvělé a ani dny v hotelu se neobešly bez humoru a zamyšlení.

Od mé účasti na Esxence uplynulo již několik let a za tu dobu se objevilo mnoho nových značek, po výstavních halách se nyní procházejí nové mediální osobnosti a do týmu Fragrantica přibyli noví autoři. Znovu se se všemi pozdravit byla opravdová radost a toulat se ulicemi Milána a společně navštívit hrad Castello Sforzesco byla další radost. Když jsme tam byli, viděli jsme několik skvělých exponátů, včetně několika velmi raných parfémových materiálů uložených v kuriózních skleněných nádobách a klozetech (jak asi voní teď?).

Následující den začala konference, která mě ohromila tím, jak moc se oproti minulým letům rozšířila. A když říkám rozšířila, tak myslím ROZŠÍŘILA. Řada za řadou stánků se táhla na míle daleko. Všude jsem viděl přátele, na každém rohu nové tváře. Nejvíce vzrušující bylo pozorovat, jak se formují nové nápady, cítit nové vůně – zjevně došlo k posunu a tato Esxence nebyla ani tak závodem o vytvoření největší dřevité ambry (jak tomu bylo v minulých letech), ale spíše zahradním pozemkem pro pěstování květin, a ty vystupovaly z lahviček; spolu s experimentálními akordy a atmosférickými představami o vůních. Začali jsme skvěle!

Přehlídka tolika různých prodejců byla oslnivá i matoucí, jak si jistě dovedete představit. Ale navzdory labyrintovému uspořádání bočních uliček a hlavních tříd to bylo vlastně dobře navržené uspořádání konference: člověk se v ní dokázal zorientovat. Byly tam některé z obvyklých oblíbených italských značek, což bylo potěšující: Tiziana Terenzi a jejich honosné "hotelové apartmá", které si po vstupu do hotelu zařídíte (a také několik vynikajících parfémů), a samozřejmě Masque Milano, o kterém jsme informovali (stále ještě) s jistým smutkem kvůli odchodu jeho spoluzakladatele Alessandra Bruna. Nějaký čas jsem strávil u expozice Alessandrova posledního parfémového podniku Milano Fragranze.

Určitě tam byla spousta otázek ohledně budoucnosti jeho mnoha tvůrčích podniků, ale obecně byla cítit slavnostní úcta k práci, kterou na své dosavadní cestě vykonal. Ať odpočívá v pokoji. Abych však zakončil myšlenku na povzbudivější notu, velmi jsem si pochutnal na nejpřekvapivějším Panettone. Existuje tolik důvodů, proč tvrdit, že by to neměl být parfém (voní téměř identicky jako skutečný panettone, je extrémně chlebový a ovocný, plný rumu a immortelle, až je lepkavě sladký), ale je okouzlující, rozkošný, dokonce jakýsi antiparfém, něco, co by mohlo vymyslet dítě v kuchyni. Ze všech těchto důvodů ji miluji.

Jedním z nejlákavějších exponátů k návštěvě byl pult Acqua di Portofino. Pro tuto značku jsem měl vždycky slabost (a poprvé mě s ní před několika lety seznámila kolegyně Sandrina Raicevic Petrovic). Ohromily mě jejich lesklé, zářivé akvamarínové lahvičky a předem jsem nevěděl, že právě prošly rebrandingem, který zefektivnil jejich vzhled. Efekt je působivý a pomáhá zachytit onen pocit středomořského pobřeží s ještě větším duchem a šmrncem.

Jedna z jejich nejnovějších vůní, Maremosso, je pokladem mezi ovocnými a jemnými květinovými vodními vůněmi. Má vytrvalý akord leknínu, který se na začátku mísí s ostrým a štiplavým grapefruitem. Po něm následuje bylinná levandule a lístky bazalky. Lehký nádech kasie/černého rybízu dodává vážnější stránku jinak unášejícímu, bezstarostnému pocitu. Přistává na měkkém loži z pižma, cedrového a santalového dřeva. Přestože je to takový krásný nádech léta, vůně přetrvala na papírovém proužku v mé tašce hodně přes týden.

Dalším novým parfémem, který vzbudil můj zájem, byla Notte, neobvyklé vyjádření vůně mořské vody optikou noci a meditace. Je to podobné jako pozorovat měsíc na oceánu v jedenáct hodin večer, jak se jeho zářící odraz mění a proměňuje v temnotě vln. Mísí se v ní listy olivovníku spolu se silnými mořskými akordy, citronem, mořskou solí, bílými květy, jemným jantarem a pižmem. Je hladivá, kontemplativní a přemýšlivá; uklidňující. Tento parfém jsem si opravdu velmi užil a vnímám ho jako příklad toho, proč je Acqua di Portofino výjimečnou značkou zachycující specifická místa a pocity.

Zamířil jsem rovnou do Boujee Bougies, protože jsem se na akci přihlásil, že budu psát o jejich parfémech, a těšil jsem se, že po letech opět uvidím Nicka Gilberta a setkám se s parfumérkou Piou Long. Psal jsem o svém setkání s jejich svíčkami a parfémy a obzvlášť mě zaujalo, jak dobrá je jejich nejnovější vůně Infleurno. Je to jedna z mých nejoblíbenějších vůní, které jsem při své (zkrácené) návštěvě Esxence cítil. Dalším potěšením byla návštěva stánku společnosti Maison De L'Asie. Jedná se o singapurskou značku vůní, která debutovala před několika lety a nyní uvedla na trh svou čtvrtou "kapitolu" parfémů.

Každá z jejich řad vychází z určitého území v rozlehlém Pacifiku, přičemž nové parfémy se zaměřují na Indii a pojem transcendence. Setkání s kreativní ředitelkou Elizabeth Liau pro mě bylo důležitým momentem: vždy je fascinující sledovat značku na začátku její cesty a pak kreativní směry, kterými se na této cestě vydává. Nové vůně jsou kořeněné a enervující, ale stále nesou ten velmi výrazný hlas značky – jemný, mléčný základ ze santalového dřeva a pižma, který obohacuje většinu parfémů. K dostání budou již brzy a já se těším, až o nich napíšu více.

Vždycky je pro mě oblíbený francouzský dům Dorin, historická značka, jejíž původ sahá až k francouzskému dvoru před revolucí. V loňském roce debutovali s parfémem Carnet de Bal, který je nyní k dostání na stránkách Dorin; je to parfém z pudrových květů ylang-ylang, růže a tuberózy, pryskyřice a santalového dřeva spolu s vetiverem, pačuli a vanilkou.

Je směsí ostrého petitgrainu a citronu, smyslných okvětních lístků a měkkých základních tónů, které jsou jemné i trvanlivé. Název se překládá zhruba jako "taneční karta" nebo seznam partnerů, které si žena mohla nechat napsat na taneční lístky na velkolepém plese. Lehkomyslnost a radostnost jsou v parfému pěkně zachyceny a znamenají další kreativní kapitolu v katalogu Dorin.

Dalším významným parfémem, ke kterému jsem měl možnost přivonět, byl nejnovější parfém od nizozemské značky Hiram Green, Philtre zaměřený na karafiáty. Je to studie květin a koření s karafiáty přímo v centru. Možná si dokonce myslíte, že jde o karafiátový soliflore, protože při jeho nastříkání prostupuje prostorem kolem vás odvážná a všudypřítomná vůně dianthusu. Hned pod ní se však skrývá černý pepř, květy jasmínu, dotek jantaru a slabá, ale uspokojivá vanilka.

Je neobvyklé, že se v dnešní době ve vůních tak výrazně objevuje pikantní květ karafiátu – přichází jako jasný a svůdný budič smyslů, jako by byl dianthus novou a dosud neznámou květinou. Hiram se mnou dlouze hovořil o novém parfému, o svém novém stylu balení parfémů a o tom, jak se jeho vůně v průběhu let vyvíjely. Bylo skvělé mít čas si s ním popovídat a pokochat se krásnou škálou jeho tvorby.

Mezi další zajímavé řady, které jsem měl možnost vidět a přivonět si, patřila díla Cristiana Cavagny (Musa Paradisiaca je docela nádherná), Malbrumu, Pantheonu Roma (Annone je velmi pěkná šafránová oudová kompozice) a řady dalších, které se mi v hlavě míhají jako něco na způsob smršti (tolik značek!).

Osmothèque, organizace, která shromažďuje parfémy a vzorky pro historické studium (a pak je rekonstruuje pro analýzu a vzdělávání), měla vynikající expozici významných parfémů a jejich rekonstrukcí. Členové Osmothèque byli také k dispozici, aby hovořili o historii různých parfémů a podělili se o některá fakta o jejich vzniku. Zvláště příjemné bylo, že si návštěvníci mohli odnést malé papírové vzorky klasických rekonstrukcí parfémů ve skleněných obálkách.

Z rekonstrukcí, které byly k dispozici k přivonění, byly nejúžasnější originální Origan od Cotyho a Houbigantův Fougère Royale. Byly to skutečné poklady k přivonění – první z nich je nádherná květinová vůně s ostrými úhly a jemným spodkem a "první" fougère byla zelená fazole tonka plyšová na živočišném základu.

Těžko říct, kde přesně se to pro mě trochu zvrtlo, ale vzpomínám si na několik báječných večeří s týmem Fragrantica, na spoustu rozhovorů o vůních, které jsme přivoněli a viděli, a samozřejmě na nějaké to vtipkování. Někdy v polovině druhého dne jsem si však všiml, že mrznu a vařím se zároveň (což není dobré znamení), a jakmile jsem byl v hotelu, zamířil jsem do postele. O čtyřiadvacet hodin později jsem se střídavě potil nebo mi byla zima. Když jsem věděl, že se přes noc zázračně neuzdravím, řekl jsem redakci, že nejsem v nejlepší kondici. Jsem velmi vděčný Zoranovi a Eleně, že se o mě postarali, všem ostatním členům týmu, kteří mi nabídli pomoc, a také skvělé službě, o které jsem se dozvěděl, italské Glovo, jakési doručovací službě mnoho v jednom, která funguje trochu jako GoPuff tady v USA.

Zůstat v posteli, zatímco se všichni ostatní bavili, nebylo nijak zvlášť snadné a po všem se mi stýskalo, ale tato zkušenost měla své zvláštní kouzlo. Podíval jsem se na spoustu televizních pořadů, včetně původní italské verze Viscontiho Bellissimy a k mému velkému okouzlení i na dabovanou verzi americké westernové klasiky Profesionálové. Zamiloval jsem si zvláštní značku sušených meruněk, které mi Zoran přinesl – prostě skvostné (tak dobré meruňky tady neseženu, to mi věřte.) Velmi dobře jsem poznal výhled z okna svého hotelového pokoje a rozdíly, kterých jsem si všímal mezi nocí a dnem, a malé životní příběhy, které jsem si představoval, kde se za všemi těmi okny odehrávají. Dohromady to byla příjemná rekonvalescence a já pocítil, jak cenné je být obklopen přáteli, když se necítíte nejlépe.

Byl jsem natolik v pořádku, že jsem bez větších problémů stihl let domů. I když to nebyl ten nejdivočejší a nejbláznivější zážitek z Esxence, jaký jsem kdy zažil, rozhodně to nebylo vůbec špatné.