Chanel No 19 Eau de Parfum Chanel pro ženy

Parfém, který si kupuji už přes 20 let, kdy jsem ho objevila. Mám spousty vůní, které střídám, ale toto je má stálice. Ta vůně se mi nikdy neomrzí. Elegantní, sofistikovaná, žádná dračice, ale decentní, kterou si můžete vzít do vybrané společnosti, ale třeba i na výlet do přírody. Nebude obtěžovat, ale zároveň nenechá nikoho na pochybách, že je to kvalitní parfém držící se u těla. Milovnice sladkých vůní si tady na své asi nepřijdou. Nicméně po počáteční náloži zelené nesladké noty, se na kůži objeví lehce nasládlá pudrová vůně a ta voní a voní... Za těch 20 let mám ale pocit, že výdrž už není jako dřív anebo má pokožka už reaguje jinak :-)

Budu se tu rozplývat nad tím, že to možná nikoho nezajímá, ale tenhle skvost si zaslouží mnohem víc než šest nebo sedm řádků.
Asi před pěti, šesti, možná sedmi lety mi zavolal jeden nepříliš blízký přítel, jeden z těch hovorů, které člověk zmešká a které ho upozorní na to, jak jsou neobvyklé.
Řekla mi, že jí právě zemřela babička a že si vzpomněla, že sbírám parfémy a že vždycky hledám staré edice, protože u ní doma našli nějaké lahvičky. Pozval mě tedy, abych se zastavila a zjistila, jestli mě něco nezaujme, než to vyhodím. Samozřejmě jsem přijala.
Nechtěla jsem se moc vyptávat, protože jsem nechtěla přiložit ruku k dílu, co se tak nedávno stalo, ale pár věcí jsem si dokázala domyslet. Rosario musela být paní, která ovdověla v mladém věku; měla jen jedno dítě a nikdy se znovu nevdala. Podle sídla a toho, co se v něm nacházelo, jsem usoudila, že žila po celý život velmi pohodlně a že to byla žena s opulentním, zdobným vkusem, možná trochu hraničícím s obyčejností.
Pokoj, kde spala, vypadal jako z černobílého filmu z padesátých let: manželská postel s baldachýnem, až po střechu vyplněná kulatými sametovými polštáři, nařasené zelené saténové závěsy, krásný paraván s květinovým vzorem a poněkud vybledlým vzorem a v zadní části místnosti toaletní stolek z tmavého dřeva, zakončený trojstranným zrcadlem. Klenot nábytku, který by klidně mohl být hvězdou v každém starožitnictví. Ze dveří jsem na něm rozeznala několik lahviček s parfémy. Některé byly prázdné, na jiných ulpíval na okrajích skla jen olejový film, který kdysi musel obsahovat nějaký úžasný elixír. Začal jsem odkládat lahvičky stranou a otevírat ty, které ještě obsahovaly tekutinu, a s hrůzou jsem zjistil, že naprostá většina z nich je zkažená.
Poslední lahvička byla téměř celá, obrácená dnem vzhůru, nepoznal jsem ji. Když jsem ji přiblížila k nosu, ucítila jsem něco velmi povědomého, co mě vzrušilo. Tekutina měla jantarovou barvu, jako třicetiletá whisky, ale méně jasnou. Kupodivu na ní nebyl žádný prach, Rosario se o své poklady jistě velmi starala. Když jsem láhev otočil a přečetl si etiketu, první, co mě napadlo, bylo, že byla naplněna něčím jiným. Nebylo možné, aby Chanel č. 19, jehož vůni jsem znala, takhle voněl. A jak jsem se mýlila...
Drahá Rosario, Bůh dej odpočinout tvé duši ve své slávě. Jaká škoda, že ti nikdy nebudu moci poděkovat za chvíle, které jsi mi dopřála s vůní tohoto zázraku. Snad proto ji používám s takovou úctou a cítím jakési spojení s člověkem, kterého jsem nikdy nepotkal, ale kterému čas od času vzdávám malou poctu, kdykoli ji použiji.
Netuším, z kdy je toto vydání, ale počítám, že musí být z 80. let, pravděpodobně starší než já. Považuji za obrovské štěstí, že ji mohu užívat, a je pro mě neocenitelná.
I když ji používám po kapkách, už jsem v polovině a jsem si vědom, že jednou dojde, nechci na to ani pomyslet.
Je to vůně, ve které se nejlépe uplatní "zelené tóny". Má letmý, ale citelný, lehce citrusový vrchní tón. Je to hořký citrus, velmi zelený a s kůrou, kterou můžete téměř rozkousat. Po několika minutách začínám opět cítit velmi velmi zelenou zahradu s květinami namočenými v dešťové vodě, někdy cítím i hlínu v květináčích. Velmi pomalu zmizí téměř všechny květiny a začínám cítit hlínu, ale kosatec je tam stále a lehký nádech pomerančového květu také, a to je moje nejoblíbenější fáze. Kolem sedmé hodiny už není nic barevného, jen vlhké, živé zelené dřevo a další hlína. Voní divokou a nedotčenou přírodou, ale nenechme se zmást, protože je to mnohem víc.
Třetího května je v mém rodném městě Křížový den. Je to jeden z místních svátků a zvykem je obléknout si nejstarší teplákovou soupravu a strávit tento den poleháváním v přírodě s rodinou nebo přáteli, a tak tomu bylo i v mém případě už od mládí.
Vzpomínám si, jak mi bylo patnáct nebo šestnáct let, kdy chcete dospět rychleji, než si myslíte, rodinné dny vám připadají jako nekonečný propadák a jediné, po čem toužíte, je strávit ten deštivý den u kamarádů a po třicáté se dívat na Titanic.
Celý den jsem se potuloval po venkovském domě prarodičů, namáčel si kalhoty ve vlhku křoví, které mi sahalo až po kolena, a zanechával stopy v měkké tmavé zemi, která už několik dní pila déšť ještě nesmělého a studeného jara. Čas od času jsem si zalezl do kůlny mezi dvěma borovicemi, která měla napůl spadlou střechu, abych si přivoněl k vlhkému dřevu a potají si zapálil cigaretu.
Tenhle parfém evokuje ty dny v celé jejich podstatě: teplotu, vlhkost atmosféry, to, jak jsem byl šťastný ve své bezstarostné nevinnosti, světlo těch dnů, které už jsou delší, vzdálené praskání ohně pod širým nebem, mokrý břečťan, který se zelenal po stěnách domu, prach v místnostech, které se nikdy nepoužívaly, pocit, že mám studené nohy, téměř kovový lesk promočené země?
Mnoho lidí mě označilo za nezodpovědnou, bláznivou, rozmarnou atd. za to, že jsem utratila za parfém částku, kterou považovali za příliš vysokou. Naštěstí pro mě bylo to, že jsem narazila na Chanel n.19, nádherným rozmarem osudu, který mě nic nestál, ale když mi lidé něco takového říkají, vždycky se jich ptám, jakou cenu má pro ně štěstí? Často nejsem schopná popsat, jak se s konkrétním parfémem cítím, kam mě přenáší nebo jaké vzpomínky ve mně vyvolává; ale když je něco natolik silné, že vám to vykouzlí vnitřní úsměv, je to prostě k nezaplacení.

Miluji parfémy. Děkuji, Rosario.

Neodvažuji se číst žádné další recenze Chanel no. 19, protože jsem si téměř jistá, že všechno, co se o ní dá říct nebo napsat, už bylo podrobně prozkoumáno. Je to snaha frustrující i zastrašující zároveň. Ale pak si musím připomenout, že nemusím být odborník nebo guru, nemusím být zakotvená na akademické půdě nebo mít za sebou léta vědecké práce, abych se mohla podělit o své názory na něco tak hluboce subjektivního, jako je vůně. Nemusíte o něčem vědět všechno, abyste si něco zamilovali. Nebudu se hlouběji zabývat historií vůně, domu nebo nosu, nebudu dekonstruovat tóny a ingredience; to mě absolutně nezajímá a upřímně řečeno, to si můžete najít jinde. Jen se vám snažím říct, jak podle mě něco voní. Takže. Řeknu vám, že tuhle vůni zbožňuju. Intenzivně ostrá, suchá a zelená, se zemitou, kořenitou pudrovitostí kosatce, štiplavou zelení galbana a kožovitou travnatou dřevnatostí vetiveru a s takovým tím kyselým kovovým nádechem a hořkou šumivostí, kterou vždycky připisuji staré bižuterii; pozn. překl. nejsem si jistá, kde se to vzalo, ale zdá se, že je to charakteristický znak těchto klasických vůní. A tuto rafinovanou eleganci podvrací punkovým funkem, který ji povyšuje na něco, co působí nadčasově, na rozdíl od trochu škrobeného. Zázrakem této vůně je její ponurá zářivost, to, jak je přísná a bolestně něžná zároveň. Vyvolává ve mně hlubokou nostalgii a melancholickou touhu po něčem, co nikdy nebylo, po minulosti, kterou jsem nikdy nezažila.

Měli bychom je mít všichni! Je to zázrak! Dodává sílu, spojuje se zemí a chrání. Díky ní se cítíte nezdolní a nepřemožitelní, i když máte na sobě hadr. Znovu vás utvrzuje, dává vám obstát ve světě, ať už jste nazí v lese, nebo plní přehršle ve velkoměstě. Okázalé elegance a odhodlání. Mrzí mě, že se na ni málo dbá, málo komentářů, dva řádky v popisu, dokonce bez roku vzniku nebo čehokoli jiného, a samotná mateřská společnost jí nevěnuje příliš pozornosti.
Když si ji obléknu, cítím se šťastná, připravená, živá.
Doporučuji ji alespoň zkusit poznat, je to pravá zelená, je to klasika, je to síla.

Dnes je obyčejná zářijová středa, jsem doma, dívám se z okna a prší. Vidím zeleň zeleninové zahrady a zahrádky, která se spojuje s šedí oblohy, a zvuk deště, který buší do země. Tato vůně mi vždy připomíná vůni deště, naději, kterou deštivé dny dávají lidem, kteří jsou "jiní" jako já, lidem, kteří nemají rádi slunce a kteří v dešti hledají ten klid a touhu doufat, že je možný nový život.
N°19 mě nutí o tom všem přemýšlet. Nutí mě myslet na "nové začátky", které poznamenávají měsíce jako září a říjen, na kufry, stěhování, vlakové vagony, sólové cesty, tichou hudbu ve sluchátkách, na všechno to neobyčejné v obyčejném životě.
Nutí mě to myslet na knihovny, na béžové kabáty, na absolutní krásu některých lidí, kteří dokážou být skvělí, i když zůstávají namydlení.
N°19 je zemitá, přirozená, uklidňující krása.
Je to horský dubový mech, konvalinka, kosatec, vintage kožené kabelky, narcis, nádech růže... a je to čerstvá tráva, plná rosy... je to osamělá procházka v horách, je to hýčkání duše, je to klid, je to nezbytná meditace po úmorném a frenetickém létě.
Při prvním vyzkoušení se může zdát trochu strohá, ale (alespoň na mé kůži) se po chvíli také "zjemní". Chanel No 19 má mnoho tváří.
Vidím ji spíše na ženě, ale označila bych ji za ženskou/unisexovou.

Matka mého dlouholetého manžela střídala tento parfém s klasickou L'eau D'issey od Issey Miyake.
Její styl je v malém středomořském pobřežním městečku, kde žije, dnes už legendární.

Téměř vždy v černém, přísný hnědý účes, velmi vysoká.
Věčně kouří, není snadné se s ní domluvit. Žena ve znamení Berana, bez vytáček, sofistikovaná a s pekelným temperamentem.
Její vůně musela odpovídat jejímu věčnému tabáku a občasnému pití.
Podívám se na flakon Chanel Nº19 a vidím ji.
Nadčasová žena vytříbeného vkusu, milovnice krevet a alkoholu, její teskná silueta ji vždycky prozradila.
Neměla potřebu zalíbit se masám, elegantní, s charakterem, nebyla pro růže a cukry.
Jen pro vytříbený vkus. Nezapomenutelná.

Typicky příjemná květinová vůně... jemná a "zdrženlivá", přestože se jedná o parfémovanou vodu, uvolňuje jemnou a sofistikovanou sytost, žádnou čichovou agresi, "skóre" vonných tónů vysoké, vznešené úrovně. Ve skutečnosti stále předčí mnohé moderní vzývané výtvory mého nosu. Poslední parfém, který si Coco přála a který vytvořil Henri Robert na oslavu data narození velké návrhářky, jež krátce nato zemře... a zanechá tak maeson Chanel budoucnost, která je dnes jen bledým odleskem mýtu.

Vladlena1994
Řeknete, že se vám udělalo nevolno.
Že lidé, kteří ji nosí, ji nosí jen proto, že nese nezpochybnitelnou značku chanel.
Že je cítit jako posekaná tráva a odřená.
Že je to ta nejhorší věc, kterou jste kdy cítili.
A opakuji, a to je ta nejhloupější věc, kterou jsem ve vaší recenzi četla, že lidé ji používají jen proto, že je to chanel...
To přece není možné... Že se ti prostě nelíbila a že neodpovídá tvému vkusu?
Takže???? ti, kteří oceňují klasickou (a už ne klasickou) zelenou a dřevitou a jinou vůni..... Už jsou cítit odřenou a mdlou trávou?
To, co jsi přidala, není osobní recenze vyjadřující tvůj názor, ne-li nedostatek respektu k těm, kterým se nemusí líbit (nebo jestli) jít vonět dior Addict (vanilka) (a já ji mám pro pořádek).
To je jen sluha, který se cítí zcela aludován nedostatkem respektu a empatie, když čte takové absurdní recenze, jako je tato, na parfémy, které miluje a který se s nimi cítí zcela ztotožněn.
A teď ejhle, budu kritizována za nerespektování názoru, ale mám za to, že jsou způsoby a prostředky, jak popsat názor a udělat negativní recenzi parfému, a tato mi nepřišla uctivá.

Představte si herečku Beatriz Segallovou v láhvi! Tento parfém je elegantní, zelený, voní jako jemná kosmetika z 80. let... Květinová složka je kyselá, hořká, ale velmi výrazná. Nosím ji každý den v práci, ale jako by to byla urážka, protože jako by si žádala formálnější příležitost. Ale protože jsem tvrdohlavá, stříkám ji stejně, navzdory jejímu aristokratickému obsahu.

Nemůžeš ho nemít rád... Nemůžete ho nemilovat. Moje babička měla tuhle vůni, a když jsme přijeli na návštěvu, tajně jsme si ji vzali, poslouchali jsme ji... a taky jsem si ji někde nastříkala na svrchní oblečení, abych si do ní pak doma mohla zabořit..... nos.
Teď ji mám, a jak jinak? Sbírám všechny vůně, které měla moje babička... jsou to takové okamžiky... nezapomenutelné... pietní......
Dnes jsem ji použila...jdu...fouká...a najednou, tak jasně a tak zářivě voní, na mě - ode mě.... ní. Moje babička. Tekly mi slzy... ale také radost, že může být takhle s námi... Mám ji ráda.

Prosím, dopřejte mi malou recenzi....

Po testování před několika týdny jsem ho dnes znovu vyzkoušela v obchodním domě, pak jsem pokračovala v nákupu, nasedla do auta a vydala se na cestu domů. V hlavě se mi odehrával malý rozhovor, který vypadal asi takto:-.

"Miluju tenhle parfém. Ze všech, které jsem testovala a znovu zkoušela, je tenhle můj nejoblíbenější".
"Je zlevněný na 147 dolarů... to je šílená nabídka"
"Brzy budeš mít narozeniny, možná bys mohla počkat, až se vrátí"
"Ale já ten parfém miluju a nemůžu se přestat vonět"
"Já to vážně chci"
"Sakra. Vrať se a kup si ho, budeš se nenávidět, jestli to neuděláš."

Po dvou minutách cesty jsem otočila auto, našla DALŠÍ parkovací místo, vběhla zpátky do obchoďáku a koupila si ho. A taky za docela dobrou cenu, s plnitelným 50ml EDP sprejem na nepříliš hloupý počet dolarů pro Nový Zéland. Miluju se v tom až hnusně a hledám jakoukoli záminku, abych si cestou mohla zastrčit vlasy za uši a očichat si zápěstí.

Ani nevíte (vlastně asi víte), jak dobrý pocit bylo přesunout tu malou ikonku z "Parfémy, které chci" do "Parfémy, které mám" :))))).

Když jsem kdysi četla klasickou knihu "Parfém", napadla mě věta: "[...] parfém žije v čase; má své mládí, svou zralost a své stáří. A teprve když je jeho vůně stejně příjemná v těchto třech různých věkových obdobích, lze ji považovat za uskutečněnou." V rámci svého laického vnímání jsem se pokusila podle tohoto parametru zhodnotit mnoho parfémů. Někdy se mi některá velmi líbila, ale ta lehce syntetická pachuť nebo to polovičaté vysychání ji srazily o úroveň níž. S Chanel 19 jsem měla neuvěřitelné zážitky ve všech jejích fázích, bez přehánění. Proto jsem si ji okamžitě oblíbila. Dokáže být čistá v rámci své aromatické komplexnosti, což dokážu více ocenit, než vlastně pochopit.

V prvních hodinách se vytasila se staršími aspekty, které se mi velmi líbily. Zejména proto, že necítím ty velmi silné aldehydy a živočišné vůně, které nemám vždy rád. Pro mě je to zelená květinová vůně s nádechem Kypru, která začíná a vyvíjí se jako zelená květinová a končí jako nádech Kypru. Vlastně velmi harmonické květinové, zelené a dřevité akordy. Mech musí být ten tón, který mi dodává lehce suchý aspekt, protože ho podobně cítím i v La Panthere, ale Chanel je na mě jemnější a květinovější. Jak se vyvíjí, kosatec se objevuje ještě více a začíná dávat pocit pohodlí a čistoty s velmi jemnou trpkostí. Myslím, že je to parfém odvážné rafinovanosti a nápadné introvertnosti, nenápadnosti, které si každý všimne. Tedy diskrétní ve své osobitosti, nikoli ve své síle, protože se dobře promítá a hodně vydrží. Nedokážu to přesně vysvětlit, ale přestože je snadno sdílená, je nesmírně ženská.

Omlouvám se, ale i já mám připomínky.
Spory a hádky obvykle vznikají z nesprávné prezentace vlastního názoru.
Ano, ano, můžete na to reagovat, nelíbí se vám to, nečtěte to.
Ale budete se divit, dámy (dámy, slečny, děvčata, dívky) - tato běžná fráze - v sobě nese i negativní sdělení.
Někdy je to prostě jen to - poselství.
Aby se z komentářů o parfémech nestaly sračky, někdy stačí přestat nositelky těchto parfémů nazývat starými ženami (no, a tak dále, komu jak fantazie napovídá) a parfémy - smradem, hovnem.

Také v opačném směru - nositelky notoricky známých "popových" parfémů - NELZE nazývat okouzlujícími blázny, nedouky a tak dále.

Mně se na sobě líbí jak Chanel 19, tak notoricky známá Ecla, pokud se na mně krásně rozvoní - všechny jsou pro mě stejně krásné.
A legendární Shalimar a neméně legendární Lancôme Beautiful Life - ty se naopak neodhalují, visí na mně s těžkou vahou.

Ale má ruka se neotočí, aby je nazvala nelichotivými epitety. Prostě nejsou pro mě, to je vše.

(Upravila si bílý plášť, udělala pukrle).
IMHO
Mám rád rajčata.

Úkol: koupit dárek k narozeninám pro ženu, která... Šéfka podniku, je jí něco přes šedesát, severská povaha, bystrá mysl... Bývala milovnicí Diorelly, Dioressence, Diorissimo.....
Věděla o mé zálibě, jednou mě požádala, abych jí vybral něco z moderních parfémů. Nikdy jsme však nepřišly na společného jmenovatele, i když jsme našly několik vůní, které považovala za možnou volbu. Od té doby uplynul rok. Komunikujeme spolu každý den a vůbec ne pracovně. Za tu dobu jsem ji lépe poznal. A teď se blížila hodina X a já se rozhodl, že to risknu.
Celé týdny jsem tvrdošíjně obcházel parfumerie a snažil se najít něco, co by se této ženě mohlo líbit. Vyzkoušela jsem všechny možnosti, už jsem si zoufala... Současná nabídka perfmagazínů v našem městě nějak zvlášť nepřeje těm, kteří chtějí čistou zelenou, alespoň ze začátku. A pak jsem si vzpomněla, že v jedné síti není už déle než týden. Tak jsem si řekl, že se tam zastavím. Ocitl jsem se tam velmi příhodně. Opět Dior a Chanel. Ostatní mají tu nejčistší zelenou, o jaké se vám může zdát. Pak můj zrak padl na Chanel 19. Proč ne? - Pomyslela jsem si. Následovaly naučené pohyby: skvrna, lahvička, vymačkání a... Hned zelená! Přesně ta zelená, kterou jsem hledala. Hluboký výdech, hluboký nádech. Ne, žádná chyba. Beru si skvrnu a jdu domů. Cestou ho pravidelně vyndávám, abych sledoval vývoj. Ano, krásné, ano, zajímavé, ale. Velmi, velmi přísné. Přinesla jsem ho domů, ukázala ho své patnáctileté neteři, kterou jsem už zvykla na dobrý parfém. Verdikt zněl: je to brak. M-de, nelze nesouhlasit, protože to, co zní z flakónu, se ukázalo jako velmi prašné a zároveň ostré.
Ráno jsem se k blotteru vrátila a zjistila jsem, že je ještě prašnější a ostřejší. Řekl jsem si, že jeden test, a to ještě z blotteru, nestačí, a rozhodl jsem se to nevzdávat. Vrátil jsem se tam, kde je moře... Moře vůní. Opět test na blotteru, opět stejná reakce. Rozumem chápu, že Chanel není schopen vyrobit takovou vůni, zvlášť když znám téměř celou řadu (proto jsem nevěnovala pozornost číslu 19). V souladu s tím je to o testu blotteru. A já si troufám. Test provádím na svém zápěstí. A okamžitě odcházím z obchodu. Nikdy! Nikdy nedělejte blotter test! Jinak vám může uniknout něco nového a úžasného. Všechno, co následovalo, znělo jako píseň. Bylinky, bergamot, mech. Následovala neroli, ylang-ylang a vetiver. A takhle to pokračovalo téměř celou cestu domů. Úžasné bylo, že jakmile se zvedl vítr, zeleně začaly znít přímo z mého zápěstí. Přišla jsem domů a ukázala ji neteři. Ach, to je vynikající! Ach, jaké pomeranče! (Samozřejmě, že slupka je mužská, aha) Jaký parfém? Jdu si pro skvrnu, kterou jsem nevyhodila. Ukážu ho neteři a řeknu jí, že je to ten samý, který jsme včera odmítli. Vypadá překvapeně. Vážně? Když jsem řekla, že někteří lidé tomu říkají vůně pro staré dámy, na dívčině tváři se objevila grimasa. Je pro všechny věkové kategorie," prohlásila. Pak trochu zaváhala a pokračovala. Od devatenácti let se nejen může, ale i musí nosit," řekla. (A já se nikdy nedostala k tomu, abych jí řekla, jak se ta vůně jmenuje).
... O tři hodiny později. Na mém zápěstí směs jemné růže a santalového dřeva. Během psaní recenze jsem si párkrát vyšla zakouřit do nebe. Venku je +4, nárazový vítr. Ze zápěstí opět ta nejúžasnější zeleň a... narcis a konvalinka. Cítila jsem kůži po tom, co jsem naposledy vyšla ven. Ale kosatce jsem se nedočkala. Mimochodem, souhlasím s těmi, kteří slyšeli pižmo. Párkrát se mu podařilo proklouznout. Budu předpokládat, že právě konvalinka mi kazí chemii na kůži.
Za sebe řeknu toto. Ti, kteří říkají, že je to vůně stařenek nebo veteše, nevědí nic o stařenkách ani veteši. Navíc ti, kteří to říkají, se pravděpodobně stáří velmi bojí.
Ti, kteří píší recenze na Fragrantice, by se měli naučit chápat rozdíl. Vůně acetonu a léků není totéž co vůně konvalinek (i když abych byl spravedlivý, používá se ve farmacii a většinou, pokud mě paměť neklame, na srdeční choroby). Podle mého názoru je to právě konvalinka spolu s narcisem, co vám téměř v každé kompozici vyvolá asociaci s věkem "daleko za...". A zde záleží na ruce mistra, který kompozici tvoří (v tomto případě se podle mého názoru vše podařilo dokonale). Jde o to, že my (ti nad 30 let) jsme vyrostli na vůních, které často používali naši rodiče, prarodiče a praprarodiče a které často používaly konvalinky. Důsledkem toho jsou asociace mnohých z nás. Dost možná se jednou bude o vůni Lady Million (například) mluvit také jako o vůni starých lidí nebo starých dam %^).
Vrátím-li se k Chanelu 19, ráda bych řekla, že v základu (škoda, že teprve po čtyřech hodinách!) je tato vůně veskrze intimní (možná tak působí už samotný tón kůže). Rozhodně souhlasím s těmi, kdo tvrdí, že tuto vůni lze nosit jak v klidu, tak na hodech. Podle mě je Chanel 19 vůně pro ženu, která vždy dobře ví, co chce. No, nebo pro tu, která chce opravdu předstírat, že taková je ;^) A vůbec, Chanel 19 je podle mého názoru duchem a poctou době, době.
Opravdu chci doufat, že jsem svůj úkol (najít vůni) splnila ;^^).
p.s. Svatá prostoto! Už je to pryč na druhé kolo! Jen teď o něco tlumenější než poprvé.
S.s. Sabo, samozřejmě, že všechno moje psaní nemusí mít cenu. Ten test byl dělaný na mužské kůži :^).

KŮŽE. CHEMIE.

K No 19 jsem čichala u každého pultu Chanelu, kde jsem kdy byla, už ROKY. vždycky jsem jen čichala k rozprašovači a myslela si, že je svěží a nádherná, ale příliš ostrá, příliš ostrá, samá linie a úhel, příliš zelená, než aby šla na mou pleť. Vždycky jsem si ji naložila na testovací proužek a hodila do kabelky - skoro všechny moje kabelky matně voní devatenáctkou.

Dnes jsem vyšla z domu bez parfému (hrůza všech hrůz) a v kabelce jsem měla jen roller Chloe EDP, kterému jsem dnes prostě nedokázala čelit. Tak jsem se stavila u kamarádky v obchodě pro pár střiků 19 Poudre, mé současné vůně pro každý den. V roztržitosti jsem vzala špatný flakon a najednou jsem měla na sobě čtyři střiky Chanel No 19 EDP.

Zpanikařila jsem. Říkala jsem si, ach ne, ach ne, bude to moc silné a moc ostré a já mám schůzku omg omg. Jela jsem se staženými okénky, abych se pokusila, že to vyprchá.

O třicet minut později... Dojela jsem na schůzku a voněla jako dokonalá. Chystám se použít nečekané slovo na 19: krémová. Krémová! Byli jste vůbec připraveni?! Byli jste připraveni na to, že ji nazvu ze všeho nejvíc KRÉMOVÁ? Něco (jsem si jistá, že je to santalové dřevo) zjemnilo hrany na mé pleti a proměnilo ji ve vše, co jsem si kdy přála. Je zelená, to ano, a studená, to ano, ale na mé kůži není "kousavá". Jsem tak ohromená. Není to objetí, ale je to polibek na tvář. Čekala jsem, že to bude prázdný pohled.

Elegantní a odměřená, mám pocit, že 19 je možná jeden z těch parfémů (nebo žen), které působí chladně a neústupně, ale pro pár vyvolených hřeje důvěrou, tou skromnou siláží, kterou má. Co se týče výdrže, stále mi slabě voní na zápěstí a po 7 hodinách stále velmi znatelně na košili.

Hned poté jsem se vrátila a koupila si 100ml.

EDT, který jsem považoval za dokonalý, ještě vylepšili. Je více květinová. Mnohem lépe drží. Vyzařuje z ní sofistikovaná aura.
19 je provokace: sladké ingredience nejsou při tvorbě dámského parfému nezbytné.
Je v ní něco, co mi připomnělo sílu Mitsouko; mohla by být jeho zeleným bratrem. Nicméně 19 má rozpoznatelnou DNA Chanelu, stejně jako Mitsouko je nepochybně Guerlain.
Kožený nádech je minimální, což zabraňuje tomu, aby byla těžká. Velmi se mi líbí směs mechu, citronu a vetiveru. Růže a konvalinka dodávají této směsici tónů, tolik přítomných v pánských parfémech, jemnost, čímž se vůně ocitá na pomezí ženského a mužského, ale stále v ženském teritoriu. Sotva. Velmi zajímavé.
Nevnímám ji jako parfém svádění, ale potvrzení.
Je minimálně aromatizovaná, přesně tak, jak je potřeba.


Ach, nádhera, včera jsem ji měla na sobě celý den, od rána až do koupele před spaním.
Funguje velmi dobře i v chladném počasí a je o něco sladší a květinovější než EDT, která se dá sdílet. EDP je více ženská, s velkým podílem růže.
Diskrétní, ale účinná projekce, pravidelná a bezvadná doba trvání. Úžasný pocit čistoty, pohodlí a jemnosti po celý den! Na poličce oblíbených je pryč!