Black Bvlgari pro ženy a muže

Přerušeno, že? Koupil jsem si ji před lety jako levnou alternativu k Půlnoci v Paříži, která bývala také levná. Pak se MIP přestala prodávat a její cena vyletěla do nebe. Teď se přestala vyrábět tato a její cena prudce stoupla. Teď jsem asi nucen jít do Luna Rossa Black, jejíž cena také prudce vzrostla...

Někdy tuhle hru s vůněmi opravdu, ale opravdu nesnáším.

Černá barva je skutečným zrcadlem této změny na konci tisíciletí, jak říká Junerain1975. Podle mého názoru zprostředkovává onen pocit introspekce způsobený strachem z epochálního přechodu. Byla to léta Matrixu, filmů, v nichž měli mužští i ženské hrdinové androgynní rysy. Určité kánony se nám postupně rozpadaly před očima a tento Bulgari zachytil tu zvláštní atmosféru, v níž budoucnost jako by vtrhla do přítomnosti, ale nebyla vnímána vitálně ani přirozeně a hippie květiny, peace & love, pozdrav slunci ustoupily něčemu úplně jinému a dosud nevídanému. Bylo to ovoce pokroku a neklidu spojeného s pohledem do tváře tam, kde jsme byli, touhy a strachu překročit známé dimenze.

Černá je směs jasmínového čaje a kůže, jantaru a růže, kterou zde (a ne poprvé) vidím až na posledním místě jako vnímanou notu, přičemž ji cítím jako důležitý prvek. Kůže je měkká, připomíná mi koženou bundu z nappy, kterou jsem kdysi nosila, měkkou a vonící sladce a ambrově. Voní po černé pneumatice? Ano i ne, určitě je v ní metropolitní nálada, říct technologická se mi zdá příliš, ale nonkonformní účinek je zde zdůrazněn mimořádným kontrastem s čajem: zeleným, jemným, plachým a především unisexovým, kontrastujícím s téměř gumovou hřejivostí. Čajový tón je stejně jako fíkový tón unisex. Unisex v onom výše popsaném smyslu, kdy jsou porušovány role, zejména pokud se cítíme povinni respektovat stereotyp. A ten tento parfém nerespektuje.

Vůbec nejde o nemožný parfém, můj popis by mohl působit jako něco obtížného nebo nedosažitelného, ve skutečnosti je naprosto zásadní, méně je více, když má člověk svůj vlastní charakter, definovaný a oproštěný od homologace. Že člověk přijímá sám sebe.

Přestávají ji vyrábět právě teď (?!), když se dnes a více než 20 let po svém vydání stává avantgardní.

Zbožňovaná mnou, navždy milovaná, pneumatiky, mé miláčky, guma, má drahá!
Objevily se mi v roce 2001, kdy se objevily poprvé. A pak zmizely, prý je sundali. A pak se znovu objevily v roce 2010, prý je zase začali vyrábět. Vzal jsem si pračku do nedotknutelné knihovny, jako bych ji nepotřeboval.
Moje kůže je studená, na mně je to guma, guma, pneumatiky, pálí takové pneumatiky, guma, Michelin, bohyně vůně...... Nosím ji do kanceláře, ale imho je taková netriviální vůně do kanceláře neuvěřitelné plýtvání, ale ne každá strana ji může nosit.
Výdrž je střední, ale vydrží mi 4-5 hodin. Za čerstva se rozvoní asi na 2 metry, pak pomalu ustupuje.
Pneumatiky jsou suché, nic mastného, přehnaného, guma je taková ušlechtilá, pokud taková vůbec v zásadě může být. Mně se to moc líbí. Nevím, proč ji někdo považuje jen za pánskou vůni.

Dejte Bvlgari Black nějaký čas. Není to samozřejmý nebo utilitární parfém. Je matoucí. Vůni cítíme, čteme tóny, ale "vzorec" a očekávání neodpovídají našemu nosu.
Tóny, které jsou běžné v jiných vůních, se zde stávají gumovými. A jsou zkombinovány s takovým mistrovstvím, že nám ani nepřijde nereálné, že se vůně gumy na konci změní ve vanilku.
Nečekejte, že se pro vaše pobavení roztočí kolotoč fází, které budou následovat jedna za druhou. Je to spíše vibe (nebo bossa) parfém.
I tak vás ale donutí přivonět si k němu několikrát denně, a to hned několikrát lahodně.
Což mě vede k domněnce, že jde o velmi jemný vývoj, variaci, která se rozvíjí v kruzích, rozvíjí se.
Epicentrem těchto vln je kůže: na každém kroku nová kombinace, od agresivního vinylu po naivní, kouřový semiš, ale vždy kůže.
A odtud, kolem ní a z ní, se vlní vanilka, kouřovost, sirup.
A pokaždé, když k ní přičichnete, je to ta samá dobrá vůně, ale ne stejná. A pak, o půl hodiny později, si přivoníme znovu, abychom zjistili, jestli je to pořád dobré, nebo abychom pocítili nostalgii.
A čicháme k sobě, aniž bychom přemýšleli o známkách nebo vývoji. A je to tak přirozená a dobrá činnost, že člověk dokonce zapomene na ostatní lidi.
Nemít fenomenální projekci a sledování nevadí tolik, když to nejlepší na BB je cítit v sobě.
Na konci dne, když na něj na celé hodiny zapomenete, když už se vám úplně vytratí z kůže, se znovu objeví pod horkou vodou. Kouřová vanilka jako by se vynořila odnikud, z vás (a jen pro vás), aby vytvořila velmi, velmi uklidňující vanilkovou auru.
Po tomhle stále nevím, jestli je BB vhodná na rande, jestli je sexy, jestli je mužná nebo ženská, jestli je na den nebo na noc, jestli je mladá nebo pánská, nebo jestli je pro ni více či méně vhodné roční období...

Může glamour vonět po ohořelých válcích výfukových potrubí a spálených pneumatikách, které se donekonečna točí po asfaltu? No, po pěti minutách vykašlávání kouře z pneumatik z mých plic mi Bulgari Black řekl, že ANO, voní. Začíná turbo hvizdem suché, karbonizované vanilky ztmavené kouřem z jazzového klubu až k táboráku z lapsang souchongu a spoustou asfaltové sladkosti z lístků fialky, oděné do té moderní městské uniformy, černé kožené bundy, která byla protažena chodníkem a doplněna dírami po cigaretových spáleninách. Breakbeat latexu a babypowderu podobný tomu v Habanitě zjemňuje testosteron kůže, i když zůstává androgynně mužný v kategorii vůně-přítelkyně-kradou-přítele, a znepokojivý erotický charakter, sexuální, sugestivní.

Voní jako dopis městské mládeže fin-de-siècle dvacátého století: Tohle je něco jako EDM, městské rawy, Y2K, agresivní hledání individualismu, Klub rváčů, rozmach celosvětové sítě, přežití vyjukaného davu v metropoli a další dobové problémy, které zčásti překračují bariéry tisíciletí a přetrvávají dodnes. Ve scénáři se objevuje velmi individualistické téma ne-hrát podle svých pravidel, temné a společností neodměňované byronovské hrdinství. A Bvlgari Black byl nakonec neodměněn tím, že byl ukončen, a jaká to byla škoda, protože tato vůně symbolizuje to, čím by designové vůně měly v ideálním případě být: demokratizovaný, přístupný avantgardismus, který se mazlí s nejmodernějšími trendy, aniž by na to šel naplno jako niche.

Vůně, která podle mého názoru plně evokuje "syndrom konce tisíciletí", který nás všechny postihl v letech 1998-1999, včetně kreativních odvětví.
Kdyby to byl film, byly by to Strange Days,kdyby to bylo album, byla by to Supposed former infatuation junkie,kdyby to byla videohra, byla by to Parasite Eve.
Ale pokud je pravda, že nic se neděje náhodou a že věci se nám dějí, když jsme připraveni je pochopit, pak je to v pořádku. Když to shrnu, nevím, jestli bych tento parfém v roce 1998 ocenila, příliš mě zaujal Moschino Uomo.
Unisex? Ano, no tak, ale nevidím ji na kdoví kolika typech žen. Tady je potřeba žena po třicítce, která je rozhodná a sebevědomá, se širokými rameny a více než pár ofinkami vyfocenými v c.v., která to umí podržet a následně zvýraznit. výborný výtvor, zdaleka nejlepší Bulgari, které jsem v životě vyzkoušela.

Měl jsem k tomuto parfému určité výhrady, v podstatě kvůli tomu, co řekl Espartaco, že někdy, když znovu cítíte něco z jeho doby, konfrontuje vás to samozřejmě s tím dobrým, ale také se špatným, a ne vždy jste schopni to strávit. Každopádně jsem udělal, co jsem mohl, už kvůli zvědavosti, a dnes ráno jsem si to pustil.

Skutečně, vyzařuje to, voní to začátkem tisíciletí. Cítila jsem ji už tenkrát, když jsem surfovala výpotky Gucci Rush, Le Male a MDMA, a taky jsem nevěděla, že je to tahle Bulgari Black. Zkušenost to byla bezpochyby docela pozitivní. Narazil jsem na jednoduchý a geniální parfém, který podle mě opravdu stojí za to.

Než řeknu, jak voní, řeknu, že hlavně voní, jako by se nechumelilo. Chci tím říct, že by to klidně mohl být jeden z těch svatých grálů sběratelství, jedna z těch jedinečných vůní, po kterých na Ebayi běhají dolary a chutě. Je to moderní, mladistvá (dvacetiletá) vůně, ale z tehdejšího mládí, mládí, které žilo a cítilo úplně jinak než dnes.

Zajímavé je, že se stále vyrábí. Lahvička, kterou mám, je z roku 2002 (mimochodem krásná), takže nevím, jaká bude teď. Ačkoli se prodává jako unisex, nemyslím si, že by byla příliš ženská.

Na začátku je kořeněná kůže, s nádechem gumy, spálené pneumatiky. Pravdou je, že mi nepřijde šokující, ale velmi pěkná. Tu zřejmě zajišťuje čajová nóta. Postupně se v ní usadí suchá vanilka, která poskytuje správnou dávku sladkosti, svůdnou, ale ne vtíravou. A postupně se silueta rýsuje teplým, křupavým dubovým mechem.

To je vše. Celek však považuji za opravdu skvostný. Velmi originální vůně, velmi přitažlivá, velmi "podpisová". Zdaleka nejlepší, jakou jsem kdy od Bulgari ochutnala. Mohlo by to být mistrovské dílo, o tom není pochyb.

Provedení odpovídá tomu, co bylo v té době v módě. Spíše jemná, s přijatelnou délkou. Nepřipadá mi jako každodenní parfém, ale jako parfém pro zvláštní příležitosti, pro ozvláštnění.

Cesta do minulosti, k tomu nejlepšímu z minulosti, a parfém, který musíte mít.

Bvlgari Black, už je to dlouho, co jsem tě potkal na ulici a nevěděl jsem, že jsi to ty.

Už léta hledám vůni, která ke mně přijde, když to nejméně čekám, v podobě náhodného výbuchu a nechá mě vonět jako starého velkého psa. Nikdy jsem ji nenašla. Dřív jsem z toho šílela. Před stovkami let jsem ji sbíral na gay diskotékách. Později v nějaké uličce v El Corte Inglés nebo na nějaké terase. Pokaždé jsem ji ztratil z dohledu, dokud mi nedala zapomenout. Každou chvíli se však moje mysl vracela k té tajemné vůni, která mě posedla. Syntetická, staromódní a v dnešní době dokonce dekadentní. Podle androgynního, až manýristického tónu jsem poznal, že jde o mužský parfém z konce devadesátých a počátku dvacátých let. Věděla jsem, že nese stopy Le Male, ale nebyl to Le Male. Věděla jsem, že by mohla patřit do rodiny Rochas Man, protože z ní dýchala určitá kybernetická a erotická atmosféra. Připomínal mi ho i nějaký Victorinox, jehož jméno jsem zapomněl. A vůbec jsem netušil, co je to za parfém. Před několika lety jsem vyzkoušela 212 Sexy od Caroliny Herrery a myslela jsem si, že jsem ji našla, ale v hloubi duše jsem věděla, že ten parfém, který se mi tak líbil, je jiný, špinavější, oplzlejší, zakrnělejší, nezdravější. Až jsem díky vzorku, který jsem předala Josesanovi, zjistila, že vůně, kterou jsem tak dlouho hledala, je Bvlgari Black... Když jsem ji vyzkoušela, málem jsem se rozplakala.

Musím říct, že na této vůni nenacházím nic unisexového ani ženského. Je velmi mužná. Mužná s androgynním, perverzním a sexuálně obscénním závěrem. Nutí vás myslet na věci, které nechcete dělat, na věci, kterých budete později litovat. Jsem si jistý, že za posledních dvacet let ovlivnila tolik parfémů, že má dokonce stovky klonů v imitačních řadách. Protože já ji sbírám nepřetržitě už léta.

Ani mně nevoní jako benzín nebo palivo.

Cítím umělou vanilku, spíš jako Danettin pudink než vanilku s pachutí latexu a příslušných pudrů, jimiž je konzervován, stopy gumy s olovnatým, vinylovým, ale ostrým tónem, záblesky velmi sexy sladkosti díky santalovému dřevu, které umírají v lůžku kyselého pižma. Kůži samotnou nechápu, stejně jako čaj, který podle mě není obyčejným zeleným čajem. Spíš by se jednalo o hustý, černohnědý, černohnědý odvar. Chápu, že mnohým připomíná nové auto, má tón, který vyvolává představu zcela nových předmětů.

Mně se líbí, dělá mi hlouposti a přemýšlela jsem o koupi láhve, která je mimochodem moc pěkná. Zároveň však, a jak podotýká Dame de Noir, je v ní něco, co vám připomíná, co mohlo být a nebylo. Připomíná vám mládí, které se před dvaceti lety zdálo být mládím, které nebylo. Na mládí, které před dvaceti lety vypadalo, že sežere celý svět, a dnes sotva vyjde s penězi. Předpokládám, že to, že jde o parfém, který tak dobře definuje rok svého uvedení na trh, hraje proti němu. Protože vás konfrontuje se sebou samým v zrcadle a nutí vás přemýšlet. A některé z nich nejsou hezké. Bvlgari Black mi dala zabrat, udělala mi radost, ale zároveň mě zošklivila a trochu rozesmutnila při pomyšlení na to, jak rychle plyne čas...

Riskuji, že budu znít jako blbec, ale myslím si, že to, co se zrodilo jako moderní a přelomová vůně, se změnilo v něco podobného jako ti heavymetalisté, kteří se i po dvaceti letech potulují po stejných klubech, šílí jako o život, poslouchají stejnou houseovou hudbu z roku 1999 a vyprávějí tři nebo čtyři staré historky kamarádům, kteří měli tu smůlu, že se jim zkřížily cesty. A jakkoli mám Blacka rád, pokaždé, když ho v těchto dnech zkusím, je nemožné dostat tu myšlenku z hlavy...

Někdy se stane, že nás život odmění takovým způsobem, že potkáme lidi, kteří jsou jiní, neuvěřitelní, tak zapálení pro krásné věci v životě, jako je umění parfémování, kteří neberou parfémy jako pouhou ozdobu pro příležitost, ale jako obohacující a převratný smyslový zážitek na stejné úrovni jako hudbu, film atd. S takovou mírou intenzity jsou tak intenzivně naladěni i na ty nejmenší detaily věcí, že je přirozené, jako by byli v transu nebo v extázi, když o nich mluví, a následně na nás působí takovou silou přitažlivosti, argumentace a přesvědčivosti, že nás nutí šokem znovu objevovat cenné věci, které jsme sami omylem zavrhli, aniž bychom si ponechali možnost budoucích příležitostí. Takže nebýt této zvláštní bytosti, nikdy bych nevěnoval pozornost dvěma skvělým parfémům: jedním je klasický Le male a druhým tento Bvlgari black (dále BB). Tato bytost mi je doporučila, protože je spojuje silně svůdný bod splynutí, pokud jde o jejich sušení, bod, jehož příčina spočívá v podstatě v kombinaci uklidňující vanilky v kombinaci s určitým temným tónem (v Le male je to skořice, v BB kůže), které dohromady dávají správnou rovnováhu a hloubku těmto dvěma dílům dvou nejvyhledávanějších a nejpřitažlivějších věcí, které existují: důsledné duo hrubosti a něhy, tvrdosti a citlivosti. Proto se obě díla dokonale hodí, respektive jsou specificky vhodná pro ty osobnosti, které umí obratně a spravedlivě kombinovat tam a zpět mezi vanilkovým sexem (nikdy nebylo řečeno lépe!) a BDSM, hlazením a výpraskem, sladkými slovy a hrubostí, kritikou a pochvalou.

Byť jsou pak oba parfémy vysoce svůdné, romantické a sexuální, je třeba uznat, že jsou umocněny v zimě nebo chladnějším počasí, zejména Le male, a že výkon BB je spíše nízký, takže se hodí podle mého názoru přehnaně aplikovat.

BB

Vůně: 7,50/10
stopa: 5/10
Dlouhá výdrž: 5/10
Všestrannost: 7/10

Le Male

Aroma: 8/10
Stela: 6/10
Dlouhověkost: 6,50/10
Všestrannost: 5/10

Kdyby Crow používal parfém, mohl by to být Bvlgari Black. Je to "temný" parfém v tom nejmodernějším a metropolitním smyslu slova, se silnými tóny gumy, kůže, cigaretovým kouřem nasáklého oblečení, které kontrastují s čistými, zelenými tóny vanilky. V tomto souboji fandím gumě a kouři, vše ostatní je Gandini Tabacco nasáklá nuda. Líbí se mi myšlenka kontrastu, možná se mi nelíbí, co mi esence připomíná nebo evokuje, vývoj je spíše lineární, jde od počáteční složitosti rozehrané na dichotomii uzené-guma-čisté k pouze čistému. Přesto stojí za vyzkoušení. Výdrž, zejména na oblečení neuvěřitelná. Pro ty, kteří milují černou a modernost.

Včera jsem ji vyzkoušela v obchodě a výstřednost tohoto parfému mě okouzlila! Nikdy jsem nic podobného necítila... je jedinečná, intenzivní a pro lidi, kteří se chtějí odlišit od dřevitých/ovocných/květinových/sladkých vůní, kterých je ve světě parfémů spousta. Nepřestanu, dokud nebudu mít Bvlgari Black ve své sbírce! Mistrovské dílo!

V životě ženy nastávají chvíle, kdy musí převzít spoustu věcí, které by ženy dělat neměly. Tehdy se přistihneme, že nosíme obnošené džíny, trička o několik čísel větší a pánské vůně. Už chápu, proč Angelina Jolie používala Black. Když si domů přivedu další kočičku/psa, který potřebuje pomoc. Když se pustím do opilecké sousedské rvačky, abych z ní vyvedla pětiletého kluka. Když od svého okolí slyším jen "na co to potřebuješ", nasadím si jako štít vůně, jako je tato. Je to můj živý plot proti světu. Je to tvář mé vnitřní dobroty, která rozhodně drží pěsti. Iluze zadní části těla a toho, že nejste na světě sami. Stejně jako Gauthierův Cucarecu není mužná - v plném slova smyslu. Je to spíše mužská část ženy.
Vůně? Myslím, že je to vůně plynoucího času.

Celkové hodnocení: * * * * * (mistrovské dílo)

Bvlgari Black je New York (nebo vlastně jakákoli jiná světová metropole) v láhvi. Horká dlažba, pára stoupající z metra, okolní sladké vůně jídla a... hluk. Ano, vůně může mít zvuk a zvuk Bvlgari Black je hluk města v době oběda.

Trvalo mi několik nošení, než jsem si Bvlgari zamilovala; moje první reakce byla negativní: "Horká guma? Ve vůni? To je nějaký vtip?" Ten pocit nebyl nepodobný tomu, když jsem před mnoha lety poprvé poslouchala Achtung Baby. Myslel jsem, že se mi rozbilo stereo! V každém případě se BIack stal jednou z mých deseti nejlepších vůní všech dob. Naprosto energizující, povzbuzující, sexy - vůně, která stejně jako velkoměsto znamená možnosti a sebeproměnu/samotnou invenci.

Krátce o nosu, který stojí za vůní Black, Annick Menardo. Tato vůně je vrcholným dílem její pozoruhodné kariéry. Má její charakteristický suchý tón (známý nositelkám Jaipuru) kořeněné vanilky a pižma. Dokážu si jen představit, jak velkolepá musela být v době, kdy IFRA začala považovat dubový mech za regulovanou látku zařazenou do seznamu 1.

Pokud milujete svůj nos a věříte, že v životě je možné všechno, musíte vyzkoušet Bvlgari Black. Je to mistrovské dílo.

Jeden z nejlepších výtvorů značky Bvlgari, jehož prodej byl ukončen a který stále patří k nejvyhledávanějším parfémům. Nejen kvůli jeho relativní vzácnosti (na internetu ho stále najdete bez větších obtíží), ale hlavně proto, že je to velmi originální a zvláštní parfém. Unisexový, ale spíše mužský, má silnou gumovou vůni s vanilkou a kouřovými doteky. Jakkoli je zvláštní, zůstává klasická a luxusní. Současný příbuzný Shalimaru od Guerlaina, ale průzračnější a mnohem méně živočišný. Nezbytný doplněk pro milovníky niche parfémů, přestože jde o mainstreamovou značku.

Amsterdam, čtvrť červených luceren: vanilková vůně olejů, krémů a pleťových vod na rozpálené kůži prostitutek, latex kondomů a oblečení ze sadomasochistických obchodů, kůže nových bund nošených na pobřeží a podivný sladce vonící kouř nad stolky kaváren. Vstupte, najdete tu všechny odstíny a vůně těl a žen ze všech koutů světa: bílé jako sníh, žluté jako med, černé jako noc. Některé pijí zelený čaj s bergamotem, jiné pálí kadidlo ze santalového dřeva a mažou si vlasy jasmínovým olejem. Chrám Velké bohyně je zde rozložen na racionální součásti v úzkých celách chladného, vypočítavého severského města. Ve vzduchu těchto ulic nad kalnou vodou kanálů se vznáší pižmový pach sexu a z tváří dívek ve výlohách obchodů nikdy nesálá svůdný úsměv. Tady vědí o svádění všechno a na lásku už dávno nevěří. Bvlgari Black - ne na rty.