Mémoire d’une Odeur Gucci pro ženy a muže

Když v roce 2019 vyšel, okamžitě se setkal s rozporuplnou odezvou: jedni ho považovali za mistrovské dílo nevinnosti, druzí ho považovali za sprostý, dokonce obscénní. Dlouho jsem se od ní držela dál: vždycky jsem nesnášela humbuk kolem komerčního zboží (patřím k těm, kteří nečtou bestsellery, jen tak mimochodem) a nebyla jsem na ni ani zvědavá.
Jednoho dne jsem ji v Coinu uviděla před sebou a řekla si: "Ale jo, tak si poslechneme, jaké to je." A bez očekávání jsem k ní přičichla.
Nemůžu říct, že by mě ohromila, to ne, ale příjemně zapůsobila, to ano.
Připadala mi něžná, jemná, dobře udělaná a naprosto všechna ta obscénnost tělesných pachů (vůní) nevím kde je.
Mému nosu převládá heřmánek, snad proto mi připomíná léto, kdy jsme ho brzy ráno s milovanou babičkou chodily sbírat na zeleninovou zahradu a okolní pole; po návratu domů jsme ho pečlivě očistily od nesouvisejících bylinek, hmyzu a dalších nečistot. A pak jsme zase po obědě pokračovaly v naší činnosti; pro mě to bylo příjemné i proto, že to byla ta hodina, "controra", jak jí říkají na jihu, "ore brusine", jak jim říkáme my v Benátsku, kdy se nevycházelo ven kvůli nepříjemnému horku a protože, jak napsal i Giovanni Verga, "slušné dívky zůstávají doma".
Jindy.
Vůně mi neevokuje léto jako takové, ale intimní pocit shromáždění v klidu nějakého místa, dokonce i toho vzpomínkového, to určitě ano.
Mandle naštěstí nepůsobí jako Coccoina, ale je sladce jemná; několik jemných květin (nemohu říct, že bych v nich cítila jasmín) dodává něhu a klid, k čemuž pižmový základ poskytuje ideální podtón.
Koupila jsem si ji, ano, koupila jsem si ji, a ne proto, že se o ní mluví, ne proto, že je módní, ne proto, že je od Gucciho, ale protože je to
MIMOŘÁDNĚ KRÁSNÁ

Bohužel se mi to líbilo😭😭😭
Říkám bohužel, protože na něj prostě nemám peníze a mám i výhrady k poměru cena/výkon. Ale nebýt té vysoké ceny, kterou si za něj účtují, tak bych si ho koupila a skvěle využila. Zejména proto, že mi tento parfém připadá velmi univerzální, nevnímám ho jako příliš vázaný na roční období nebo denní/noční nošení, jako je tomu u jiných. Z tónů jsem čekala, že budu více cítit heřmánek, ale cítím jen pár nuancí, které jsou trochu skryté. Mandle na mé kůži opravdu vynikla a tento tón jsem si zamilovala! Spolu se santalovým dřevem a jasmínem mi připadalo, že dodávají vůni velmi krémovou texturu, připomínající čistou, dobře ošetřenou pleť. Provedení je zdrženlivé, jak už jste zmínila, a v tom spočívají mé výhrady. Kdyby nezáleželo na penězích, možná bych měla odvahu si ji koupit, abych se mohla stříkat, kolik chci...
Ale pro ty, kterým nevadí monstrózní výkon a hledají příjemnou vůni, která je naprosto unisexová a trochu mimo, doporučuji vyzkoušet!
Jo a taky chápu srovnání s Fantastic Circus, ale Memoire by byla její dospělejší verze!

Předpokladem je, že jsem tento parfém vyzkoušela loni v létě, prakticky jako parfumérský neofyt. Zaujal mě obal: vintage styl + moje oblíbená barva + něco uměleckého a (myslím) odkaz na Giotta. Dobře, vyzkoušela jsem ho na muillette. Víceméně zvyklá na klasiku jsem docela znechucená. O pár dní později se do parfumerie vracím a zkouším ji znovu, protože ten obal mě tak láká a já se nedokážu smířit s odmítnutím. Tentokrát ji zkouším na kůži. Nic, cítím vůni a cítím, že je hořká, nechápu, co je to za parfém. Po půl hodině k němu však přičichnu znovu a v tu chvíli se stane to kouzlo: ale nemohla jsi to říct dřív? Evokující, melancholická, ale také jasná, čistá...

Tato hloupá anekdota mi posloužila jen k tomu, abych naznačila, že se nemáme zastavit u prvního přiblížení: nemusí se vám absolutně líbit, ale je třeba ji cítit a "poslouchat". Z tohoto parfému se svírá srdce. Nyní ji mohu jasně plně docenit, a to hned v úvodu. Jen mě mrzí, že po nějaké době nošení už ji necítím, přesto si myslím, že představuje v celé šíři svůj význam: zůstává intimní, je to objetí minulosti, sladká vzpomínka. Memoire mě inspirovala k dalšímu poznávání niche parfémů, za to jí budu vždy vděčná.

Podívejte, přiznávám, že se cítím být tímto parfémem zpochybněna.
Nemyslete si, že když je to všechno heřmánek a tak, že je to snadné.
Je to přinejmenším zvláštní.
Hned vidím, že je to krásný výtvor a má všechno, co mě na parfému přitahuje: je nenápadný, je jiný, je cool.
Ale přesto je na ní něco, co mě nutí přemýšlet.
Jak už název napovídá, tento parfém opravdu vyvolává vzpomínky a myslím, že právě to mě odrazuje od jeho nošení.
Ale budu se ji snažit proniknout, protože si myslím, že stojí za to. Mám ráda tyhle parfémové výzvy, které často končí odhalením úžasných věcí.

Pro ty, kteří hledají informace: cítím heřmánkový čaj s hořkostí mandlí, s velmi nenápadnými bílými květinovými a zelenými tóny.
Diskrétní projekce a dobré držení.
Krásná prezentace.

Ráda čtu recenze a příběhy, které se zde sdílejí. Někdy jsou něčí emoce z nákupu nebo čekání tak dojemné, že si také objednám parfém a prožívám emoce společně s něčí recenzí z fóra. Proto se podělím o svůj malý, ale přesto příběh této vůně.
Žiji v Americe a tady žádné trendy nemáme, ani na oblečení, ani na parfémy. Všechno, co hluboce působí na ruské krásky, se odráží od neproniknutelných amerických žen. Málokdo se zajímá o vůně nebo například o oblečení. Proto prostá ruská žena - já, tady půjdu po triku, který zná například nejen slovo Gucci, ale i reklamu na vůni, stejně jako soundtrack k ní. Každopádně.
Tuto zelenou kolínskou máme hodně v každém výprodeji jako "příjmení" a stojí dobře dost haléřů. 39 dolarů za 100 ml se sprchovým gelem v dárkové krabičce.
Tahle krásná krabička mě čtrnáct dní pronásledovala všude, kam jsem šla. Nejsou v ní žádné testery. Takže buď si ji vezměte naslepo, nebo si ji neberte vůbec. Darovat nebo prodat v případě neúspěchu není komu, protože nikdo nemá zájem.
Celkově jsem první týden strávil rozjímáním, druhý studiem všech poznámek, recenzí, článků a dalších věcí psaných v ruštině, a pak jsem viděl reklamu, tu s hippies, ve stylu 70. let. Díval jsem se na ni, když jsem seděl v práci, a já pracuju v obchodě s deskami, zaprášeném, sklepním, kde s kamarádem a majitelem posloucháme hudbu a probíráme minulost, v níž on byl mladý a opilý a moji rodiče byli novorozenci.
Takže Roxy Music a skladba v každém vysněném domě je pro mě bolestí srdce rozhodnutá. Vstal jsem a šel si do nejbližšího obchodu pro láhev. Otevřela jsem ji na prahu, když jsem vycházela z obchodu, s třesoucíma se rukama a naléhavě k ní přičichla. V zimě na ulici, když jsem si ji dával na pásek kabátu. A když jsem se vracela do práce, aplikovaly jsme s kamarádkou tuto vůni, kde se dalo. Takhle by měl vonět obchod s deskami.
Jak tento výtvor voní?
Podle mě ne heřmánkem, ale suchými bylinami. Sexuální revoluce, nahé tělo cizího člověka a ten pocit, když je tak blízko a vy si najednou uvědomíte, že ta vůně a to všechno je tak známé a zároveň neznámé, neznámé a ne tak docela vaše, ale už je pozdě ustoupit. Tato vůně je emoce. Znepokojující jako soundtrack k jeho reklamě, kterou jste neznali v I'll tell you, zpívá se v ní o tom, jak si koupil gumovou sexuální pannu, zamiloval se do ní a zbláznil se. To je všechno. Necítím žádný heřmánek, drogerii ani maminčinu noční košilku. Myslím, že takhle voněly šílené přítelkyně Charlese Mansona.
Je to vůně léta, což je trochu života, na novém neznámém místě, kde mi všechno jako by připomínalo něco z minulosti, ale nedá se poznat, co to je. Něco ztraceného ve vlastním zaprášeném šatníku, košile, kterou na sobě neměl deset let, a roztřepené džíny. Něco zvláštního a ne pro každého.
Nicméně vůně je neodbytná, vydržela na textilu TÝDEN, dokud jsem ho nedala do čistírny. Výrazně voní po mandlích a jakési sotva znatelné sladkosti odněkud z dálky. Je možné, že na oblečení vydrží lépe než na těle. Počasí pro tuto vůni je výhradně letní. Je tak drahé vzít si ji na dovolenou do Evropy, abyste se vdechnutím této vůně přenesli do vzpomínek.

Svátky jsou smutné, když vám chybí rodič. Moje matka mi nabízela heřmánkový čaj v noci, když jsem přišla ven s přáteli, i v noci, kdy jsem zůstala doma. Heřmánek je úvodní tón, který mi zůstal. Líbí se mi, jak zasychá do pudrové, ale ne sladké vůně. Jsem ohromená a nadšená, že existuje nová vůně, která vás nebije do hlavy sladkými cukrkandlovými vůněmi. Na zasychání je něco, co mi připadá povědomé, vůně, kterou jsem možná nosila v 70. nebo 80. letech? Tuhle si dělám do zásoby. Vyvolává vůně nostalgii? Pouze pokud máte něco, co stojí za vzpomínku. Chybíš mi, mami.

Není to tak dávno, co jsem lamentoval nad tím, že za tradičně příjemné jsou tradičně považovány především vzácné a drahé ingredience: vzácný oud, růže, pro jejichž olej je třeba do destilační kostky nahnat celé pole květů..... Ale heřmánek se nepočítá.
A tady je. Jako na objednávku.
Strčíte nos do navoněného rukávu - a tam je sušený heřmánkový čaj, medový, hořký. Pro mě je navíc vůně velmi jasná, dobře ji slyším a vše je v pořádku s vytrvalostí. Začíná hořce a bylinně, usazuje se pudrově a v závěru po 24 hodinách se konečně ozve mandlově-vanilkový, jemný základ, a to je můj oblíbený moment zvuku.
Tento heřmánkový čaj je tak androgynní, tak sterilní a nevinný, záměrně asexuální, že na živém člověku začíná působit až provokativně - jako bílá lněná košile na nahém a opáleném těle.
Skvěle se hodí k neo-hippie stylu značky Gucci. Dobře si ji představuji v létě, pod korálky a fenkami, krémovou bavlněnou krajkou, plátnem a vzory, obnošenými koženými sandály a opálenými vlasy. Na klucích i holkách bude působit organicky - zasněně, teple, při západu slunce. Dech louky prohřáté sluncem.
Tady to je - živý trend, protest v láhvi - pro všechny, které už nudí klasická ženskost-sladkobolnost, které nechtějí být agresivně "svůdné a sexy" nebo "silné a přitažlivé". Mysleli jsme si, že avantgardou žánru je spálená guma, mineralita a další exkrementy. Ale ukázalo se, že je to heřmánek.....

Je to parfém, který mnohem více vynikne v horkém počasí a ukáže veškerý svůj potenciál a nádheru. Nechávám si ho a odkládám ho, jakmile přijde chladné počasí, protože jeho vůně se ve mně mění a necítím ji stejně, vyprchává; je neuvěřitelné, jak se vůně mění podle vnějších faktorů, jako je okolní teplota.
Mám ji ráda, je velmi svěží květinová, jemně dřevitá s cedrem velmi, velmi v pozadí. Velmi oceňuji heřmánek a indický jasmín. Také pižmové akordy, které má, a krémové santalové dřevo, které je v tomto případě v srdci, vyrovnává tuto vůni.
Je jiná než ta, kterou často nosím, ale je to pozitivní a potřebný zvrat. Při oblékání bychom neměli nosit stále stejné barvy, a tak je to i s parfémy.
Má mírnou stopu a vydrží 6 a více hodin. Řekla bych, že to není vůně přátelská ke všem čichovým orgánům, takže je nejlepší ji vyzkoušet na kůži a neobjednávat úplně naslepo.
Gucci MDO... jak jsi byla štědrá k mému nosu xx

Tato vůně si na nic nehraje - a nesnaží se být něčím, čím není. Ve světě, kde se ztratila jedinečnost většiny, kde se reprodukují módy a trendy, kde převládají gurmánské nálady, přichází tato vůně, aby nám připomněla (memoire), že svoboda ducha je tou největší kvalitou. Čistá, svěží, čistá, elegantní vůně. Dominantní tóny: heřmánek, pižmo. Vůbec ne ovocná, ale svým způsobem sladká. Snadno se nosí, lehká, jemná, bylinná, na všechny hodiny dne, určitě kožní vůně - a velmi, velmi jarní, jako pole suché trávy & heřmánku. Parfém plný snů, nostalgie a vizí, jako byste byla lesní nymfou. Jako pohlazení svobody. Pohádka na našem zápěstí a krku. Něžné, nevinné dítě, které v sobě skrýváme. 🌾
Tento parfém + bílé šaty + tvá osobnost = jsi jaro samo. Ty jsi ty.
Hvězdná znamení: Vodnář & Ryby

Jak jsem řekl, když vyšel, nelíbí se mi, ale líbí se mi, že se mi nelíbí. Je třeba uvítat, že z té vlezlé a všudypřítomné módy sladkostí pro infantilní a homogenizovanou společnost něco vystupuje. Je dobré mít rozmanitost.

Je to velmi divoká vůně sedmikrásek, heřmánkových sáčků. Nemám ji ráda, není pro mě. Ale opakuji, že to neznamená, že je pro mě špatná. Dávám přednost tomu, co se mi nelíbí, před tím, co mě nechává lhostejnou, protože je to nevýrazné. Třeba řetězce s hamburgery: nemám je rád, protože mi jejich výrobek nechutná, nemám je rád, protože mi jejich výrobek nechutná. A to není případ této vůně.

Líbí se mi, když výrobce riskuje a nabízí něco jiného než ostatní.

To je nádhera. Není to pro nikoho, kdo se snaží upoutat pozornost svým parfémem. Je introspektivní, uzemněná, hořce zelená, kamomila je v ní pro mě opravdu spouštěčem vzpomínek. Krásná kamomilka, uklidňující, jemná, vydrží navždy jako vůně na kůži. Je to nenápadná nádhera. Málokdo ji ocení. Já si ji nechávám pro sebe!

Mohla bych použít různé výrazy a uctivé způsoby, jak vyjádřit, co si o tomto parfému myslím, ale shrnu to a v několika slovech řeknu, že mi připadal nudný! Slabý parfém, který voní jako pouhý nálev z heřmánku, bez rozptylu a obsahu. Je mi líto, pane Morillasi, ale tentokrát jsem to nepochopila a také si nemyslím, že to bude "Odeur", který zůstane na dlouhou dobu vrytý v "Memoire" široké veřejnosti.

Podle reklamního spotu jsem čekala parfém, který se vymyká současným trendům, něco éterického, ale osobitějšího. Jediné, co cítím, je generická vůně santalového dřeva a jasmínu zředěná heřmánkovým čajem ... Špatná? Ne, ale k mému typu parfému má daleko.

Na závěr bych chtěla říct, že jsem si z parfému nechtěla dělat legraci, ani ho znevažovat; omlouvám se těm, kteří s mým názorem nesouhlasí. Chtěla jsem se s vámi podělit o svou zkušenost, protože jsme v období Vánoc a jsem si jistá, že spousta lidí přemýšlí o tom, že by tuto novinku darovala sobě nebo někomu blízkému.

Lidé, vyzkoušejte tento parfém! V žádném případě ho netestujte naslepo.

Melancholická, minimalistická, oneirická, introspektivní. Vzácná jako mnoho let stará vzpomínka, rozmazaná v detailech jako sen, natolik, že pochybujeme, že jsme ji skutečně prožili, ten okamžik, který nám tak zůstal.
Pro jednou není název dán nahodile, jen kvůli marketingu. Tady je spojení s produktem skutečné a jasně vnímatelné.
A je to láska na první přičichnutí.
Jeho vůně mě katapultovala zpátky do mého starého domova, kde jsem žila do svých deseti let. Jsme jednoho zimního večera ve velké kuchyni, já, moje starší sestra a moje matka, která připravuje heřmánkový čaj. Zatímco ohřívá vodu v konvici, moje sestra šňupe. Je jí už deset, je dospělá a začíná mít námitky proti tomuto rituálu, na její vkus příliš dětskému.Z obývacího pokoje, kde je jediný televizor v domě, telefunken, se ozve znělka almanachu na příští den a já se vrhnu na ty zvláštní obrazy všedního dne, které pokaždé rozzáří mou představivost, jako bych je viděla poprvé.Přemýšlím, kolik heřmánkových čajů jsem jako dítě vypila, a jak nostalgicky na to vzpomínám teď, když je moje matka stará a nemocná, a když mám chuť na heřmánkový čaj (což je vzácný případ), ohřeju si v mikrovlnce šálek vody a přihodím sáček instantního heřmánkového čaje.Přes veškerou snahu pokusit se zapamatovat si z toho konkrétního večera víc, nic s tím nenadělám, to, co z toho vyjde, je v nejlepším případě impresionistický obraz. A to je nakonec v pořádku, důležitá je podstata. prchavost je součástí kouzla Memoire, to je to, co ho dělá tak výjimečným.
Vůně konceptu, výzva k tomu, abychom vyhrabali vzpomínku, kterou máme rádi, a připomněli si ji v její podstatě, aniž bychom ji zatěžovali v podstatě zbytečnými detaily, které pravděpodobně později přidal ten nevyčerpatelný tvůrce morganických víl, jímž je náš mozek. A pak ji nechali s povzdechem vrátit do zapomnění, kde zůstane až do našeho dalšího vnitřního hledání.
Pokusím-li se ji na chvíli oddělit od této, dle mého výkladu primární funkce, považuji Memoire za vůni intimní a uklidňující, ale nesnadno nositelnou v každodenním životě. Použila bych ji jako mazlení, které si dopřeji před spaním za chladných zimních večerů. Ideální pro klidné usínání a možná i snění o tom, jak jsem byla dítě.
Dávám plný počet bodů, přijde mi neuvěřitelně originální, odlišná od všeho, co jsem v posledních letech slyšela, odvážný experiment a podle mého názoru velmi zdařilý.
Je pravda, že poměrně rychle vyprchá, ale v podobě vůně na kůži na mně vydrží hodiny a bez problémů vydrží i sprchu, jako by si na ni kůže uchovala vzpomínku, vzpomínku na vůni.

Jaký marťanský parfém vytáhla Gucci z rukávu, Albertu Morillasovi navzdory. Od dnešního rána se stále snažím zjistit, jestli se mi líbí, nebo ne. A že mi něco takového trvá tak dlouho, určitě to neznamená nic dobrého.

Především musíme být vděční za snahu nevyrobit festivalové ambroxanero v drsňácké černé lahvičce pro alfa samce, ani malou růžovou lahvičku princezny Barbie s mašlí a vanilkovým a bobulovým nektarem pro baby. Mám podezření, že horečka začíná opadat, a zdá se, že návrat k železitým, bylinným parfémům je nesměle na spadnutí. Malý zelený flakonek je upřímně krásný a krabička s malými hvězdičkami také, velmi vintage. Problém je v tom, co je uvnitř, který chce být tolika věcmi, že nakonec možná není ničím.

Asi jsem dnes trochu anosmická, protože jsem vyzkoušela tři parfémy a v několika z nich (růže u Idôle, levandule u YSL Libre a heřmánek u této Mémoire d'une Odeur -MDUO, odteď-) jsem hlavní tóny nezaznamenala. Slavný heřmánek je zde nápadně nepřítomný. A já dobře vím, jak voní, protože chodím na pěší túry a někdy, když jdete po určitých cestách, šlápnete na něj a neuvědomíte si, že jste na něj šlápli, dokud vám vůně nedorazí do nosu. Je to vůně jako zelené jablko (odtud španělský název a název, který mu dali staří Řekové "jablko půdy"), ale sladší, zemitější, bylinnější. Pravdou je, že ani ostatní tóny nedokážu rozpoznat. Začněme tím, že podobně jako jiné parfémy Gucci z poslední doby (například řada Bloom) má i tento MDUO zvláštní, chemický, chaotický, syrový, polopečený začátek; a zároveň podivně nedefinovaný a minimalistický. Vůně je jako vůně nějakého napůl zkvašeného bylinného odvaru, vody z vázy, kde v uzavřené místnosti zvadly květiny, smíšené s nějakým změklým plastem. A tato podivná vůně - má také malý vývoj - vydrží po celou dobu životnosti parfému. V určitém okamžiku se objeví podivný tón mezi minerálem a jedlým - hádám, že možná jde o mandle -, který ve mně vyvolává spíše představu ořechových skořápek. Možná je to hořká, téměř jedovatá mandle, ne sladká a kandovaná, s nádechem plastelíny Play-Doh. V pozadí je také velmi zvláštní vlhká pachuť, jako uzavřený sklep a půda, kde se uchovávají zatuchlé esparto koše, a dokonce ozvěna těch ozonových vůní z 90. let, ale mnohem minimalističtějších a venkovštějších. Kdosi řekl, že Un jardin sur lagoone od Hermès voní jako dáma s tubou kolínské s tuberózou, která se vydala na jednu z těch projížděk Port Aventura, kde se namočíte: tady jste sešli do jeskyně ve vesnickém domě a hledali láhev vína a našli zatopenou chodbu, která vede do opuštěného dolu nebo do zahrady kláštera, který není příliš daleko a už je v troskách.

V tomto parfému není nic sladkého ani jemného - vanilka a mandle se ve fóru ani neobjeví, pižmo je něco mezi štiplavým a průmyslovým, které spíše než čerstvě vyprané bílé tričko evokuje vesnickou truhlu plnou poněkud ošoupaného lněného povlečení - což má zvláštní a neurčitou strohost. Není ani sexy, ani hezký, ani snadno nositelný. Myslím, že obrazem, který by ho nejlépe vystihoval, by byla vybílená, téměř prázdná místnost vesnického domu. Vlastně si myslím, že v domě jako Comme Des Garçons by nepřitahoval pozornost, ale u Gucciho je to docela vzácné. Mám podezření, že to bude na trhu pár dní.

Nejsem si jistá, jestli se mi líbí, a nemyslím si, že bych ji nosila, ale každopádně si myslím, že si Gucci zaslouží uznání za to, že přišel s něčím tak odlišným - téměř experimentálním - od toho, co je dnes v módě, jak už přede mnou podotkli jiní komentátoři.